Mnichovský komplex
Jan Tesař
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225620/mid_mnichovsky-komplex-225620.jpg
4
68
68
Podtitul: Jeho příčiny a důsledky Eseje historika Jana Tesaře, vycházející v novém vydání po čtrnácti letech, se tematicky zaměřují na československé dějiny druhé poloviny třicátých a počátku čtyřicátých let a zachycují je v širších duchovních a morálně-politických souvislostech. Kniha zahrnuje jednak Tesařovu práci Mnichovský komplex z roku 1989, která nastoluje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi, jednak cyklus esejů Vlastenci a bojovníci o počátcích české kolaborace a odboje, který vycházel na pokračování v Listech v roce 1969. Vedle toho obsahuje kniha ještě dvě časopisecké studie na dané téma z konce šedesátých let. Texty Jana Tesaře vynikají především hloubkou a ostrostí pohledu, který v každém případě nutí k přemýšlení i ty, kteří nemusejí sdílet autorovy vývody. Tesař nikterak neskrývá svou zaujatost; je to však zaujatost v nejlepším slova smyslu – pro pravdu vědeckou i morální.... celý text
Přidat komentář
Tahle studie Čechy nepotěší. V novodobé historii pociťují absenci "velkých okamžiků". K výjimkám patří shoda na pevném odhodlání v 1938 bojovat. To je dle Tesaře velká lež. Co by nám vlastně zbylo, když v 1968 jsme bojovali týden, 1989 jsme byli poslední... Autor také zpochybňuje odboj za německé okupace, obviňuje průmyslníky z nepřímého vyzbrojování Wehrmachtu. Jistě se na tyto otázky dá nahlížet i z jiného úhlu. Např. v odboji za protektorátu se angažovalo dost nesmírně odvážných a obětavých lidí. Namátkou ve Francii byla kolaborace pravděpodobně ještě rozšířenější. Tvrzení, že jsme mohli počítat se Stalinovou vojenskou pomocí, je jinými historiky popíráno. Přesto některé otázky zůstávají. O českém postoji ke skutečnému boji svědčí např. fakt, že dodnes nebylo uděleno státní vyznamenání Mašínům.
Tesař píše, že mnichovská zrada spočívala nikoliv v odmítnutí pomoci ale v tom, že ČR nebyl nabídnut kompromis. Jak ale mohl ten kompromis vypadat?
Naprosto skvělé a brutální trhnutí oponou před tím "udatným" národem Čecháčků, též trpký povzdech nad pohádkami, kterými se napříč dějinami krmí, aby se za sebe nemusel stydět. Zdejší komentáře dosvědčují "case in point", jak tento pohled na pravou povahu Čecháčka, totiž bytostnou zbabělost a teatrální šosáckou malost, dokáže bez ohledu na dobu nepříjemně tnout do živého.
Knížku jsem asi v polovině čtení hodil do popelnice. Od historika bych nečekal stále se opakující slova jako blbství, aniž by napsal, koho a proč. Tohle nestojí za pozornost a věnovaný čas.
Nejspíš jsem měl podstatně větší očekávání než čeho se mi poté dostalo....celé to na mě působí dojmem, že je to jakási interpretace událostí z čistě subjektivního pohledu autora, která nemá nějakou zásadní oporu ve faktografii, zdrojích...Celé je to završeno jakýmsi kouzlem nechtěného přidáním dalších autorových prací, které časově předcházely hlavnímu tématu a kde autor zastává poměrně diametrálně odlišné postoje než ke kterým po dalších 20 letech došel....
Navíc stylizace textu je poměrně těžkopádná, protkaná různými filozofickými odbočkami a zejména vlastními myšlenkovými konstrukcemi. Takže hodně opatrně s tímhle....beru to jako takový svérázný alternativní pohled na historické události, nic víc, nic míň.
