Modrý květ

12.11.2017

Na pohádky jsem se fakt těšila. Očekávala jsem něco hezkého, milého, odpočinkového. Možná proto mě většina z nich zklamala. Pohádková tvorba těchto autorů (kromě Andersena) se zřejmě zastavila dříve, než mohla být dotáhnuta do konce. Většina námětů začíná zajímavě, později ovšem sklouznou do nelogického chuchvalce kouzel, hrdinů, smůly a štěstí.

Kokeš a Puťka - předlouhé a zašmodrchané vypravování o dvou hloupých lidech a jejich hloupé dcerce, kteří se zázračně dočkají šťastného konce.
Šťastný princ - jediná pohádka, kterou jsem si užila. Vždycky mi po ní zůstane takový hořkoslaný pocit.
Pahorek lesních žínek - příběh, který se z celé knihy nejvíce podobá typické pohádce. Víly a trollové dokázali vytvořit krásně magickou atmosféru.
Čarovná rybí kostička - nedomyšlený a nesmyslný příběh, který končí značně depresivně.
Pan Větrovský a paní Deštná - tady jsem našla hodně podobností s první pohádkou - neuvážená rozhodnutí postav, zašmodrchaný děj kopírující pomalu dvacet let, který se pomalu mění v hrdinskou ódu na mladého Petříka.

25.08.2015

Zlatý výběr ze zlatého fondu romantických klasiků a jejich pohádek, což byl v jejich případě - s výjimkou Andersena - obor "okrajový". Přes stáří příběhů jsou milým čarovným čtením pro mladší i starší čtenáře. A jak jsem zmínil u Wildovova Šťastného prince, dovolím si tvrdit, že jsou to pohádky silnější než jsou tvořeny dnes.