Moje!
Klara Persson
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523374/bmid_moje-651459d35771a.jpg
4
27
27
Vývojovou fázi „To je moje!" musí překonat snad všechny děti. Majetnické období se některých drží déle a houževnatěji než jiných. Ať už se tomuto nepříjemnému jevu chcete vyhnout, konečně se ho zbavit, či se na něj s předstihem připravit, knížka švédské autorky Klary Perssonové s lakonickým a výmluvným názvem Moje! vám přijde vhod. Se seversky přímočarým přístupem je bránění vlastních věcí dovedeno do absurdna: „Moje veverka. Moje vláčky. Moje postel. Moje maminka!" Může se to zdát úsměvné, ale věřte, že je to autentické. Pro nikoho není úplně snadné se rozdělit. Ale na druhou stranu zase není nutné dělit se o všechno. Něco je skutečně moje, záleží mi na tom a nechci, aby se to rozbilo. Je skvělé, když to dokáže pochopit i rodič. Ale něco je zase naopak dobré sdílet, protože pak je to větší zábava. Na těchto elementárních poznatcích stojí celé společenské systémy. Ilustrátorka Charlotte Ramelová se geniálně postarala o to, aby jejich podstatu pochopilo i tříleté dítě.... celý text
Přidat komentář
Severská estetika je skutečně svébytná a i tahle knížka je toho důkazem. Sama nevím, jestli se mi ilustrace vlastně líbí. Co ale vím, je, že příběh dovedený ad absurdum, a přitom z dětské perspektivy dokonale logický je skvělý. A stačí mu jenom pár vět.
Teda, tohle je praštěná kniha! Zpracovává téma neochoty dělit se nadsázkou, která je v konečném důsledku komická. Dítě se mi chechtá jak pominuté (4 roky) a chce knížku číst zas a znova. Já bych dala hvězdičky čtyři, ale díky úspěchu u mojí cílovky dávám plný počet.
Pro děti 3+
"Moje" je kniha, kterou prostě musíte MÍT. Je úžasná a děti a všichni komu jsem ji vnutila ke čtení ji milují.
Ilustrace jsou prostě takové jaké jsou. Nejsou prvoplánově líbivé a to se mi asi líbí :).
Poselství taky chápu, ale tohle fakt ne.
A ty obrázky mě děsí! Hlavně ta holčička je brutálně děsivá. Annabelle.....
Tahle kniha mě zaujala vtipným obrázkem na obale a ilustrace uvnitř nejsou o nic méně vtipné. Stejně jako i celý příběh.
Holčička Berta čeká návštěvu. Její kamarád Tobík si k ní má přijít hrát. No jo, ale co když si bude chtít půjčit její nejoblíbenější hračku - plyšovou veverku? Maminka navrhne, že by mohly veverku schovat do skříně, a může si s ní zase hrát až Tobík odejde. Holčička postupně do skříně schovává všechny hračky, pokračuje nábytkem a dalším vybavením bytu. Schová také vanu, ledničku a dokonce i maminku. Nakonec i Tobíka.
No jo, ale s čím a s kým si teď bude hrát?
Vtipná kniha o tom, že je přece jen někdy lepší se s ostatními dělit.
Úplně se v knížce vidím. Také bych nejradši spoustu věcí schovala do skříně, že jsou jen moje...
Poselství knihy chápu a moc se mi líbí, s jakou lehkostí a vtipem je napsaná/nakreslená. Asi vím, co nám rozšíří knihovničku.
Moje!
Abych řekla pravdu, jsem vcelku ráda, že tohle vývojové období u nás doma zatím neproběhlo. Někdy mám pocit, že je jich až moc a já na ně nestíhám reagovat.
Hlavní hrdinka naší knížky čeká návštěvu. Je v tom však jeden háček - nechce se dělit o své hračky. A tak do své skříně schová úplně všechno. Hračky, nábytek, dokonce i maminku.
Zas jeden knižní pomocník, na kterém dětem můžete vysvětlit, jak to s těmi hračkami a půjčováním vlastně je.
Že je v pořádku něco nepůjčit, i když se o danou věc třeba hodně bojíme.
A stejně tak je zase skvělý, když se rozdělíme, protože pak můžeme s kamarády získat řadu nezapomenutelných zážitků a užít si hromadu legrace.
Vyzkoušejte :)