Molly vo svete neopätovaných lások
Becky Albertalli
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404408/bmid_molly-vo-svete-neopatovanych-lasok-u7f-404408.jpeg
4
355
355
Sedemnásťročná Molly vie všetko o neopätovanej láske – zažila ju presne 26 ráz. Zamiluje sa na počkanie – a ešte rýchlejšie sama seba presvedčí, že to nemá význam. Aj preto sa jej tieto milostné neúspechy darilo vždy udržať v tajnosti. Lebo jediného sa Molly bojí viac než hocičoho na svete - odmietnutia. A tak je opatrná. Dievčatá, čo nosia veľkosť XXL, sa predsa vždy musia mať na pozore. Keď si však jej sestra dvojča nájde priateľku a spolu s ňou do ich života vstúpi aj frajerkin neskutočne dobre vyzerajúci hipsterský kamoš, Molly získa novú nádej na lásku, tentoraz možno s happy endom. Má to však jeden háčik: je ním Mollin čudný známy z práce, totálny nerd, najväčší fanúšik Pána prsteňov a renesančných festivalov. Môže ich zvláštne puto zamotať 27. zabuchnutie? Ďalšia kniha od Becky Albertalli, autorky knižného aj filmového hitu Ja, Simon, prináša opäť veľkú porciu lásky mnohých podôb, jej vzostupov a pádov – a ktovie, možno aj niečo málo zo Simona.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
The Upside of Unrequited, 2017
více info...
Přidat komentář
Původně jsem chtěla dát 3*, protože mi to přišlo celkově nudné, jenže pak jsem se zamyslela. Momentálně nejsem cílovka (a už nikdy nebudu), ale byla jsem v tom věku a vzpomínám si, že jsem řešila dost podobné problémy jako Molly. Příběh je uvěřitelný, ne nutně přeslazený a ze života. Velmi milá oddechovka, díky které si vzpomenete na své peripetie v pubertálním věku.
Měla by si to přečíst asi každá holka v pubertě. Jsou tam skvělé názory, které nemusí být samozřejmostí. Jako například holení. Neumím si představit hlavní hrdinku. Buď říká, že je jen oplácaná, nebo že je tlustá. A někdo o sobě pochybuje, tak nevím jestli má obezitu a nebo má jen větší břicho. Molly je až moc... Nesebevědomá. Do ní se dost těžko vcítíte. Ale rozhodně to není nejlepší kniha od autorky.
I přesto, že jsem do toho šla bez jakýchkoli očekávání, tak jsem byla dost zklamaná.
Pro mě jsou na knížkách asi nejdůležitější postavy, no a tahle hlavní hrdinka byla na přes držku. Tolikrát něco řekla a vzápětí to popřela, tolikrát lhala, byla šíleně moc ovlivnitelná, naivní a zahleděná do sebe, že to se fakt nedalo. A ta její posedlost svýma "láskama" (v uvozovkách, protože ona tomu říkala láska, ale jakoby realita je jiná, že). Asi holt prostě nedokážu brát vážně hlavní hrdinku, která je šíleně přecitlivělá a chce kluka, prostě proto, aby měla kluka. Jelikož takový chování fakt nepochopím.
Ostatní postavy taky zrovna za moc nestojí. Jakože jediní kteří mě docela i zajímali jsou mamky hl. hrdinky a Reid, kterej je mega divnej, ale aspoň trochu se chápat dal.
Celej děj se točí prakticky jen okolo toho jak si Molly, která si prostě přeje jenom mít kluka hledá kluka, a jaký to je, když si ho konečně najde.
Aspoň, že styl psaní byl dobrej a bylo to krátký, jinak bych to odložila nedočtený.
Třetí knížka kterou jsem od autorky četla a nezklamala. Bylo to opravdu příjemné čtení. Strašně se mi to líbilo. Byla rozhodně lepší než Holka mimo rytmus, ale na Simona stejně nemá :D Ale i tak velmi doporučuji :)
(SPOILER)
Odložila jsem Červená, bílá a královsky modrá a začala jsem číst toto, jako z bláta do louže. Molly mi chvílemi přišla neuvěřitelně otravná a i když dokážu pochopit nízké sebevědomí a nejistotu kterou pociťovala, tak mi její chování drásalo nervy. Bylo nám tolikrát řečeno jak si hlavní hrdinka rozumí se svou sestrou, ale my jsme už vpadli do období kdy se mezi nimi rojí spíše rozbroje, takže se celému jejich poutu nedalo tolik věřit. Navíc je Cassie tak strašně sobecká a sebestředná. Na jednu stranu (ne)obyčejný příběh o dospívání, vývoji, sesterském poutu a první lásce, na druhou stranu většinu příběhu tvoří výlevy teenagerů a jejich "vtípků", typického plížení se z domu ve stylu USA filmů, nadbytečného dramatu apod. Což nemusí být vždy špatně, každopádně tohle konkrétní zpracování se úplně netrefilo, ale svou cílovku si to určitě najde.
