Mnichov
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387601/bmid_mnichov-xwC-387601.jpg
4
95
95
Do města, které má být nadcházejícími událostmi navěky proslaveno v dobrém i zlém, přilétá přes Kanál britský ministerský předseda Chamberlain a vlakem z Berlína přijíždí říšský kancléř Hitler. Mají rozhodnout o dalším osudu Evropy. Ovšem v Mnichově se mají setkat i jiní muži - dávní přátelé z dob oxfordských studií. Jeden je Chamberlainovým sekretářem, druhý německým diplomatem a členem protihitlerovského spiknutí. Sázky jsou vysoko a zbývá jediná otázka: koho zradit? Přátele? Rodinu? Vlast? Vlastní svědomí?... celý text
Literatura světová Válečné Historie
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
Munich, 2017
více info...
Přidat komentář
Pro Čechy, kteří nepřijmou logiku, že se nejedná o knihu o zradě, to bude těžko stravitelný kus. Když se oprostím od hodnocení události jako takové, protože i po desítkách let nás nenechává v klidu, příběhu sluší velmi poctivá příprava a pomalu stupňová napětí, kde členové britské i německé výpravy (o jiných toho tolik nevíme) vedou svou soukromou agendu, kvůli které možná i trochu upozadí státní zájmy, ať už to znamená cokoliv. Měl jsem jen trochu problém s rozvláčným úvodem, který navíc možná až příliš odkryl karty.
Harris vo forme. Keď si pozriete zoznam literatúry, ktorú preštudoval pre napísanie tejto knihy, pochopíte. Je dlhý.
Skvele napísané, vynikajúca atmosféra, opisy, intenzívny dej. Rozhodne odporúčam!
Harris píše tak čtivě, že jsem si s chutí přečetla i knihu s tématem mimo pole svého obvyklého zájmu. Četlo se to lehce, přimělo mě to více se zajímat o významné okamžiky minulého století, ale kniha Konkláve vydaná o rok dříve mi přece jen sedla o něco lépe.
Mnichovská dohoda mě vždycky zajímala, a tak když jsem zjistila, že o ní napsal můj oblíbený spisovatel knihu, musela jsem si ji přečíst. Sám autor v doslovu přiznává, že se o Mnichovskou dohodu zajímá už víc než 30 let a je vidět, že celou událost má nastudovanou opravdu výborně. Kniha je napsána formou beletrie z pohledu dvou fiktivních postav, dávných přátel ze studií, díky nimž poznáváme zákulisí, jak na britské, tak na německé straně. Pro nás je kniha specifická i tím, že autor není Čech, takže vše vidíme z jiného úhlu pohledu. Navíc teď v době války na Ukrajině, je neuvěřitelné a děsivé, jak se některé věci neustále opakují a lidstvo ne a ne se poučit z historie.
Ku knihe som pristupoval s jemným dešpektom, pretože moje prvé stretnutie s Harrisom nedopadlo dobre. Ešte aj po niekoľkých rokoch si spomínam, aké sklamanie vo mne Archangeľsk vyvolalo. No ale to bolo v roku 2007 a po pätnástich rokoch som sa odhodlal prečítať si Mníchov - téma, ktorá je pre nás živá, hoci udalosti sa stali už pomerne dávno. Vymyslený príbeh Hugha Legata a Paula Hartmana na pozadí reálnych udalostí je pôsobivým oživením, pre nás, citlivej témy. To, že vtedy "západ" nebol pripravený akokoľvek a najmä nie vojensky čeliť nastalej situácii, je akoby čitateľ dostal facku vo svetle udalostí roku 2022 - "západ" opäť nie je pripravený, hlavne, že sa všetko odohrá na východe. AJ vtedy sa vedelo o mocenských chúťkach, vedelo sa o nich aj teraz - a nič. Len sa vtedy získal rok času, uvidíme, ako to bude tentoraz. Paralel s Mníchovom je mnoho a viac či menej dôležitých rozhodnutí sa odohralo aj pred ním, aj po ňom. Len ten originál sa nás bytostne dotýka. Podtrhnuté a spočítané - moje druhé stretnutie s Harrisom dopadlo nad mieru dobre.
