Mluv
Laurie Halse Anderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393278/bmid_mluv-njf-393278.png
4
390
390
Jsi si jistá, že tobě se to stát nemůže?! Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál více se izoluje od svého okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala... Druhé české vydání.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Speak, 1999
více info...
Přidat komentář
Do této knihy jsem se pouštěla s tím, že jsem nevěděla, co mám očekávat. Celkově to pro mne bylo ale příjemné překvapení, ač se jednalo o náročné téma. Autorka používala velice jednoduchý styl psaní, který se dobře četl a myslím si, že právě tento styl by mohl být sympatický i mladším čtenářům a nenásilně jim tak otvírat tyto vážná témata. Oceňuji i rozdělení knihy na čtvrtletí, kde v každém byl vidět rozdíl v chování a psychickém rozpoložení hlavní hrdinky. Jsem ráda, že na závěr bylo přidáno Z dopisů čtenářek, neboť to dokazuje, že problémy jako znásilnění, šikana, deprese, aj. jsou stále aktuální. Musím pochválit i obálku, která mne zaujala hned na první pohled.
Kniha se mi líbila, nevím co dál k ní říct, protože naštěstí nemám takové zkušenost.
Jestli se nacházíte v těžké situaci jako Melinda, prosím řekněte to někomu, lince důvěry nebo někomu blízkému. NEJSTE V TOM SAMI A JSTE MILOVÁNI!
Čekala jsem kde co. Příběh mě osobně zaujal až v poslední části. Musím říct, že na konci kápla slza smutkem ale poté i odvahy lidí v části o dopisech....
Nejprve je člověk v dlouhé nevědomosti, ale později do sebe příběh zapadne a vysvětlí se jak Melindino chování i celý název knihy. Byla jsem mile překvapena.
Kniha, kterou bych si asi sama nikdy nevybrala.
Ale byla mi doporučena zkušenou čtenářkou, tak jsem si ji vypůjčila, přečetla a je mi smutno. Především ze závěrečných dopisů čtenářů; tolik dětí zažilo něco podobného. Navíc je jasné, že jich ve skutečnosti je určitě více, neboť mnozí knihu nečetli a mnozí se ani neodvážili ozvat . . .
Mě ale nejvíc zarazil vztah Melindy s jejími rodiči. Pro mě byli rodiče a domov obecně tím místem, kam můžu VŽDYCKY A SE VŠÍM přijít, vypovídat se, poradit se. Odmala mi tohle zdůrazňovali, hlavně máma, a už jen to vědomí mi moc pomáhalo. Divadlo u večeře (s.38) mě opravdu fascinovalo.
P.S. Obecně velmi kvituju názvy kapitolek: Vzdávání díků, Už nikdy hároška, Lančmítová exulantka, jakož i čtvrtletní členění knihy, výborný nápad a provedení!
„Jsem hodná holka. Celý týden chodím na všechny hodiny. Je příjemné zase vědět, o čem učitelé mluví. Rodiče dostávají nejnovější zprávy od výchovné poradkyně. Nejsou si jistí, jak mají reagovat – mají mít radost, protože se chovám slušně, nebo zuřit, protože se musí radovat z takové maličkosti, jako že jejich dítě chodí každý den do školy?“
3/5 ⭐ — Za mě takové všelijaké. Líbil se mi celkový koncept té knížky a Melinda byla moc fajn postava. Zároveň jsem ale necítila žádnou motivaci tu knížku číst a chvílemi mi připadala docela nudná. Autorka má však zároveň docela jednoduchý a čtivý styl psaní co se k téhle knížce hodí, takže to je alespoň plus.
Taky chci upozornit ještě na to že často jsou zde dialogy psány docela neobvyklým stylem, a to tím typu: *Jméno*: "*Něco*"
Krásna obálka, skvelá nosná téma, ktorú je dôležité mladým predostrieť, ale samotný príbeh, respektíve jeho spracovanie je dosť nudné.
Řekla jsem si, že to zkusím a koupila si ji. No a musím říct, že po 23 letech je to pořád aktuální a důležité téma. Kniha byla úžasná a moc hezky (i když bolestivě) napsaná. Má velmi silný příběh. Jsem ráda, že jsem ji přečetla a jsem si jistá, že si ji přečtu znova. Autorku jsem si díky konci (kde píše o pokračování a odpovídá na otázky) moc oblíbila. Po přečtení pořád zpracovávám. Honí se mi v hlavě myšlenka za myšlenkou. Rozhodně ano, doporučuju. Podívám se i na film.
Kniha má velice důležité téma, ale asi jsem čekala trochu víc. Ze začátku mě to nějak extra nebavilo, druhá polovina ale byla lepší. Nakonec jsem se přiklonila ke 4* místo 3*, protože hlavní hrdinka byla sympatická a dokázala jsem se s ní v některých věcech ztotožnit. Mohlo by tam být více děje, nebo jak bych to řekla. Alespoň za jedno přečtení ale určitě stojí.
Silný příběh. Ke čtení mě namotivovali mí studenti. Z počátku jsem byl poněkud kritický ke stylu, jakým je kniha napsána ("typické prostředí americké školy", typické problémy, schémata, vztahy), ale postupně jsem svůj názor přehodnotil. V tomto případě nejde o nahodilost, ale účelnost. Jak se příběh stále více a více rozkrýval a Melinda dávala proniknout do svého vnitřního světa, stupňovalo se napětí - napětí pramenící z toho, zda TO dokáže překonat a promluvit o tom... A závěr nezklamal. Postupně se ukazuje, že schémata nejsou až tak schematická a postavy nejsou tak předvídatelné a černobílé, jak se na začátku díky hodnocení hlavní hrdinky zdá... Autorka velmi dobře zpracovala vztahy (zejména mezi Melindou a Rachel). Doporučuji přečíst - ideálně 8.-9. třída.
