Moc faktov
Hans Rosling , Ola Rosling , Anna Rosling Rönlund
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413310/bmid_moc-faktov-SmM-413310.jpg
4
907
907
Desať dôvodov, prečo máme o svete mylné predstavy - a prečo sme na tom lepšie ako si myslíme. Na základné otázky o našej planéte, napr. koľko percent populácie žije v extrémnej chudobe, akým tempom rastie počet obyvateľov, aká je úroveň vzdelávania, aký násilný je náš svet, ako nás ohrozujú klimatické zmeny, odpovedá väčšina ľudí nesprávne. Mnohí sa v odhadoch mýlia do takej miery, že odpovede učiteľov, novinárov, investičných bankárov a hoci aj laureátov Nobelovej ceny by dosiahli horšie výsledky ako úplne náhodné odpovede šimpanzov. Hans Rosling, švédsky lekár, vedec, profesor medzinárodného zdravia a fenomén globálnych konferencií na TED-e, spolu so svojimi spolupracovníkmi ponúka čitateľom revolučne nové vysvetlenie tohto javu. Odhaľuje desať inštinktov, ktoré ovplyvňujú náš pohľad na svet – od tendencie rozdeľovať svet na dva tábory (zvyčajne na my a oni), cez spôsob, ako vnímame správy z médií, až po to, ako vnímame pokrok (sme presvedčení, že svet speje k horšiemu). Ukazuje sa však, že svet je napriek všetkým nedostatkom v oveľa lepšom stave, než si myslíme. Neznamená to, že neexistujú reálne problémy a riziká. No ak sa neustále všetkého obávame a odmietame vychádzať pri vnímaní sveta z faktov, ľahko sa nám stane, že prehliadneme práve najväčšie hrozby. Moc faktov je inšpirujúca kniha, plná zaujímavých informácií a napínavých príbehov. Zásadne zmení náš spôsob vnímania a hodnotenia sveta a vo svetle pravdivých faktov nás naučí reagovať na krízy a výzvy budúcnosti.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2019
,
Tatran (Bratislava)
Originální název:
Factfulness, 2018
více info...
Přidat komentář
Z této knihy mám smíšené pocity, což je asi způsobené tím, že kniha se objevuje na sociálních sítích a nejspíš se těší všeobecné oblibě, avšak nebyla špatná, ale němůžu ji hodnotit jednoznačně kladně, ani udělit plný počet hvězdiček.
1) Vadilo mi neustálé podsouvání ankety, kde ani nebyla Česká republika. Ano, chápu, že jsme možná malá země, ale pro ty, jež svou zemi v anketě nenaleznou, to musí být prostě nuda. Zaměřila jsem se na země dotazované, ale nebylo to ono a celkově ty neustálé zmínky o anketě spíš knize ubíraly, protože....
2) ...text mnohdy nenavazoval na konkrétní odpověď v rámci ankety. Bylo to za mě celé takové "na sílu" s tou anketou.
3) Někdy se témata opakovaly právě dle nutnosti zaobírat se určitou odpovědí a tak některá témata opakovaně "dostávala" slovo, zatímco na ostatní potenciálně také zajímavé nezbyl prostor.
4) Text není sourodý, přičemž proč zjistíme až v závěru. Je to na něm znát, jak již píši výše, je občas hodně kostrbatý a krkolomně poskládaný dle témat. Navíc si rozporuje, třeba tím, že napřed se novináři berou jako někdo, kdo záměrně "nafukuje" situaci kvůli větší čtenosti (což je dle autora normální, neb kdo by četl zprávy, dle kterých se vlastně nic nestalo? Kdysi jsem četla v nějaké knize či na internetu-avšak absolutně netuším, zda je pravdivé, že čím dál od země, ve které se stalo neštěstí, se nachází čtenář/divák, tím větší musí být počet mrtvých, zraněných,...., aby se tím čtenář/divák zaobíral), ale v posledních kapitolách jsou najednou novináři ospravedlňováni tím, že ani oni nemají všeobecný přehled dle ankety v knize a vlastně neví, že čtenáře mohou "vodit za nos". Aby bylo jasno, vůbec netuším, jak to v žurnalistice chodí a mám takový neutrální až kladný vztah k novinářům (přeci jen někteří z nich, hl. v investigativní žurnalistice, jsou neskutečně šikovní).