Moja prvá dovolenková kniha roku 2022, užíval som si dva týždne bez telefónu, počítača a inej elektroniky.
Mnichovská dohoda podaná z britského pohledu, tak by se asi v kostce dal shrnout děj této knihy. V jednu chvíli jsem si říkal, že jejich uvažování bylo svým způsobem logické a pochopitelné, skoro jsem jejich snahu o mír za každou cenu chápal. Pak jsem se ale odvrátil od vlastního textu a uvědomil si, že jednali o nás bez nás, o lidech ve vzdálené zemi, o které nic nevědí (parafrázuji Chamberleina). A tady, zradou Němců z českých zemí, započala série vyhánění a dalšího brutálního bezpráví, spirála násilí. Tady jsme byli jasnou obětí mezinárodní politiky.
Musím ale kolegům čtenářům připomenout, že i my jsme se obdobného hanebného jednání dopustili a docela nedávno. V roce 2008 jsme uznali nezávislé Kosovo, které vzniklo z vůle velmocí na úkor Srbska. Takže prosím pozor, různé "Mnichovy" se dějí stále a z toho našeho se tato společnost dosud nevzpamatovala.
Za vším tím dobrodružným textem je cítit hluboká znalost námětu tj. pozadím okolo mnichovské dohody. Vše je odvyprávěno objektivně, nejsou zde žádné ideologické brýle. Zjištění, že zrada Západu nebyla z neznalosti německé rozpínavosti nebo proradnosti k neznámé zemičce, ale z neschopnosti Hitlerovi vojensky čelit a získat tak trochu času, není až tak nová, ale mnohému čtenáři historických románů, zejména zde v ČR, může také leccos ozřejmit.
Pro toho, koho zajímají události okolo mnichovské konference v září 1938, rozhodně doporučené čtení.
Sledujeme tuhle důležitou dějinnou událost den po dni, hodinu po hodině, a celou dobu si uvědomujeme to, co samozřejmě její účastníci nevěděli, i když někteří možná tušili, že totiž někdy politický úspěch může být ve skutečnosti katastrofa. Výsledek jednání, mnichovská dohoda, vypadala úžasně, aspoň pro britskou a francouzskou veřejnost, britský premiér Chamberlain byl oslavován jako zachránce míru. Jen Češi zkoprněli…. Ale všichni víme, jak to nakonec dopadlo…
Obdobně, zase úplně z jiného úhlu, jsou mnichovské události popsány naším Jiřím Šulcem v knize Zrádci, ta byla pro mě přeci jen působivější, emotivnější, týkala se totiž přímo nás a byla psána z našeho pohledu.
Ale z obou knih mrazí stejně – a pokud bych měla vybrat z evropských dějin minulého století nějakou událost, která má význam i pro dnešek, je to právě Mnichov 1938.
„Fotograf, podsaditý muž, asi padesátník, s vlnitými šedivými vlasy – zřejmě Hoffmann – pokynul vůdcům, aby se postavili k sobě. Nešikovně nastoupili zády ke krbu. Chamberlain nalevo v obleku s jemným proužkem, kapesními hodinkami a vysokým límcem jako vosková figurína ve viktoriánském muzeu; vedle něj Daladier, truchlivý, také v proužcích, ale menší, s vystouplým břichem; pak Hitler, netečný, nezdravě bledý, s mrtvýma očima a s rukama sepjatýma před rozkrokem; a nakonec Mussolini s velkým, masitým obličejem, tvářící se zadumaně. Ticho bylo hmatatelné, jako by tu nikdo nechtěl být, jako hosté na zaranžované svatbě. Vzápětí poté, co byla pořízena fotografie, se skupinka rozpadla.“
Kniha byla dobře napsaná. I když vlastní příběh dvou hlavních postav je smyšlený, dozvídáme se hodně podrobností ze skutečného dění v době podpisu Mnichovské dohody. Čtenář se tak čtivým a napínavým způsobem dozví historické události a ještě si užívá dějovou linku. Skvěle odvedená práce.