Zajímavý a možná pro mnohé trochu kontroverzní pohled na události spojené s Mnichovskou dohodou. Kontroverzní z toho pohledu, že nabourává léty zažitý (a minulým režimem vnucovaný) pohled na tuto problematiku, stavící nás do rolí oběti spiknutí zlých imperialistů. Je pro mnohé obtížné si přiznat, že jsme na případný střet z Hitlerem nebyli připraveni politicky, vojensky ani materiálně. O tom, co se v Německu děje věděli politici v celé Evropě už začátkem 30.let, ale ani tolik času nám nestačilo k vybudování a dokončení tolik diskutovaného opevnění, zajištění případných ústupových tras (Slovensko?) a co je nejdůležitější k vybudování a upevnění silných spojeneckých vazeb (nejenom s Francií, na kterou jsme spoléhali, ale která dávala dostatečně najevo, že ji naše záležitosti zase tolik nepálí a že si bude hájit především své zájmy).
Možná ne stoprocentně přesná, ale každopádně velice podnětná publikace.
Na knihu jsem byl moc zvědavý. Těšil jsem se na netradiční pohled na Mnichov, na jednání vlády a prezidenta ČSR. Očekával jsem polemiku s tradičním vnímáním první republiky jako vyspělé demokracie, očekával jsem kritický pohled na naše vztahy vůči sousedním zemím i vlastním národnostním menšinám. Problémy korupce, která se nevyhla ani zbrojním zakázkám, atd. atd.
Jenže kniha se ukázala být jenom jedovaným plivancem. Pan Tesař jistě může právem cítit hořkost vůči Československu, které se k němu pod vládou komunistů zachovalo, jak se zachovalo, ale tímhle rozhodně k diskuzi nepřispěl, tohle není dílo historika - žádné zdroje, citace nejspíš z větší části vymyšlené...
Pan Tesař, pravděpodobně, během svého pobytu v NSR navázal úzkou spolupráci s sudetoněmeckým landsmanšaftem, protože jinak si nelze vysvětlit vznik této velmi dezinformační knihy, která vytváří nepravdivý pohled na tehdejší události. Pan Tesař by mohl ještě napsat knihu o tom, jak se židé v Birkenau sami zavírali do plynových komor a po podlaze si rozsypali Zyklon B, zatím co chudáci příslušníci SS se je snažili před touto sebevraždou ochránit.
Velice nezvyklý pohled na Mnichovský diktát. Knihu jsem si přečetl po zhlédnutí filmu Ztraceni v Mnichově. Respektuji autorův pohled na věc a v mnohém v s ním souhlasím. Češi neustále opakují že něco nejde, že jsme takoví a makoví kvůli Mnichovu. Na druhou stranu nemohu souhlasit s názorem, že to že se nebojovalo bylo jednoznačně dobře. Bylo to dobře z materiálního hlediska a z pohledu vyhnání Němců, které zajistilo český prostor do budoucna. Avšak pro národní hrdost, sounáležitost, sebevědomí Čechů a Slováků a zejména pro Československou národnost (jak ji prezentovali Masaryk, Beneš a Štefánik) byl tento krok a potažmo později politické vítězství pohromou. To že si za to v určitém směru můžeme sami je pravda ale chtě nechtě (i kdyby se nám to nelíbilo) musíme uznat že většina národů se utvářela skrze válečné konflikty a tohle je prostě něco co nám jako národu chybí.
Těžko hodnotit.
Na jednu stranu vítám jakýkoliv jiný pohled a názor na určitou událost. Také je nutné si uvědomit, ve kterém roce byla kniha vydána a čemu byl autor vystaven za dob hrůzovlády zvráceného totalitního režimu.
To však nic nemění na faktu, že se na stránkách knihy odehrává naprosté literární zneuctění vlastní země. Které, jak správně uvádí Daydreamer se nezakládá na faktických základech, nýbrž místy jen pouhých autorových domněnkách a názorech.
Kromě zde již zmíněného "velkého divadla" mě zaujal především pohled, že "Mnichov byl největším diplomatickým úspěchem Edvarda Beneše." S tímto názorem souhlasí jistě především ti, kteří byli v roce 1938 vyhnáni ze svých domovů hajlujícím póvlem, nebo pozůstalí příslušníků tehdejšího četnictva a jednotek SOS, kteří byli zabiti při tomto "diplomatickém boji."