5) Aspektů, na které si dávat pozor, abychom se vyhnuli tvorbě nereálného obrazu o věcech kolem nás, není málo a množstvím se podle mého názoru nedá pojmout v krátké době.
6) Autor sám uvádí, že není možné a reálné, se zkreslení zbavit. Že i jej občas např. nějaké reportáže v TV "dostaly" na základě emociálního substrátu.
Knihu jsem četla především proto, abych se třeba potenciálních základních "nástrah" pro můj mozek v rámci analýzy zbavila a předešla jim co nejdřív to jde, nicméně i sám autor to popřel, čímž je za mě osobně záměr knihy zmařen, protože na jednu stranu je super, že to dokázal autor přiznat, na straně druhé, o čem teda kniha je, když dle anotace aspoň náznakem (a to nemluvím o sociálních sítích, kde už je to skoro faktem) předestírá, že nám kniha v tomto pomůže.
Je mi líto, že to musím napsat-avšak kniha je stejně neskutečně IN, takže jedna negativní recenze ji neuškodí a mi to aspoň umožňuje být v této nelehké situaci zcela upřímná, jako doposavaď u všech mých recenzí předešlých/a snad i následných/-ale čas strávený nad touto knihou mohl být lépe využitý. Kniha mi moc nedala, v mnoha věcech jsem se spíš ujistila, že činím dobře, když třeba denně nekoukám na TV zprávy a že některé "nástrahy", jež mi mohou změnit pohled na věc zdramatičtěním faktu, znám/a to už třeba ze střední-viz zevšeobecňování, indukce a dedukce/ a neexistuje žádný návod, jak "nepodlehnout" tomu, že svět je méně negativní, než se to na první pohled jeví, tedy že se věci zlepšují vlivem technologií, humanitární pomoci atd.. KNIHU NEDOPORUČUJI ČÍST.
Dvě hvězdičky kniha má jen za snahu autorům a dalším lidem podílející se na vzniku této knihy, neb věřím, že to vše muselo dát práci bez ohledu na můj názor na knihu.
Hodně zajímavé čtení. Autor spolu se svým synem a snachou odvedli veliký kus práce. Snaží se nám pomocí různých statistik, grafů a srovnávání přesvědčit o tom, že je skutečnost jiná (lepší) než si myslíme a jakou nám prezentují média. Já osobně zprávy, politiku a žádný bulvár nesleduji už hodně dlouho. Ale víc než fakta a grafy mě baví číst jeho životní zážitky.
Určitě doporučuji
Kniha prináša zábavnou a uvoľnenou formou podrobné informácie, grafy a výsledky testovania vybraných skupín o poznaní súčasného sveta. Asi viete, čo je fakt. Ale nie je fakt ako fakt, ak máte skreslené predstavy, či čiernobiele videnie. Aká je realita so vzdelaním, príjmom rodín, počte detí v rodinách, situácia s terorizmom, prírodnými katastrofami ? Ako správne rozumieť grafom a číslam, s ktorými sa stretávame? Existujú fakty, ktoré sú úmyselne zatajované, či pozmenené? Môžeme veriť médiám, alebo vedcom? Páčilo sa mi aj to, že autor odľahčil knihu vlastnými skúsenosťami a príbehmi z rôznych kútov sveta.
Čo ma zaujalo: test vedomostí o súčasnej situácii vo svete, výsledky testu vo vedeckých kruhoch, čo znamená myslenie vo faktoch
Čo ma ohúrilo: informácia o hladomore v Číne, ktorá sa 36 rokov tajila
Tato kniha donuti cloveka se nad sebou zamyslet. A taky nad svetem. Opravdu je na tom tak spatne, jak nam to media prezentuji? Rikaji nam vsechno? Zasazuji sve informace do spravneho kontextu? Aneb: never vsemu, co slysis a zacni premyslet. Velke diky panu Roslingovi za jeho veledilo.
Velice zajímavý a skromný lékař ze Švédska dal na základě svých celoživotních zkušeností dohromady tuhle výjimečnou knížku. Hlavní pointou (jak už naznačuje podtitul) je, že současný svět na tom není až tak špatně - i když si to skoro všichni myslí.
