Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544092/bmid_modlitba-pro-katerinu-horovitzovou.webp
4
2392
2392
Psychologická novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl své existence. Kniha vychází ze skutečných událostí a byla poprvé vydána roku 1964. Samotná postava Kateřiny Horovitzové je inspirována osudem skutečné dívky, jíž byla polská herečka Franceska Mann. Lustig v této sugestivní novele zpracovává především motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků, kteří se před německým nacismem napřed zachránili útěkem do USA, ale posléze, roku 1943, se vrátili do Itálie a tam do rukou nacistů stejně padli. Mezi těmito obchodníky byla i krásná židovka Kateřina Horovitzová. Nacisté obchodníkům slibovali, že je vymění za zajaté německé důstojníky, ale všechno to byla samozřejmě lež. V druhé rovině novely je pak popisován vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.... celý text
Přidat komentář
Krásná, i když smutná kniha. S koncem, který třeba i méně bystrý čtenář očekává, třebaže možná stále věří. Stejně jako dlouho celá skupina uvězněná mezi čtyřmi stěnami, tedy než se odváží pochopit. Po knize jsem sáhla už po druhé … a pravděpodobně ne naposledy. Vždy mě dojme, naštve, zhnusí … a stále čekám lepší konec. Místy se peru s autorovým stylem, především dlouhými větami a množstvím myšlenek. Na druhou stranu dlouhé Brenskeho proslovy skvěle dokreslují rétoriku nacistického Německa, především neustálé sliby o „konečném řešení” a „konečném zúčtování”, které koneckonců měl v plánu skutečně dodržet. Klobouk dolů před ČLOVĚKEM, který přežil hrůzy koncentračních táborů a je schopný o nich tak „krásně” psát.
Knihu jsem četla díky povinné četbě k maturitě. Jelikož nejsem žádný čtenář, a když přečtu jednu knihu za rok tak je to moc. Ale tahle kniha mě dostala. Měla jsem ji přečtenou za týden. Je psaná hezky čtivě a úplně jsem se vžila do role Kateřiny. Rozhodně doporučuji !! Viděla jsem potom i film, ale chybí tam nějaké části a kniha je o 100% lepší. Člověk si pak uvědomí, že má být rád za to, co má a že je jeho rodina v pořádku.
Kniha se mi místy zdála příliš zdlouhavá a vyskytovalo se v ní příliš jmen, nicméně zajímavý příběh a specifické charaktery postav se prostě u této knihy nedají zapřít.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - holocaust mezi čtyřmi stěnami vlaku. Mystický a nadpozemský ("Jsem pán v sušárně vlasů."), ačkoliv na historických událostech založený, příběh smutně nádherné dívky uvědomující si konec a dvaceti mužů ponížených v odchodu na smrt.
Dialog mezi nacistickým důstojníkem Brenskym s mluvčím dvaceti zajatých Židů Hermanem Cohenem je krutým a cynickým valčíkem, který dokresluje předurčenost, osudovost a samozřejmost smrti. A když rabín neboli krejčí stříhá Kateřininy havraní vlasy, přichází temno pomíjivosti.
Arnošt Lustig sice přežil koncentrační tábory, na rozdíl od většiny jeho rodiny, ve svých knihách ale už napořád zůstal smutným básníkem zaslíbeným smrti.
"Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná."
Nudně napsané, pořád se řešilo, za co mají Židé zase zaplatit, už při třetí platbě bylo jasné, jak to skončí. Závěr je nereálný. Styl psaní je strašný. Pokud si chcete přečíst, skvělý román o holocaustu napsaný podle skutečné osoby R. Hösse, zvolte Robert Merle: Smrt je mým řemeslem.
Skvěle napsáno.
Kniha se četla velice dobře, i když jsem se místy trochu ztrácela v ději. Bohužel, příběh byl tragický, ale přiznám se, že jsem se chvilku nechala unést okolnostmi a doufala jsem, že hlavní postavy přežijí... Jak jsem se mýlila.
Líbil se mi styl, jakým byla kniha napsaná. Myslím, že to není poslední kniha od pana Lustiga, kterou jsem přečetla. Trochu mi vadilo, že je příběh příliš známý, takže jsem věděla, jak dopadne.
Jinak doporučuji - i pro maturanty, kteří neholdují čtení je to, dle mého názoru, stravitelné.
Má první a určitě ne poslední kniha od pana Lustiga. Mrazivě zoufalé, člověku se chce křičet na postavy židovských obchodníků, ať se, kurva, proberou a zároveň jim drží palce. Skvěle vystihnutá manipulace v detailech (přímý pohled do očí, když člověk lže či důmyslně skryté gesto Brenskeho, jímž dával rozkaz k popravě aj.).
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se mi četla hůř, až ke konci (posledních 40 stránek) to mělo nějaký spád. Na druhou stranu je to něco, nad čím se člověk musí pozastavit a zapřemýšlet...
