Mluviti pravdu
Josef Formánek
Brutální román o lásce k životu Román psaný podle skutečného příběhu, který hlavní hrdina na sklonku svého života vypráví autorovi, jenž na jeho základě přehodnocuje svůj život. Skutečný, osudový, brutální román o lásce k životu a o nutnosti mluvit pravdu.
Přidat komentář
Knihu jsem vracela kolegyni se slovy "dobrá depres párty." Ale jsem ráda, že se mi dostala do rukou.
Knihu mi doporucil kamarad a jsem za to vdecna. Knihu clovek precte prakticky jednim dechem, jedna se vazne o strhujici pribeh, ktery za to stoji. Jen ta nejistota "stalo se to nebo ne?" pretrvava.
Neskutečný příběh, neskutečná kniha, neskutečný zážitek. DOPORUČUJI. I když jsem tuto knihu nemohla přečíst jedním dechem, neboť některé pasáže z války byly pro mne tak autenticky napsané, až mi z toho mrazilo a musela jsem knihu odložit, vstřebat a znovu pokračovat.
Skvělý příběh, v němž se promítají celé dějiny dvacátého století, celé dějiny jednoho malého národa, kde vedle sebe staletí žili Češi i Němci a najednou zjistili, že už vedle sebe žít nechtějí. Bernard Mares je postava, která dlouho jen tak bloumá životem, vstupuje do SS, aniž by tušil, co je to za organizaci, dala mu prostě rodinu. Teprve později ale získal smysl života-lásku k Sophii, židovce, kterou zachránil z Mauthausenu. Pro ni žil, pro ni existoval a když svou lásku ztratil, neměl už proč žít. Ten příběh zachytil autor výborně, pokud ta postava skutečně žila, pak měl opravdu neuvěřitelné štěstí, nejen proto, že ji potkal, ale protože ten příběh mohl napsat. Pokud ji vymyslel, pak klobouk dolů. Co mi ale nesedí, jsou autorovy rádoby hluboké myšlenky. Možná jsem blb já, ale já se v nich ztrácím a nedokážu linii jeho myšlení sledovat. To mi požitek kazí.
Jo, strhující to tedy je. A mám ten samej problém jako u "Umřel jsem v sobotu" - je to pravdivý příběh, a pokud ano tak nakolik?
Sakra, tomu říkám příběh. Takhle skvělou knížku už jsem dlouho nečetl. Nemá smysl psát něco víc. "Mistrovské dílo," hodnotil Arnošt Lustig. A ještě dodal (k jedné Formánkově předchozí knize) "Děvko, chtěl bych mít tvůj talent, [...]". K tomu se dá jen napsat dnešní rádoby-cool "+1 Like".
Ze začátku jsem měl sto chutí všechny autorovy úvahy přerušující život Bernarda Marese přeskakovat. Nakonec ale i v nich je spousta věcí k zamyšlení, ikdyž pokud bych si mohl vybrat verzi "Pouze Bernard Mares" tak bych sáhl po ní.
Jinak neskutečný život s neskutečnými kotrmelci ... po přečtení mi jenom chybí jistota,že Mares opravdu žil ......
Poněkud rozporuplné čtení. Místy je příběh čtivý, zajímavý, někdy jsem měl sto chutí knihu pro její banálnost odložit a už se k ní nevracet. Z celkového pohledu se mi kniha nakonec líbila. Zaujala mě historická fakta, líbilo se mi občasné životní moudro. Závěr knihy je velmi zdařilý.
Příběh jako takový je skutečně fascinující. Škoda jen, že ho autor rozmělňuje svými "kurzívami".
opravdu brutální, ale přitom úžasný román. Ani se nechce věřit, že je to pravdivý příběh prožitý za jediný lidský život. Je v tom i spisovatelova osobní zpověď.
Ivan Klíma své pocity shrnul do jedné věty: "Je to román, jaké se už dnes nepíší."
Štítky knihy
Židé 20. století vězení, věznice Německo komunismus hledání smyslu života válečné zločiny poválečná doba omluva ideologie
Autorovy další knížky
2014 | Úsměvy smutných mužů |
2008 | Mluviti pravdu |
2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
2016 | Dvě slova jako klíč |
2011 | Umřel jsem v sobotu |
Je to šokující životní příběh muže podle skutečných událostí. Kniha se četla dobře, měla spád. Doporučuji k přečtení.