Mne soudila noc / Dopis Kláře
Valja Stýblová
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104554/bmid_mne-soudila-noc-dopis-klare-j8o-104554.jpg
4
67
67
Od prvních stránek tohtoto příběhu medika Jana, jeho sestry Stanky a cynického Alberta jsme vtaženi do dramatu tak sugestivně podaného, jaký může napsat jen autorka vášnivě zaujatá osudem svých hrdinů. Stejně je tomu i v Dopisu Kláře, jenž je zpovědí člověka, který se v několika kritických dnech svého života ocitá na pokraji morálního ztroskotání.... celý text
Přidat komentář
Sáhla jsem po této knize v domnění (s mělkou znalostí o spisovatelce), že mě čeká nemocniční “pohodový příběh. Ale to, co přišlo, nazvu totálním psychem. A to už od první strany. Kompletně vtažena do problému jsem se cítila i po dočtení.
V obou příbězích hlavní postavy retrospektivně zpracovávají hrozná neštěstí, která se stala kvůli jejich chybám. Zatímco s medikem, který si uvědomoval, co dělal, jsem částečně soucítila, toho alibistického, slabošského, ukňouraného a karieristického komunistu, co všechno házel na druhé, jsem nemohla vystát :D.
Velmi čtivě napsáno, těším se na další knihu.
Ke knize jsem se dostala až nedávno a překvapilo mě - příjemně - jak dobře se dá číst. Jak dobře paní Stýblová vystihla charaktery lidí. A jak poutavě dovede vtáhnout člověka do děje.
Mne soudila noc - nejen otázka etiky u potratů, ale také možné dopady, které můžou takové akce přinést. I když přiznejme si, že proti některým "bábám andělíčkářům" , tihle dva aspoň dbali na hygienu, čistotu, dezinfekci a kvalitu provedení. Ad cynický Albert. Kdysi by mě jeho filozofie popouzela, dnes na jeho názory nahlížím kapku jinak. Navíc mi trochu připomněl Remarqua - Albert sám zažil nejspíš situace, kdy šlo o život a musel udělat něco, co se běžně nedělá, to člověka poznamená. Zabít někoho, abych ukrátila utrpení, bych asi nedokázala. Byla bych proto lepší osoba? - už i toto vede ke kladení otázek. Nehledě k samotnému vyústění, kdy nedbalostí nebo opomenutím způsobí člověk něčí smrt. O to horší, pokud ten někdo je osoba milovaná.
Dopis Kláře - dalo by se to nazvat i Deník slabocha (shodou okolností jsem četla současně Deník citového vyděrače, šlo téměř podobné charaktery). - Hlavní hrdina by byl i politováníhodný, kdyby to nebyl takový ctižádostivý sviňáček. Kdyby se držel na nějakém nenápadném fleku, mohl z něho být životem proplouvající, ale pořád ucházející kolega, společník a možná i manžel. Co se týče ale manželství, to by nesměl mít tyranskou matinku, která vše samozřejmě dělá s těmi nejlepšími úmysly. A vůbec, rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, se mi při čtení drala na mysl hodně často.
Klára, jako jedna z mála, zde zastupuje tu charakterní stranu člověčenstva. Dívka s jasně vymezenou představou o tom, co je ještě morální a co už ne. Čestná (jak proflákle to slovo dnes zní, že), pracovitá i milující. Ale i láska má své hranice a Klára se musí rozhodnout, jestli odpustit a zůstat, nebo odejít.
Co mají hrdinové obou příběhů společné - odpovědnost za to, co dělají, pochybení a bohužel i tragické následky, které toto pochybení přineslo. Jak se s tím vypořádají, už autorka nechává ve fantazii čtenáře.
Hodnocení na pět hvězdiček bez výhrad. Příběhy čtivé, vedoucí i k zamyšlení a to ne samoúčelně. Navíc se mi líbí, že autorka vyloženě nesoudí, nemoralizuje. Jen příběh napsala a rozvinula jako pestrými motivy protkaný koberec.
Kniha je hodně taková "surová", velice realisticky popsané lékařské zákroky. Je to celkem náročná kniha a musela jsem na ni mít vždy náladu. Ale rozhodně stojí za přečtení.
Mne soudila noc mě velmi překvapila tématem nezákonných potratů, na to že autorka knihu napsala krátce po válce to bylo myslím odvážné téma. Druhá novela Dopis Kláře byla taky dobrá, ale na můj vkus pomalá, každopádně také zajímavá svým tématem, pocit viny, sobectví, manipulace... a k tomu socializmus. Myslím, že se mně vyplatilo vytáhnout a oprášit starší knihu :-)
Dvě novely Valji Stýblové sice od sebe dělí šest let, ale na síle výpovědi to není ani v nejmenším poznat. Jestliže v debutu Mne soudila noc zvolila autorka téma nad jiné závažné: otázku přerušení těhotenství a všechny morální aspekty z této volby vyplývající, v novele Dopis Kláře se zabývá niternou zpovědí člověka, jenž se vyznává své ženě ze svých lidských i profesních pochybení. Obě dílka se vyznačují mimořádnou literární kultivovaností a angažovaností, která bez ohledu na dobu jejich vzniku promlouvá k čtenářům snad všech generací. Plastičnost postav je doslova strhující a nedává prostor pochybám o autorčině fundovanosti a fabulačním talentu. Koneckonců, kdo jiný by dokázal odhalit nitro člověka, procházejícího životním dramatem, tak přesvědčivě jako právě profesorka neurologie na Karlově univerzitě. Ať už sledujeme tryznu za mrtvou sestru mladého medika Jeníka nebo přiznání zbabělosti a selhání bezpečnostního technika Viktora, odnášíme si silně emocionální pocit opravdovosti a bezprostřednosti, který se dotýká těch nejspodnějších hlubin duše snad v každém z nás.
