Mních

Jestli nemáte rádi pohádky, rovnou knihu, co vyvolala ve své době bouři odporu většinové společnosti, odložte. Napsal ji totiž devatenáctiletý kluk, který se v Londýně narodil roku 1775. V opačném případě... račte vstoupit.

Romantická složka na mě byla sice příliš, ale v románu je až překvapivě dobře popsaná nezvládnutá (často nedobrovolná) askeze.

Nápis v poustevně
Ó nemysli, kdo čteš mé řádky,
já neopustil světa zmatky
a nehledám tu pokoj sladký,
že chci se kát,
zlé svědomí že v cestě zpátky
mi brání snad.

Ne, nemám v duši vinu žádnou,
rád prchám lidstvu, jemuž vládnou
Pýcha a Chtíč; těm lidé padnou
vždy za kořist,
takže v nich najde oběť snadnou
zlý Antikrist.

Viděl jsem svět, kde vášně vřely;
meč cti jsem viděl zrezavělý;
odměnou těch, kdo více chtěli
na lásce nebo na příteli,
byl klam a mam.
To raděj v samotě své cely
zde dokonám.

V samotě, oděn do hadříků,
daleko bláhového křiku
i rozervaných kajícníků
a soužení,
já v službě nebesům, pln díků,
své trávím dni.

Má sluje v bouři je můj štít a ten prostý plod,
jímž les mě vídá,
a pouhá voda pramenitá -
toť hostina.
Kdo zná však mír, jaký mi skýtá
má pustina?

V té jeskyni jsem došel štěstí,
od něhož svádělo mě scestí
marnivých cetek, život v necti
i skvělý dům;
dnes, každé ráno musím vznésti
hlas k nebesům:

"Světského ruchu chraň mě, Pane,
a ušetři mě touhy plané
i vznětů chtíče, jimiž plane
ta hříšná zem;
a po smrti - kéž to se stane -
mě k sobě vem!"

Poutníku, jsi-li zdráv a mladý
a nezkrušeně stojíš tady,
pak obrátíš se možná zády
k těm řádkám mým.
Jsi-li však hryzán jako hady
zlým svědomím;

jestli znáš lásky marné chtění
či vyhnanství a zavržení
anebo tíhu provinění,
pak přistup blíž!
Ach, jak mi to mé postavení
teď závidíš!

Pokud jste četli Mnicha i Ďáblův elixíe (Hoffmann) a nacházeli v nich jistou podobnost, není se čemu divit. Tento román Gregoryho Matthewa Lewise totiž byl inspirací Hoffmannovi a jeho Ďáblovu elixíru. A hlavním hrdinou je v obou případech hříšný mnich.
Opakovaně se tu v recenzích objevovalo označení knihy za příběh typu telenovel a já s tím přirovnáním souhlasím. Osudy hrdinů se tu vzájemně až neuvěřitelně prolínají, je tu tragická láska, tajemství, zcela jasný padouch s plánem na zničení neposkvrněné duše, nečekané rodinné vazby (i když tady jsem ji tušila od samého počátku) i dramatický závěr, který se předem taky dal docela očekávat.
Bála jsem se toho, obzvlášť když jsem u Hoffmannova románu tak trpěla, ale světe div se, já se docela bavila. Ano, mohlo to být kratší a tím i svižnější, ale jinak to bylo docela fajn čtení. Poe a Stevenson byli sice v tomhle kole jednoznačně nejlepší, ale Mnich byl pořád významně lepší čtení než zbytek titulů, ač byl zároveň nejstarší (vyjma Záhad Udolfa, které jsem nečetla).
Výtky pochopitelně mám, například básně, kterými je román proložen, mi vůbec nesedly, vývoj děje jen málokdy překvapil, ale v kontextu doby, kdy kniha vznikla, to je třeba brát s nadhledem.

Španělsko. Madrid. Obecensvo shromážděné v kapucínském chrámu netrpělivě čeká na opatovo kázání. Ambrosio je považován za nejsvatějšího muže. V tutéž chvíli, na tomtéž místě se zároveň rozehrává milostný příběh.

