Moc faktov
Hans Rosling , Ola Rosling , Anna Rosling Rönlund
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413310/bmid_moc-faktov-SmM-413310.jpg
4
907
907
Desať dôvodov, prečo máme o svete mylné predstavy - a prečo sme na tom lepšie ako si myslíme. Na základné otázky o našej planéte, napr. koľko percent populácie žije v extrémnej chudobe, akým tempom rastie počet obyvateľov, aká je úroveň vzdelávania, aký násilný je náš svet, ako nás ohrozujú klimatické zmeny, odpovedá väčšina ľudí nesprávne. Mnohí sa v odhadoch mýlia do takej miery, že odpovede učiteľov, novinárov, investičných bankárov a hoci aj laureátov Nobelovej ceny by dosiahli horšie výsledky ako úplne náhodné odpovede šimpanzov. Hans Rosling, švédsky lekár, vedec, profesor medzinárodného zdravia a fenomén globálnych konferencií na TED-e, spolu so svojimi spolupracovníkmi ponúka čitateľom revolučne nové vysvetlenie tohto javu. Odhaľuje desať inštinktov, ktoré ovplyvňujú náš pohľad na svet – od tendencie rozdeľovať svet na dva tábory (zvyčajne na my a oni), cez spôsob, ako vnímame správy z médií, až po to, ako vnímame pokrok (sme presvedčení, že svet speje k horšiemu). Ukazuje sa však, že svet je napriek všetkým nedostatkom v oveľa lepšom stave, než si myslíme. Neznamená to, že neexistujú reálne problémy a riziká. No ak sa neustále všetkého obávame a odmietame vychádzať pri vnímaní sveta z faktov, ľahko sa nám stane, že prehliadneme práve najväčšie hrozby. Moc faktov je inšpirujúca kniha, plná zaujímavých informácií a napínavých príbehov. Zásadne zmení náš spôsob vnímania a hodnotenia sveta a vo svetle pravdivých faktov nás naučí reagovať na krízy a výzvy budúcnosti.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2019
,
Tatran (Bratislava)
Originální název:
Factfulness, 2018
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha, která pravděpodobně vyvrátí mnohé vaše "zažité pravdy" o světě. Třeba hned první kapitola mi přijde jako jedna z nejzajímavějších, i já jsem měl zastaralý názor na členění světa, na rozvojové a rozvinuté země. Roslingovo členění na čtyři příjmové kategorie je intuitivní a dává větší smysl, protože je jasně definovaná hranice mezi jednotlivými úrovněmi, což v případě rozvojových a rozvinutých zemí není. Je opravdu velice užitečné si uvědomit, jak krátce mnoha zemím trvalo se dostat z nejnižší úrovně na úroveň třetí či čtvrtou a jaké to má souvislosti s budoucím rozvojem například zemí Afriky (především v souvislosti s porodností). Některé kapitoly se věnují víceméně kognitivním zkreslením, o kterých se můžete dočíst s jistými obměnami v mnohých knihách, nicméně ve Faktomluvě se jimi autor nezabývá na individuální úrovni, ale spíše na celospolečenské (resp. na úrovni jednotlivých skupin, kterým Rosling přednášel). Je vážně fascinující, jak špatné mínění díky našim kongnitivním zkreslením a zprávám z médií o světě máme a jak moc se mýlíme. Nicméně souhlas s tím, že neustálé omílání šimpanzů je trochu otravné :-)
Nebudu lhát, od knihy jsem kvůli hodnocení a kladných komentářů čekala více a mrzí mě, že ji nemůžu dát ani čisté 3 hvězdy. Poučná sice byla, jenže mně osobně neřekla nic nového. Navíc mi nesedl styl, jakým byla kniha psaná - přišlo mi to příliš rozvleklé a opakované. Oceňuji její myšlenku a občas zajímavé informace a historky, ale za sebe nemůžu doporučit. 2.5/5
„Jednoduché myšlenky máme rádi. Líbí se nám ten okamžik pochopení, líbí se nám pocit, že něčemu rozumíme. Od příjemně jednoduché myšlenky pak snadno sklouzneme k názoru, že tato myšlenka krásně vysvětluje nebo řeší mnoho dalších věcí. Svět se nám zjednoduší. Všechny problémy mají jednu příčinu – a proti této věci pak musíme bojovat za všech okolností. Nebo mají všechny problémy jedno řešení – a za touto věcí opět musíme stát za všech okolností. Vše je jednoduché. Je tu jen jeden malý problém. Pochopili jsme svět úplně špatně.“
Faktomluva je výborná kniha, mimořádně užitečná tím, že nám staví pravdu před oči tak drtivě přesvědčivě, že není možné vzdorovat. V tom je její základní kvalita.
