Modrý hotel
Stephen Crane
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354148/bmid_modry-hotel-660141a33922b.jpg
4
6
6
Stephen Crane (1871–1900) byl americký prozaik, básník a novinář. Proslavil se především svými romány Maggie, dítě ulice a Rudý odznak odvahy, které se pohybují na pomezí naturalismu a impresionismu. Jeho literární styl se vyznačuje výrazným popisem s důrazem na detail, střídáním dialektů a břitkou ironií. Kromě sociální tematiky, v níž hraje důležitou roli determinace postav vnějším prostředím, se zaměřuje na vnitřní, psychologické problémy člověka. Do dějin literatury vstoupil také jako průkopník povídkového žánru (Modrý hotel, Otevřený člun). Výrazně ovlivnil např. tvorbu Ernesta Hemingwaye. Crane zemřel na tuberkulózu ve svých dvaceti osmi letech.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2017 , Take Take TakeOriginální název:
The Blue Hotel, 1899
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
americká literaturaČást díla
Modrý hotel
1899
Autorovy další knížky
| 1958 |  Rudý odznak odvahy |
| 1962 | Maggie, dítě ulice |
| 2001 | Modrý hotel a jiné prózy |
| 2017 | Modrý hotel |
| 2022 | Otevřený člun |
Fort Romper, Nebraska. Trojice mužů (Švéd, Kovboj a muž z Východu) se ocitají v hotelu Pata Scullyho, který je sem přitáhl, aby v jeho zařízení strávili noc. Scullyho syn hraje se starým farmářem karty. Farmář posléze odejde a muži jsou přizvaní k tomu, aby si se Scullyho synem zahráli. Atmosféra brzy houstne. Nejdříve mlčenlivý Švéd začne být paranoidní a věří že tu noc v hotelu zemře. Ostatní si myslí, že zešílel. Když se Scullymu podaří ho posléze uklidnit, vrací se ke kartám, aby posléze přistihl Scullyho syna, jak podvádí a obvinil ho z povádění, situace dále eskaluje v násilnou potyčku a samozřejmě dále, mimo hotel, kde příběh nakonec i končí, to už ale spoilovat nebudu. Je to napsané dost napřímo, naturalismus atd. Typical men shit. Zápolení. Ale i paranoia. Nevraživost. 1899. Nemyslím si, že by to mělo nějaký zajímavější přesah, nebo mě to zaujalo něčím víc, ačkoliv jde o americkou klasiku průkopníka povídkového žánru. Jedna z oblíbených Hemingwayových povídek a údajně i inspirace pro Kubrickovo 'Osvícení', celou dobu jsem i vzpomínal na 'Hateful Eight' (Osm hrozných) od Tarantina. Vděčné téma, ale v tomhle případě mi to přišlo jaksi "meh". Samotné psaní špatné není, ale ten zub času asi vždy nějak a něčím udělá svoje.