Modré pilulky
Frederik Peeters
V Modrých pilulkách líčí vypravěč své setkání a následný vztah s mladou ženou. Ona má tříletého syna, který je stejně jako ona HIV pozitivní. Popisuje každodenní život, překonávání předsůdků jejich okolí, naději ze zlepšení stavu syna. Příběh je autobiografický.
Literatura světová Komiksy Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , MotOriginální název:
Pilules bleues, 2006
více info...
Přidat komentář
Komiks. Příběh Freda,který se zamiluje do Cati. Cati má syna a oba dva mají AIDS.
Velmi dobře udělaný komiks. Zajímavý pohled do světa nemocných.
(2008)
Kniha o tématu, o kterém se v podstatě vůbec nemluví. Ačkoliv to musí být děsný masakr ustát v sobě ten rozpor mezi hlubokou láskou a pudem sebezáchovy. Autor se ovšem nebojí být upřímný a knihu pojal trochu jako terapeutický deník. Knížka se mi líbila - ilustrace taktéž - jen bych se ráda dozvěděla, jak se vůbec stalo, že se jeho milá se synem v takovýhle na hovno situaci ocitli. I když...ono je to asi jedno. Prostě se stalo :-(
Komiks se zajímavým tématem, který se pokouší střípkovitě vyprávět, jaké je to žít s někým kdo je HIV pozitivní. Modré pilulky nás učí nevidět věci jen černě a bíle, nabádají nás nezapomínat na humor a ukazují, jak lze hodnotně a se ctí zažít, užít, přežít podobné situace. Kresba je samozřejmě perfektní a k některým částem se pořád vracím s úsměvem.
Nádherný komiks, který byl plný pocitu a odhalování některých stránek nemoci a života s obavami o život někoho koho milujeme. Také je zde patrný částečný adrenalin spojený s rizikem nákazy při naprosto každodenních činnostech. Připadalo mi, že se autor potřeboval vypovídat že svých starosti, ale tento aspekt nezpůsobil újmu ve čtivosti a zajímavosti.
Přečetl jsem to celé během hodinky v čekárně u doktora a úplně mě to rozštípalo. Ten pocit, že milujete někoho, kdo pomalu umírá a kolikrát se jej i bojíte intimněji dotknout ze mě jen tak nevyprchá.
Poslední dobou sahám po komiksech víc a víc. A jsem čím dál tím víc nadšená:-). Takhle kniha je opravdu k zamyšlení, a donutí čtenáře klást si spoustu otázek.
Nádherný náhled do Peetersovi mysli dodávající mi odvahu do nejistých momentů, které zajisté přijdou. Nabízí introspekci pocitů a obav člověka zkoušeného životem.
Vizuál je skvělý promyšlenými přechody a udržitelností atmosféry.
Zajímavý a dost netypický komiks. Sáhl jsem po něm úplně náhodou a zklamán jsem rozhodně nebyl. Dvěstě stránek o seznámení se a následném soužití s dívkou, která má HIV pozitivního syna a ona sama je také HIV pozitivní. Všechny ty momenty jako poprvé vyjít s pravdou ven, přijmutí HIV či následné soužití, opravdu vyniknou díky jednoduchému a odlehčenému stylu kresby. Když člověk někoho miluje, zvládne opravdu hodně. Autor, jenž píše o svém životě se zde nevyjadřuje nijak depresivně, spíše naopak ukazuje jak se všechno dá zvládnout a užít si život i když Vám osud nehraje do karet nebo možná naopak, právě to, že si uvědomujete smrt Vám dá schopnost užívat si života více. Sice bez nějakého zásadního konce, ale i tak se jedná o povedený komiks.
Komiks, který vtáhne od prvního okénka. Otevřená osobní výpověď o soužití s HIV pozitivní dívkou a jejím synem, o tom, co takový vztah obnáší a přináší. Téma velmi silné, poněkud tabuizované... přesto v něm může někomu něco chybět... možná pointa, kterou ovšem život dosud nenapsal...
Krásná kniha s neobvyklým, ale stále velmi aktuálním tématem. Přiznávám, že podle názvu jsem čekala poněkud jiný příběh, neboť výraz "modrá pilulka" již zcela automaticky navozuje naprosto specifické asociace :-)
Autor se rozhodl formou komiksu otevřeně zpracovat kontroverzní téma lásky, milování a sexu HIV pozitivních lidí. Činí tak velmi citlivě a ohleduplně, s maximálním pochopením pro konání svých postav, ostatně ani není divu, vždyť vychází ze svých vlastních zkušeností.
Hrdina Fred zpětně komentuje svůj příběh: v myšlenkách se vrací do minulosti, do roku 1999, kdy navázal hluboký a silný vztah s dívkou Cat. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jeho přítelkyně a její čtyřletý syn neměli nemoc AIDS. Sám jakožto HIV negativní řeší dilema, jak se k celé situaci postavit, neboť se svých blízkých nechce vzdát. A tak se rozhodne s nimi zůstat, přestože to znamená stálý lékařský dohled a všudypřítomný strach ze smrti.
Text je to velmi emotivní a nečekaně poetický, např. když Fred přirovnává svůj příběh k notám: "Notový záznam se rozeběhl drobnými tóny... důrazy... pomlkami... na první poslech ta melodie zněla příjemně povědomě. A najednou synkopa... překvapení skladatele... závratné ticho... klapy klap... notový záznam se zase rychle rozeběhl, i když nástroje zůstaly ještě chvíli rozladěné..." Trochu mu škodí, jakým způsobem se Fredovo myšlení prolíná s děním a rozhovory postav, a také větší časové skoky. Příznivce komiksů si však určitě získá svým grafickým provedením: krásné skici, vzniklé z jednoduchých tvarů, ze zdánlivě ledabylé změti čar, přitom pečlivě zaměřené na detail. Kniha se mi moc líbila, nejen svým tématem, ale hlavně pro své zpracování.
"Malý byl vždycky neduživý, náchylný k různým nemocem... ale na jaře 2000 se situace výrazně zhoršila a rozbory ukázaly, že se virus probudil a začal se kalupem množit.. Padlo nevyhnutelné rozhodnutí nasadit tvrdou léčbu... Cati z toho byla zničená... Předně ji ta zpráva zavalila pocitem viny... to ona přece zavinila, že se její syn nakazil, a měla by tedy onemocnět dřív než on, dokonce by, ještě symboličtěji, měla umřít, aby on mohl déle žít... a pak... vedlejší účinky téhle dost brutální kúry, se kterými si nevědí rady u dospělých, jsou v případě tříletého dítěte o to nevyzpytatelnější, zvlášť když má léčba trvat léta nebo desítky let... Jestli věda něco nevymyslí, bude se tohle dítě do konce života plácat v jakési životně nutné závislosti na drogách, které mu bude dávkovat jeho vlastní máma... nemají na výběr, nic než obavy a otázky..."
"Lidé se na doktory často obracejí s očekáváním a nadějí... vyzařují totiž zvláštní auru... asi proto na ně přenášíme odpovědnost za část našich životů... a pak mají výhodu, že nás vidí ta, jak se nám nikdy nepoštěstí... Někteří se snadno uzavřou v jakési povýšenecké nadutosti, jiní se zase skrývají za přehnanou starostlivost hraničící s pokrytectvím... Tenhle je mi mimořádně sympatický... nebere se příliš vážně, má své nálady... připadá mi lidský... a myslím, že mu s Cati za hodně vděčíme."