Celkovým obrazem našeho světa jsem byl pozitivně překvapen, nečekal jsem takhle velký rozdíl mezi realitou a naší obecně přijímanou představou o realitě. A to i přesto, že mnohé konkrétní statistiky jsem neviděl poprvé a v úvodním testu jsem slavně porazil průměrně vzdělaného šimpanze :-)
(Teď to vypadá, že se tady vychloubám, ale já to nepíšu proto, že chci chválit sebe. Píšu to proto, že chci chválit Erika Taberyho a jeho redakci – docela bych si vsadil, že kdyby byla cíleně testovaná skupina „pravidelní čtenáři Respektu“, dopadla by nadprůměrně.)
Faktomluva vybízí ke kritickému myšlení – a je jen dobře, pokud si to čtenáři vyzkouší okamžitě, a právě na ní. Hansi Roslingovi by se takový přístup jistě líbil – nebo by se mu minimálně líbit měl :-) Drobným přešlapům proti vlastním principům se autoři totiž nevyhnou – vypadá to, že ta svá posvátná a nedotknutelná data si občas trochu očistí a upraví tak, aby nekazila celkový pozitivní obraz. (Nechci tím říct, že Roslingův tým falšuje data, spíš se mi zdá, že někdy vybírá ta správná a přehlíží ta potenciálně narušující celkový dojem.)
Zároveň jsem nebyl nadšen způsobem, kterým byla kniha napsána. Probírat se stále stejnou strukturou kapitol bylo s přibývajícím počtem stránek čím dál víc únavné – zvlášť úvodní příběhy byly delší, než by mi bylo milé a působily docela dost uměle a nevěrohodně.
Právě povzbuzení ke kritickému myšlení je podle mě tím nejcennějším na Faktomluvě. Byla by chyba si ji přečíst jen jako soubor dat o světě a nepřenést obecné poznatky z knihy do přemýšlení o dalších věcech okolo nás. A byla by také chyba, myslet si, že přečtením Faktomluvy jsme se stali imunními vůči předsudkům a myšlenkovým zkratkám – poslední stránkou knihy to nekončí, naopak, tady to teprve začíná.
Zpochybňování vlastních instinktů je zkrátka důležité. Hans Rosling to vyjadřuje výstižně: „Místo toho se snažte neustále své ‚oblíbené‘ myšlenky testovat a prověřovat, zda v nich není nějaká slabina. Buďte si vědomi omezeného rozsahu svých znalostí. Zajímejte se o nové informace, které nezapadají do vašich představ, nebo o informace z jiných oborů. Nevyhledávejte diskuse jen s lidmi, kteří s vámi souhlasí, neshromažďujte jen příklady na podporu svých názorů, ale bavte se s lidmi, kteří mají odlišné názory a nesouhlasí s vámi, Je to výborný prostředek pro zdokonalení svých názorů.“
Styl, jakým je kniha napsaná, mi úplně nesedl (hlavně omílaný "fun fact" se šimpanzi), ale obsah je důležitý. Nutnost aktualizace vědomostí by si měl uvědomit každý. Stejně tak skutečnost, že realita, která nám je zprostředkována skrze média, není jejím věrným odrazem, je deformovaná a vytváří dojem, že jsou věci černější, než jsou. Knize trochu škodí vzhled podobný různým motivačním knížkám přinášejícím návody na život (odkaz na Gatese), ubírá jí to na serióznosti, čte se ale dobře a obsahuje plno relevantních i zajímavých informací.