Bylo lákavé přečíst si příběh vyprávěný na pozadí mnichovské konference v roce 1938. Na obálce je napsáno, že se jedná o historický thriller. To úplně nesedí, protože napětí zde vlastně není, očekávání jak se to vyvine to ano. Harris se držel historických faktů, takže román dopadne podle toho...
Když budu hodnotit, tak námět je za 4 hvězdy, zpracování asi za 3 hvězdy a to napětí za 2. Zprůměrováno tedy 3 hvězdy.
Kniha na mě byla příliš roztáhnutá. Těžko se mi začítalo a taky drželo kontakt. Na druhou stranu oceňuji, jak autor přistoupil k vyprávění příběhu. Rozhodně mě kniha obohatila znalostmi a reáliemi.
Výborně napsaná kniha. Úvodních 70 stran je trochu rozvláčných, než se čtenář zorientuje v postavách, vztazích a vše se uvede do souvislostí, ale pak se to rozjíždí a Harrisova schopnost upoutat pozornost a udržet neustálé napětí je pořád tady. Pořád to umí. Pak je to napínavá jízda, zvlášť s ohledem na to, že jde o všeobecně známou historickou událost, o které každý víme, jak dopadla - na druhou stranu Harris má rád alternativní historii (Otčina), takže si pořád nejsme jisti, kam to vlastně chce dovézt... Neřeknu, ani nenaznačím. Přiznám se, čekal jsem závěr trochu více kulervoucí, což je ta jediná hvězda dolů. Jinak za mě spokojenost - skvěle zvládnuté spisovatelské řemeslo a trochu připomenutí historie.
Velice zajimave pojata kniha. jedine co bych vytkla, bylo skakakani z jednoho deje nemeckeho aktera k druhemu anglickemu. Obcas bylo obtizne se zorientovat, o kom prave ctu dany odstavec. Jinak neni co knize vytknout! Za me byla opravdu skvela. Velke plus tomu dodava take vzdelani autora a fakt, ze se tomuto tematu venuje na profesionalni studovane urovni. Zadne fikce a zkresleni dejin pritazene nehoraznym zpusobem za vlasy.
U podobných knih mě vždycky zajímá, co je fikce a co je podloženo dokumenty; cením si autorovy důkladné přípravy a zaujal mě pohled na mnichovské události očima Britů. Fiktivní část budí znovu otázku, jak rozpoznat blížící se zlo a co proti němu dělat.
Harrisův román Mnichov je již v pořadí třetí, který se zabývá událostmi druhé světové války, tentokrát v příběhu dvou starých kamarádů. Ti se po letech znovu setkávají za zcela mimořádných a pro příští světový vývoj velmi nepříznivých okolností, každý na jiné straně barikády. Krátký časový rámec , plný detailní historické faktografie, neumožnil využít bohatou autorovu licenci, jako tomu bylo v případě románů Otčina nebo Enigma. Stejný postup spisovatel zopakoval v knize Důstojník a špeh. Harris je velmi kvalitní mainstreamový autor, který nabízí nejen zábavné čtení , ale ještě cosi navíc: obecnější myšlenku, která přesahuje příběh samotný.
Pro ty, které téma Mnichova, nebo jak se u nás říká, Mnichovské zrady zajímá , doporučuji román Georgese - Marca Benamoua Mnichovský přízrak. Hlavním hrdinou je postava francouzského premiéra Édouarda Daladiera, jenž v příběhu Roberta Harrise hraje pouze okrajovou úlohu. Mnichovský přízrak se mně zdá být zdařilejší než Harrisův román, protože sugestivněji vystihuje dilema tehdejších demokratických vůdců a také otázku svědomí a obhajoby jejich činů před národem a sebou samými.
Zajímavé čtení tento politický thriller ve kterém nám autor přiblížil ,jak to bylo s Mnichovskou dohodou.Na konferenci v Mnichově se jednalo o nás -bez nás. V knize jsou sepsány čtyři osudné dny roku 1938 ,které měli změnit Československo.