Od samého začátku je text velmi čtivý. To bylo také to jediné, co mě drželo u čtení až do konce (když opomenu účast v projektu klasikomilové). Mělo jít o příběh s nějakými hororovými prvky. Když vezmeme v potaz dobu, ve které byl román psán, chápu, že jisté věci mohly být brány jako strašidelné. Paradoxně nejvíc to horor připomínalo až na posledních asi deseti stranách, což je u takto obsáhlé knihy celkem málo.

Velká část příběhu byla opravdu spíš taková telenovela. Vztahy se tu omílají téměř na každé straně, nějaké erotické a přesto decentní scény také, ale ve výsledku se vlastně nic moc neděje. Všichni mi tu přišli neskutečně ukecaní. Vyprávění událostí na několika stranách, kdy podstatných informací bylo jako šafránu. Opět - nebýt čtivosti, prala bych se s textem víc.

Za klasiku hodnotím průměrem, dá se to číst. Za knihu, co se mi dostala do ruky, hodnotím podprůměr. Četlo se to hezky, ale nějak mě ten děj nezaujal až tolik a spousta náboženství k tomu na mě už místy bylo taky moc. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost se o autorovi a jeho tvorbě takto dozvědět a seznámit se s ní.

Čtení do projektu Klasikomilové, které se se mnou tentokrát nepotkalo. Možná špatná konstelace hvězd na čtení, spíš se hodí na dlouhé zimní večery k čaji. Nemohla jsem se soustředit, velké množství postav a rozptýlený děj mě rušily. Třeba se potkáme někdy jindy. :)

Román, který mi dal určitě zabrat a nevím, zda bych ho neodložila, kdybych ho nečetla v rámci skupiny Klasikomilů. První půlka mi přišla jako starodávná lovestory, ve které jsem nevěděla kdo s kým, čí příběh zrovna čtu, protože jsem měla naprostý chaos ve jménech. Text je prodchnut texty písní a básní, které mně nebavily. Popsání psychologie jednotlivých postav a zároveň i mnicha Ambrosia, který ač se jevil jako svatý, podlehl zlu a tělesnému chtíči, se mi hodně líbilo. Radost mi udělal i jazyk, kterým je kniha psána. V příběhu nechybí mniši, zlé jeptišky, krypty, dobrodružství. Druhá půlka knihy se mi líbila víc. Je v ní použito víc akce s hororovými prvky. Kniha vzbudila jistě ve své době rozruch díky erotickému napětí příběhu i krutosti představitelů církve. V knihovničce mi zůstane a třeba se k ní ještě vrátím.

Za mě paráda! Pro mě i celkem humorné a také erotické. Četlo se to pěkně.

Příběh nás zavede do Španělska, kde všemi uctívaný opat podlehne svodům a díky nim začne páchat hřích za hříchem. Pro svůj lepší život neváhá ani užít čar a pomoc Satana.

Tento román jsem četla v rámci výzvy Klasikomilů jako klasický horor. Podle anotace jsem na něj moc těšila, ale po dočtení se už takové nadšení nekoná.

Od začátku je tu hodně jmen, hodně postav, různé příběhy různých vypravěčů, které spolu zdánlivě nesouvisí. Hlavně mužští hrdinové se mi pletli, nevěděla jsem, o kom zrovna čtu, kdo je čí bratranec nebo strýc. V první polovině mi to přišlo hlavně jako milostný román typu má mě rád nebo nemá? Jelikož jsem před sebou měla stále více jako tři sta stran, příběh jsem musela na pár dní odložit a odpočinout si od něj.

Poslední třetina už byla akčnější, i více hororových prvků se objevilo, ale mě pronásledovalo to, že jsem stále nevěděla, kdo je kdo :-D

Nakonec to nebylo úplně špatné, ale jásat taky nebudu. Jsem však ráda, že jsem to celé přečetla a rozšířila si obzor v rámci klasiky.

