Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
Eckhart Tolle
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322921/bmid_moc-pritomneho-okamziku-kniha-o-duc-IC2-322921.jpg
4
716
716
Žít v přítomném okamžiku je podle Eckharta Tolleho pravá cesta ke štěstí. Nemá smysl trápit se minulostí a vynakládat úsilí vzhledem k budoucnu, když opravdový život se odehrává právě nyní a pouze teď s ním můžete něco udělat. Tato slavná kniha promlouvá od svého vzniku k milionům čtenářů, kteří v ní nachází vnitřní mír a souznění se sebou samými.... celý text
Literatura světová Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2016 , PragmaOriginální název:
The Power of Now, 1997
více info...
Přidat komentář
Kniha byla pro mě celkem velké uvědomění a další puzzlík do skládačky poznání sebe sama. Přišlo mi hezké, jak ty jednotlivé myšlenky jsou v podstatě jednoduché a zároveň pro nás jako lidi je někdy těžké se nimi řídit.
Níže, v komentářích jsem četla, jak kniha slibuje změnu života a nestalo se. Ano, je to samozřejmě možné, ale je také potřeba si uvědomit, ze tu změnu za Vás neudělá kniha, ale musíte Vy sami.
Za mě skvělá seberozvojová literatura, 100% si knihu ještě někdy přečtu:).
Když bylo Eckhartovi 29 let, jeho život byl tak nesnesitelně depresivní, že se stal jednoho dne zázrak osvícení..:-) A nebo si koupil knihu Osho a pak další a ještě pár a napadlo ho se vymanit ze svého života o ničem, psaním knih a s pocitem velikého guru. Autor zneužil čas a ego k tomu, aby napsal knihu (a další knihy) ,ve které nám vysvětluje že čas neexistuje. Tak máme usilovat o osvícení protože čas ubíhá ,nebo si nás osvícení najde v nějakém dalším životě, protože duše nemá ohraničení..? Má člověk plánovat v čase? Někdo musí zasít a někdo musí sklidit. Aby ten, co sedí na lavičce oproštěn ode všeho mohl jíst. Tolle se inspiroval Oshou ale nepochopil všechno. Zato okopíroval styl, formu otázek a odpovědí, některé metafory, příměry ,slovní spojení i celé věty. Jen neumí být vtipný, to se okopírovat nedá. Vážně si tak málo lidí všimlo, že kniha je fake?
Předtím než jsem začal číst tuto knihu jsem o ní slyšel, jak vám změní život o 180 stupňů.
I když vím že přemýšlení v přítomnosti je hlavní myšlenkou při meditacích v budhismu, který považuji za asi jediné smysluplné náboženství, tak jsem se do četby mnohokrát přemlouval a občas jsem se nad textem musel zasmát (ne že by byl vtipný).
Ona kniha asi dokáže změnit určitým lidem život, ale pouze těm kteří jsou už tímto duchovním směrem nějak otevřeni a nakloněni, určitě ne zatvrzelým skeptikům. Knihu nicméně nezavrhuji a po uplynutí dostatečné dlouhé doby se k ní nejspíš vrátím a pokusím se přehodnotit. 48%
Knihu jsem četla před 10lety a musela jsem po 30 stranách skončit. Nyní mě par měsíců trápilo myšlení, už mě nebavilo, jak pořad “jede, nejde zastavit, vymýšlí různé verze budoucnosti, připomíná mi, co se kdysi stalo..atd., pak mi padl zrak na knihovnu a tohle byla jasná volba. Četla jsem jedním dechem, ani mi nepřišlo složité. Musí přijít v pravý okamžik..
Cítím, že to poselství bude přínosem, ale styl, jakým je kniha napsaná je pro mě neskutečně složitý, takže budu muset opakovat a určitě to chce čas na vstřebání....
Řada myšlenek je stoprocentně přínosných, trochu mě jenom mrzí jakási povýšenost, která z textu doslova tryská. Zážitek ze čtení mi to bohužel zkazilo, dojem jen průměrný. Od knihy o duchovním osvícení bych čekala trochu víc pokory i k čtenáři, který ještě není až tak vědomý.
Konečně jsem se ke knize vrátila a dokončila ji! Super dílo, které budu chtít mít vždy po ruce, jelikož to, co se zde píše je za mě naprostá pravda. Je to takový ukazatel k nalezení klidu v životě a jakmile se znovu ztratím, už vím co si přečíst, abych se zase vydala správným směrem:)
Tohle je knížka, co bych si vzala s sebou na pustý ostrov. I když se někdy hůř čte, obsahuje v sobě hodně moudra..
Na tohle už asi musí mít člověk něco za sebou. Obsahově skvělé, ale přišlo mi, že v některých momentech se Tolle opakuje, dokonce se mi několikrát stalo, že jsem listoval zpátky, jestli jsem stejnou pasáž už nečetl jinde.