Můžeme se zbavit toho, že feministka = nesmí myslet na muže? Jeez
Kniha se čte rychle a je kratší, což je asi hlavní plus knihy. Pří čtení jsem měla sem tam pocit, že nečtu knihu, ale bubliny ve fotorománu z Brava.
Nic moc no, šlo to. 2/3 dost nudná- skoro odloženo. Jak se na konci něco začalo dít, tak mě to docela bavilo, ale opravdu to není nutnost číst. Na konci bych ocenila pár dobrých myšlenek.
Knihu jsem dočetla včera a dnes už si nepamatuju, jak se jmenovala hlavní hrdinka. A jo, Molly. Ale v zásadě tento detail charakterizuje celou knihu. Četla se báječně, stránky ubíhaly, dialogy byly „živé“, postavy sympatické, sem tam vtípek. Ale pod tím nic. Žádný základ pro příběh, žádná zápletka, zvrat, překvapení, vztahové karamboly, nic. Kdyby se hlavní hrdinka celou dobu nesvíjela ve svých, z valné části neopodstatněných citových problémech, tak nebylo fakt co řešit. A to je zatraceně málo.
Autorka prostě znovu vyvařila stokrát použité ponožky. Smůla. Psát asi umí, ale nemá o čem.
Ztráta času.
Já, Simon za mě byla moc provedená knížka. Ale druhý díl, Holka mimo rytmus, za mě byla hodně špatná. Hodně. Hrozně mě štvala při čtení i při dočtení. Přesto jsem se autorce rozhodla dát další šanci s touto knihou.
Kniha vypráví o holce jménem Molly, která trochu hůř nese, že její dvojče začalo s někým chodit, kdežto ona zatím žádné zkušenosti nemá. Zároveň se seznamuje s dvěma pěknými kluky.
To je tak všechno, co bych mohla říct k anotaci. Myslím, že tuto knihu o něco víc než já ocení někdo, kdo má sourozence a může se tak do situace lépe vcítit. I tak mi to ale přišlo jako milá oddechovka o prvních zkušenostech se vztahy. Řekla bych, že tahle kniha byla taková odvážnější Kasie West.
Co mi hrozně pilo krev, byl přístup hlavní hrdinky ke své váze. Popisovala se jako tlustá a ačkoliv "tak byla spokojená", nenáviděla se za to a měla pocit, že se nikomu nikdy nemůže líbit... což si trochu protiřečí. Vím, že pocity jako hlavní hrdinka má jistě spoustu holek, ani já jsem dřív nebyla výjimkou, ale číst o tom mě hrozně vytáčí, protože teď už vím, jak je ten přístup "slepý". A ačkoliv bych se neoznačila za feministku, dostalo mě, že jakmile měla kluka, najednou se sebou byla spokojená? Spokojenost s vlastním tělem by mělo vycházet z člověka, ne z názorů okolí? Taky mě to štvalo, protože jsem měla pocit, že hlavní hrdinka je trochu jako Leah z Holka mimo rytmus, a panečku, tu bych ráda profackovala.
Celkově jsem si čtení ale užila a byla jsem ráda, že jsem autorce dala druhou šanci.
Podle hodnocení jsem nic moc nečekala, ale příběh mě velmi kladně překvapil. Knihu jsem přečetla za necelý den a opravdu jsem byla spokojená. Pro oddechové odpolední čtení ideální.
P. S. Reid byl super.
Moje druhé setkání s autorkou. Probuzení Simona Spiera považuji za tu nejsladší knížku a nejúžasnější knížku jakou jsem kdy četla.
Podělaným navrch pro mě bylo proto zklamáním. Autorka tu čtenářům předhazuje spousty zajímavých témat o kterých je potřeba mluvit, ale nejde do hloubky,bere to jen tak povrchně, což je škoda.
Hlavní hrdinka mi pila krev a i přes svůj věk čtu hodně knih pro mladší čtenáře, ale při čtení téhle knihy jsem si připadala stará.
