Moji milí bratři
Helena Čapková
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266057/mid_moji-mili-bratri-266057.jpg
4
31
31
Vzpomínky sestry Josefa a Karla na život se slavnými bratry. Nové vydání knihy je rozšířeno o část rukopisů z autorčiny pozůstalosti, která zachycuje vývoj vztahů mezi sourozenci až do konce třicátých let.
Přidat komentář
Skvělá vzpomínková knížka sourozenců Čapkových, tentokrát vypráví sestra Helenka
Životopis Čapkovy rodiny, spousta zajímavých podrobností. Přesně to jsem očekávala a také dostala, když jsem se pídila před lety po všemožných informacích o mém milovaném Karlovi, který byl pro mě jako spisovatel pochopitelnější než Josef. Josef je pro mě především fenomenální malíř a ilustrátor. Biografie zpracovaná čtivou formou. A tu Olgu teda, zdá se mi, neměli u Čapků extra rádi.
Pro mě jedna z vůbec nejmilejších knížek. Helena Čapková se myslím vyrovná svým bratřím, i když zůstává v jejich stínu. Její vyprávění obsahuje pohled z více stran, třeba nevyslovený, ale přítomný v tom, s jakým pochopením nám přibližuje jednotlivé členy rodiny a jejich důvody pro tu kterou (i problematickou) vlastnost. Píše hodně o raném dětství, což z mého pohledu je další přednost její knížky. Jednak o dospělých Čapcích se můžeme hodně dovědět i odjinud nebo odhadnout podle jejich tvorby, jednak ani sami nevíme, co všechno nás od začátku formuje a bude nám už navždycky vlastní. Cokoliv si kdo dokázal zapamatovat a je ochotný to sdílet, to pomáhá k porozumění.
Jednoho dne, jak doufám, vyjde v budoucnu i pokračování těchto vzpomínek. Ve skutečnosti totiž toho bylo napsáno mnohem a mnohem více. Nebyl ale dosud nikdo, kdo by dokázal autorčinu pozůstalost zpracovat. Nyní se tomuhle těžkému úkolu věnuje jedna velmi sympatická mladá paní, s kterou jsem se poznala na besedě v Dobříši. Sama je maminkou, k práci se dostává jen tak, jak to rodinný život dovolí, a tak je ve stejné situaci jako Helena Čapková, když psala své zápisky. Věřím, že se máme na co těšit.
....
… Bude ten malinký schopen číst či aspoň slabikovat ve velké, těžko rozluštitelné knize vyměřených dní, které se říká zlý či šťastný život? Nebo dokonce přidá aspoň kapku zlatého medu do záchovných a živných buněk ducha pro nová pokolení v nesmírné stavbě mraveniště, na níž pracuje lidstvo s tisícerou obrazností už od počátku světa?
(z první kapitoly knihy).
V knížce autorka mapuje kořeny rodiny Čapkových, a to od prarodičů až po život s bratry. Postupuje důsledně chronologicky od nejútlejšího dětství až do jejich dospělosti, které věnuje bohužel méně prostoru, víc presentuje emoce svého života. Zaujal mé popis babičky (matčiny matky), která zřejmě byla velmi pozitivní osobnost, sama Helena v souvislosti s ní píše : "Umění získat si lásku je to nejtěžší a nejméně probádané právě jako umění žít, málokdo se rodí s talentem k obojímu. Ona se taková narodila". A tato babička trávila nejvíc času se svým vnukem Karlem.
Popravdě, zaujaly mě pouze kapitoly o Březinovi a Janáčkovi. Zbytek mi přišel jako takové bodré tlachání jedné tetky.
Úžasná kniha odkrývající détství tří sourozenců, rodinné tajnosti, studia bratrů Čapkových. Doporučuji všem, kteří mají rádi biografie.
Poetický styl tak odlišný od Karlova, přesto právě díky němu nahlédneme nejhlouběji, jak to jde. Málo se dozvídáme "šel tam a tam a dělal to a to", není ani potřeba, to už známe odjinud. Dozvíme se ale proč bratři mysleli a jednali tak, jak mysleli a jednali, a to nás s nimi seznámí určitě důkladněji.
P.S.: Ta matka byla teda pěkná čůza! Já vím, říká se psychicky nemocná, ale takhle protěžovat jedno dítě a nevražit na druhý dvě...