Pro mě velké překvapení...

Ačkoliv mi trvalo než jsem se začetla, tak po cca 150 stranách jsem hltala každou stránku i když mě při některých trošičku mrazilo, hold jsem od přírody strašpytel...

Kniha je však velmi čtivá, formou, jakou je psána vtahuje čtenáře do příběhu a nestačíte se divit a cca 530 stránek je fuč.

Toto dílo má vše na co si vzpomenete; spoustu postav, které se vzájemně proplétají, intriky i spravedlnost, zlou jeptišku, mnicha který je sveden ďáblem k hříchům zvrácenosti a krutosti, úctyhodné a šlechetné gentlemany, vraždy i duchy ale i čistou a oddanou lásku.

Vzhledem k tomu kdy byl román napsán, smekám klobouk, protože tohle je pecka i v 21. století.

Vřele doporučuji..

No to byl teda nářez... Persón jak na orloji, spousta náhod, krásných panen, bohatých aristokratů, loupežníků, sadistických řeholníků a řeholnic, duchů, démonů, dramatických osudů... Šla mi z toho hlava kolem.

Ale přečtla jsem to jedním dechem, je to svižně napsané a má to spád. Bez toho by to byla slátanina.

Mnich mě neskutečně bavil. Hned od básně v prologu jsem tušila, že si čtení užiju. S gotickým románem zkušenost nemám, ale bylo tam vše. Zvrhlý mnich, vyvolávání ďábla, strašidlo, zamotané rodinné vztahy, romantická láska a nakonec jsme se dočkali i španělské inkvizice. A to vše vyprávěno se zápalem pro věc. Postavy někdy mluvily jako na divadle, zvlášť když třeba mluvily samy pro sebe. A čtenář jako trpělivý divák sledoval všechna dějství. Markýzovo vyprávění se táhlo přes dvě kapitoly, než se dostal k tomu, jak se seznámil se svou vyvolenou. Ale to jeho vyprávění bylo napínavé. Pořád se něco dělo. Mnich se určitě nebude líbit každému, chce to být správně naladěn na rozmáchlý styl. Ale to, co mi vadí jinde, zde má své místo. Jestli jsem si někde užívala krásný jazyk a jásala nad použitím nějakého neobvyklého slova, tak je to zde.

Tahle kniha byla má výzva a určitě jsem neudělala chybu. Příběh to je opravdu hororově romantický. Nechybí láska až za hrob, intriky, démoni, mniši, tajuplné krypty... a také překrásné básně. Nevím jak ostatní čtenáře, ale mě konec příběhu překvapil... byl pro mě neočekávaný. Smekám před autorem. Knihu napsal v pouhých 25 letech.

Takže jsem zkusila gotický román....hm...za sebe bych to nazvala spíš esencí romantismu...doposud jsem tak nějak plně nechápala ty školní definice (byť jsem v povinné četbě samozřejmě měla odškrtnutý Máj), teprve teď jsem pochopila v plné šíři....loupežníci, duchové, ctné panny, stateční kavalíři, zločinci, čarodějnice, katakomby...jo tohle všechno a ještě mnohem víc - přiznám se, na jednom místě to na mě bylo trochu moc. Objektivně vzato je to ale napsané dobře - tak nějak to pořád zvládá balancovat všechny tyhle dramatické prvky a podle mě to nesklouzne do kýčovitosti. No a (před)závěr v kobkách jsem si opravdu užila, takže hodnocení tak nějak prostřední. Ale komu ta přepjatost citů a přechody z nebezpečenství do protivenství vyhovují, ten bude určitě spokojen. No a na okraj - občas se nešlo nezasmát tomu mužskému vidění světa (to nemyslím jako výtku ke knize).