Pozitivní je, že Tolle čerpá ze svých zkušeností a upozorňuje na to, že podobné myšlenky jsou i v základech křesťanství či budhismu, jen často špatně chápané.
Bohužel mi úplně nesedl autorův styl, třeba dalajláma mluví o stejných věcech mnohem přístupněji.
Mám tu knihu doma už dlouho. Ale jó ... číst se to dá. Osobně si myslím, že Eckharta Tolleho spíš donutili tuto knihu napsat ... Protože někomu to nestačí říci jednou :-) ...
Je skvělé číst ji po chvílích ... třeba kapitolku i jednou ročně - jen tak, připomenout si ve chvíli, kdy se zase honíme za přeludy a různými chtěními a nevnímáme nic kolem ...
Ale shrnu to jen do věty "člověk je tvor, který CHCE to, co NEMÁ ... a to co MÁ, to vlastně NECHCE ... protože už to MÁ :-))) ...
Nevím. Okolo téhle publikace jsem nějaký ten rok kroužil a postupně jsem poslední dobou narážel víc na lidi, co ji doporučovali jako velmi zásadní, tak jsem se do toho konečně seriózně ponořil a musím říct, že Tolle chrlí jednu podnětnou, leč záměrně, jak sám řekl, opakující se myšlenku za druhou, o tom, že, ne "kysané zelí v ložnici", ale jak píše můj druhý papírek poznámek pod ním "Vaše mysl, myšlení, není totéž, co vy." Víceméně, asi by se to dalo shrnout opravdu jednodušeji, ale proč, když na tom můžete vydělávat a "měnit životy k lepšímu", že? Tolle to dělá lišácky, protože si dává, jak Somr ve 'Slavnostech sněženek" od obojího. Nabízí spoustu myšlenek, jak se dostat k tomuhle "odtržení od myšlení" aneb, jak jsem si ihned vzpomněl, jsem i já psal v úvodu své první knihy "Myšlení vždy mění věci k horšímu" ale Eckhart tam začne sypat perly jako "Čekání je stav mysli." "Život je úplný, kompletní a dokonalý (jaký je)." "Vnější cíle jsou vždy odsouzeny k nezdaru." "Minulost nemůže přežít vaši přítomnost." "Čas vás nemůže osvobodit od času." "Zabývat se minulostí můžeme jedině v rovině přítomnosti." "Slova nejsou pravda. Pouze k ní ukazují." Až se dostane k tomu, jak přemýšlí ženy o bolesti během menstruace. Samozřejmě, vytrhuji to z kontextu a dělám z toho větší ezo-shit, než je, protože musím uznat, je v tom myšlenka, je v tom poselství, je to založené na něčem, v co bych řekl i sám věřím, má to potenciál pomoci, ale(!) HA-hÁÁ (TA TA TA TÁÁÁ, ZNÁMÝ ZÁPORÁK JP vchází na scénu, jako Fantom opery a říká "Podnětné, pane... ale jak je to s aplikací v reálném životě?" Eckhart působí jako guru, co celej den sedí na židli a se svým velikým nosem mele o tom, jak cvičit jógu a vypadá jako někdo, kdo se nikdy nezvedl ze židle. Potom, jak se dozvíte něco o "nejste vaše mysl a myšlení", předhazuje Tolle něco z Ježíše (díky Bohu, že to nebyla ta pasáž s tím, jak nechal uschnout fíkovník, protože v ten moment pro mě Nový zákon skončil) , ale mám jakýsi problém s tímhle, s touhle takříkajíc umělostí, jaksi nevěřím těm principům na tolik, abych si řekl, proč je tu o tomhle celá kniha? v rámci principu souhlasím. Vím, že Eckhart není blbec a tak vychází ze spousty učení a chytrých poznatků, co si dal dohromady, aby takříkajíc přišel se "svojí vlastní školou", ale nezbavím se jistého pocitu nedůvěry, který je jaksi pod hladinou... třeba je to moje ego, co se snaží zachránit se, jako postava parťáka ve filmu, co zradí, a vy ho jen necháte lvům, zatímco on škemrá "No, tak, nenechávej mě tu." a vy jen odejdete, zatímco ho slyšíte křičet. Nebo je to můj zdravý rozum, který si říká "no a je to v hajzlu". Dost rozpačité reakce. Ale třeba to chce trochu času.
Neskutečně zajímavý pohled na bytí a nebytí. Zásadní pohled na vnímání současnosti, který by si snad každý člověk měl přečíst. Kniha se sice trochu opakuje, ale probírá bytí v různých situacích a velmi dobře tak doručuje informaci, kvůli které byla napsána. Díky!
Nehodnoceno. Přečteno z úcty k člověku, který mi ji doporučil, ale není to nic pro mě. Namaste :)
"Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen." Epiktétos
Zajímavé a mně blízké myšlenky vyrůstající ze stoicismu, podané trochu rozvláčným způsobem.