Poučná, avšak na môj vkus ukecaná kniha. Roslingov mentorský štýl písania mi od začiatku nesadol. Nezmysel so šimpanzmi, ktorý pravidelne spomína mi postupom času začal liezť na nervy.
Autor sa snaží načrtnúť návod, ako objektívne vyhodnocovať fakty pomocou ovládania prirodzených inštinktov, ale mám pocit, že sám ich nemá pod kontrolou.
Na konci kapitoly "Inštinkt obviňovania" nám radí : "Hľadajte príčiny, nie zloduchov", no len niekoľko strán pred svojím tvrdením píše: "Myslím, že ani bystrým ľudom sa často nepodarí dôjsť k tomu hroznému, pocit viny vzbudzujúcemu záveru, že naše imigračné politiky môžu za utopených utečencov."
Já mám tenhle typ knih ráda, takže Faktomluvy jsem se nemohla dočkat a byla jsem doslova nadšená. Pořád se točíme kolem kritického myšlení, které dosti lide chybí.
Kniha popisuje 10 instinktů, kterými se dnes a denně necháme ovlivňovat. Vše je ukázáno na příkladech, statistikách, grafech... nejen, že je to hezky graficky zpracované, ale je to navíc dost čtivé.
Klobouk dolů pane Roslingu. Už teď se těším, až se podívám na přednášky na Tedu
Kniha pomáhá změnit nazírání na svět, zlepšuje kritické myšlení atd. Je velmi zajímavá a přínosná, ale z mého pohledu by stačilo ke každé myšlence méně "důkazů". Někdy se mi četla těžce.
Asi je dobré mít jako povinnou četbu beletrii, ale já bych jako povinnou četbu dala spíš knihy tohoto typu. Rozvíjet kritické myšlení...
Dobrá a zajímavá kniha. Hezky Vám ukáže, že chyba není ve světě okolo nás, ale v tom jak funguje náš mozek. Je dobré si to uvědomit a vzít si z toho ponaučení pro náš život. Bohužel to bude stát mnoho úsilí, ale to by nás nemělo odrazovat. Může to být i příručka jak číst zprávy o okolním světě a pracovat s informacemi tak, aby jsme nebyli smýkáni okolnostmi, ale uměli jimi projít s jasným cílem a vizí.
Začal by som konštatovaním, že knihu je určite potrebné prečítať, pretože čitateľa zoznamuje s mnohými skresleniami kognitívneho aparátu, ktorých si mnohokrát nie sme vedomí a veľmi často sa ich dopúšťame, čo koniec koncov významne ovplyvňuje naše názory, rozhodovanie a chovanie (Intuícia vs. racionálny úsudok). Oboznamuje čitateľa s tým, že pre porozumenie zložitosti sveta nestačí nejaký pocit a z toho rýchlo vytvorený názor. S poskytnutými štatistikami celkového rastu materiálneho bohatstva sa nedá nesúhlasiť. Diabol je však ukrytý v detailoch a to v príjmových stratifikáciách jednotlivých spoločností, kde to už tak pozitívne nevypadá ako na to poukázal Roland Paulsen vo videu: https://www.youtube.com/watch?v=OoIcsj9ysvs U Roslingovcov vidím určitú selekciu v dátach o zdraví, pretože sa vôbec nevenujú vzostupnému trendu duševných porúch.
