Modrá rokle
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258998/bmid_modra-rokle-258998.jpg
4
419
419
Hlavní postavou knihy je třináctiletý sportovec Denny, který se vážně zraní na kluzišti. V nemocnici se seznámí s vrstevníkem Oldou a ten jej později přivede do klubu Saturn. S novými kamarády prožije Denny mnohá dobrodružství. Jednou se společně vydají do opuštěného lomu pro jakousi namodralou hlínu, kterou vykupují dva kumpáni, Haryk a Milda. Přitom objeví krasovou oblast plnou skalisek a podzemních prostor, částečně nepřístupných. U jezera velké rozlohy přijdou na stopu dvou neznámých školáků a zjistí, že jeden záhadně zmizel a druhý ho marně hledá. Pouze zpola zatopený člun skýtá jakési tragické vysvětlení. Rozhodnou se pomoci kamarádovi v jeho pátrání a rozluštit záhadu. Na tomto nádherném místě vrcholí později jejich příběh prázdninovým táborem. Ilustroval Miroslav Schönberg. Poznámka: Třetí vydání, obsahuje jak přidané čtyří kapitoly (oproti prvnímu vydání), tak aktualizovanou ediční poznámku (Václav Nosek-Windy). Zajímavostí je také to, že nejdříve vyšla ve třech dílech jako komiks (kreslený Kájou Saudkem).... celý text
Přidat komentář
Doteď si pamatuji, že jsem tuhle Foglarovku prvně jako kluk přelouskal za jediný den.
2023/50
Kdysi jsem knihu asi už četla, ale pamatovala jsem si jedině to, že hlavní hrdina má na začátku nějaký úraz, což mě dost odrazovalo od dočítání. Denny ale všechno zvládne a brzy se ze zranění otřepe, a příběh skutečně začíná.
Možná právě proto, že jsem neměla velká očekávání, tak se mi kniha líbila. Ať už to byl vedoucí Saturnu, Roman; náš mladý spisovatel Denny, Altar, Viktor nebo i Špuntík, byli to milí kluci a dobře se mi o nich četlo. Elviho osud byl taky dobrá skoro-detektivka. Místy je to úsměvné, stejně jako dnes všechny knihy pana Foglara, ale tak v tom je to kouzlo, že. :)
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Poslední román Jaroslava Foglara, kdy je to defacto jeho přepsaný komiks. Denny je nadějný krasobruslař, který se ovšem na kluzišti zraní a v nemocnici se seznámí s Oldou. Spolu pak vstoupí do klubu Saturn a v opuštěném lomu zažívají dobrodružství. Klasická foglarovka, ve které najdete chlapecké přátelství, čestnost, poctivost jako v jeho dalších knihách, ovšem jako každá je skvěle napsaná. Foglar ve svých knihách ani v životě nikdy nezestárnul.
Poslední Jestrábův román o partě z klubu Saturnovců, do které vstoupí krasobruslařský elév s typicky českým jménem Denny a společně s ostatními členy objevují krásy zatopeného vápencového krasu a pátrají v jeho okolí po zmizelém předchozím návštevníkovi a utužují vzájemné přátelství. Příběh se nese v duchu těch nejlepších fláků a častokrát se přistihnete při konstatování - to už jsem někdy četl, ale ve výsledku je to povedená dobrodružná záležitost i přes to, že Foglar pomalu v každé kapitole nastiňoval věci budoucí - 70 %
Poslední Foglarův román už je, asi pochopitelně, poznamenám vysokým věkem autora. Víceméně tu recykloval své starší nápady, ale nepodařilo se mu dosáhnout atmosféry starších knih a příběh samotný nepůsobí tak lehce a přirozeně, jako příběhy dřívější. Nabízí se tu hlavně srovnání s Dobrodružstvím v zemi nikoho. Je to opravdu úplně jiné kafe. Nepomohlo ani podivné pojmenování hlavních hrdinů, které působí spíše rušivě. Pro skalní Foglarovce to bude ale zřejmě i tak solidní čtení.
