Mocenská posedlost
František Koukolík
Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.... celý text
Přidat komentář
Kniha sice nepojednává o věcech, které jsou hlavním předmětem zájmu a odbornou specializací Františka Koukolíka, přesto však podává zasvěcené, vědecky podložené informace o fenoménu, se kterým se všichni běžné setkáváme - mocenské posedlosti.
Autorovy názory a tvrzení jsou jako vždy věcná, doložena citacemi a příklady ze života, patřičně odzdrojována.
Trochu suchý akademický štýl, ale obsah veľmi cenný. Konečne je bežnému človeku jasné prečo (a do poslednej nitky motivácie prečo) konajú tie politické, korporátne a iné mocenské hovädá tak ako konajú.
Číst texty Františka Koukolíka je pro mne svátkem a utrpením zároveň. Svátkem proto, že se (jako čtenář) setkávám s člověkem, jenž velmi pečlivě a kriticky pohlíží na svět a umí odhalit a popsat mnohé z toho, co na něm lidstvo tropí. A utrpením proto, že je tak neúprosný a dává jen málo naděje, že se ono lidstvo změní k lepšímu.
Vždy, když se začtu do jeho textu, začne mi v hlavě znít jeho klidný a rozvážný hlas a já mám pocit, že nečtu, ale poslouchám přímo autora. Je to snad jediný autor, kterého dokážu takto do důsledku personifikovat s jeho dílem.
„Mocenská posedlost“ se svým konceptem příliš nevymyká jiným Koukolíkovým dílům určeným poučené veřejnosti (pro naprosté laiky – nováčky – je třeba jisté adaptace na jeho texty). Je systematická, logicky uspořádaná a plná tvrdých dat s odkazy na jejich zdroje. S odkazem na Koukolíkovu profesi je záhodno napsat, že autor fundovaně sestavil poměrně obsáhlou anamnézu současné společnosti, popsal příznaky mnohých patologických stavů a pojmenoval řadu příčin.
Analyzuje pohnutky a touhy po moci na straně těch, kdož o ni usilují, a mentalitu těch, kteří těm prvním uchopení moci usnadňují či jim k němu dokonce pomáhají.
Kdo zná Koukolíkovu tvorbu, nebude překvapen, že se velmi často odvolává na svoji „vzpouru deprivantů“, k níž se letos na jaře vrátil titulem „Sociálně úspěšní psychopati aneb vzpoura deprivantů 1996-2020“.
Tuto knihu doporučuji všem čtenářům, kteří se mají tendenci zamýšlet nad stavem dnešního světa. Je to čtení poněkud smutné, ale řekl bych, že navzdory tomu velmi užitečné.
Po delší době jsem si zase přečetla, vlastně jsem si jí koupila :)...velice zajímavé čtení z kterého Vám vlastně moc dobře není...jedině doporučuji!
Pro čtenáře, který nepřečetl knihy, případně nezná popisy pokusů, na které se autor odkazuje (a ve zkratce je popisuje v příloze za každou kapitolou), jde o těžko uchopitelný text.
Tento přístup výkladu perfektně funguje na přednáškách, kdy má student týden čas na to se seznámit s doporučenou literaturou. Pak si výklad přednášejícího užívá. Bohužel u "naučné" knihy to moc dobře nefunguje. Text je příliš hutný, nesouvislý a plný odkazů do poznámek. Kniha spíše připomíná přepis série přednášek, u kterých jsem si celou dobu říkal, že jsem na ně opět přišel nepřipraven a tudíž zcela zbytečně.
Kniha shrnuje poznatky o člověku jako tvoru, který ke své existenci potřebuje moc, ovládání druhých, o lidech, kteří se k výkonu moci dostávají a o tom, jakým způsobem se na ni stávají závislými. Doporučuji každému, k pochopení světa, ve kterém žijeme, je to fajn knížka.
Začiatok, so svojou ašpiráciou oboznámiť čitateľa so základmi stupidológie, hybrisu a mocenského syndrómu pôsobil na mňa ťažkopádne, miestami sucho. No prechod k časti "Debilizácia" začína plnohodnotne uspokojovať kognitívny hlad po striktne vedeckých poznatkoch z predloženej oblasti. Koukolík podáva informácie bez špekulácií, rigorózne (sám nepozitivistické výklady kritizuje). Veľmi zaujímavým sa mi zdá tento odkaz: "Ľudská racionalita je nutne obmedzená vďaka zložitosti sveta. Ľudia veria ohromnému množstvu faktov a súvislostí, ktoré sa naučili len preto, že nemajú možnosť si ich nezávislo overiť." Výborná kniha!
Také to byla moje první knížka od Františka Koukolíka. Píše trošku jinak než ostatní autoři, kteří se zabývají podobnými tématy. Je zde spousta témat, která jsou velmi zajímavá a člověk se dozví, jak působí navýkové látky, ale na můj vkus zde bylo příliš mnoho obecných proklamací, společně s množstvím lidí, kteří trpí tím či oním. Na druhou stránku zde ukazuje cestu, jakou by se naše školství, které se nezměnilo od dob marie Terezie vydat, tak aby docházelo k ověřování informací a udělání si vlastní náhled na to, či ono.
První knížka od Františka Koukolíka, kterou jsem četla a rozhodně ne poslední. Myslím, že by neměla chybět v povinné literatuře na středních školách. I přes to, že se v ní autor zabývá větším množství témat, která by si - dle mého názoru - rozhodně zasloužila i podrobnější rozpracování (např. kapitoly o návykových látkách či pornografii), dokázal skvěle nastínit některé oblasti problémů, které jsou pro lidstvo rizikem ne v budoucnosti, ale teď. Líbilo se mi jeho vyzdvihnutí potřeby učit již od dětství člověka kriticky myslet a "ujistit ho", že mít "pochyby" například v přijímání předkládaných informací, učení či rozhodování, není vůbec nic špatného... Jsou hnací silou pro objevování, bádání, rozvoj osobní tvořivosti a trpělivosti. V závěru knihy na člověka dolehne zvláštní pocit ... neumím ho pojmenovat.
Autorovy další knížky
2006 | Vzpoura deprivantů - Nestvůry, nástroje, obrana |
1996 | Vzpoura deprivantů - O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci |
2001 | Život s deprivanty. I, Zlo na každý den |
2011 | Všechno dopadne jinak |
2010 | Mocenská posedlost |
Dnes aktuálnější než jindy, bohužel.