Pro mě náročné čtení, moc tyto příběhy, které sledují psychologii postav, nemusím. A zároveň jsou velmi hodnotné, když nutí člověka k sebereflexi. A to oba příběhy splňují, obzvlášť na mě zapůsobil Dopis Kláře.
Dva příběhy ve kterých dokázala autorka skvěle vystihnout různé charaktery lidí.
První příběh je o ilegálních potratech. Hlavní hrdinové - necitelný a bezohledný Albert, Jan, kterému zachutnaly peníze, lékárník, který je sice kategoricky proti potratům, ale dokud se to netýká jeho konkrétně, a nešťastná Stanka.
Druhý příběh je dopis, který píše Viktor své ženě Kláře. Viktor je introvert, ovlivněný matkou, s nízkým sebevědomím, který bude až do konce života žít s pocitem viny.
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem.
První povídka, Mne soudila noc, pojednává o dvou kamarádech, kteří dělají nelegální potraty. Jde o morální zápletku s otevřeným koncem. Kniha nutí k zamyšlení i v dnešní době, kdy se potraty legalizovaly.
Dopis Kláře, mne naprosto odzbrojil. Jsem ráda, že nežiji s člověkem jako je Viktor....
Hodně lidí mi tuto knihu doporučovalo, ale bohužel jsem od toho čekala daleko více, než jen psychologické rozbory hlavních hrdinů. Když to vezmu, Mne soudila noc, byla o proti Dopis Kláře o trochu lepší. Ale přeci jen mě knížka zklamala. Takže za 3 hvězdičky, jelikož jsem četla i horší.
Přiznám se, že tato kniha byla dlouho v knihovně a ani jsem ji nikdy nečetla. Snad až nyní. Možná je to tím, že příběhy z lékařského prostředí moc nemusím. Taky asi tím, že Valja Stýblová to píše realisticky a až skutečně. Nejsou to knihy typu jak jsem si zvykla po ,, sametu" ( DOKTOR Norden, doktor Bruckner apod). Autorka v této knize symbolizovala takovou zodpovědnost, svědomí- ani se to nedá vysvětlit kdo tu dobu nezažil. Dnes není nějak zodpovědný nikdo( pouze to zůstalo u určitých profesích, ale tzv,, klacky pod nohy se hází dál. Jinak jsem poprvé četla takový cynický náhled Alberta na potraty( docela mě zarazilo, neboť na škole se u nás o tom houfně diskutovalo i když pouze mezi sebou a to ještě dosti jinými slovy.Sice tato autorka dost píše zajímavě, ale asi její knihy vyhledávat nebudu kromě jediný,, Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda.
opet jsem musela zasnout nad uzasnym vypravecskym umem valji styblove. oba romany jsou pomerne smutne az depresivni. hlavnim tematem "mne soudila noc" jsou nelegalni potraty a kam az to muze zajit, v "dopisu klare" se manzel vyznava sve zene a ctenari tak popisuje jejich zivot pred, behem a po jedne nestastne udalosti.. tak jsem se vzila do hlavni postavy, ze mi za nej bylo ouzko a citila jsem se provinile.. dal nebudu spoilovat a urcite doporucim k precteni.
Zajímavé příběhy k zamyšlení. Po dočtení Dopisu Kláře jsem se tak vžila do Viktora, že jsem si nakonec sama připadala trochu provinile. Výborná autorka
Valja Stýblová je pro mě top spisovatelka.Tahle kniha je bomba.Autorka první příběh postavila na etickém problému kolem potratů.Nestraní žádnému názoru,jen popisuje události okolo lidských osudů spjatých s tímto kontroverzním jevem a dokáže čtenáře přimnět ke změně názaru at' jedním či druhým směrem.Dokazuje,že toto téma je natolik složité,že čím více poctivě přemýšlíme,tím více se od původního přesvědčení můžeme vzdálit.
Druhá povídka je dlouhatánský dopis jednoho muže,jedné ženě.Je neuvěřitelné,že člověk přečtě takhle dlouhý dopis jedním dechem,že ho nenudí a že ho vtáhne svou citlivostí vypravěčova pokání.
Celou knihu jsem četla naráz proto,že jsou v ní obě povídky.Ale fakt je,že už ta první je tak silné kafe,že by bylo snad lepší to nejprve dostatečně rozdýchat.
Doporučuji těm citlivějším a přemýšlivějším.
V knížce jsou dva velmi pěkné romány na čtení.Je to hodně o přemýšlení není to taková oddychovka.
Štítky knihy
lékařské prostředí psychologické romány potraty studenti medicíny, medici vina manželská krize
Autorovy další knížky
| 1970 |  Mne soudila noc |
| 1959 | Dům u nemocnice |
| 1966 | Až bude padat hvězda |
| 2001 | Nenávidím a miluji |
| 1984 | Princ a Skřivánek |
Knihu jsem přečetla na doporučení. Opravdu je velmi čtivá, vtáhne do děje, pohltí emocemi, naservíruje danou dobu a prožitky z neotřelého poutavého úhlu pohledu. Bude mít co čtenářům říct i za hodně dlouhou dobu. Protože člověk ve svém nitru se zas tolik nemění. Bohužel/Bohudík.