Kniha, která je stejně tíživá jako doba, ve které se odehrává. Člověk nemůže na konci nefandit Kateřině Horovitzové, když (pozor spoiler) se rozhodne pomstít se. Za rodiče, skupinu obchodníků, krejčího, za ohně vycházející z komínů krematorií, za popel, který bude navždy na povrchu země, ve všech lidech.
Ano, mohlo by se říci, Kateřina Horovitzová není o nic lepší než nacisté, taky vraždila. Jenže si musíme všimnout, že Kateřina nezabíjela lidi, ale bojovala proti bestiím, bezcitným bestiím. Někomu, kdo si jako kočka s myší hraje s lidskou nadějí, vírou a sny. A Kateřinu hájím i přesto, že jinak opovrhuji trestem smrti, vrahy, kteří se hají vznešenými myšlenkami.
Celou knihou se navíc táhne motiv toho, jestli je vůbec někde místo pro klidný život. Jestli už je celý svět táborem s ohni, kouřem, plynem a obviňujícím popelem.
Další z knih pana Lustiga u které se sice zastaví dech,ale v zápětí se člověku vyloudí myšlenka ...nežli však tu myšlenku napíšu,chtěla bych upozornit,ze jsem člověk,který je dalek jakéhokoli porovnávání člověka s člověkem,jakýkoli projev rasové diskriminace a povyšování je proti mému životnímu krédu ŽÍT A NECHAT ŽIT, utrpení,které prožívali židé v období jakýchkokiv pogromů mě velice citově dostává na kolena,protože století od století je to horší a horší a člověka tak napadne,co bude proboha dál,nesčíslněkrát jsem vedla debatu s představiteli cirkve o existenci Boha a jak tedy mohl vůbec dopustit holocaust a to šílenství a ztrátu lidské důstojnosti...vždycky jsem ale jimi " byla přesvědčena" ,že všechno se děje vůlí zhora. Tak dobře,když vůle,tak vůle. Ale zrovna tady na této knize je markantně vidět,jak se někteří Židé snažili tu vůli zvrátit. A čím jiným než tím co je jejich srdci nejbližší...láskou, velkou láskou ...k penězům..Kolik jich zbytečně pak taky stálo pred plynovou komorou???Ale samozřejmě,berme v potaz i to,že sám člověk dovolil,aby takové hrůzy nastaly.
Kniha, která drásá nervy s každou novou lží, zdržením, komplikací. Skvělé dílo sledující smutný osud Židů během holocaustu - nehledě na jejich majetek či sociální postavení.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou byla moje první knížka od Arnošta Lustiga a určitě nebude poslední. Chvilku mi trvalo, než jsem si na jeho styl psaní zvykla, ale četla se mi dobře. Patří mezi silné příběhy, na které by se nemělo zapomínat. Škoda, že jsem si nejdříve přečetla Zajímavosti, takže jsem od začátku věděla, jak příběh skončí, jinak by to bylo nejspíš za plný počet.
Když jsem knihu četla, byla to povinná četba do školy, ovšem stejně jako u ostatních titulů ze "školního seznamu" jsem i v tomto případě byla unesená jak po dějové, tak po jazykové stránce. Bylo to pro mě neskutečné čtení a těch pár stran bylo za jedno posezení na internátní posteli pryč doslova jedním dechem. Mrazivé, silné, nádherné. Děkuji, pane Lustigu.
Jaksi jsem se ne a ne začíst, leč uznávám, že je chyba spíše na mé straně. Uznávám tedy a potvrzuji, že je příběh silný a skvěle napsaný. Ovšem nejvíc mě mrazí z vědomí, že se dějiny opakují... Doporučuji.
Příběh je moc dobrý a až znepokojivě mrazivý. Ale vzhledem ke stylu psaní, jsem se musela na četbu hodně soustředit. Tohle rozhodně není oddechové čtení, ale stojí za přečtení.
První kniha kterou jsem od pana Lustiga četla, ale rozhodně není poslední. Neskutečný příběh, který postupně graduje až k silnému konci. Jedná se o knihu, kterou nebudete moci dostat z hlavy a i po přečtení nad ní budete přemýšlet. Nádherné.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust Arnošt Lustig, 1926-2011 krutostAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Z téhle novely běhá mráz po zádech. Nečetla jsem ji poprvé a znám i filmové zpracování (Jiří Adamíra je jako Brenske velmi přesvědčivý), přesto jsem čtení musela přerušovat a "rozdýchávat" to. Jak se jim Brenske celou dobu vysmívá, mluví o blížícím se konečném řešení, hraje si s nimi a jak oni někde hluboko tuší, ale nechtějí věřit, protože něčemu takovému se uvěřit nedá. A tak se drží naděje, která je ale od prvního okamžiku jen zdáním. V téhle útlé knížečce je do hloubky vykreslená celá tragédie holokaustu - nejde je o samotnou smrt, ale o ponížení, zneuctění, o degradaci lidských bytostí na pouhé položky v seznamu, na ostříhané vlasy, ze kterých se dají vycpat matrace.