Moje neuvěřitelné sestry
Adèle Bréau
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479261/bmid_moje-neuveritelne-sestry-tRc-479261.jpg
3
25
25
Letní rodinné setkání v Provenci, láska, slzy a smích pod jednou střechou. Mathilda, Violetta a Louisa – tři sestry, které si jsou tak blízké... a zároveň tak vzdálené. Každá má svou osobnost a svůj život. Nejstarší Mathilda je ješitná perfekcionistka, moderní matka dvou malých dětí a manželka úspěšného podnikatele. Druhá sestra, chytrá a přitažlivá Violetta, prožila dětství ve stínu oslňující Mathildy. Po zklamání ze své první lásky se vdala, ale manželství dlouho nevydrželo a zůstala sama s dospívající dcerou. Nejmladší sestra Louisa se jako jediná přestěhovala natrvalo do Provence do blízkosti rodičů, svůj život zasvětila práci ošetřovatelky a na soukromé vztahy rezignovala. Jedno však všechny tři spojuje: rok co rok se celá rodina v srpnu sejde na původním letním sídle La Garrigue v Provenci, kam se rodiče před lety natrvalo přestěhovali na důchod. Letošní léto je ale jiné – je to vůbec poprvé, co se mají všichni setkat od chvíle, kdy jejich matka zůstala na La Garrigue sama. To však není první ani poslední novinka, se kterou se rodina musí vypořádat. Zpoza usměvavých a naoko spokojených tváří postupně na světlo vylézají dávné bolesti, ztráty, zrady a utajované vztahy. Skrze nečekaná a mnohdy šokující nebo bolestná odhalení se postupně zjevuje jiná, syrovější pravda o celé rodině, ale i humorný nadhled, porozumění, láska a pevná vzájemnost všech jejích členů. Jedno je jisté, z letošního letního pobytu v krajině dětství nevyjde žádná ze tří dospělých sester stejná…... celý text
Přidat komentář
Z počátku se kniha dost vlekla. Téma sester je skvělé a kniha mi připomněla, že jsem ráda, že své sourozence mám.
Řekla bych , že námět dobrý, ale jeho napsání na mě působilo zmatečně. Bylo by zajímavé, kdyby tento příběh, který se odehrává v tak krásném prostředí, napsal někdo jiný, zda by byl lepší.
Nádherná kniha. Velmi čtivá. Překvapila. Vřele doporučuji. Příběh tří sester, hezky se to prolíná s životem jejich maminky.
Letní příběh o třech sestrách, jejich mamince a dalších členech rodiny. Nechybí tam hloubka, uvědomění si věcí do vlastního života. Na konci i slza ukápla. Fajn na léto.
Po dlouhé době jsem sáhla po další knize z edice 7lásky a opět jsem nadšená. Kniha mě na první pohled zaujala tématikou sesterské sounáležitosti, protože sama mám sestru.
Příběh se opravdu dobře a snadno čte. Postavy sester jsou velmi zajímavě pojaté: každá má své klady i zápory, tajemství, se kterými se nesvěřila, strachy a obavy... Mimo jiné se pomaličku rozplétá obraz z minulosti, která, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, stále vše ovlivňuje. Navíc samozřejmě úžasné prostředí Francie, Provence.
Příjemná, čtivá, letní, nostalgická kniha. Mě to bavilo, jo je to oddechovka, předvídatelná, ale taková milá.. Mám ráda "lehčí" i "těžší" příběhy o rodině, vztazích, sourozencích. Sestrách. Navíc jsem po delší době zhltla knihu za jeden den. A zajímalo by mě, kdy se konečně podívám do Provence, protože už mě láká tak dlouho..
Jestli může být knížka hlučná, pak je to tahle. :))) Hodně temperamentních dialogů mezi postavami, rodinná tajemství, spletité vztahy. Ideální četba na jarní a letní dny.
Příběh o sesterské lásce i troše nevraživosti. Ani veselé ani smutné. Může se více líbit čtenářkám, které čtou tyto společenské románky spíše výjimečně. Pro ostatní bude málo originální - já osobně všechny použité motivy už někde četla.
Tak ani tohle mi nesedlo. Nějak ty Frantíky asi neumim číst, nebo nevim :-D Přišlo mi to nudný, zdlouhavý, bez příběhu, zmatečně vyprávěný, prostě celkově nic moc. Několikrát jsem se při čtení přistihla, že myslim na něco jinýho... To pak nemá čtení smysl :-/ škoda, námět by to byl fajn..
Mám starší sestru. Dědila jsem po ní oblečení, hračky, boty. Ve škole si o mě mysleli, že budu taky takové kvítko jako ona. Já byla hodná a poslušná. Jmenuje se Monika, já Veronika , aby jsme se nehádaly, která má lepší jméno. Hádaly jsme se pořád.
Na tuto knížku jsem se těšila. Dýchlo na mě slunce, květiny, pouto sesterství a klid.
Ale pak se to všechno pokazilo. Někde kolem stránky 150 teda v polovině se kouzlo vytratilo a dlouhé pasáže, nudné dialogy a vyhrabávání starých křivd a nevěr nikam nevedlo. Nudila jsem se a přeskakovala. Protrpěla jsem se ke konci . Nechci knihu ztrhat, na dovolenou dobrá, ale chválit ji nebudu .
Ani další z knih ze série 7lásky pro mě nebyla zklamáním. Hlavní hrdinky jsou čtyři ženy. Jak dobře se vzájemně znají? Jaká pouta je pojí? Všechny mají nějakou tu bolístku, která je trápí. Uvidíte. Čtivé, zajímavé, poučné.
Tato sedmi-láska vypráví příběh tří sester. Vlastně spíš příběh celé rodiny Carpentierových. Jak je zmíněno v anotaci, odehrává se v Provenci na rodinném letním sídle La Garrigue. Každá ze sester má pocit, že ty druhé dvě zná, jak své boty, přesto ale má každá z nich nějaké to tajemství, které v knize postupně odkrýváme. Kniha se mi četla dobře, ale osobně mi přišla lehce rozvláčná.
Moje neuvěřitelné sestry
Takové pohodové čtění na léto. Téma sester mi je blízke protože taky jednu mám. Přiběh se navíc odehráva v krásnem přostředí, kniha se četla lehce a na konci mi ukápla i slza.