V současné době je na trhu spousta materiálu s touto tématikou od nestranných autorů, takže pokud má někdo zájem dozvědět se o tomto citlivém tématu více, stačí si jen vybrat. Přivlastnit si jednostranný pohled na celou událost na základě této knihy by bylo velikou chybou.
Panu Tesařovi se podařilo ukázat období Mnichovské dohody a Protektorátu v novém a dle mého názoru v zásadě správném světle. Empaticky oceňuje široký rozhled a dobré vedení ze strany p. Beneše. Ukazuje, že většina české elity (natož širší veřejnosti) nebyla dostatečně morálně a intelektuálně vyzrálá, aby byla schopna optimálně sehrát obtížnou pozici, z níž bylo - i přes naši slabost - možno získat více, pokud by naši předci byli houževnatější, systematičtější a měli své konání lépe promyšleno. Působivé je absolutní vyznání, které podává k činům odboje.
Kniha rozhodně stojí za přečtení a s téměř stoprocentní jisototu vyvolá u čtenáře řadu hlubokých úvah. Je však třeba mít neustále na paměti, že se nejedná o empiricky důkladně podložený akademický text, ale spíše o autorův příspěvek k mýtům československé historie.
Kniha obsahuje čtyři Tesařovy spisky, z nichž je nejlepší první, i když chronologicky poslední, titulní Mnichovský komplex z roku 1989. Poutavě pojatá a originální studie událostí roku 1938 zabírá půlku knihy, ale přečetl jsem ji během dne, ostatni mi zabralo déle. Prostřední dva spisky jsou zajímavé, ale nepřišly mi nijak zvlášť čtivé. Naštěstí knihu uzavírá velmi zajímavá studie o E. Moravcovi.
Hodnotit knihu mi nepřísluší, jakkoliv jsem si ji původně přečíst chtěl. Nicméně bych případné zájemce rád varoval před ukvapeným pořízením této knihy. Existuje kvalitní recenze na tuto knihu, ve které se dočtete o závažných chybách a mylných informacích, které text obsahuje. Recenzi napsal SKUTEČNÝ znalec československé armády Pavel Šrámek, který v ní samozřejmě pouze nezpochybňuje autorovův text, ale konkrétně dokládá, jak tomu bylo doopravdy. Člověk nestačí žasnout, jak například skvěle provedenou mobilizaci a nesmírné odhodlání národa může někdo označit jako "velké divadlo"...
Takže: doporučuji nejprve přečíst si zmíněnou recenzi a teprve poté uvažovat o případné koupi této knihy.
Rcenzi naleznete zde:
http://toulky.vojenstvi.cz/3-obranyschopnost-ceskoslovenska-v-roce-1938.html
Mnichovský komplex aneb všechno je (možná) jinak než jsme si mysleli nebo doufali. Stojí za přečtení pro každého, kdo chce být informován o minulosti (tedy zároveň i přítomnosti) našeho státu.
Štítky knihy
eseje úvahy a zamyšlení druhá republika (1938-1939) české dějiny Mnichovská dohoda (1938)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Mnichovský komplex |
| 2016 |  Česká cikánská rapsodie |
| 2003 | Zamlčená diagnóza |
| 2018 | Osmašedesátý očima tří generací |
| 2015 | Co počít ve vlkově břiše |
Před půlkou to vzdávám. Ať je myšlenková kvalita jakákoli, je to strašně nepřístupným jazykem napsané. Buď autorovi špatně rozumím, nebo mám příliš povrchní znalost historických souvislostí, a nebo autor stále dokola opakuje tytéž utkvělé myšlenky. Po přečtení dalších deseti stran nemám pocit, že bych se cokoli relevantního dozvěděl. Nepovažuji to za bezúčelný plivanec do tváře českého národa, některé myšlenky jsou zajímavé, ale je to podané příliš komplikovaně, teoreticky a abstraktně, takže tomu vlastně nerozumím. Jinými slovy: je to strašně nudné čtení! Nepochopil jsem z toho o moc víc, než že Češi jsou podle autora zbabělci, prospěcháři a alibisti.