Mluviti stříbro
Antonín Bajaja
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156560/bmid_mluviti-stribro-156560.jpg
4
15
15
Autorův (nar. 1942) románový debut o životě na současné valašské vesnici vypovídá o dnešních mladých i starých lidech, o jejich vztahu ke světu, práci i sobě navzájem, o životních jistotách a moudrosti, bojující s rezignací a lhostejností.
Přidat komentář
To bylo zvláštní. Hodně.
Prostředí JZD a jeho budovatelských problémů nutně směřuje k zařazení do poličky socialistický realismus. Asi by tak knihu i šlo brát. Spíš mám ale dojem, že šlo o úlitbu dobovým bohům. Protože hlavně jde o lidské problémy se vztahy a smyslem života, a tady mi přišlo, že autor ze své současnosti až tak nadšený nebyl. Místy mi kniha připomněla mého druhdy oblíbence Josefa Fraise, ale Antonín Bajaja je mnohem poetičtější.
4* kvůli tomu prostředí kravínů a prasečáků, které mi moc nevonělo a také místy chaotické střídání časových rovin, vypravěčů, reality a vzpomínek. Což působilo zajímavě, ale místy to vyprávění příliš fragmentovalo.
Čteno díky ČV a určitě se k dalším autorovým knihám časem dostanu.
Zkraje se to četlo těžko. Příběh místního JZD a lidí ze pracujících. Mnoho postav, valašské nářečí, postupně jsem se prokousala tím vším.
Nečíta sa to ľahko. Akoby pred vás niekto vysypal tisíc dielikov puzzle a vy ste ich mali poskladať do uceleného obrázku. Spočiatku sa s tým dosť trápite a máte chuť sa na to vykašľať. Čím viac kúskov ale dáte dohromady, tým viac vás baví pokračovať, nachádzať spojenia. Zrazu pred vami vystupuje obraz a vy sa nemôžete od neho už odtrhnúť, chcete ho dokončiť, páči sa vám. Presne taký je tento príbeh.
to bylo hodně dávno... zrovna jsem prodával české knihy v Bratislavě. v této edici už jsem měl několik zajímavých objevů a tak jako obvykle ani Bajaja nešel na odbyt. co už je to za jméno pro spisovatele, že jo? nějaký princ, nebo co?
knížka byla taková - obyčejná - o obyčejných věcech, obyčejných lidech, obyčejném životě. ale fajn se četla a nebyla prázdná. tak jsem investoval a přidal ji mezi své knížky. netuše, jaký PAN spisovatel se na scéně objevil.
Z útržků rozhovorů, situací , drobných příběhů a vzpomínek autor ve své prvotině sestavil
obraz družstevní vesnice asi z šedesátých let , celkem drsný, proložený vzpomínkami starých mužů na krutá období obou světových válek. Celý příběh je ozvláštněn dialogy vedenými ve valašském nářečí a zjemněn poetickými popisy přírody, kde si hraje s krásnými slovy jako eskamotér.
Příběh je psán zvláštním způsobem. Připadala jsem si, že skládám puzzle. Zpočátku mi dělalo problém skládat jednotlivé kousky, ale nakonec se vyloupl obrázek ze života lidí pracujících v JZD na valašské vesnici asi na začátku 70. let 20. stol. Vystupují v něm přisprostlé dojičky, dědkové, kteří se ještě vyrovnávají s konfiskací dobytka a vzpomínají na 1. i 2. světovou válku, mladí, kteří už nechtějí dřít na "poli dědičném", i přepracovaná skupinářka, funkcionáři, kteří proplouvají všemi situacemi a manipulují s lidmi, i ti, kteří sebou nechají manipulovat, a nakonec "papaláši" se svými jalovými projevy. Zkrátka, vyloupne se obraz tehdejší vesnice a určitě to není propaganda, i když kniha vyšla v r. 1982.
Je to pěkné čtení, mozaika několika příběhů lidí okolo jednoho JZD. Chyběla mi ale nějaká větší sevřenost jednotlivých příběhů a doznávám, že mi uniklo, proč autor považoval za nutné volit tak komplikovaný "střihový" způsob vyprávění. Ale stvrzuji: čte se to moc dobře.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Zvlčení |
| 2009 |  Na krásné modré Dřevnici |
| 2005 | Nevěry II |
| 1988 | Duely |
| 1982 | Mluviti stříbro |
Moje srdeční záležitost. Uznávám, že knihy Antonína Bajaji nejsem schopná hodnotit objektivně, takže jednoduše jen dávám plný počet bodů, protože jsem si to prostě užila, jako vždy.