Čo vnímam ako hlavný problém je nazeranie na pokrok len z antropocentrickej perspektívy (uprednostňovanie uspokojovania potrieb a záujmov ľudského druhu). Pokrok je v knihe vymedzený práve touto úzkou optikou antropocentrickej perspektívy a nereflektuje prekračovanie limitov planetárnych hraníc ako strata biodiverzity, klimatická zmena, acidifikácia oceánov, nadmerné využívanie pôdy, vyčerpávanie zdrojov pitnej vody, atď …
Kniha ignoruje širšiu ekocentrickú perspektívu (udržiavanie ekologickej rovnováhy medzi potrebami ekosystémov a záujmami ľudí). Fungovanie ľudských spoločností je podriadené prírodným zákonom a hraniciam, ktoré nám vymedzuje naša planéta a v tomto kontexte je potrebné nazerať aj na pokrok ľudstva, keďže aktivity ľudského druhu sa stali globálnym geologickým činiteľom. Ako jeden zo závažných faulov vnímam data fishing, ktorého sa Rosling dopúšťa na to, aby zvýraznil naratív progresu - vyzdvihovanie nárastu počtu chránených území a určitých druhov zvierat - pand, tigrov a nosorožcov je v obrovskom protiklade k šiestemu vymieraniu druhov, ktorého príčinou sú ľudské aktivity - https://advances.sciencemag.org/content/1/5/e1400253.short
V celej knihe je prítomný depolitizovaný technokratický étos, ktorý neberie v podtaz morálnu dimenziu globálneho geopolitického usporiadania sveta a nespravodlivosti, z neho plynúce.
Měla jsem velké nároky na tuto knihu, kvůli velkému množství pozitivních komentářů, tak možná proto jsem se jí nemohla prokousat do konce. Podle mě by stačilo k tématu přiložit jen základní pravidla faktomluvy (před doslovem) a člověk knihu nemusí ani číst.
Můžu s čistým svědomím říci, že takto optimistickou knihu jsem už velmi dlouho nečetla. Hans Rosling se v průběhu celé Faktomluvy snaží změnit čtenářův pohled na svět, přičemž zároveň popsal, jak si poradit s jednotlivými lidskými instinkty. Překvapilo mě, jak špatně jsem si vedla v testu na začátku knihy (zjistila jsem, že by mě porazili i šimpanzi), a proto jsem tento test dávala vyplnit i dalším lidem, kteří si nakonec vedli podobně jako já.
Bavily mě příběhy Roslinga, na nichž demonstroval, o čem celá kapitola bude. Dále oceňuji rozdělení obyvatel podle příjmových úrovní namísto tradičního dělení na země 1., 2. a 3. světa, stránky https://www.gapminder.org/ spolu s Dollar Street a všechny různorodé grafy. Po přečtení knihy jsem také zhlédla záznam z TEDu, abych mohla vidět Hanse Roslinga „v akci“. Tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět skutečná fakta o aktuálním světě a nebaví je být dále oběťmi médií.
Po přečtení několika prvních stran jsem věděla, že tato kniha změní můj pohled na svět, a taky to tak bylo. Neříkám, že se v ní skrývají převratné informace, ale nutí vás se zamyslet a vidět věci z úhlu, který by vám nikdy nepřišel zajímavý. Kniha by měla být součástí středoškolských osnov, a měl si ji přečíst opravdu každý. V mnoha věcech posunula můj pohled na svět a další mi jen potvrdila. I já jsem opravdu viděla svět černější, než jaký doopravdy je. Doufám, že se autoři budou věnovat i dalším oblastem lidského života, protože neměli šanci obsáhnout všechno. DOPORUČUJU.
Velmi zajímavá kniha. Inspirativní, motivační a přiměřeně optimistická.
Úvodní test jsem po přečtení knihy předložil několika lidem ve svém okolí a Roslin má pravdu - naprostá většina z nich viděla svět mnohem temnější, než ve skutečnosti je. Bylo by skvělé, kdyby se tato osvěta šířila dále.