Hans Rosling neustále v knize odkazuje na to, jak na svých přednáškách po celém světě testoval své publikum z přehledu ohledně současného světa a jeho blízké budoucnosti. A nemyslím tím teď otázky jako "jaká řeka protéká Zambií", ale důležité dotazy typu "Kolik procent lidí dnes využívá elektřinu?" či "Jak se změnil za poslední roky počet obětí přírodních katastrof?". Tohle není žádný AZ-kvíz, ale otázky, které mění naše vnímání světa a které taky ovlivňují rozhodnutí ředitelů velkých společností. Ukazuje se, že ať položil tyto otázky partě ajťáků v Silicon Valley nebo na shromáždění laureátů Nobelových cen, všichni měli obrovskou tendenci svět podceňovat a vidět ho černě.
Autor přehledně vysvětluje, proč tomu tak je. Nenadává jenom na média (naopak se jich i částečně zastává a vysvětluje, že kdyby byla média 100% objektivní a vyvážená, nikdo by je nesledoval), ale mluví spíše o o různých lidských instinktech a způsobech přemýšlení, které v sobě máme zakořeněné. Například jak máme tendenci zjednodušovat nepřítele, rozdělovat svět na "nás" a "ty druhé" a generalizovat na základě rasy, národa či náboženství. Rosling ale na několika důkazech ukazuje, že i třeba takovému náboženství předkládáme mnohem větší vliv, než ve skutečnosti má. Alfa a omega prakticky všeho je bohatství, resp. chudoba - a ta téměř všude rapidně klesá.
Ve Faktomluvě se nejen na základě jasných faktů, důkazů a oblíbených bublinkových grafů ukazuje, že svět na tom není až tak zle (naopak se téměř ve všem zlepšujeme), ale předkládá také různé nástroje jak přistupovat k informacím, abysme se z té naší instinktivní negativity nezbláznili. Je docela smutné, jak valná většina lidí je přesvědčená o tom, jak je svět horší a horší, ačkoliv je téměř ve všem lepší a lepší. Kromě klasické hloupé nostalgie je to dané například i tím, že nevěnujeme moc pozornosti pomalým, postupným zlepšením, protože o těch se moc nemluví, a přitom jsou pro lidstvo důležitější než nějaké velké katastrofy (či velké objevy). Některé body z knihy jsem už dobře znal a sám je aplikoval (např. ohledně zpracovávání informací z médií), ale i ty je skvělé přečíst si znovu takto vysvětlené a uspořádané.
Hans Rosling knihu píše klidně a věcně, a ke čtivosti ještě přispívají různé zajímavé historky, které jsou někdy pořádně dramatické. Bohužel závěr je dramatický až příliš...
Bill Gates na obálce knihy hlásá, že je to jedna z nejdůležitějších knih, co kdy četl. No, nemusíte patřit k nejbohatším mužů světa, aby i pro vás tahle kniha byla zásadní. Je velice inspirativní, vysoce kvalitní a s velkou pravděpodobností změní (nebo alespoň poupraví) váš pohled na svět.
Devět důležitých knih z deseti.
Výborné čtení, které člověku přinese jiný, pozitivnější náhled na svět a změnu v myšlení. Není třeba být obětí senzacechtivých nápisů v médiích.
Skvělá knížka, která vám pomůže trochu vylepšit názor na okolní svět a kam se řítí. Nejbrilantnější pro mne asi byla pasáž o vlivu médií na čtenáře a čtenářů na média.
Základní škola faktografie (demografie, epidemiologie, statistiky). Poučné a zábavné čtení o stavu světa pro úplně každého. Lepší zakoupit v anglickém jazyce, jednoduchá angličtina.
jdu v hodnocení proti proudu, ale nemohu jinak: takto nelze interpretovat statistická data (nehledě k jejich zdrojům, byť pečlivě uvedeným)
autor nepřináší žádné nové závěry, ta jedna souhrnná stránka v závěru sama vypovídá o celkové myšlenkové prázdnotě
nejvíc jsem se zasmál nad grafem se strmě rostoucí křivkou znázorňující, kolik odborných článků bylo a je publikováno, jako autorův důkaz zlepšování světa = kvantita není kvalita! a kdo se pohybuje v akademickém prostředí, zná důvod té nesmyslné nadprodukce, bez níž není výplata... a takto by se dala komentovat každá stránka knihy, rozhodně nedoporučuju
(SPOILER)
Možná se mýlím, ale já z knihy necítila, že by si měl člověk hned nasadit růžové brýle a koukat se na svět jako na nádherné, sluníčkové místo :). Autor mi je sympatický a přijde mi, že se snažil jen lidem ukázat, že jejich pohled na některé věci ve světě je možná trochu zkreslený, a že některé věci prostě nejsou tak hrozné, jak si lidé myslí. Ale sám poukazuje na to, že to neznamená, že problémy neexistují a není třeba mít obavy. Jen, že chce také mluvit o něčem, že je to lepší, než si myslíme, aniž by tím chtěl zakrýt nebo potlačit, že zároveň je i něco špatně. Přidává rady, jak nakládat s informacemi.
