Moderní básnické směry
Vítězslav Nezval
Velký úspěch Čapkovy anthologle z francouzské poesie, básnických sbírek Wolkerových, Šrámkových, Nezvalových je důkazem, že poesie je živá, kvetoucí větev literatury. Zdánlivý nezájem o básně rostl jen z neporozumění, a to spíše z neporozumění knihovníků, škol a pod., nežli čtenářů samých. Avšak neměli jsme dosud knihy, která by se vědecky i básnicky, soustavně a jasně věnovala výkladu, rozboru a utřídění moderní poesie. Tu práci vykonal básník Vítězslav Nezval. Dílo „Moderní básnické směry" vykládá o tvůrčím úsilí moderních básníků a je zároveň skvělou anthologií novodobé poesie. Nezval uskutečnil staré přání velké literární obce, sestavil přesný výklad a rozbor nových básnických směrů, básnický návod, jak básně číst a vnímat, a zároveň důkaz, že báseň není zamotaný projev, nýbrž přirozený pohyb myšlení. Kniha je doplněna životopisy vynikajících básníků cizích i našich (Poe, Baudelaire, Rimbaud, Mallarmé, Marinetti, Majakovskij, Apollinaire, Březina, Sova, Hlaváček, Dyk, Mahen, Toman, Šrámek, Křička, Deml, Neumann, Wolker, Hora atd.) a výborem nejcharakterističtějších básní každého směru. Ukázky cizí poesie jsou v překladu Karla Čapka, Jindř. Hořejšího, Vít. Nezvala a j. Nová kniha Nezvalova je nutný doplněk literárního vzdělání pro každého inteligentního čtenáře. Prospěje také studentům a učitelům, jimž se tu po prvé dostává dokonalé pomůcky, která jim poskytuje systematické podání a propracování problému poesie. 1. vydání... celý text
Přidat komentář
Toto není jen obyčejná knížka, ale skoro poklad. Pokud nechcete mít v knihovně žádnou básnickou sbírku a přece jen si verše přečíst a trochu se v poezii orientovat, pak je to pro vás to pravé. Objevila jsem ji ve své knihovně při hledání knih pro moji kamarádku gymnazistku a hned jsem ji dala stranou, že jí ji "také vnutím" protože si vzpomínám sama na sebe, jak mi před maturitou pomohla, i když už je tomu dávno. Je to nepřežitá publikace, proto již vyšla v tolika vydáních. A já jsem po ní sáhla, protože se mi hodila při plnění starých témat čtenářské výzvy (než jsem se přihlásila do Databáze), která se snažím si pro sebe splnit. Mě osobně nejvíce zaujaly verše Jakuba Demla, Otokara Březiny a Jiřího Wolkera.
Neskutečně přínosná kniha. Je tam přesně vše, co potřebujete k tématu vědět. Nic víc, nic míň.
Jsem básnický laik. Básně rád čtu, neřeším směry, styly apod., i když mě baví, když objevím jisté stylistické a obsahové odlišnosti a obecně mám rád pestrost. Jsem rád, když si přečtu krásnou báseň, která mi pohladí mysl nebo naopak báseň, která mi mysl zaměstná a donutí mě odhalit její zákoutí. Nemám oblíbené básníky, nepídím se po jejich tvorbě. Ale básně čtu rád. V tomhle ohledu mě kniha potěšila, protože mě seznámila s mnoha mě dosud neznámými básníky nebo mi předložila básně od básníků, které jsem znal jen podle jména. taky jsem si rád konečně přečetl nějaké verše od E. A. Poea. Nejdřív jsem si myslel, že mě kniha bavit nebude, ale nakonec mě chytla a přečetl jsem ji za jeden den, s tím, že mi spousta z ní zůstala stále v mysli. Jména, verše, témata...
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou . . .
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.
Karel Hlaváček - Hrál kdosi na hoboj
Opravdu mimořádně zdařile uspořádaná antologie před a meziválečné poezie.
„Také zvláštní slast, kterou působí básnické obrazy čtenáři, jakmile se jim podaří přemoci nedůvěru čtenářova logického myšlení, svědčí o tom, že jsou básnické obrazy výsledkem sublimované činnosti touhy, která je zdrojem vší lidské rozkoše.“
„Již to, že básnické obrazy zrazují a zavádějí námět na vedlejší kolej, svědčí o tom, že jsou výrazem skryté a dosti bezohledné touhy, která chce být ukojena stůj co stůj.“
Antologie soudobé (tzn. před- a meziválečné) poezie. A to mimořádně zdařile uspořádaná a smysluplným výkladem doprovozená. Jako k autorovi mám k Nezvalovi poměrně rozporuplný vztah, ovšem bez ohledu na tuto skutečnost jej právě díky této knize musím respektovat coby redaktora a "učitele".
První náraz do moderní poezie – láska na první pohled! Mimo jiné – je tady Jakub Deml! – obsahuje Péretovu báseň Půjdu chceš-li, která je u nás přímo zosobněním surrealismu. Pamatuju si, jako by to bylo včera, jak jsem poprvé uviděl tuto kouzelnou, nekonečnou krajinu:
Byl velký dům
Nad nímž plaval ohnivý potápěč
Byl velký dům
Opásaný kapucemi a zlatými helmami
Byl velký dům
Plný skla a krve
Byl velký dům
Stojící uprostřed močálů
Byl velký dům
Jehož majitel byl slaměný
Jehož majitel byl buk
Jehož majitel byl dopis
Jehož majitel byl chlup
Jehož majitel byl zub
Jehož majitel byl zatáčka
Jehož majitel byl upír
Jehož majitel byl zuřivá kráva
Jehož majitel byl kopanec
Jehož majitel byl tornádo
Jehož majitel byl kymácivá loďka
Jehož majitel byl karmaňola
Jehož majitel byl náhlé úmrtí
Řekněte řekněte mi kde je ten velký dům
Autorovy další knížky
2001 | Manon Lescaut |
1969 | Edison |
1999 | Básně noci |
1966 | Sbohem a šáteček |
1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Výborná antalogie tehdejší nejnovější poezie, i když výklad mi přišel trochu tendenční a příliš zdůrazňující surrealismus. Později vznikla spousta úžasných básní, které se tak trochu "vracely" k pravidelnému rytmu, rýmů atd.