Moje hokejové století
František Suchan , Luděk Bukač
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382112/bmid_moje-hokejove-stoleti-dAA-382112.jpg
4
33
33
Hráč. Trenér. Učitel. Vítěz. Filozof. Člověk, který věděl, kdy do toho šlápnout a kdy couvnout. Luďka Bukače můžete označit každým z těchto slov. Jeho postava se prolíná historií českého i světového hokeje podobně jako probíhá Forrest Gump novodobými dějinami USA. Muž, který výrazně pomáhal formovat podobu nejúspěšnější kolektivní hry u nás, s nadhledem líčí své zážitky a s charakteristickou zapáleností prokládá vyprávění myšlenkami vysvětlujícími vývoj českého hokeje v kontextu s tím světovým. Od dětského okouzlení štvanickým zimákem a Zábrodského LTC přes komunistický převrat, jenž změnil i hokej a přinesl akademicky pojatou tělovýchovu. Nemusíte být hokejoví fanoušci, aby vás vtáhnul příběh jeho neobyčejného života. Života, v němž se potkávají hokejové legendy Howe, Bowman i Jágr s Kapkem a Himlem. Života s nátlakem StB, ale i přímluvou z nejvyšších míst Strany dovolující poznat zblízka NHL šedesátých let a následně sovětský recept na neporazitelnost. Luděk Bukač dokázal coby kouč národního týmu najít recept na dominantní rudou mašinu osmdesátých let a zrovna tak uřídit tým v časech překotně bujícího profesionalismu, kdy hráči trenérům přerůstali přes hlavu. Nakonec narazil. Zjistil, že svět utíká rychleji, než je on schopen reagovat. Dobrovolně odešel a sledoval, jakým silám nezabránil proniknout do českého hokeje. Teď na to vše poprvé nabízí svůj otevřený pohled. Autobiografie české hokejové legendy, trenéra, který dovedl český reprezentační tým k titulu mistrů světa v roce 1985 a 1996.... celý text
Přidat komentář
Chcete vědět, proč je český hokej tam, kde teď je? Chcete vědět, proč nepatříme do světové špičky? Chcete se při tom navíc ještě dobře pobavit a zavzpomínat na doby, kdy jsme fakt byli dobří?Tak si přečtěte tuhle knížku.
Téměř ve všem se shoduji s níže uvedeným komentářem. Teoretické kapitoly opravdu nabourávají spád knihy. Některé z nich jsou sotva srozumitelné, s jinými je to už lepší. V každém případě bych se bez nich obešel. Tak rozporuplné pocity jako Honza89 jsem ale po přečtení neměl, byť jsem se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nakonec jsem se přiklonil k plnému počtu, byť třeba příběh basketbalové legendy Phila Jacksona se mi líbil víc. Bukačův životopis mě zaujal od úvodní stránky, vzpomínky z jeho raného dětství a dospívání (zejména na Štvanici) mají v sobě nádech romantiky a nostalgie.
Z knih si skoro nikdy nevypisuji citáty, ale v tomto případě učiním výjimku. Tak tedy: "Aby člověk mohl žít, musí poznávat. Jestliže to nedělá, žije jen ve vzpomínkách, aby dožil. Všichni ho mají za starocha, který nedokáže ovládat chytrý telefon. Pokud žijete ze vzpomínek, stane se z vás struktura, karikatura sebe sama. Nebo máte druhou možnost, dál se vzdělávat."
Po přečtení knihy jsem měl velmi rozporuplné pocity. Pana Bukače jsem si moc oblíbil, MS 1996 ve Vídni, které jsem jako malý kluk poprvé vnímal, dodnes zůstává mým jedinečným sportovním zážitkem. Uznával jsem pana Bukače za trenérské schopnosti, za vzdělanost a hlavně za to, jakým byl člověkem. Takhle slušných a kvalitních lidí by naše společnost potřebovala víc. Skoro se tedy až stydím, že mám napsat kritické dojmy na jeho dílo. Bohužel mi však knížka nesedla. Z mého pohledu bylo vyprávění příběhu nevhodně proloženo teoretickými kapitolami. Tyto kapitoly jsou pro laika a lidi bez filozofického vzdělání nečitelné a narušují spád knihy. Viděl bych je spíš v příloze nebo v samostatném vydání. Celkově mě kniha chytla asi až na posledních 80 stranách. Vycházím i z určitého porovnání s autobiografiemi Miroslava Fryčera a Bobbyho Orra, které jsem přelouskal předtím. Byly to taky seriózní knihy, ale pro čtenáře poutavější. Nicméně pan Bukač dal na vědomí složitost čtení, cestu náročnějších memoárů si vybral cíleně, takže zpracování nelze úplně rozporovat. Najdou se i čtenáři, kteří budou nadšení.
Tahle skvělá kniha vám představí hokej od poválečné doby po dobu zcela nedávnou. A kdo hltal tento sport v sedmdesátých a osmdesátých letech tak bude unešen. Já bych byl nejraději , kdyby byla daleko silnější a příběhů jednotlivých turnajů tam bylo i víc.