Moderní básnické směry

13.02.2023

Výborná antalogie tehdejší nejnovější poezie, i když výklad mi přišel trochu tendenční a příliš zdůrazňující surrealismus. Později vznikla spousta úžasných básní, které se tak trochu "vracely" k pravidelnému rytmu, rýmů atd.

30.11.2022

Toto není jen obyčejná knížka, ale skoro poklad. Pokud nechcete mít v knihovně žádnou básnickou sbírku a přece jen si verše přečíst a trochu se v poezii orientovat, pak je to pro vás to pravé. Objevila jsem ji ve své knihovně při hledání knih pro moji kamarádku gymnazistku a hned jsem ji dala stranou, že jí ji "také vnutím" protože si vzpomínám sama na sebe, jak mi před maturitou pomohla, i když už je tomu dávno. Je to nepřežitá publikace, proto již vyšla v tolika vydáních. A já jsem po ní sáhla, protože se mi hodila při plnění starých témat čtenářské výzvy (než jsem se přihlásila do Databáze), která se snažím si pro sebe splnit. Mě osobně nejvíce zaujaly verše Jakuba Demla, Otokara Březiny a Jiřího Wolkera.

27.05.2019

Neskutečně přínosná kniha. Je tam přesně vše, co potřebujete k tématu vědět. Nic víc, nic míň.

09.08.2018

Jsem básnický laik. Básně rád čtu, neřeším směry, styly apod., i když mě baví, když objevím jisté stylistické a obsahové odlišnosti a obecně mám rád pestrost. Jsem rád, když si přečtu krásnou báseň, která mi pohladí mysl nebo naopak báseň, která mi mysl zaměstná a donutí mě odhalit její zákoutí. Nemám oblíbené básníky, nepídím se po jejich tvorbě. Ale básně čtu rád. V tomhle ohledu mě kniha potěšila, protože mě seznámila s mnoha mě dosud neznámými básníky nebo mi předložila básně od básníků, které jsem znal jen podle jména. taky jsem si rád konečně přečetl nějaké verše od E. A. Poea. Nejdřív jsem si myslel, že mě kniha bavit nebude, ale nakonec mě chytla a přečetl jsem ji za jeden den, s tím, že mi spousta z ní zůstala stále v mysli. Jména, verše, témata...

25.07.2018

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou . . .
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.

Karel Hlaváček - Hrál kdosi na hoboj

Opravdu mimořádně zdařile uspořádaná antologie před a meziválečné poezie.

28.01.2016

„Také zvláštní slast, kterou působí básnické obrazy čtenáři, jakmile se jim podaří přemoci nedůvěru čtenářova logického myšlení, svědčí o tom, že jsou básnické obrazy výsledkem sublimované činnosti touhy, která je zdrojem vší lidské rozkoše.“

„Již to, že básnické obrazy zrazují a zavádějí námět na vedlejší kolej, svědčí o tom, že jsou výrazem skryté a dosti bezohledné touhy, která chce být ukojena stůj co stůj.“

07.02.2014

Antologie soudobé (tzn. před- a meziválečné) poezie. A to mimořádně zdařile uspořádaná a smysluplným výkladem doprovozená. Jako k autorovi mám k Nezvalovi poměrně rozporuplný vztah, ovšem bez ohledu na tuto skutečnost jej právě díky této knize musím respektovat coby redaktora a "učitele".