Moje cesta k R.A.F.
Ladislav Zadrobílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241796/bmid_moje-cesta-k-r-a-f-jYm-241796.jpg
4
8
8
Vzpomínky stíhacího pilota na předválečné letectvo, útěk z Protektorátu, cizineckou legii i bojové nasazení ve Francii a Anglii v letech 1940-1945.
Přidat komentář
NAPSAL O NĚM PAN KAREL SOKOL na fcb stránce Československá válečná křídla. 14.6.2020
Před 104 lety se narodil plk Ladislav Zadrobílek 14. června 1916 – 19. dubna 2002 Byl vojenský pilot vycvičený za první republiky. Po okupaci odchází do Polska a 17. června 1939 odplouvá lodí do Francie, kde vstupuje do Cizinecké legie a jako legionář odpouvá do Afriky. V září 1939 opouští legii a vstupuje do francouzského letectva v Africe. Po porážce Francie odplouvá do Anglie.
Tam po přeškolení na britskou techniku nastupuje s Karlem Zouharem ke 111. stíhací sqn. Tam se setkává s dalšími čs. piloty O. Hrubým, M. Mansfeldem, O. Kučerou a O. Kestlerem. Bojuje na Hurricanech a později na Spitfirech. Posléze je přeložen ke 313. čs. stíhací peruti kde dokončí operační turnus.
Odchází na odpočinek a slouží jako instruktor k 56. OTU. 11. října 1942 musí svůj neovladatelný stroj opustit na padáku poté, to jeden z žáků do něj narazil . Jako pilot, který se zachránil na padáku se stal členem Caterpillar Clubu.
Po ukončení odpočinku se vrací k operační činnosti tentokrát u 310. čs. stíhací peruti. Svůj první let u třistadesítky provedl 24. listopadu 1942. 2. ledna 1943 byl P/O Zadrobílek těžce zraněn a málem přišel o ruku. Při přistání ovládal letoun jen jednou rukou a dokázal bezpečně přistát. Při našich procházkách po Hodoníně vzpomínal, že se několik pilotů pokoušelo napodobit jeho přistání s jednou rukou, ale všichni to vzdali. Taková akce se provede jen když jde o život a je to buď, anebo . Válku přežil a zůstal v letectvu až do roku 1950, kdy byl tak jako jeho kamarádi vyhozen z armády . Pane plukovníku jsem moc rád, že jsem Vás poznal.
Čest Vaší památce. Nezapomenu.
Pan Zadrobílek, svými kolegy v Anglii zvaný Zet, příslušník 310.stíhací perutě, líčí svou kariéru pilota od letecké školy v Prostějově, kam nastoupil v září 1936, po okupaci přechod do Polska, odjezd do Francie, vstup do cizinecké legie a službu v Alžírsku, po kapitulaci Francie vstup do britských RAF. Autor vzpomíná na všechny své kolegy a spolužáky. Smutné je číst, že každý druhý se konce války nedožil. Letci umírali i během výcviku. Sám Zadrobílek třikrát těsně unikl smrti - při cvičném letu 14.března 1942 do něj vrazil na zemi kolega a letadlo se vznítilo, vyvázl s popáleninami obličeje, při dalším cvičném letu 11.října 1942, když dělal instruktora, po nárazu od letadla pilotovaného žákem, který omdlel z nedostatku kyslíku, ztratil kontrolu nad strojem a nemohl otevřít zaseknutou kabinu, aby se katapultoval. Nakonec se mu podařilo vyskočit. Během pádu se modlil, aby ho to neodfouklo nad moře, protože piloti cvičných letadel nedostávali záchranné vesty ani čluny.
2.ledna 1943 byl sestřelen německou F -190, kdy utrpěl vážné zranění levé ruky od střepiny, v níž navždy ztratil cit ve třech prstech.
Vzpomínky končí rokem 1950, kdy byl propuštěn z československé armády. Kniha obsahuje bohatý fotografický materiál.
Dojemný je i jeho doslov, v němž se vyznává ze své lásky k vlasti.
"Historie píše o králích, císařích a politicích, ale dějiny dělají prostí lidé, kteří poctivě pracují a dovedou za své ideály obětovat vše."
Moje cesta k R.A.F.
Této knize nelze dát málo hvězdiček a to i přes to, že je psána dosti strohým, velmi úsporným, deníkovým stylem. Má totiž nesmírně cennou vzpomínkovou (dokumentární?) hodnotu a to nejen díky spoustě dobových fotografiích.
Jen škoda, že autor nenapsal i pár kapitol týkajících se života letců RAF v Československu po roce 1948 - to by byla také zajímavá (a důležitá) četba.