Moje dcera je feťačka
Soňa Šlégrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519341/bmid_moje-dcera-je-fetacka-64b02c041a8de.jpg
4
37
37
Cesta na dno, která téměř zničila celou rodinu. „Jsem matka. Ale od jisté doby si pokládám otázku, zda jsem byla vždy dobrá matka. Jestli jsem právě já nezavinila situaci, kdy se z mojí holčičky stala feťačka.“ Soňa Šlégrová sepsala své vzpomínky, aby pomohla těm, kdo čelí podobným otázkám. Proč se její dcera „chytla“ špatné party a začala brát drogy? Co všechno rodina vyzkoušela jako řešení a proč to selhalo? A co bylo tím nejtěžším rozhodnutím v boji se závislostí? Toto je kronika cesty na dno beznaděje – sepsaná matkou, prarodiči i dcerou samotnou.... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi čtivá, hned od prvních řádků vtáhne do děje. Tak, že se mi u každé strany kroutil žaludek z představy - co kdybych to samé prožívala já?
Jak už název napovídá, psané je to z pohledu matky, ale nechybí tam ani vhled prarodičů a samotné dcery. Tím se některé události opakují, ale zase je vidíme očima dalších aktérů.
Zařadila bych ji mezi povinnou četbu.
Opravdu silné čtení. Klobouk dolů před maminkou, že to vydržela. Nevím, nevím, jestli bych toho byla schopná. Oceňuju, že je v knížce několik úhlů pohledu (maminka, prarodiče i samotná Tereza). Takovéto knížky, přímo ze života, jsou potřeba.
Kniha autentických zápisků Můj syn feťák: skutečný příběh nasadila laťku trochu výš. Zde mi vadilo opakování informací díky pohledům matky, dcery a prarodičů a ani ilustrace mě nenadchly. Na druhou stranu je potřeba, aby takové knihy vznikaly a dostaly se k co největšímu počtu čtenářů.
Takže ,,,, zpočátku mi trochu vadilo, popisování pocitů matky, prarodičů a dcery.Přišlo mi, že tu knihu čtu pořád dokola. Pak se kniha dala jiným směrem, protože dcera to měla najednou jinak.Jako,,,,,matka, měla fakt pech. Nejdřív si vzala fakt debila, a pak celá lavina šíleností.Už mám dost načteno o závislostech a i tato zpověď je masakrální. Prosím všechny pozorujme své děti nezavírejme oči a hlavně si neříkejme, že našich dětí se to netýká.Všem rodičům přeji, ať tuto zkušenost nemusejí zakusit.
Tato kniha na mě pomrkávala v knihkupectví, že jsem ji tam prostě nemohla nechat. Cítila jsem, že potřebuji další depku (těch není nikdy dost). Proto jsem se do knihy hned tentýž den pustila.
Nečekala jsem, že knihu přečtu na dva zátahy, ale nedala se odložit. Autorčino vyprávění bylo místy až mrazivé. Občas mi vhánělo slzy do očí a husinu po celém těle. Potřebovala jsem vědět, jak to s celou rodinou dopadne.
Nejvíc absurdní mi přišlo chování ředitelky a profesorky ze středních škol, které dcera Tereza navštěvovala. To bylo otřesné!!!
Doporučuji přečíst a je jedno, jestli jste rodič či nikoli. Knihu budu určitě půjčovat kámoškám. 4/5*
Příběh podle skutečné události, který vypráví SOŇA ŠLÉGROVÁ. Její dcera TEREZA se stala závislou na drogách. Autorka nám popisuje počátek jejího manželství, narození dětí (má také syna PATRIKA) a také trápení se svou dcerou od úplného počátku, kdy začala s užíváním drog.
Líbilo se mi, že se v knize nachází také ZPOVĚĎ BABIČKY A DĚDY a také ZPOVĚĎ DCERY. Jejich zpovědi jsou napsány jiným fontem písma než vyprávění autorky.
