Moje německá matka
Niklas Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33734/bmid_moje-nemecka-matka-ury-33734.jpg
4
42
42
Autor je synem válečného zločince Hanse Franka - generálního guvernéra Polska - popraveného v Norimberském procesu. Ve dnech 21. 4. - 23. 4. bude hostem nakladatelství Práh v Praze a poskytne rozhovory českým médiím. V historii bychom našli jen málo příkladů, kdy syn zúčtovává tak nesmlouvavě se svými zločinnými rodiči. Otcem Niklase Franka nebyl nikdo menší, než nacista Hans Frank - generální guvernér Polska a jeden z nejtěžších válečných zločinců, odsouzený k smrti v Norimberském procesu. Jeho matka Brigita, zvaná též "polská královna", byla ztělesněním chladné krutosti. A právě takovou ji vykresluje v této své slavné knize. Cílevědomá a chladná Marie Brigita ke svému vzestupu využívala veškerých prostředků - sexu, vztahů s muži i s ženami, vydírání, kšeftování, bezohlednosti a vypočítavosti. Provdala se za mladého právníka Hanse Franka, který zahájil svoji kariéru jako Hitlerův obhájce během "doby bojů", v roce 1934 se stal říšským ministrem a po začátku války v roce 1939 byl jmenován generálním guvernérem Polska. Brigitě se s ledovým klidem podařilo slabého, ale nadějného Hitlerova obdivovatele k sobě připoutat. Bezohledně si užívala výhod a pohodlí plynoucích z postavení jejího muže. Obchodovala s kožešinami a ukradenými šperky, obohacovala se v ghettech, vyvolávala nesčetné aféry - a kdo jí zkřížil cestu, objevil se u šéfa SS Himmlera jako podezřelý z židovského původu. Poté co byl Hans Frank - který měl ještě v norimberské cele ze své Brigity strach - popraven, pomohl kardinál Faulhaber vdově překonat první hladové roky. Ještě v roce 1947, kdy byla nakrátko internována s ostatními manželkami nacistických pohlavárů, jako Emmy Göringovou nebo Ilse Hessovou, slavila v internačním táboře Augsburg-Göggingen staré dobré časy, aniž by někdy projevila lítost nad zločiny svého muže. Pro svého nejmladšího syna Niklase měla matka na konci svého života jen pohrdavé pokrčení rameny. Brigita Franková zemřela zchudlá ve věku čtyřiašedesáti let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , PráhOriginální název:
Meine deutsche Mutter, 2005
více info...
Přidat komentář
Hodně zajímavá kniha. Sice ždibec mě štvalo spisovatelovo přeskakování z doby do doby, ale jinak musím říct, že jsem se dozvěděl opět hodně nového. Ještě mám od Niklase Franka dvě knihy, tak doufám, že budou aspoň stejně dobré, ne-li lepší.
Rodiče jsou pro nás nejprve bozi, posléze ti nejnemožnější z nemožných, abychom po proběhnuvší pubertě pochopili, že vlastně tak trochu bozi jsou. Ti mí pro mě, přes všechny naše odlišnosti a jinakosti, byli a jsou v mnoha směrech životními vzory, ale hlavně jsou to ti, jejichž láska je bezpodmínečná a (nebojím se toho slova) nekonečná. Chápu to čím dál intenzivněji v kontextu mé rodiny a mých dětí.
O to více smekám před Niklasem Frankem, který ač vyrůstal v rodině nacistického pohlavára a bezcitné matky, dospěl v osobnost, jež má nejen schopnost reálného náhledu na svou rodinu, ale ještě je ochoten se o vše podělit. Obdivuhodné.
Po přečtení této téměř dokumentární knížky ve mně ještě nějakou dobu zůstane tísnivá stopa....
"Rozhodující je, že žiješ - ono 'jak' přijde až potom."
Nemilosrdné účtování s vlastními rodiči i s národem jako takovým. Skvělá kniha, která se ale nečte snadno.
Kniha rozebírá povahu manželky válečného zločince Hanse Franka. Vypočítavá, bezcitná ženská. Míří vysoko a podřizuje tomu vše. Autor líčí i intimní podrobnosti, které si snad musel domyslet, do takových podrobností si snad jeho matka deník nevedla. Autor smýšlí o svých rodičích strašně, nemají žádnou kladnou vlastnost. Otec, když byl zatčen, přijal víru, ale autor zpochybňuje, že to myslel upřímně. A tak se zamýšlím nad osobou Niklase. Děti válečných zločinců snad ani nesmějí veřejně říct, měl jsem rád svého otce, matku. Ale že dokáže takhle o své matce psát, to taky o něčem vypovídá, ne?
Cti otce svého i matku svou... v případě otce masového vraha a vypočítavé, chladné a před holokaustem zavírající oči matky se i Desatero musí pozměnit.
Syn, co tak píše o takových rodičích, si nezaslouží negativního komentáře...
Napsat takovou knihu o rodičích byla bezpochyby velká odvaha, a po přečtení to je o to víc pochopitelný, z hlediska duševního marasmu a nedostatečnosti zúčastněných, že k tomu od niklase franka skutečně došlo...
Na rodiče by se mělo vzpomínat v pozitivním světle, i když byli jakýkoliv. Mluvit o matce jako o poběhlici, co dala každému se mi opravdu příčí...celá kniha dle mého psána ironicky a opovržlivě.
Syn, co tak píše o svých rodičích si nezaslouží pozitivního komentáře...
Řekl bych, že ještě o kus lepší něž první kniha Můj otec. Přijde mi, že se autor více ponořil do psychiky svých rodičů a skvěle nám ukázal jak se to všechno mohlo stát. Zde především životní cestu jeho matky, ale také ještě detailněji z trochu jiného pohledu cestu jeho otce. Téma 2SV mě neustále nějakým bizarním způsobem přitahuje, mimo jiné právě proto, že nedokážu pochopit co se to s lidmi někdy stane, že jsou schopni dělat věci, nad kterými zůstává rozum stát. Tato kniha mi alespoň částečně dává odpověď. Děkuji.
Vypořádat se s matkou - manželkou nacistického pohlavára, která iluzí moci Třetí říše žila i po skončení druhé světové války, nebylo pro autora nic jednoduchého. Stejně jako jeho otec, i ona využívala všech možností, které nacistické Německo svým věrným nabízelo. Kniha je syrovou zpovědí, vyrovnáním se s vlastním rodičem, někdy se čte sama, jiné pasáže musí člověk delší dobu trávit. Přesto patří mezi to nejlepší, co jsem ve vztahu k druhé světové válce (a jejímu dědictví) četla.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus válečné zločiny nacisté Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 nacistické zločiny oběti nacismu
Moje německá matka
Dozvěděla jsem se toho z této knihy hodně. Líbil se mi postoj autora vůči rodičům. Velice střízlivý s ničím se nemazal. Forma knihy mi ale jako celek nevyhovovala, špatně se mi četla.