Silný příběh, který mě ale bohužel nebavilo číst. Nemohla jsem se vžít do pocitů hlavní hrdinky a je mi to líto, protože kniha nese velké a důležité téma, o kterém je potřeba mluvit.
Za mě jedno velké ano. Viděla jsem i film. Kniha se vám může zdát tenká a tak si řeknete to bude jednohubka a jdeme další. Ano možná je tenká a je přečtená za chvíli, ale to co se v ní ukrývá a to co vy jako čtenář v ní najdete je neskutečné. Někdy je méně více a to přesně platí v této knize. Po dočtení budete mít hlavu plnou myšlenek a budete nad tím chtít ještě nějakou dobu přemýšlet a vstřebávat ji. Takže rozhodně mohu doporučit.
Rozhodně si myslím, že by si tato kniha zasloužila větší pozornost. Zaobírá se tématem, které je i po více než dvaceti letech stále aktuální a detailně popisuje psychické stavy hlavní hrdinky, což je podle mého názoru při snaze o přiblížení podobných témat nesmírně důležité. Není to vůbec příjemné čtení a přestože cílová skupina je mládež, i dospělí čtenáři jistě v knize najdou spoustu nových poznatků do života.
Hlavní hrdinka byla sympatická, člověk hned pochopil, o co půjde.
Příběh byl čtivý a uvěřitelný.
Dojal mne konec: "Z dopisů čtenářek".
Pokud kniha přiměla někoho mluvit o palčivých tématech, naplno splnila svůj úkol a zaslouží si velké dík.
Dávám 4*, jelikož už nejsem cílová skupina, tak mne to tak nezasáhlo a znám knihy lepší - vůči nim by to bylo nefér :-).
Doporučila bych matkám, ať zakoupí svým dcerám.
Je děsivé, jak i kniha stará dvacet dva let dokáže být aktuální. Téma kterému se věnuje je pořád dost tabu a přesto je to něco o čem by se mělo mluvit co nejvíce.
Kniha vypráví o Melindě, na první pohled obyčejné dívce, která ale nastupuje do prvního ročníku střední školy s cejchem bonzačky. Melinda totiž zavolala na závěrečný školní večírek policii. Proč? To nikoho nezajímá. Ani její nejlepší přátele, kteří nedokážou prohlédnout skrz svoji sobeckost. Mel se uzavírá do sebe a izoluje se od okolí. Dokonce ani její rodiče nevidí že se něco děje dokud nezačne mít problémy se známkami a ani v tu chvíli je nenapadne, že by za tím mohlo být něco víc než jen puberta.
Naštěstí je tu ještě pan Freeman, svérázný učitel výtvarky, který nesoudí, naslouchá a je ochotný pomoci. A tak Melindě svítá naděje na lepší zítřky.
Od Mluv nečekejte svižný děj a rychlé rozuzlení ale připravte se na pomalé vrtání v pocitech, na beznaděj, odmítání a nepochopení. Není to jednoduché čtení, ale je ho potřeba.
IG: zrzi_cte
Kniha nese silný příběh o životě Melindy. Z příběhu mi bylo úzko. Bylo to skvěle napsané. Kniha se mi líbila. Ten konec je také docela otevřený, nezjistila jsem si jestli autorka něco napsala navíc. Pokud ano, musíte si to přečíst v angličtině. Doporučuji však přečíst.
Knihu jsem četla tak nějak kouskovaně. Nikdy jsem nečetla víc knih dohromady. Jednou jsem udělala výjimku a udělala jsem chybu. Z počátku se mi kniha líbila. Byla fascinující a napínavá. Když nastala průlina tím, že jsem asi měsíc nečetla a četla jsem do toho jinou knihu, tak jsem příběh skoro zapomněla. Nechtěli se mi to číst znovu, proto jsem pokračovala dál. To jsem necítila nic četla jsem jako kdyby ty písmena nic neznamela. Pak jsem se do příběhu opět vcítila a byl krásný. Když jsem zjistila co se stalo jediné co jsem cítila byl odpor ano odpor ne k Melinedě té jsem tak strašně litovala. Konec jsem vůbec nečekala. Byl překvapivý a moc hezký. Ten to vše vylepšil. Zápletka byla též nádherná. Ke konci jsem knihu přečetla jedním dechem. Co mě překvapilo bylo to, že v knize nebyla žádná romantická linka.️ Nechyběla mi. Kniha byla velmi o pocitech. Byla poutavá. Ale četla jsem i lepší knihy. Tudíž na pět z pěti nedosáhla a tak jí dávám, alespoň slušně hodnocení. Co mi celkem vadilo byli přímé řeči, které byli psané podle mého jako pro malé dítě. Vypadali takhle: Já: "proč bych to měla dělat?" Samozřejmě toto v té knize nebylo to jsem si vymyslela, ale uznejte, že je to psané moc děcky. Kniha má moc hezky zpracovanou a tématickou obálku.
Dobře napsaná kniha o traumatu, kdy se postupně dozvídáme, co se stalo. Já jsem dříve viděla film z roku 2004, tak jsem už věděla, co se stalo, ale i tak byla pro mě kniha silným čtenářským zážitkem, asi také pro to, že některé věci film nepojme a zase naopak. Teď jsem ji po 5 letech četla znovu a je pravda, že už jsem si víc všímala jednoduchého jazyka. Nicméně příběh vypráví 13-14 letá dívka, tak i ten styl působí autenticky. I přes závažné téma má vypravěčka sympatický smysl pro humor. A moc se mi líbí obálka se stromem (vyd. 2016) . A film také doporučuji.