Líbí se mi myšlenka, že UNICEF a obdobné organizace by měly místo hraní na city a ukazování podvyživených černoušků raději prezentovat data, jak je jejich pomoc na životě místních lidí vidět. Je pravda, že když přispívám na charitu, tak si zpětně uvědomuji, že si vybírám "reklamy", ve kterých mi ukazují, co se dá s pomocí dokázat, co se smutných výrazů v dětských očích týče, tak už jsem ( a nejsem na to hrdá) - trochu apatická.
U některých otázek, které pokládá v úvodu knihy, by se dalo hovořit, že zkreslí a oploští svou formulací problém, kterého se týkají nebo netýkají, ale to je myslím si všem jasné a účel, pro který vznikly, dle mého názoru plní.
Pokud to člověk vezme jen jako námět k zamyšlení a ne jako pokus o to, dokázat nám, jak jsme na tom skvěle, tak nevidím problém v tom, že autor vybírá některé ukazatele jako důležité a jiné opomíjí. Kdyby chtěl někdo napsat knihu o tom, jak se svět zhoršuje, určitě by se mu to také podařilo. Důležité je si z každého vzít něco.
"Věnujeme pozornost informacím, jež apelují na naše dramatické instinkty, a ty ostatní opomíjíme. Média nemohou plýtvat časem na zprávy, které neprojdou našimi pozornostními filtry. Zdá se, že právě instinkt strachu má z našich dramatických instinktů největší vliv na to, jaké informace zpravodajci vyberou a prezentují nám, spotřebitelům."
„Zavádějící zobecňování a stereotypy představují pro média určitý druh zkratky - umožňují rychlý a snadný způsob komunikace (život na venkově, střední třída, supermatka, člen gangu).“
"Kdybyste si měli tvořit názory na svět podle toho, co vám říkají média, bylo by to, jako byste si tvořili názor na mě na základě fotky mé nohy."
(SPOILER) Autor má možná pravdu v tom, že některé věci odhadujeme hůře, než ukazují statistky (i když každý, kdo zná kognitivní zkreslení, pozná, že jeho testy jsou tak trochu podvod), ale tím vše správné v knize končí (ovšem autora nenapadlo, že lidé mohou vidět i věci, na které statistiky nejsou a mnoho věcí se také zhoršuje a o těch autor taktně mlčí, nebo mluví jen minimálně – pokud jde o ekonomii ukazují to například mnohem lépe podložené statistiky v knize Kapitál v 21. století, pokud jde o produkci odpadů, likvidaci zdrojů a přírody a dalších věcí, jsou tyto statistiky také dohledatelné, a pokud se někdy něco zlepší, je to jen zásluhou těch, kteří straší černými scénáři). Další důvody, které autor ukazuje, jsou pak naprosto směšné. Popíšu jen první kapitolu, ostatní jsou v podstatě stejně inteligentní. Autor kritizuje rozdělení zemí do dvou skupin, na chudé a bohaté (nebo rozvojové a rozvinuté nebo jak je chcete nazývat). Dokazuje, že svět nejde rozdělit na dvě skupiny, a to naprosto žádným myslitelným způsobem, ovšem, a to je geniální myšlenka, jde rozdělit na čtyři skupiny, a to podle příjmů – do 2 dolarů na den (1 miliarda obyvatel), do 8 dolarů na den (3miliardy), do 32 (2 miliardy) a nad 32 (jedna miliarda)! Tímto rozdělením dokážete, že lidé se mají bezvadně. Pracujete 16 hodin denně sedm dnů v týdnu a vyděláte si i na ledničku a máte přívod studené vody – co sakra můžete za tak málo práce více chtít! Takhle žije druhá nejlepší skupina obyvatel (o těch nižších dvou ani nemluvím)! Jsou v pohodě! V jednadvacátém století jim nehrozí smrt hladem! Z toho mám jako jásat v jak nádherném světě žiju? Ano, je to lepší, než to bylo, ale to je podle mě samozřejmé – kdyby to tak nebylo, bylo by to na revoluci ihned. Mimochodem podle