Modrá kočka
Martyna Bunda
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481879/bmid_modra-kocka-2Gf-481879.png
4
51
51
Nový román Martyny Bundy, autorky oceňovaného debutu Bezcitnost, zachovává epičnost vyprávění a nepostrádá ani výrazné postavy, které se tentokrát pohybují v časovém oblouku sedmi století na území mezi kašubskými jezery. Prolínají se zde světy sakrální a světské, spiritualita s racionálnem, osud postav je tiše sledován modrými kočkami, které ochraňují a hřejí ty, kteří to potřebují. Mnohovrstevnatý román dává život několika různorodým hrdinům, mnichům, jeptiškám, zahalených tajemstvím, bábám bylinkářkám, silným ženám i chudákům. Druhý román Martyny Bundy jistě potěší milovníky kvalitní literatury a magického realismu.... celý text
Přidat komentář
Dávám zdvořilostní 3 hvězdičky, ale po marném čekání, kdy mě kniha trochu vtáhne nebo aspoň zaujme, jsem ji ve čtvrtině znuděně odložil navždy. V záplavě historických a náboženských kulis a polských jmen a místních názvů sice občas problesklo to, co jsem si od knihy sliboval (magický realismus), ale hledat ta zrnka pro mě bylo příliš namáhavé.
(SPOILER) Hned po prvních stránkách knihu odkládám. Popis modré kočky mě vtáhl do knížky, ale hned na to, jak panstvo si krutě zahrávalo s chudými dívkami. Možná to je dál lepší čtení. Čtu thrillery, ale vybírám si asi jako každý. Tohle opravdu ne. Obálka knihy je pěkná.
Dávám 3 hvězdy. Musím říct, že sága o klášteře (později městečku) v Kašubsku mě vtáhla barvitým popisem neznámého kraje, středověkého života světského i duchovního i nelehkých osudů mnoha hrdinů, ale dočítala jsem jen s vypětím vůle. Je to škoda, protože vyprávění Bundové je podmanivé a dotýká se zajímavých filozofických témat, ale nepřesvědčila mne, rozmach děje přes několik století a roztříštění do mnohla postav byly asi velkým soustem. Nejsem nijak netrpělivý čtenář, přesto v polovině už pro mne bylo depresivní, jak autorka v souladu s tvrdými okolnostmi středověku "zabíjí" další nevinnou postavu. S větší redakční kontrolou mohl být román konzistentnější a základní idea porovnávající některé prvky křesťanské mystiky s moderní fyzikou jasnější a smysluplnější. Takže pro mě to bylo nakonec zklamání z promarněné příležitosti.
Kdyby celá kniha byla psaná stejným jazykem, jako byl prolog, užila bych si to.
Nepovažuji se za nějakého dementa, ale neztratit se v ději ve větě, která je přes 4 řádky, do toho archaický jazyk, a překlad tomu asi taky moc nepomohl, jak jsem pochopila, bylo prostě nad mé síly. Po několika pokusech jsem knihu odložila. Nedávám hodnocení, nechci ho snižovat.
Ale ten prolog, tam je vlastně všechno, pro co jsem si do té knihy šla :).
Příběhy různých vrstev a poměrů vyplouvají na povrh v knize Modrá kočka od polské autorky Martyna Burda. Od husitských válek, přes čarodějnické procesy až po obě světové války autorka ukazuju lidskou pomíjivost, hloupost a sobeckost. Lidská povaha totiž zůstává stejná, mění se jen aktéři. Vše pozorují vypravěči, a to v podobě potomků vzácné modré kočky. Jejich osud je nejistý kvůli jejich srsti, přesto jejich zvědavé pohledy na lidský život jsou důležitým mezníkem v každém příběhu. Pověrčivost a magie dokážou velké věci, a tak to je i v tomto příběhu. Líbilo se mi, jak si autorka vzpomněla o české části, která do polské historie patří. Připomínka o Přemyslovcích nebo o Praze či Lemberku je hodně osvěžující a dokazuje, jak jsou obě země tenkou nití propojené. Kniha se nečetla lehce ale za přečtení určitě stojí.