Roslingova osvěta o stavu světa jde nicméně ruku v ruce s jím popsanými instinkty, kterými se podvědomě řídíme, aniž bychom o nic věděli. Nebo alespoň některými z nich. V tomto ohledu jsem shledal největší přínos knihy - uvědomit si, jak moje vlastní mysl zkresluje mé vnímání, jak si interpretuje a dokresluje to, co jsem se dozvěděl.
V některých ohledech byly uváděné informace až příliš generalizující a zjednodušující, nicméně nemyslím, že by to bylo příliš na škodu; rozumím v tomto ohledu Roslingovu záměru oslovit co nejširší čtenářské spektrum. A právě to by si kniha zasloužila nejvíc - rozšířit povědomí o tom, že nic není tak hrozné, jak se na první pohled zdá a zároveň vysvětlit, proč si všeobecně myslíme, že jsme na tom tak strašně špatně. Protože když si uvědomíme, že to není zdaleka tak hrozné, možná budeme mít víc síly dělat víc pro to, aby to bylo rychleji (všude) lepší.
Kniha, kterou by si měli přečíst jak politici, tak studenti škol po celém světě. Jen se trošku obávám, že někteří by si po přečtení této knihy (nebo udělání úvodního kvízu) řekli „aha, tak on je na tom svět celkem v pohodě, nic pro jeho zlepšení dělat nemusím”... ????
Tato kniha skutečně dostála své pověsti. Hanse Roslinga si velice vážím a vybrané kapitoly z jeho bohatého života jsou samy o sobě zajímavým čtením. Jako učitel musím ocenit jeho stránku https://www.gapminder.org/, zejména pak videa a interaktivní grafy, které používám v hodinách při studiu demografie a nejnovějších trendů.
V reakci na některé komentáře bych rád přispěl svoji troškou do mlýna. Nesouhlasím, že by autor zkresloval data. Ano, pan Rosling skutečně pracuje s určitým zjednodušením, ale pro pochopení globálních trendů je tento postup zapotřebí. Navíc, sám autor na několika místech poznamenává, že statistiky nejsou všechno (viz kap. 8 - "Světu nemůžeme porozumět bez dat, ale světu také nelze porozumět jenom pomocí dat"). Zároveň nemohu souhlasit, že by Rosling nějak popíral negativa v našem světě. Sám tvrdí, že jeho cílem není udávat "...triviální pozitivní zprávy, které by měly počtem vykompenzovat ty negativní." Hovoří o zásadních zlepšeních, jež jsou ovšem tak pomalá a fragmentovaná než aby se "kvalifikovaly" do zpráv.
Nyní něco ke kritice, s níž souhlasím. Doporučuji se podívat na toto video: https://www.youtube.com/watch?v=OoIcsj9ysvs, v němž se švédský sociolog Roland Paulsen vyjadřuje k Roslingově knize a k tzv. New Optimists. Předně je zapotřebí říci, že data v Roslingově knize jsou pravdivá. Paulsen se pozastavuje ovšem nad jejich užívání pro propagaci západního stylu života. Je pravda, že Rosling předpokládá u všech států automaticky stejný proces vývoje a pomyslnou "spokojenost" spojuje především s materiálnem. Na druhou stranu se Rosling na mnoha místech vyjadřuje kriticky k Západu a jeho arogantnímu (možná, že i nostalgickému) přístupu vůči rozvojovým zemím. Nicméně je pravda, že řada důležitých faktorů chybí - například mentální zdraví, psychické problémy, deprese, užívání drog a alkoholu. Jelikož těmito problémy trpí procentuálně nejvíce nejbohatší z úrovně 4, můžeme zpochybnit tezi, že ekonomický pokrok vede automaticky k lepšímu životu. V tomto případě s Paulsenem souhlasím, ale na druhou stranu je třeba podotknout, že toto Rosling nikde přímo netvrdí. Pouze předesílá "možnosti" a dopadu aktuálních trendů.
