Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398945/bmid_moje-pacificka-hrebenovka-MWa-398945.jpg
4
498
498
Na Pacifickou hřebenovku se ročně vydá několik tisíc lidí lidí, ale dokončí ji jen přibližně desetina z nich. Monika patří mezi ně. A to byla ještě před nedávnem bledou pacientkou s vážnými zdravotními potíži a psychickými problémy. Přesto se rozhodla změnit život a splnit si sen – projít pěšky celou Ameriku. Postavila se nemoci, poušti, omrzlinám, medvědům i pumám, které potkávala, když putovala sama divočinou. Pacifická hřebenovka ji tvrdě zkoušela. Naučila ji ale nezvdávat se.... celý text
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla na popud knihy Divočina (odehrává se na PCT). Kniha se čte velmi dobře, je to takové příjemné povídání. Před paní Monikou smekám, potrpěla si spoustu bolesti a přesto se nevzdávala. Všem doporučuji.
K pacifické hřebenovce mě přivedl kamarád. A tak mi nezůstalo nežli šáhnout po několika knížkách. První byla Lůca a jejich 151 dní. A druhá je Monča. Styl psaní je znatelně jiný. Nejedná se o nějak velkolepý literární počin, ale jako postřehy z dlouhé cesty, kde Monča na sebe napráskala několik osobních informací to bylo fajn. Také popis cesty, subjektivní pocity a dobré rady se mi líbily. Oproti 151 dnům, které jdou den za dnem, je zde ucelenější pohled na tuhle dlouhou túru a osobní příběh jejího zdolání. Za mě fajn, co jsou 3 hvězdičky. :)
O PCT jsem poprvé slyšela teprve s filmem Divočina. Nikdy by mě nenapadlo, že se to dá zdolat bez pořádné přípravy a zkušeností s tábořením. Monika mě pobavila.
Kniha je psána takovým novinářským stylem, jako by Monika psala sloupek do společenské rubriky. Čte se dobře, člověk se zasměje a v některých situacích se i pozná. Nad jinými si říká, že je ta žába zralá na facku. Jak to ten Rosťa tak dlouho vydržel a neutekl? Každopádně autorka zdoláním PCT hodně vyrostla. Z rozmazlené princezny se stala ŽENA.
Ufff.... no tak na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá a přečetla jsem ji během chvilky. Ale nějak odvázaná z knihy nejsem. Co se týká stylu, tak to bylo takové "pokecání s kámoškou" o tom jak se jí dařilo na PCT. Asi jsem náročnější čtenář, ale čekala jsem více. Chápu, že člověk se na takovémhle trailu dost zamýšlí nad sebou, nad vztahy, nad životem... že prožívá krizi za krizí a neskutečné bolesti... ale bylo tam toho na mě přehršel. A do toho neustálé rozebírání jejích problémů (především těch průjmových), křivd a rádoby bolístek z mládí.... Po celou dobu na mě Monika působila s prominutím dost na pěst :D Ke knize se s největší pravděpodobností už nevrátím a jsem ráda, že jsem si ji nekoupila ale vypůjčila. Každopádně smekám za zdolání PCT!
Skvělé, tleskám Vám Moni, jste úžasná, jak jste se odrazila a zvládla to!!! Perfektně, čtivě napsané, za dva dny přečtené ???? děkuji, máte můj obdiv❤️????
Největší srdcovka. Kromě toho, že je skvěle napsaná, tak je i neuvěřitelně inspirující. Její hodnotu obdivuji dvakrát víc, když vím, čím si autorka prošla. Díky za to, že mohla vzniknout!
Wau klobouk dolu Moni. Paradni poctenicko i styl vyjadrovani mi sedl. Diky CV!!!
PCT je velké téma, které prostě zaujme. Ale jsem náročný čtenář a vyjadřování Moniky nic moc. Viděla jsem s ní reportáž a vůbec na mě nepůsobila tak, jak se popisuje v knize. Nevím, jestli to byl záměr, aby její výkon vypadal líp, že to zvládla taková "blondýna". Spíš mi lezla na nervy, v tolik letech volat kvůli všemu hned mamince a tatínkovi? Se divím Rostovi, že s ní šel tak dlouho, já bych to nevydržela. Už jsem myslela, že se z toho jejího neustálého omilani o průjmu už taky podelam..a jsem fakt ráda, že jsem za tu knížku neztratila ani korunu....
Kdo od této knihy očekává, že se dozví jak se připravit na PCT tak bude zklamán. Ale za mě je to narostá pecka. Takhle knížka Vás namotivuje k tomu vystoupit ze své komfortní zóny. Po dočtění, budete chtít okamžitě vyrazit na nějaký trail. Pokud přemýšlíte nad PCT a nejste si pořád jistí, tak po tomhle si piště, že se rozhodnete to zkusit!
Ale tak dá se to číst. Kdo chce román, vezme do ruky výbornou Divočinu Strayedové; kdo touží po detailní instruktáži, vytáhne Jakubův cestovní deník. V této knize se o PCT zas tak moc nedozvíte; autorka nijak zvlášť nevnímá, co se šustí kolem, a ani lidé okolo ní ji zjevně příliš nezajímají, zato neustále a intenzivně řeší sebe a svoje problémy, čemuž odpovídá i fotodokumentace v knize. Ale i tak za ten výkon před ní smekám!
Poutavě napsaný příběh o neuvěřitelné cestě jedné na začátku rozmazlené holky - klobouk dolů :-))
Knížka se mi líbila nejvíc, ze všech vydaných knih o PCT. Je jiná, protože naštěstí od jiných, nepopisuje každý den a má opravdu silné poslání. Je skvělá, díky Moniko:)
Klobouk dolů před všemi, kteří se na Pacifickou hřebenovku vydají. Moc zajímavé čtení, i když Divočina se mi líbila více a zajímavější mi přišel i blog Lucie Kutrové Holka s bucket listem (151 dní Pacifickou hřebenovkou - Dobrodružství Holky s bucket listem - knihu si také za čas určitě přečtu).
Pobavilo, zaujalo, fakt obrovský výkon a odvaha vyrazit na Pacific Crest Trail v takovém zdravotním stavu, bez kondice a pořádných příprav. Oceňuji spoustu rad pro ostatní, co a jak vzít, zabalit, navštívit, sníst... skoro mám chuť taky vyrazit. Kniha je důkazem toho, že co tě nezabije, to tě posílí.
Moje Pacifická hřebenovka
Moniku obdivuji za to, co dokázala - ať už je to vypořádání se se svými problémy, nalezení sama sebe nebo překonání Pacific Crest Trail.
Na to, že autorka vystudovala žurnalistiku, tak je to takové dost bez formy, opakování slov a větných celků, ufňukané, nedospělé.
Chyběl mi nějaký souhrn na závěr, na kolik to vyšlo, jak se změnilo její tělo, fyzička, zda má v plánu další trek, jak změnila svůj život, pohled na svět... Prostě ten konec mi přišel takový nedotáhnutý.
Na druhou stranu kladně hodnotím fotky a že jich není málo :)