Nečte se úplně sama, ale stojí za to. Cesta kašubskou krajinou rozpřáhnutá napříč staletími vede především kolem vznikajícího kláštěra. Tou cestou nás provází mniši i jeptišky, ale prostor dostanou i "čarodějnice", kati či astronomové. Nad tím vším pak dozorují kočky. Všemožné kočky, nejen ty modré. Cesta je semtam trnitá, člověk se musí proklestit množstvím postav, poskoky v čase (ač lineárně probíhajícím příběhu), ale průřez náboženským versus světským myšlením je většinou moc hezky vystavěn. Příběhy jednotlivých postav jsou zajímavé, lze k nim přilnout i je nemít rád. To vše proloženo správnou dávkou magična. Zazděná jeptiška opouštějící svoje tělo, neviditelný mnich a pak mnoho obrazů, které se mi z hlavy jen tak nevysypou. Třeba jak místní obyvatelé chtěli jednou pro vždy zatočit s kočkami, těmi ďáblovými přisluhovači. Inu, zatočili...
Magické a tajemné. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla (poté, co mi ji manžel doporučil), byla to příjemná změna. Na samém začátku jsem se nemohla začíst, protože polštinu trochu ovládám a v českém překladu jsem „viděla“ originální polské věty, ale díky poutavému ději jsem se do knihy za chvíli ponořila a pak už to nešlo zastavit. Něco málo přes tři sta stran v sobě zahrnuje děj několika staletí. Především osudům lidí, kteří jsou dříve či později nějak spojeni s místním klášterem, věnuje autorka více prostoru. A ať už se krajinou prožene mor, požár či vojsko, zdánlivě okrajově, avšak s magickou silou vše pozorují vzácné modré kočky.
Jakmile někdo řekne kočka, na to já slyším! Navíc ta obálka je tak krásná, že jsem si to opravdu nemohla odpustit… Román mě zanesl do Kašubska, oblasti na severu Polska. Točí se to kolem spirituality, víry v Boha a snad i v lidství. Kolem vyvolených postav se pohybují modré kočky, vzácné a ochranitelské, svým způsobem tajemné. Začetla jsem se velmi snadno a atmosféra mě držela při chuti po celou dobu první části románu (Čas vlny). Jak už zmiňoval i Olda, náladou to trochu připomínalo Děti Volhy, zároveň jsem v tom nacházela podobnost s tvorbou Olgy Tokarczuk, konkrétně s Knihami Jakubovými. Po necelých 200 stranách a jednom dějovém zvratu, který mi tak trochu zlomil srdce, se to ale změnilo. Kniha se přehoupla do své druhé části (Čas hmoty) a já začala ztrácet koncentraci. V tu chvíli už to prostě nebylo ono: k novým postavám jsem si nemohla najít cestu a něco tomu najednou chybělo, ani to tajemno už z toho moc cítit nebylo. Román přesto hodnotím pozitivně – je čtivý, neotřelý a nutil mě dohledávat si fakta, která mi příběh rámovala pevnými reáliemi. Především mě to ponouklo k tomu, abych si dohledala něco víc o Kašubech – národu se zajímavou historií (a mimochodem: věděli jste, že kašubský původ mají i nobelista Günter Grass či politik Donald Tusk?). Zároveň mám chuť si přečíst i autorčinu předchozí knihu Bezcitnost, jejíž příběh je také zasazen do Kašub – a třeba se i tady dozvím něco víc o tomto západoslovanském národu.
Po knize Bezcitnost mě chytl i tento román. Ta atmosféra , těch zvláštních postaviček, způsob vyprávění. Přelet tisíciletí a navazující příběhy plné tajemných mnichů, učenců, a dalších osob z neméně zajímavého místa.