Je to taková ta klasická kniha od Pragmy. Výborná myšlenka a v podstatě souhlasím téměř s celou touto filosofií. Nicméně musel by to napsat asi někdo jiný a lépe, abych hodnotil výše. Vadilo mi neustálá repetice myšlenek, podesáté řečeno to samé, nějak mě nenadchnul autorův autoritativně přesvědčivý, téměř až arogantní styl. Ale to může být jen můj problém. S některými myšlenkami jako jsou ty o transformaci nemocí v osvícení, by ho, tuším, někteří lidé hodně rychle hnali, že by se ani autor nestihl zamýšlet nad uvědoměním toho (přítomného) okamžiku.
No jestli to mám shrnout, jako filosofie zajímavé a pro mě dobré, myšlenky a tipy zpravidla kvituji a souhlasím s nimi. Forma a autor mi nesedly. Sorry no.
Nerada porovnávám knihy, ale asi shoda náhod chtěla, že jsem v průběhu dvou týdnu četla knihu o Egu od Osha. Za mne je v mnoha ohledech podobná, ne-li stejná. Osho je víc humorný, hravý. Lépe vstřebatelný :)
Kdybych nikdy nic duchovního nečetla, asi bych tuto knihu považovala za přelomovou. Takhle mi to přijde jen jako "výcuc" toho, co už jsem četla jinde.
Pro mě trochu náročnější čtení, úplně nerezonuju s náboženstvími a pojmem Bůh, ani s filozofií. Ale je tam určitě pár hodnotných myšlenek, které stojí za to minimálně zvážit a věřím, že řadě lidí tato kniha může velice pomoct (zvláště těm otevřenějším vůči vyšším mocem, jednotné energii atd.).
Na knihu jsem potřebovala více času, abych mohla jednotlivé kapitoly vstřebat a hlavně jim porozumět. Někdy jsem měla opravdu problém, někdy mi to bylo naprosto jasné. Hlavní myšlenku chápu, ale určitě mám k pochopení celého tématu ještě dlouhou cestu.
Štítky knihy
sebepoznání, sebepoznávání duchovní rozvoj duchovní osvícení vyšší úroveň vědomí
S touto knihou vůbec nesouzním, ačkoliv se považuju za poměrně hodně velkého ezotero podivína. Nesouhlasím, nesouzním, odmítám.
Moc přítomného okamžiku – co to je? Já nechci žít bez minulosti a bez budoucnosti. Ráda se na něco těším a ráda vzpomínám, to mou přítomnost dost obohacuje. Život bez vzpomínek a bez myšlenek na budoucnost a bez emocí s tím spojených by pro mě byl plochý a chudý. Neustále se rozplývat v zenu přítomnosti, to snad dokáže jen samotář bez vazeb (poustevník? svobodný muž? senior bez příbuzných?), ale například žena/matka dost těžko.
Moc přítomného okamžiku – ano, dokážu ji bez emocí pocítit ve chvíli, kdy jsem sama, v lese, nad knihou, u okna... Ale ve chvíli, kdy řeším třeba synovu praštěnou soužku učitelku, divný šéfův nápad, kamarádův rozvod...? Jo, cítím moc přítomného okamžiku, ale rozhodně to není bez emocí, ačkoliv jde o "cizí" problém. Možná jestli budu jednou všemi opuštěná stařena, budu moct prožívat konstantní moc přítomného okamžiku (pokud mě ovšem Alzheimer nepřesadí někam do minulého okamžiku). V mé současné situaci to považuju za naprosto vyloučené.
Taky mi vadí Tolleho suverenita výkladu biblických textů. To bych možná věřila někomu, kdo ovládá hebrejštinu a aramejštinu a hloubá na Biblí půl života. Ale Tollemu to nebaštím, jeho sebevědomá interpretace Bible pro mě váhu nemá. Citát: "Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl." Cože? On tam byl a hovořil s nimi? Patřím k menšině, která Bibli četla, mnohokrát, četla i různé výklady a odborná pojednání o jednotlivých jejích částech, ale v názorech na rozumové schopnosti evangelistů nějak nedokážu být tak odvážná jako Tolle.
No a zase znovu se vrátím, protože stále se mi honí hlavou otázka, jak může dosáhnout konstatního zenu žena tzv. plodného věku, jejíž sinusoida nálady vlaje vlivem hormonů od extrému k extrému. To mi můj malý slepičí mozek nebere, asi je to teda kniha pro moudré, hormony nezmítané muže. Tolle: "Je to sféra hlubokého klidu a ticha." Já: Je to teda vůbec ještě život? Tak nějak si já totiž představuju spíš smrt, no.
Část o přijetí situace se mi ale líbila moc, takže úplně celé to nezatracuju. Ať jsem aspoň trochu spravedlivá.