O knize píše zajímavě Killingjoke, kterým jsem se nechal inspirovat a knihu si půjčil. Četla se dobře. Zaujala mě anabáze "čs.delegace" v Mnichově při jednání o dohodě. Byli uzavřeni v hotelovém pokoji, hlídáni gestapem, bez možnosti kontaktu se spojenci, zejména Brity.
Zajímavá je postava JUDr.Huberta Masaříka, šéfa kabinetu ministra zahraničních věcí ČSR, v Mnichově v září r.1938 "pobýval" s vyslancem ČSR v Německu V.Mastným, bez možnosti zapojit se do jednání. Mým spolužákem na gymnáziu byl jeho syn Ivo. Génius třídy, který nad námi svými znalostmi čněl jako Mount Everest nad Sněžkou. Kvůli otci byl bez šance pokračovat ve studiu na VŠ. Odpracoval si jako dělník v litvínovském "Staliňáku" potřebnou dobu a zásluhou tamního ROH byl protlačen na VŠ. V roce 1990 se stal ředitelem Výzkumného ústavu požární ochrany. I když za dlouho, dočkal se. Mohu pouze poděkovat autorovi za zmínku o jednom z českých diplomatů za I.republiky.
Pro občany bývalého Československa navýsost zajímavé téma, byť pochopitelně akcentuje anglo-německou linii a o nás se tam – paradoxně - hovoří jen velmi okrajově.
Z technického pohledu jako vždy dobře napsané s klasickou gradací děje; jen závěr je trochu rozplizlejší.
Daleko zajímavější je ale obsahová část. Harris nepíše knihy bez hlubšího záměru. V tomto případě ale není na první pohled jasné „co tím chtěl básník říct“. Prvoplánově špionážní román ve druhé linii působí jako vysvětlení a možná i nevyřčená omluva za fatální selhání anglické diplomacie. Uvážíme-li ale, že nejde zdaleka o jediný případ, pak je takové sdělení zbytečné. Jsem ale přesvědčený, že smysl knihy vysvětlil autor hned úvodním citátem F.W.Maitlanda: „Neustále bychom měli mít na paměti, že to, co dnes leží v minulosti, kdysi leželo v budoucnosti.“ Bohužel se bojím, že ani naši ani evropští politici nic takového na paměti mít nechtějí a proto nám nezbývá, než si historii pořád dokola opakovat. Takže jestliže Mnichov 38 vnímáme – stejně jako Harris - jako přerod mezi mírovou a válečnou politikou, pak zbývá jen domýšlet se co se stane tím budoucím bodem zlomu.
Pohled pod pokličku mnichovského jednání přináší odpovědi na některé otázky jak a proč. Autor zde zajímavým a čtivým způsobem připomíná, že historie není černobílá a že se její cesta většinou ubírá velmi křivolakými uličkami.
Štítky knihy
Adolf Hitler Mnichovská dohoda (1938) rok 1938 Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 politické romány historické romány
Knihy z obdobia druhej svetovej vojny mám veľmi rád a tešil som sa, že toto bude niečo iné, než knihy zachytávajúce holokaust či priebeh bojov. Dalo by sa povedať, že je to iné, predovšetkým je to však neskutočne nudné. Pozitívom knihy je, že autor sa ako-tak drží historických reálií a celkom dobre zachytáva dobovú atmosféru. Tu sa však pozitíva končia. Hlavná postava - Hugh Legat, je nemastný-neslaný, tuctový hrdina, ktorého myšlienkové pochody ma iritovali. O ostatných postavách vám toho viem povedať len toľko, že sa o nich veľa nedozviete a že sú úplne ploché. Napriek tomu, že kniha zachytáva dramatické udalosti, tak som sa extrémne nudil. Tento „triler“ neobsahuje žiadne napätie. Je to dané jednak tým, že z hodín dejepisu všetci vieme ako to dopadne a zároveň aj tá troška napätia, čo by ostala je zabitá nekonečnými dialógmi o ničom. Nemá to iskru, nemá to spád, ako triler to proste vôbec nefunguje. Myslím, že knihu najlepšie vystihuje veta v jednej recenzii z Goodreads: „Too much novel to be good history, too much history to be a good novel“. Sklamanie.