Moje šílené století II.
Ivan Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97403/bmid_moje-silene-stoleti-ii-97403.jpg
4
39
39
Ve druhém svazku pamětí Ivana Klímy, jejichž první část Moje šílené století po zásluze ocenili účastníci ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 2009, se ocitáme v „horkém létě“ roku 1967. Čtenář právem tuší, že se autorův život, stejně jako život celé země, brzy ocitne v politických turbulencích. Tak jako v prvním díle pamětí i zde Klíma poutavě líčí nejen peripetie vlastního myšlení a osudů svých a své rodiny, ale i podstatné události v zemi a jejich reflexi ve světě, okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která ho zastihla v Anglii, první měsíce po vpádu vojsk a hubené naděje na pokračování v tendencích pražského jara za přítomnosti sovětské armády. Ještě než zemi znovu oddělila od západní kultury železná opona, je pozván do Spojených států, kde by mohl s rodinou zůstat. České kořeny a sepětí s rodným jazykem jej však přivádějí zpátky, aby prožil spolu s ostatními dvacet let v období, jemuž se dostalo podivného názvu „normalizace“. Přitom skoro nic není v letech 1969 - 1989 tak úplně normální. V lidských myslích naopak dochází k schizofrenii mezi soukromým a veřejným, a ti, kteří se tomu snaží čelit, jsou často zbaveni možnosti dělat svou práci. Patologická atmosféra ve společnosti se vtírá i do intimních životů, rozpadají se rodinné a milostné vztahy, lámou se charaktery. Je těžké, ale i nutné to přiznat. S iniciativou statečných kolem Charty 77 přichází čas dalších aktivit a rozhodnutí... I tentokrát jsou paměti proloženy eseji, v nichž autor zobecňuje základní rysy „šíleného století“.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Opravdu skvělé, zajímavé, inteligentní čtení. Ukazuje 22 let života umlčeného intelektuála, na pozadí dějin, od vpádu Sovětských tanků po obnovení svobody. Líčí, jak vnímal zákaz publikování a o čem všem přemýšlel, užívá úryvky ze svých deníků, ze svých literárních děl, z děl jiných osobností. Jako mozaiku kombinuje svoje myšlenky, osobní život a analogie z historie naší země. Vidí absurditu chování režimních představitetů, vysmívá se jim. Zamýšlí se nad smyslem života - "A k čemu vlastně žijeme ...Možná žijeme jen proto, že jsme se narodili". Zamýšlí se nad smyslem emigrace, který zpochybňuje, protože "falešné pozlátko" svobodu nemusí přinést. Uvažuje o společnosti, která musí fungovat i v totalitě, ale existuje bezcharakterní "lůza", což není to samé co "lid", tichý ale skrytě vnímající atmosféru. 22 let života, které vzali tisícům československých intelektuálů, vzali i celé společnosti, protože ta neměla přístup k přemýšlení, k myšlenkám, třeba o ekologii, neudržitelnosti našeho způsobu života, k pluralitě názorů na naše dějiny. Společnost žila v hloupnutí, proto je to smutné, bylo to i mých prvních dvacet let života a vnímám to jako dospívání v poloprázdnu. Díky za tuto knihu, protože aspoň dodatečně doplňuje, co se také dělo.
Citát:
"Jsem však přesvědčen, že mezi zdánlivě mlčícími občany solidarita otřesených, solidarita potupených a uražených vznikala a šířila se. Pouze tím lze vysvětlit, že tito zdánlivě mlčící lidé během několika dní svrhli do nicoty režim, který je tupil a ponižoval."
Kniha se skládá ze vzpomínek autora na svůj život a jeho úvah o různých obecných jevech - cenzura, svoboda, demokracie, diktatura. Víc mě bavily vzpomínky, ale i v úvahách se člověk může dost dovědět. Některé pasáže mě přišly více zajímavé než jiné, ale autor se poctivě snaží vyrovnat se svou minulostí vč.členství v KSČ. Člověk dokáže lépe pochopit, že tolik lidí podlehlo komunistickým ideám i historii naší vlasti.
Spisovatel píše o tom co prožíval v letech 1967-1989 v dějinných souvislostech naší republiky.Každá kapitola je 'uzavřena' zajímavou úvahou na události.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Má veselá jitra |
| 1990 | Láska a smetí |
| 2010 |  Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Život Ivana Klímy a dění v totalitním Československu v letech 1967-89. Pobyt v "kapitalistické" Americe, návrat do socialistické vlasti, vyloučení ze strany, vyhazov z práce, zákaz činnosti, výslechy, perzekuce... Zajímavé čtení také o mnoha známých osobnostech, se kterými se znal a stýkal, ač sám nepodepsal Chartu77. Jak sám zmiňuje, odpor k moci spojoval lidi různých názorů a z různých pater společnosti. Odpovědi na mnohé z otázek, na které by mne ani nenapadlo se zeptat.
Velmi by mne zajímalo třetí, porevoluční pokračování očima Ivana Klímy...