Poslední kniha od Foglara a už se mi líbila poněkud méně než ostatní, přišla mi taková prvoplánová, že je v ní až moc postav, děje a zápletek, ale je to jen můj názor, kniha stojí za přečtení a po letech se k ní vracím. Hlavní postavou je Denny, který se ve velkém věnuje krasobruslení, ale těsně před mistrovstvím utrpí úraz a s tímto sportem úplně skončí. Náhodně se seznámí s kluky z klubu Saturn a přidá se k nim a začne mu nový život - chodí spolu do opuštěných lomů a jeskyní za městem, kde zažijí mnoho dobrodružství. Jejich výpravy jim narušují dva výrostci spolu s menším zrádným hochem, kteří je neustále stopují. Jakoby upomínka na Bratrstvo kočičí pracky. Klub také zjistí, že onoho kraje chodili i dva jiní hoši, zpočátku nemají jasno v tom, zda jeden z nich není už mrtvý, ale nakonec oba dva vypátrají. Za zmínku stojí i to, že Denny rád píše, v klubu dělá kronikáře a o klubu píše pravidelně i do novin.
Nepopsatelne hezké, ostatne jako kazdá foglarovka. Jen to našeptávání, co se stane v budoucnosti... To se ale dá v prípade pana Foglara prehlédnout;-). Celý pribeh prozívate s klubem - a to platí pro všeechny foglarovky. P. Foglar to se čtenári nejak umel! Získal si nás po dobu dlouhých generací..
Po letech krásná nostalgie. Čteno znovu po cca 16ti letech. S odstupem mi to přišlo lehce jednoduché a prvoplánované, ale ta atmosféra dobrodružství je tam pořád. Svým dětem jednou rozhodně doporučím.
Tak. Zase jsem jednou zapomněl, že číst mé oblíbené knížky od Jestřába se nemá po noční dvanáctihodinové směně, kdy je člověk unavený a chce se mu a má jít spát... Samozřejmě jsem knihu musel nejdříve dočíst ! Modrá rokle nemá sice nejvyšší level Rychlých šípů anebo Stínadel, ale je to povedená knížka JF s obvyklými čestnými a skautskými atributy. Bohužel z téhle dílny poslední... Čtivé, napínavé, dobrodružné, zajímavé. Doporučuji všem správným klukům a holkám, kteří věří v přátelství. Howgh.
Mám pocit, že tahle knížka ve srovnání se Zemí nikoho a ještě staršími Rychlými šípy dost zastarala, i když je novější. Zatímco ty druhé dvě jsou podle mě pecka, i když jsem teď dvakrát starší, než ti kluci, tak tohle je na mě moc výchovné, moc tlačení na pilu, zábavy těch kluků jsou moc organizované.
K tomu je zde nadužívání autorova obvyklého principu, který znám i od žánrově rozdílného Lovecrafta. Nevím jak se tomu říká, ale jsou to věty typu: ''Kdyby jen hoši tušili, že se jeden z nich z této výpravy nevrátí!'' nebo ''Nevěděli, jak brzy se jim tohle opomenutí vymstí!'', a já pokaždé musela chvíli koukat do stěny, než mohla číst dál.
Ale komixovou interpretaci od Káji Saudka si ráda přečtu, až na ni narazím. Ta možná tak na sílu nebude.
Bavím se při pomyšlení na to, co by si takoví ultra slušní klucí asi pomysleli, kdyby narazili na táborák můj a mých kamarádů : ''Od ohně těchto nedobrých lidí znělo vyprávění jakési pokleslé historky plné hrubých slov, občas do něj cinkly láhve alkoholu, a co hůř, mimo dýmu ohně se odsud linul podezřelý kouř nikoliv z cigaret, a za stromy na cestě se blýskal páchnoucí jejich automobil.... ''
Díky čtenářské výzvě jsem v letním čase velmi ráda pootevřela dveře do své minulosti, kdy mi knihy autora pomáhaly formovat rozlišování dobra a zla, vytvořily ve mě trvalou touhu po pravdivých vztazích a přátelství.
V současnosti by si rodiče nemohli dovolit vyslat nezletilé kluky bez dospělého dozoru, na výpravu do zatopených lomů a neprobádaných jeskyní. Což je vlastně dobře, mohli jsme to teď sledovat na příběhu chlapců, jež uvízli v podzemí.