Autorka si hodně vytrpěla nejen se svou dcerou Terezou, ale také s jejím prvním manželem Pavlem. Myslím si, že pro autorku muselo být velmi těžké a bolestné se opětovně vrátit do minulosti a popsat všechny špatné okamžiky, které prožila. Její dcera Tereza ji ničila nejen psychicky, ale také fyzicky. Naštěstí paní Soňa měla kolem sebe rodinu a další lidi, kteří ji pomáhali a podporovali, což je určitě důležité.
Nelíbilo se mi, jak někteří lidé jednali s paní Soňou ohledně její dcery a dávali ji za vinu, že není správná máma a nedovede si s ní poradit. Souhlasím s paní Soňou, že člověk, který neměl drogově závislé dítě, to nikdy nepochopí. S touto situací se dokáže sžít jen člověk, který to zažil na vlastní kůži.
Myslím si, že paní Soňa se snažila ze všech sil a udělala všechno pro svoji dceru Terezu, aby přestala s užíváním drog. Časem provedla rozhodnutí, která byla velmi nepříjemná a bolestivá, ale bylo to nezbytné, aby zachránila svou dceru Terezu. Paní Soni mi bylo velmi líto, že její dcera začala s užíváním drog a nechovala se k ní vůbec dobře, tak jak by se dcera měla chovat ke své mámě. Neposlouchala ji, byla na ní drzá a neměla s ní žádné slitování. Nedovedla pochopit, že její máma má o ní strach, nemůže spát, když se neozve nebo nepřijde domů. Samozřejmě se trápily také její babička s dědou a také na tom nebyl dobře její bratr Patrik. Přemýšlím nad tím, jak jeden člověk v rodině dokáže ničit ostatní lidi a člověk je doslova bezmocný. V knize se dočtete, jestli se podařilo Tereze skoncovat s drogami a navrátit se do normálního života, anebo nikoliv.
Kniha je poučná také v tom, že si lidé (rodiče) můžou přečíst, jak poznat příznaky drogově závislých lidí a začít co nejrychleji situaci řešit. Určitě nezavírat před tím oči a podle paní Soni nahlas zakřičet: „Moje dítě je feťák!“ Sklouznout k drogám může naprosto kdokoliv, ale mnohem obtížnější je se z toho dostat. Vždy je však naděje, že to dokážeme, pokud do toho vložíme veškeré úsilí a máme podporu lidí, kteří nás mají rádi.
Kniha obsahuje pěkné černobílé ilustrace.
Oceňuji především zpověď samotné dcery, která je upřímná, velmi otevřená. V rámci žánru zdařilý titul.
Opět drsný příběh z reálného života...ale ničím nevyniká...je to něco mezi Stanicí Zoo,Mementem a Matkou Davida S....za přečtení stojí už jen z důvodu prevence,ale myslím si,že za pár týdnů si na knihu ani nevzpomenu..
Moje dcera je feťačka
Asi už jsem četla lepší knihy na toto téma, ale účel chápu- je nutné o tom mluvit a dostat to mezi lidi. Čím víc, tím líp. Tahle prevence je důležitá.
Kniha má hned tři vypravěče, tři úhly pohledu. Maminka Soňa, závislá dcera Tereza a babička.
Všechno špatné začalo samozřejmě už dávno.. maminka si vzala naprostýho lempla, a porodila mu dvě děti.. lempl chlastal, nemakal a zmlátil, co mohl.. Terka měla tohle chování už dávno v sobě a drogy to ještě znásobily.
Nejvíc mě zaujalo Terky psaní, takže pohled feťákův, jak upřímně a na rovinu všechno popsala. Proč, jak a co.. ale číst si to i z pohledu mamky a babičky.. fíha. To bylo kruté!
Takže vlastně propojení dobré, fungovalo to a tak je to za 3 hvězdy.