Kniha plná opravdu zajímavých myšlenek, originálního tajemného prostředí, duchovna i reality a historie, osudů a netradičních postav. Škoda toho monotónního odtažitého stylu vyprávění, který podle mě úroveň zbytečně snižuje. Jako bych se dívala na akvárium plné vzácných exotických ryb z druhé strany velkého pokoje.
Stačilo vzít pár osudů (především Joannin) a rozpracovat je do detailů. To by byl poklad.
I tak příběh stojí za přečtení.
Příběh o modrých kočkách, které se drží v blízkosti těch, kteří to potřebují. Avšak hlavně příběh o lidech z oblasti Kašubska, o kterém si myslím, že toho lidé moc nevědí. Příběh napříč stoletími a napříč různými postavami – mnichů, jeptišek, bab bylinkářek, silných žen i chudáků.
Tak tato kniha byla opravdu zvláštní, ale já jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Ocitáme se nejdříve v roce 1370 a přes různé zajímavé postavy se dostáváme až do současnosti. Autorka nám tak ukazuje historii území Kašubska, o kterém jsem neměla, až do této chvíle, ani ponětí.
Úžasné příběhy, které na sebe navazují a představí nám život, který zde rozhodně nebyl jednoduchý. Poznáme zajímavé babky kořenářky i mnichy. Přečteme si o tom, jak někteří začali zpochybňovat Boha, za to si mysleli, že nad námi by mohl být vesmír. Příběhy byly prolnuty i skutečnými postavami a událostmi.
Co mě obzvláště potěšilo, tak jazyk, který autorka použila. Ten je prostě nádherný, užívala jsem si každé slovo, dokázala jsem se začíst tak, že jsem vůbec nevnímala okolí. Tajemné magično i drsná realita jsou zde úžasně podány.
Půl hvězdičky ubírám proto, že tam na mě chvílemi bylo až moc „církevních věcí“. U některých jsem byla trošku mimo, ale to je můj osobní problém, kniha jako celek je úžasná.
Modré kočky byly skvělým průvodcem, ale klidně by jich tam mohlo být i víc.
Pokud si kniha najde toho správného čtenáře, tak bude nadšen. Myslím, že by si knihu mohli užít ti, kterým se líbila např. kniha Děti Volhy.
4,5*/5*
Velmi příjemná polština a velmi osobitý příběh, ač možná prostý ( ale ne jednoduchý ) - teď nevím zda jsem zvolená slova prostý a jednoduchý neužila obráceně :-)). Pěkné se na to celé kouká a dobře se tomu " naslouchá". Kompaktní. 5/5
Čteno v originále
Další velmi zajímavá kniha této spisovatelky.
Tentokrát je to epický, časově velmi rozsáhlý román bez hlavního hrdiny. Ovšem se spoustou hrdinů i nehrdinů vedlejších, obyčejně neobyčejných. Vlastně jen takových lidských a zvířecích figurek. A jednoho kláštera.
Ale to této knize na kráse nijak neubírá.
Román o tom, že svět se stejně pořád točí, bez ohledu na….prostě bez jakýchkoliv ohledů.
Argo české vydání odložilo tolikrát, že se mu podařilo úspěšně mě rozečíst v polštině, díky :-).
Štítky knihy
kočky Polsko polská literatura osudy lidí kláštery, opatství magický realismus mnichové, mniši kočky - mytologické aspekty ságy historické romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Bezcitnost |
| 2021 |  Modrá kočka |
| 2019 | Nástup Východu?: Eseje |
| 2024 | Podvlčí |
Nakonec jsem dobojovala a knihu dočetla. Každopádně na mé poměry jsem četla extrémně dlouho a občas jsem se musela do čtení nutit. Místy to bylo velmi zajímavé, místy mi myšlenky lítaly a nedokázala jsem se na čtení naladit. Nakonec to nebylo vůbec špatné čtení, to magično tam určitě mělo své místo. Knihu jsem si vybrala k Vánocům, těšila jsem se na ni, moc se mi totiž líbila autorčina první knížka Bezcitnost. Moje volba do čtenářské výzvy 2023 - kniha, jejíž autor nosí brýle.