Je vidět, že je to autorova poslední kniha, vyskytují se tam více dívky a problematika šikany. Přečetla jsem si i další informace o autorovi, přestala řešit neuskutečnitelnost v přítomnosti a radovala se z otevřených dveří do mládí.
Při cestě lanovkou na Petřín s vnučkou v náručí, při pohledu na sedící mládež, která se nezvedla a dokonce ani nezvedla oči od mobilů a jiných technických udělátek, aby se rozhlédli v krásném dnu kolem sebe, jsem pochopila, že doma nad postelí rozhodně nemají připevněný "Modrý život" a políčko dobrého skutku prostě "neřeší".
Škoda - škoda pro mé nohy, ale mnohem větší škoda pro jejich život.
Doufám, že alespoň skauting, který nám byl režimem odepřen, vrací alespoň něco z hodnot Rychlých šípů do života.
Jestřábovi, za jeho celoživotní dílo, paří velký dík. On svůj život vybarvil pestrou barvou duhy.
Naprosto úžasný příběh o chlapci, kterého nepříjemný úraz zad zavede na úplně odlišnou životní dráhu. Danny Santar prožívá neuvěřitelná dobrodržství s klubem Saturn. Jaroslav Foglar píše o chlapcích, kteří jsou vzorem. Čtenář se během příběhu o Modré rokli a Modrém jezírku seznámí např. s tím, co obsahuje KPZtka, jak by se měl zabalit na vícedenní výpravu do přírody, co všechno obnáší táboření atd.
Rozhodně doporučuji.
Tohle byla a dosud je jedna z mých nejoblíbenějších Foglarovek, která výborně spojuje všechno, co mám na Foglarovi (nejen já) ráda (kamarádství, dobrodružství, tajemná místa...), bez příliš velké přítomnosti věcí, co na něm občas ráda nemám (třeba občas přílišná snaha hrdinů vyniknout nad ostatními a ukázat se lepšími, které Foglar asi fandil, ale která mně osobně vždycky byla trochu cizí).
Jo, a navíc taky: včetně Foglarova někdy pozapomínaného smyslu pro humor. Postavy téhle knížky spolu kamarádí takovým pro Foglara skoro až netypickým přirozeným a sympatickým způsobem, utahují si ze sebe a podobně (pamatuju si na mini-vtípek ve stylu "Už nemůžeme přijmout žádné další členy, protože už nemáme židle!"). Mimo jiné se mi taky vždycky líbilo zapojení mladších postav (tady tedy jmenovitě Špuntík) - coby nejmladší v rodině i pak jedna z mladších různě na táborech a jiných akcích jsem to dost oceňovala. :-)
A když zmiňuju ty židle: ze čtenářského hlediska taky po letech oceňuju, že přes posléze poměrně vysoký počet členů klubu si je člověk nepletl a nebyli zaměnitelní - zajímavé je, že ten dojem stojí přesně v kontrastu ke dvojici rabiátů-protivníků v knížce, kteří zcela zaměnitelní jsou (třetí do trojice fracek Fretka z toho samozřejmě čouhá). A to přestože se - nebo možná právě protože se - žádný z členů klubu (snad s výjimkou vypravěčsky exponovaného Dennyho a těch, které nebudu pro nezasvěcené prozrazovat) nevyznačuje nějakou větší zásadností pro činnost klubu a celkový děj knihy než ostatní. Prostě tady Foglar tak nějak mimochodem popsal ještě jeden opravdu dobře fungující klub, který jsem těmhle postavám záviděla mnohem víc než ideálním Rychlým šípům - možná právě proto, že pro tenhle klub nebylo, v rámci možností židlí, problém přijímat nové členy...
Prý poslední Foglarova kniha, která původně vznikla jako komiks. Četl jsem ji poprvé a hned se zařadila mezi mé oblíbené. Nanejvýš uspokojivé.