autora všichni obyvatelé vyspělých států mají na to, aby létali na dovolené – pokud takto vidí nás, nevím, zda můžu věřit tomu, jak vidí ostatní státy. Další geniální myšlenkou je to, že si máme dávat pozor na porovnávání průměrů, protože průměry se překrývají. Například pokud někde berou lidé v průměru více než jinde, je to v pohodě, protože ta část, která bere v jednom státě hodně je shodná s tou, která jinde bere málo. Fakt, že sociální propustnost je velmi malá i v rámci jednotlivých vyspělých států autorovi nic neříká. To, že se státy chudé staly naprosto závislé na nadnárodních korporacích je také v pohodě. Tímto, opět geniálním způsobem, dokážeme, že průměrům, které dávají pesimistické předpovědi, se obvykle nedá věřit – průměr je prostě číslo, která vám často záměně poskytuje zdramatizované informace! Nevěřte mu! To, že jsou na tom někde lidé špatně neřešte, protože většina je na tom kupodivu průměrně. To je skvělé! Hned víme, jak jsme na tom dobře. Ještě že máme ten průměr, který nám ukáže, jak úžasně na tom jsme.
Kniha se mi moc líbila. Opravdu si během čtení uvědomíte jak vnímáte svět vzdáleně. Přišlo mi, že většina světa na tom bude špatně a není. Toto čtení pro mě bylo zatím jedno z nejpřínosnějších!
Pakliže máte dost katastrofických zpráv z televize a předpovědí hrozících, sice neurčitých, avšak zajisté děsivých, nebezpečenství, jež nám přinese budoucnost, přečtěte si Faktomluvu.
Netvrdím, že ke knize nemám výhrad. Budoucnost není veselá lokomotiva poháněná úsměvy růžových poníků a ranní rosou s paprsky slunce. Není to ani šedivý mrak globální apokalypsy, o níž tak nadšeně zpravují média.
Určitě zajímavá kniha. Nicméně, asi jsem měl trochu jiná očekávání. Procento očkovaných dětí na světě nebo rozdíl vzdělání mezi muži a ženami jsou sice zajímavá fakta, ale ve výsledku se mne to nijak zvlášť přímo nedotýká a nedokázal jsem se tak s optimismem autora plně ztotožnit.
Kniha se vás snaží pomocí různých statistik a srovnání přesvědčit o tom, že je skutečnost jiná, než si myslíte. Možná by to dávalo smysl, pokud bych se o tyto údaje nějak zajímal a v těchto oblastech se alespoň trochu orientoval. Ve výsledku tak mé zodpovídání otázek průběžných kvízů bylo pouhé hádání (do té doby, než pochopíte, že nejpozitivnější odpovědi jsou ty správné). Pro mne osobně jsou tato statistická data světa v představě tak vzdálená, jako si např. představit miliardu Kč (bude tam asi hodně nul). Nicméně věřím, že pro nějakého nadšence do dat či sociologa to bude velmi přínosná kniha.
Pozitivne pusobici kniha, coz je fajn. Autor se sice vyhyba pojmenovani problemu radikalni islamizace zapadu, ovsem jako Sved ji pravdepodobne vita. Jinak zajimave cteni, mel jsem 8 z 13 dobre;).
Pokud vám současný stav světa způsobuje úzkosti, jako občas mě, dejte si tuto knihu. Ne, nedozvíte se v ní nic, co by vám ukázalo, že je svět ve skutečnosti plný jednorožců a není důvod k obavám, ale ukáže vám, že to není tak černé, jak si často myslíme.
Autoři poukazují na jedenáct instinktů, ke kterým máme my lidé často tendenci. Jsou to třeba instinkt negativity, instinkt lineárnosti, instinkt propasti a další. Když o nich člověk ví, může se před každým závěrem, který udělá zamyslet, jestli náhodou některému z nich nepodlehl, a to je skvělý! Podle mě by se tahle kniha v rámci výuky kritického myšlení klidně mohla zařadit do povinné četby. A navíc je kniha podle mě i super dárek, prakticky pro kohokoli!