Moje květinová dobrá jitra
Václav Větvička
Ředitel botanické zahrady a milovník růží přeje rozhlasovým posluchačům dobré jitro svým vyprávěním o stopách, jež růže zanechaly v názvech našich vesnic, o stromech a třeba o tom, že cedrové dřevo nemusí být vždy cedrové, o keltském stromokruhu, o Vltavě a vorech na ní. Tato vyprávění mají takový úspěch, že se rozhodl pospojovat je ve sbírku kamínků skládajících kousek mozaiky obrazu naší země. Václav větvička v této hloubavé knížce přichází s nevšedně dobrým překvepením: S myšlenkami dosvědčujícími, že náš svět je mnohem lepší a důstojnější, než si většinou hořce myslíme, a že ta nejhezčí zem nám leží pod nohama.... celý text
Přidat komentář
Vzácný, moudrý člověk se s námi dělí o svou lásku a vztah k rodné zemi, přírodě i maličkostem všedního dne. Laskavé a moc potřebné v dnešním rychlém materiálním světě.
Klidné, poetické a inspirativní čtení, které přesvědčí, že ta nejhezčí země je ta, po které chodíme.
Kouzelné texty plné člověčiny, trochu v čapkovském stylu. Poetické, přitom nabité informacemi o našem místopisu, etymologii, historii, přírodě a spoustě dalších věcí. Autor je moudrý a vzdělaný pán, nesmírně sympatický nejen v rozhlase, ale i třeba v televizních vystoupeních.
Autorovy další knížky
2005 | Stromy a keře |
2008 | Herbář pod polštář |
2004 | Moje vzpomínková dobrá jitra |
2012 | Korálky na šňůrce života |
2010 | Poutník okouzlený rodnou zemí |
Můj názor na tuto knihu docela vystihuje vyprávění na straně 68, které se jmenuje Pecka. Pecka je to přívětivá, moudrá, ale prozatím bohužel málo čtená. Pan Větvička v knize mimo jiných odkazuje na Karla Čapka či Františka Nepila. Jejich stopy jsou ve stylu jeho vyprávění docela zřetelné. Přečtete si například o vltavínech, ufonech na Plzeňsku nebo medvědím česneku (!). Doporučuji!