Mlynáři od Babic
Miroslav Kasáček , Luděk Navara

Nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Represálie, které rozpoutal komunistický režim v okolí Babic na Třebíčsku na začátku padesátých let, jsou považovány za jedny z největších od dob heydrichiády. Svým rozsahem byly opravdu mimořádné: více než sto odsouzených, z toho jedenáct k trestu smrti. Čtyři odsouzení zemřeli ve vězeních. Rodiny soukromých zemědělců byly deportovány a musely opustit své domovy, jejich statky a usedlosti byly zabaveny a rozkradeny. Útok v budově školy v Babicích na Třebíčsku 2. července 1951, při němž byli zavražděni tři komunističtí funkcionáři, však nebyl na začátku perzekucí - zatýkání začalo mnohem dříve. Autoři na pozadí těchto událostí vykreslují otřesné a těžko uvěřitelné příběhy obyčejných lidí, kteří najednou zjišťují, že jsou určeni k likvidaci. Mezi nimi je vedle sedláků a kněží i rodina mlynářů z Lukova. Mlynář Alois Melkus byl dlouho před útokem v babické škole zatčen a poslán do vězení, mlýn mu byl zabaven a zdevastován. Sugestivní líčení odkrývá ale i další dramatické osudy protikomunistických odbojářů a jejich rodin. Autoři mapovali i osudy těch, kteří přísně tajné operace plánovali: příslušníků tajné policie StB. Sledují ale také osud „kapitána", muže, který zoufalé bojovníky proti režimu dovedl až do budovy školy v Babicích... Kniha je doplněna řadou fotografií a archivních materiálů, z nichž některé jsou uveřejněny poprvé.... celý text
Přidat komentář


Za mě jednoznačně tahle kniha by měla být povinná ve školách. Hrůzné životní příběhy rodin za období komunismu u nás. Šílené výmysly, pomluvy, lži, faleš, vykonstruované procesy a závist těchto lidí KSČ.


Přiznám se, že o Babicích jsem poprvé slyšela v seriálu "30 případů majora Zemana", ale příběh je samozřejmě celý smyšlený. V této knize jsem se dozvěděla o případu v babické škole v roce 1951, o zrůdnosti celého našeho režimu v 50. letech a o spoustě statečných a schopných lidí, kteří byli režimem semleti jako ty mlýny (a tím nemyslím zrovna ty, kteří měli na svědomí vraždy v babické škole, s těmi jsem nesouhlasila).
Knize vytýkám nepřehlednost, která mi vadila.
Na databázi jsem se dozvěděla, že toto téma bylo v jiných knihách zpracováno lépe,ale ty už vyhledávat nebudu. Jedna mi stačila.


Všechna čest těm, které to semlelo. Ale žasnu, že je pod tím podepsán novinář. Styl vyprávění je takový...
Zvláštní.
Jestli mi rozumíte.
Rozumíte?


Dané téma bylo již zpracováno ve více publikacích, a to mnohem lépe a důkladněji. Reportážní styl sice vytváří efektní scény, ale vede k nepřehlednosti děje. Nebo má jeho neucelenost a nedotaženost maskovat. Také volba některých výrazů (např. přehnaně užívaný ďábel) snižuje dojem ze serióznosti knihy.


Dekuji autorum ze napsali tuto knihu jako vzpominku na slusne lidi jako byl pan Gustav Smetana a jini kterym komunismus vzal uplne vse .Nectu tyto knihy z touhy po senzacich ale abych vedel na co se nesmi zapomenout.
Podklady pro zpracování knihy (uvedené v knize jsou moc pěkné), ale vlastní zpracování knihy je nepochopitelně zpracováno nepřehledným stylem - čtenáře přímo odrazuje. Tuto knihu nedoporučuji! Poohlédnu se po jiném zpracování třetího odboje v okolí Babic!