Modrý dům
Táňa Keleová-Vasilková
Příběh se odehrává na samotě, v modrém domě, kde se na Vánoce setkává velká rodina. Postupně se před námi odvíjejí nejen osudy, ale i charaktery lidí, které spojuje charismatická a silná osobnost - jejich matka. Staré paní je sedmasedmdesát let, oplývá moudrostí a láskou, a přestože svoje děti miluje, vidí i jejich nedostatky a slabosti. Příběhy členů jedné rodiny se odkrývají v průběhu tří svátečních dnů. Někdy opravdu stačí tak málo času, aby se toho v životě tolik změnilo...... celý text
Přidat komentář
Oddechovka na jedno odpoledne. Ke staré paní se na Vánoce sjíždí celá rodina. Ona vzpomíná na svůj dosavadní život, na dětství svých dětí. Přemýšlí, jak je čas změnil. Rodina se postupně sjíždí, na povrch vyplouvají i různé neshody.
Celkem čtivá záležitost, která ale nezanechá hlubokou stopu.
Kniha je obyčejná. Ale v nejlepším slova smyslu. Vypráví o jedné obyčejné rodině se spoustou lásky i trápení. Myslím, že si v tomto příběhu každý najde něco sobě známého. Je velmi mile a čtivě napsaná a pro předvánoční čas ideální. A třeba si člověk připomene krásu a důležitost rodinné lásky☺
Už jsem jí jednou četla, teď jsem si jí přes vánoce přečetla schválně znovu, právě pro ten pěkný rodinný vánoční čas :-)
Milé čtení. Je to má druhá kniha od této autorky a musím říct, že se mi její knihy začínají dost zamlouvat. Líbí se mi, že píše o skutečném životě a v postavách můžete vidět sebe nebo někoho ze svého okolí. Modrý dům mi sice přišel až takový víc do pohádkova, přece jen, jedna tak špatná postava mezi takovými čistými a dobrými dušemi, no, tak to asi fakt na světě nechodí, ale ta představa je přece jen krásná, kdyby to tak bylo. Číst tuto knihu v období vánoc je moc příjemné, opravdu navodí krásnou atmosféru a já jsem si jí vychutnala. Doporučuji.
Knihy této autorky jsou pro mě vždy moc příjemné čtení. A i tento příběh se mně moc líbil, protože je o členech jedné velké rodiny, vztazích a odehrává se v tom kozelnem vánočním čase.
Odpočinková četba. Idealizovaný příběh. Přes "barevný" název knihy jsou charaktery postav vylíčeny černo-bíle. Kniha se snadno čte, ale žádný hluboký literární dojem nezanechá
Nádherný lidský příběh. Hlavní hrdinka si mě úplně získala a v mnohém mi připomněla moji babičku a vlastně mě přivedla k přemýšlení o síle rodinných pout i mé vlastní rodině. Už se těším na vánoce.
Krásný příběh o rodině a vztazich. Jak je důležité nezapomenout na sve kořeny a uvědomit si co je opravdu důležité. Kniha byla takové pohlazení po duši.
Kniha k zamyšlení, o důležitosti rodiny a zázemí. Psáno z pohledu babičky. Četlo se samo.
Mám ráda takové knížky. Setkání rodiny během vánoc spolu se vzpomínáním bylo pro mne opravdu milé čtení.
Mám ráda takové životní příběhy. Velká rodina. Ale už jen občas, jako třeba tentokrát v čase vánočním. Kolik toho mají společného! Čas dětství a dospívání do doby než se každý ze sourozenců vydal svou cestou a začal žít ten svůj život. Těch příležitostí vidět se všichni pohromadě už je jen poskrovnu, ale mnohdy nám řeknou ( a to i o nás samotných) to, co jsme ani netušili. Zajímavá sonda známé autorky do života jedné rodiny.
Příběh mě doslova chytil za srdce. Ta představa, mít takovou rodinu, děti a vnoučata, která by se nezdráhala přijet na vánoční svátky za svou mámou a být nadšeni z toho, že rodina je spolu..... no, docela to mnou zahýbalo. Všem postavičkám jsem fandila, i Lence, která se potrestala sama za svoji prostořekou pusu. Navíc mě dojímalo to, že v knize byly tři a půl jména z mé rodiny.