Za mě skvělý gotický román, kde se to hemží jeptiškami, mnichy, loupežníky, přízraky, padouchy i galantními muži a nevinnými dívkami. Kde není nouze o tajuplná zákoutí s děsivými kryptami, podzemními chodbami, kobkami, kde v lesích není radno zůstávat po setmění a na hradech straší.

Román o pýše, marnivosti, touze, svodech, zradě, vině a pokání. O tom, že by člověk nikdy neměl říkat nikdy... Protože ďábel postává poblíž a našeptává, navádí, svádí - a dost často i vítězí (bohužel).

Román o vášni, pletichách, nenávisti i lásce. Mně se to líbilo. Čtivé, napínavé, dobrodružné, s trochou tajemna a nádechem hororové atmosféry.

Jen počkej, až tě móda zradí,
až pomine tvůj pel a mládí,
pak skončíš někde v temném koutě,
kde červotoči prožerou tě...

(SPOILER) Až príliš veľa náhod a výrečných postáv, ale bavilo ma to. Naozaj som sa preniesla do danej doby a mala som z toho i umelecký zážitok, len škoda toho konca (tak trochu SPOILER )s moralizovaním a pokazením postavy Matildy, ktorú som vnímala ako netradične vychovanú ženu, intelektuálku, vedkyňu a čarodejníčku, ktorú očaril ten, ktorého nemohla mať, ale s prekážkou si poradila (alebo to bolo bez lásky a brala ho len ako výzvu). Ako keby autor počas písania úplne zmenil jej postavu, až sa z nej napokon vykľulo tamto... skrátka zmarená šanca na úchvatnú hrdinku.

Člověk by si i řekl, že román z 18. století už dneska nemůže být čitelný a že se na jeho konec dostanou snad jen největší fajnšmekři klasické literatury. Opak je pravdou, protože tenhle gotický román obsahuje vše potřebné pro nás, milovníky hororů. Samozřejmě že se nikdo bát nebude, ale příběh se odehrává v prostředí, že je to skoro jako film od společnosti Hammer. Podzemní kobky, hřbitovy, temný les, kláštery a hrady... k tomu hlavní hrdina, který se nechal zviklat a romantická dějová linka. Zatím jsem viděl jen filmové zpracování z roku 1972, ale to je tak pro někoho, kdo román nečetl. Příběh si pak jede v jiných kolejí a celá jedna linie je vynechána. Kdo by měl zájem s gotickým románem začít, tak asi není lepší volby než Mnich.

Knihu jsem četla po té, co jsem viděla asi dvakrát filmové zpracování, které spíše lyricky naznačovalo dějovou linii. Můj velký obdiv autorovi, který dokázal již ve svých 19 letech napsat tak čtivé a zároveň velmi vyzrálé dílo zabývající se hned několika smrtelnými hříchy najednou...prostě nadčasové...

Klasické dílo psané jako gotický román se mi líbilo. Autor řeší otázku čistoty ducha, tělesného chtíče a vnitřního utrpení hlavní postavy - neřestného mnicha, který podlehl touze a začal páchat jednu nepravost za druhou. Každý člověk občas řeší vnitřní boj, kdy ví, co je správné, ale nemůže si pomoci a udělá opak - prostě jsme jenom lidé.

Počas čítania sa mi ani nechcelo veriť, že mal autor v čase písania len 19 rokov. Príbeh je plný tajomna, napätia a akcie. Láska a erotika sú podané silne, ale nie vulgárne. Pohľad na cirkev a rozplotenosť ľudí v nej, musel v dobe vzniku vyvolať rozporuplné reakcie. Páčili sa mi básne, ktorými je román doplnený. Niektoré časti sa čítali ťažšie (najmä kde rozprávač rozprával o niečom, čo mu niekto rozprával a pod) avšak celý čas som chcela vedieť, ako to dopadne s Agnes, takže som prelúskala aj tie menej záživné časti.

Kniha která je napsaná v osmnáctém století ale styl psaní jako by odpovídal dnešní době , příběh se čte celkově velmi dobře. Gotický román se vším všudy a se skvělou tajemnou atmosférou.