Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Psychologická novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl své existence. Kniha vychází ze skutečných událostí a byla poprvé vydána roku 1964. Samotná postava Kateřiny Horovitzové je inspirována osudem skutečné dívky, jíž byla polská herečka Franceska Mann. Lustig v této sugestivní novele zpracovává především motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků, kteří se před německým nacismem napřed zachránili útěkem do USA, ale posléze, roku 1943, se vrátili do Itálie a tam do rukou nacistů stejně padli. Mezi těmito obchodníky byla i krásná židovka Kateřina Horovitzová. Nacisté obchodníkům slibovali, že je vymění za zajaté německé důstojníky, ale všechno to byla samozřejmě lež. V druhé rovině novely je pak popisován vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.... celý text
Přidat komentář
Lustig je podle mého názoru autor na čtení těžší, už jednou jsem se od něj pokoušela číst knihu a to konkrétně Collete z Antverp. Zkoušela jsem to dokonce několikrát, ale pokaždé jsem knihu odložila. Člověk se u jeho knih musí opravdu namáhat, aby udržel pozornost a zvládal jeho myšlenkové pochody.
Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou jsem ale zvládla. Možná to bylo tím, že má kniha jen necelých 130 stran, možná tím, že jde údajně o klasiku, kterou by si měl přečíst každý z nás.
Ale že by mě kniha kdoví jak bavila, to se bohužel říct nedá. Tématika holocaustu mě jinak opravdu zajímá a na toto téma jsem přečetla už hodně knih, ale tahle z nich byla podle mého názoru snad úplně nejslabší. Neseděl mi styl psaní, příliš dlouhé odstavce, celá kniha je rozdělena jen na tři kapitoly. V knize se krom peněz a otázky dalšího vypsaného šeku nic jiného neřeší. Chápu, že to má poukazovat na fakt, že v této době člověku peníze ani sociální postavení nepomohly, ale mám takový dojem, že by to v knize nemuselo být zmiňováno až tak moc, téměř na každé (druhé) straně. Navíc je člověku už tak od půlky jasné, jak to s touto židovskou skupinou dopadne.
Celkový dojem z knihy vylepšil snad už jen zvrat na konci, ale i tak mi kniha přišla nesnesitelně nudná a nezáživná. Přečteno, ale s vypětím všech sil.
Krásně vystihuje moc nacistů a strach židů. Z čtení díla mrazí, ale rozhodně si nesmíme myslet, že takové "hrdinství" jaké ukázala Kateřina bylo normální to ne. A to je jeden z důvodů, proč se o tomto díle a této ženě (která skutečně žila a skutečně dozorce zastřelila) stále mluví.
Kniha byla zajímavým ohlédnutím, jak se lidé mohou chovat za války ... hlavně mě zaráželo, že židé až do poslední chvíle věřili, že si zachrání život a přitom Němcům šlo jen o jejich tučná konta ... mělo to spád a četlo se to dobře ..
Příběh odvážně židovské dívky v období holocaustu. Stala se součástí skupiny Židů, se kterou měli nacisté své úmysly. Čtenář vytuší, co se má stát a jen z hrůzou sleduje nevyhnutelné. Svým způsobem není jednoduché knihu číst. Příběh je velmi emotivní, skličující, nepochopitelný. Přesto všechno se mi kniha velmi líbila a doporučuji k přečteni.
Jedna z knih, která má sice velkou literární hodnotu, ale ještě větší historickou a morální. Při čtení se člověku dělá fyzicky špatně, ale je potřeba si přečíst i tyto nepěkné věci, ať ví, jaké zlo jsou lidé schopni páchat.
Vrchol české literární tvorby s tematikou války. Hrůzný příběh, od jehož počátku již čtenář tuší, kudy se bude ubírat, a jen s hrůzou sleduje, jak se jeho prognóza plní až do "černého" hořkého konce. Ačkoli je to úzká kniha, musela jsem se k ní hodněkrát vracet, ale to tím tématem. Ztvárnění skutečnosti je fascinující.
Vůbec nevím, jak hodnotit. Určitě je to významné dílo, jak závažností tématu, samotným příběhem, tak i jazykem provedení. Ale! Pro mě byl ten styl psaní až moc umělecký, nesedla mi ta šroubovitá souvětí, skladba slov a květnaté popisy, takže jsem se vůbec nemohla začíst. Snad do poloviny knihy jsem vůbec nevěděla o co jde (a to jsem se asi na straně 35 vrátila zpět na začátek a četla znovu, abych pochopila, co mi uniklo). Teprve po přečtení anotace na přebalu, jsem pochopila. Ani popis klíčové závěrečné scény na mě nepůsobil natolik dramaticky, jak by si závažnost situace asi zasloužila.
Promiňte, pane Lustigu, ale bohužel se nepřipojuji k ostatním nadšeným komentářům.
Krásná kniha, krásný jazyk, silný příběh. Všichni by takové knihy měli číst, aby si uvědomili, co je v životě důležité a nikdy nezapomněli.
Krásně napsaná knížka...ukazuje nám hrůzy, které se děly za druhé světové války v polských koncentračních táborech...
Úžasná knížka, která popisuje sadistické nacistické Němce a utrpení židovských obyvatel. Knihu jsem měla za pár hodin přečtenou. Autorka skutečně vykresluje brutalitu Němců vůči Židům, kdy si člověk říká, proč se to vlastně dělo a jestli jsou lidská monstra skutečná. Doporučuji.
Lustig dokázal na několika málo stránkách vykreslit příběh holocaustu se vším, co najdeme i v mnohem rozsáhlejších dílech - v krutosti se vyžívajícími nacisty i obyčejnými Židy, kteří se zdráhají pohlédnout pravdě do očí a zoufale lpí na každičké naději, že se jim podaří přežít.
Skvělá knížka. Moc dobře se mi četla a ráda jsem se k ní vracela. Knížky o druhé světové válce jsou velmi zajímavé. Je až zdrcující co vše se dělo a jak s lidmi zacházeli jako s kusem hadru.
Tuto knihu jsem četla již podruhé a opět mě dostala. Myslím, že si ji ráda přečtu i potřetí a do povinné četby patří, vyjadřuje jen základ toho, co se vlastně dělo.
Knihy s tematikou holocaustu mám ráda a často je vyhledávám, ale tato na mě bohužel moc nezapůsobila. Potenciál má sice velký, ale nečetla se mi dobře a musela jsem se dost snažit, abych udržela pozornost. Jedna pasáž se mi však hluboce vryla do paměti a zůstane mi v ní ještě hodně dlouho.
„Jeho oči opakovaly, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal, kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz, z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel; bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví; bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny.„
Ze začátku jsem měl trošku zmatek v tom, kde se příběh odehrává a kdo je kdo...ale potom už se to četlo rychle.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust Arnošt Lustig, 1926-2011 krutostAutorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
Děsivě skutečné dílo z otřesné doby. Příčíst něco takového je asi povinností kam až zrůdnost lidského myšlení může zajít. Čtenář stejně jako hlavní protagonisté od začátku doufá, že tento příběh může mít snad jen trochu dobrý konec a je tak stejně naivní jako ti, o kterých čte. Jen je třeba se připravit na pořádnou depresi.