Moje dlouhé mlčení
Erika Bezdíčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338187/mid_moje-dlouhe-mlceni-4Db-338187.jpg
5
120
120
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Neskutečné hrůzy očima třináctiletého děvčátka, přečteno během dvou dnů. Věcné, stručné, silné.
Střípky vzpomínek, tak jak nám v paměti zůstávají. Není to román, je to krátká výpověď o svém životě. Veskrze velmi stručné a bolestné vzpomínky. Jako by na ně nechtěla tolik vzpomínat, ale jen o nich věcně informuje. Byla jsem ráda, že jsem paní Bezdíčovou mohla potkat i osobně, teď už je opět se svou maminkou. RIP.
Přečetla jsem během covidu a příběh mě zasáhnul natolik, že jsem nemusela myslet na ty hrůzy spojené s pandemií. Protože se děly daleko větší hrůzy a člověk by neměl podléhat všeobecnému marasmu.
Stručná jednohubka. Paní Erika měla při vší smůle vlastně obrovské štěstí.
Jinak naprosto souhlasím s komentářem uživatele jankor.
Všechno zde bylo asi řečeno. Nelze hodnotit obsah, na to 5 hvězd nestačí. Hodnotit zpracování tématu lze slovy "zbytečně se v ničem nepatlá", rekapituluje věcně, ale mě se chce napsat, že by to zasloužilo víc prostoru. Mám stejné pocity jako po přečtení Hanina kufříku, bylo to tak a tak a tak, a možná to tolik nebudí emoce. A při všem tom smolném životě přihrál tolikrát zmiňovaný vesmír paní Erice do cesty dost známých osobností, aspoň že tak měla kliku. Ale byly to příšerné válečné a poválečné útrapy, které se musely na osobnosti podepsat, na to slava nejsou...... za to zpracování za mě 4 *.
Skutečný příběh Eriky, plné hrůz. Neskutečné, co musela zažít teprve třináctiletá dívka. Kniha je napsána čtivě. Přečetla jsem za jeden večer.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, opravdu moc hezky popis hrůzných událostí. Paní Erika se vůbec nepatlala ve svých pocitech, prostě svůj život popsala věcně tak, jak byl. A přitom z něj čiší skromnost a úcta k životu.
Silná výpověď. Ale znovu už to raději číst nebudu, na tyhle depresivní příběhy moc nejsem.
Kniha je autentickým příběhem Eriky Bezdíčkové, dívky, která zažila příšerné věci, přesto působila naživo tak optoministicky. Bohužel už přes rok tato dáma není mezi námi, kniha ale zůstává. A také videa, kde paní Erika vypráví. Doporučuji například pořad Neznámí hrdinové.
Byla jsem na prednasce pani Bezdickove na zakladni skole, na stredni i na vysoke. A nelituji. Byla to silna zena. Cest jeji pamatce!
Tuto knížku jsem dlouho odkládala, nerada čtu smutné příběhy.. Všechny boje jsou nesmyslné a je to zneužívání daru života..
Knihu jsem se chystal již dlouho přečíst, ale stále byla v knihovně půjčená. Měl jsem možnost se s autorkou i dvakrát osobně setkat. Kniha, i přes to o jak náročném tématu vypráví, se velmi dobře čte. Když jsem si to propojil i s osobním vyprávěním autorky, tak to bylo pro mě hodně obohacující.
Útlá knížka plná utrpení a bolesti ze ztráty blízkých. Výpověď i o tom, že to židé neměli jednoduché ani po válce.
Mela by to byt povinna cetba, aby dnesni mledes vedelaco se doopravdy delo a ne ze to byla hra, jaksi dnes mladez a mladi mysli... DADA ♿
Knihy o holocaustu by si měl přečíst opravdu každý.. Jako mnozí z vás jsem měla tu čest se s paní Bezdíčkovou setkat na besedě. Její vyprávění mě zasáhlo, rozbrečelo a když přišel prostor na dotazy, padla otázka "Jste ráda, že jste to přežila?" odpověď zněla "Ne".... Naše dnešní generace si nedokáže představit hrůzy, které na nich byly páchány.. Co v člověku musí zůstat, že i přesto, že má tak velikou rodinu, zní odpověď NE...?!
Ke knize jsem se dostala na besedě s paní Bezdíčkovou a musím říct, že jsem opravdu vděčná, že jsem měla tu čest setkat se s tak silnou osobností. Její příběh je neuvěřitelný a skutečnost, že o tom všem autorka dokázala napsat knížku, také. Jsem moc ráda, že můžu mít její příběh ve své knihovně, protože je čtivý, upřímný a jedinečný.
Měla jsem tu čest být na besedě s paní Bezdíčkovou. Vždycky jsem si přála setkat se s někým, kdo přežil hrůzy koncentračního tábora. Myslela jsem, že bych měla spousty otázek, chtěla jsem se ptát a povídat si. Po besedě jsme dostali prostor na dotazy a mně bylo stydno se ptát - najednou jsem neměla otázek, bylo řečeno vše. Jen jsem byla schopna předat kytičku, kterou jsem si pro setkání připravila a přes slzy, které mi tekli proudem ještě asi dvě hodiny - poděkovat, za její povídání. Četla jsem spousty příběhů lidí, kteří prožili a přežili holokaust- Všechny mají společné jedno. To vyprávění je zcela bez emoční. Jako by popisovali naprosto běžnou věc. S paní Bezdíčkovou byl natočen dokument Neznámí hrdinové Erika Bezdíčková. Koukněte. Kdyby měl někdo zájem poslechnout přímo tu besedu, byla pořízena nahrávka, mohu poslat odkaz.
Stateční lidé.Nosí v sobě spousty odvahy a davají dalším lidem silu,odvahu, statečnost a poselství k tomu aby samy byly odvážní a stateční a tu silu a odvahu předávali dal.....
Zajímavý životní příběh plný smutných událostí. Měl by si tuto knihu přečíst každý.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus boj o přežití Československo osudy žen totalitní režimy holokaust, holocaust komunistický režimAutorovy další knížky
| 2010 |  Moje dlouhé mlčení |
| 2012 | Brno - město uprostřed Evropy |
Zajímavý příběh.