Tohle byl ten duvod proc jsem propadla kniham. Moje uplne prvni kniha, kterou jsem kdy v zivote precetla bez donuceni. :-) Vrele doporucuji vsem. Dekuji Jestrabe za nadherne knihy. :-)
Znovu jsem se ocitla ve svých mladých letech, kdy jsem Foglara hltala a nebyly narozeniny nebo svátek aby nepřibyla nějaká ta kniha do sbírky. S odstupem se na příběh dívám jinýma očima, a nemám moc výtek, snad jen, že autor občas píše větu typu: A to ještě neveděli, co je za chvíli čeká. Zbytečné předběhnutí v ději. Ale ke knize a jejímu hodnocení. Milovala jsem tyto dobrodružné výpravy, chtěla jsem taky něco podobného zažít. A díky Foglarovým knihám na to vzpomínám doteď.
PS: Zajímalo by mě, co by dnešní děti řekly na lov bobříků...
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
(SPOILER) nalezena v knihobudce...dosud jsem ji neznala, takže ještě dříve než děti jsem se do ní pustila já. Klasická Foglarovka, obsahuje vše zvyklé - chlapecký klub, dobrodružštví, výpravy, Modrý život, neznámý kraj jen kousek za hranicemi města, čest, práce, přátelství, samozřejmě nějací padouši, tohle vše narušující...
napsáno dobře, četla se dobře, Foglarovy spoilery byly trochu nezvyklé a zarazily (..poznámky katastrofizující, něco ve smyslu "to ještě nevěděli, že to zle dopadne.." "že se něco pokazí" a podobně...)
Jediné, co mi vadilo bylo, že na dnešní dobu je to už úplně mimo a pochybuji, že i před 30 či více lety by kluci zvládli tohle všechno . být tak hodní, slušní, zvládat dobrodružství typu prozkoumávání jezer, podzemních vod a prostor, že by opravdu potkali samé chápavé lidi (prodavač ve sportu, redaktor večerníku..), že by bylo až tak fyzicky zdatní (vytáhnout z podzemí plně naložený člun lanem..)a že to vše přežili bez ujmy.
Už jen hlavní hrdina Denny - neznám žádného kluka, který by se věnoval krasobruslení a Foglar si vybere hned jenoho s netypickým jménem a koníčkem. Pak Dennyho úraz - už vidím, jak by ho rodiče po tak těžkém úrazu páteře jen tak navolno vypustili. A že on by tak dobře fungoval, co se sportovních výkonů při jejich dobrodružstvích týká... A nebo pasáž, kde se kluci pustí do největšího dobrodružství (podzemní řeka), a že by je vedl zrovna Roman, který byl celou dobu tak zvýrazňován jako zodpovědný vůdce ? a podcenil by tak hrubě všechna rizika ? hodně tenký oslí můstek... Ale autor psal knihu v podstatě v závěru své tvůrčí kariéry, takže budmě shovívaví...
Zkrátka - byl to osvědčený megamix. I když jsem Foglarovek zas tolik nečetla (jen stěžejní Záhadu hlavolamu, Hochy od Bobří řeky, Přístav volá, Zemi nikoho a Chatu v jezerní kotlině ), tady najdu všechny osvědčené motivy - klučičí kamarádství, ideály, klub s kronikami, psaním, kreslením, hrami, výdělkem, tábořením a prázdninovými pobyty. Nechybí motiv tajemna, objevování, rizika. A samozřejmě nějaký ten protipól - "zlé" kluky s nevhodným chováním a slovníkem.. dobro však zvykle zvítězí. Parta kluků je navzdory "dokonalosti" sympatická, směska, kde je kluk chytrý, ale i šprýmař, zodpovědný, veselý...a všichni se spolu doplňují.
V dnešní době knížka vyznívá tuze pohádkově a až neskutečně..
Vyrvěte dnes dětem mobil z ruky a pošlete je na brigádu za pár korun. Pusťme je někam do divočiny. Na neznámá jezera, jeskyně, bez zaplé GPS lokace, bez ničeho... umíme si to aspoň představit ?
děkuji za návrat do minulosti. Jsem zvědavá, jestli v ní moji puberťáci dokážou najít něco pro sebe a jestli je Foglar vůbec dokáže zaujmout.
p.s. Škoda že nevysvětlil tajemství modré hlíny
p.s. 2 ráda bych si přečetla i komiksové vydání....
komentáře, které můžu podepsat - blue a marmota-ble