Klíčovým argumentem Paulsena je, že Rosling sice ukazuje pravdivá data, ale pouze zprůměrovaná, nikoliv realitu. New Optimists podle Paulsena uvádějí tato data, ale ignorují různá negativa. Zejména pak nerovnoměrnou distribuci bohatství. Národní průměr se zvedá, protože nejbohatší bohatnou rychleji než nejchudší. (až třikrát rychleji v USA například). Když zbohatne "Top one percent" ovlivní to citelně národní průměr, naproti tomu, pokud zbohatne větší skupina nejchudších, národní průměr zůstane víceméně stejný. K tomu bych jenom zmínil, že Rosling tuto skutečnost nezamlčuje. Sám uvádí fakt, že USA investují do zdravotnictví nejvíce na světě, ale stále je 39 překonává v průměrné délce života. Tento fakt přičítá Rosling právě nerovnoměrnému rozdělení bohatství a neexistenci státního pojištění. Paulsen navíc dodává, že národní průměry neukazují např. rozdíl mezi muži a ženami v průměrném věku dožití (v USA je rozdíl až 16 let).
Rosling uvádí jako jeden z nejdůležitějších motorů pokroku průměrný věk dožití a kojeneckou úmrtnost. Paulsen naproti tomu tvrdí, že pokud Čína udělala v těchto směrech nejrychlejší pokrok, podobně jako Katar, neznamená to nutně, že obě země reprezentují ideální společnost, oproti zemím s rozvinutou demokracií, ale lidé tam umírají dříve. To je sice pravda, na druhou stranu tu Paulsen hovoří o něčem, co není obsahem knihy. Navíc Rosling tvrdil, že demokracie není evidentně nezbytným elementem k dosažení pokroku v jím uvedených kategoriích.
Co říci závěrem. Knihu určitě doporučuji. Co rozhodně nedoporučuji je číst ji pro potvrzení svých názorů. Nechte text na sebe působit a posléze se rozhodněte. Zvláště v moderním světě je těžké být optimistou nebo pesimistou. Optimismus se může snadno proměnit v naivitu a pesimismus v nihilismus. Co tedy zbývá? Být realistou? Realistou v relativním světě? Rosling tvrdil, že je posibilistou, to znamená, že se člověk nemá radovat, ale ani bát bez fakty podloženého důvodu. To je myslím výstižné shrnutí poselství knihy.
Poslední tři komentáře pod tím mým jsou myslím naprosto vyčerpávající a není k tomu co dodat.
Nechci se pouštět do polemiky na probíraná témata (ne vše mi přijde tak jednoznačné, jako např. autor zmiňuje syrské uprchlíky, ale ani slovo o ekonomických migrantech), ale kniha mě zaujala z jiného důvodu. Uvádí totiž 10 zkreslení, kterým běžně podléháme, když sledujeme zpravodajství, nebo dění okolo sebe. Valí se na nás tolik informací, něco je pravda, něco je zveličené, něco je možná úplně jinak, než se zdá. A proto je toto téma tak důležité, abychom nekriticky nepřijímali vždy jen jeden úhel pohledu, ale abychom naše názory a pohled na svět konfrontovali s opačnými názory a měli na paměti, že tyto zkreslení existují.
Nebudu se rozepisovat, hodně bych se překrýval s komentářem čtenáře mirektrubak, děkuji mu za ušetřený čas. Kniha je výborný průvodce na procvičování kritckého myšlení a měli by jí číst hlavně lidé, kteří se k ní přes svoji sociální bublinu ani nedostanou. Výhrady mám stejné: místy rozvleklý didaktický styl opakovaného omílání (pro sebe mu říkám americký) a za příkladnými příběhy ze života jsem cítil hodně přibarvenou stylizaci. Na druhé straně je přínosné praktické shrnutí podstatného v závěru každé kapitoly i jednostránková pomůcka na konci knihy.
Ke čtení jistě doporučuji, v naší české kotlince nejlépe masovému. Kdybych byl učitelem občanské nauky a základů společenských věd servíroval bych takovou knihu žákům na stříbrném podnose.