Hmm... Kde začít?
V cca první třetině knihy jsem se celkem nudila, a kvůli tomu jsem se bála, že je Becky Albertalli takovou tou autorkou jedné knihy. Autor jednoduše napíše svou prvotinu (v tomhle případě Simona), která je skvělá, ale u dalších knih se mu už tak nedaří. Becky mi tuhle domněnku ale naštěstí dokázala vyvrátit!
Po první části knihy najela na své obvyklé tempo, takže se kniha četla už úplně sama. Neuvěřitelně mě bavily i vtipné chvilky, kterými rozhodně nešetřila. V hlavní hrdince jsem se dost viděla a snadno jsem se do ní dokázala vcítit.
Romantická linka byla neuvěřitelně slaďoučká a uculovala jsem se u ní jako blázen, mezi hlavní hrdinkou a jejím love interestem byla skvělá chemie.
Pokud bych toto dílo měla porovnat s tituly, které Becky napsala, tak bych je seřadila od nejlepšího po nejhorší následovně: Já, Simon-Podělaným navrch-Holka mimo rytmus.
Jediné, co jsem úplně nepochopila, je to, proč je název do češtiny přeložený jako ‘Podělaným navrch’, ale to je nepodstatná stížnost.
Suma sumárum: neuvěřitelně mě to bavilo číst a těším se na další knížky, které Becky Albertalli napíše.
Joo, to bylo skvělé, už dlouho jsem se tak nezasmála. :D Milé, roztomilé, vtipné čtení s velmi sympatickou a správňáckou hlavní hrdinkou. Reid se mi taky okamžitě zalíbil a ti dva mě spolu neskutečně bavili. Přečteno za pár hodinek, četlo se to moc dobře.
4,5⭐/5⭐
Z této knížky mám takové.... rozporuplné pocity. Když se nad tím ve finále zamyslím, můžu vlastně říct, že se mi líbila, ale má své mouchy. A má jich, v porovnání s knihami Já, Simon a Holka mimo rytmus, které jsem od autorky četla dřív, hodně.
Už první, velmi zvláštní věta mě zaujala a dokázala mi, že autorka má rošku netradiční smysl pro humor.
V knížce se minimálně do půlky nic nedělo. Ale jako vážně skoro nic. Hlavní hrdinka nevěděla, jestli je zamilovaná, do koho, nebyla tu v podstatě žádná zápletka, žádný zvrat, prostě jak deník obyčejného života středoškolačky, nic zajímavého. Když si Molly - hlavní hrdinka - kousek za půlkou a vlastně reálně asi 80 stran před koncem srovnala své myšlenky a pocity a já získala naději, o pár stran dál se její názor zase změnil o 180°... Celkově bych řekla, že se autorka na myšlenky náctileté dívky hodně zaměřovala, Mollyiny pocity a myšlenky tu byly hodně popisované a mnohdy i zajímavé, takže to určitě beru jako plus. Zpět k ději. Když se Mollyin názor konečně ustálil a začalo se něco dít, bylo to už zajímavější. Zároveň mi ale celá věc ohledně Mollyina zamilování se a jejího vztahu přišla strašně taková uspěchaná. Autorka ji sice zařadila pozdě, ale tím, že už do konce knihy nezbývalo moc, tak to tak zmáčkla a uspěchala a tady mi přijde, že se naopak o pocitech mohla ještě více rozepsat.
Ale aby to nevypadalo, že jen kritizuji. Hlavní hrdinka, ačkoliv jejím pocitům jsem někdy nerozuměla, mi sedla, protože zároveň jsem se s ní často dokázala dost ztotožnit a pochopit, jak se cítí. Možná si trošku protiřečím, ale je to tak. Sama jsem ze téhle knihy trošku zmatená. Ani zbytek postav mi nevadil, Cass mě svým chováním k Molly občas trošku vytáčela a Reid mi přišel takový zvláštní. Ne že bych proti němu něco měla a nějak mi v knize vadil, ale nebyl mi úplně extra sympatický, nijak jsem si ho neoblíbila.
Je asi patrné, že je můj názor takový kostrbatý. Velkou část knihy se v podstatě nic moc nedělo a nebyla to zrovna čtivá knížka, na druhou stranu ale nemůžu říct, že by mě čtení nebavilo, že by to nebyla příjemná romantická oddechovka. Pokud bych vám knihu měla doporučit, tak k upozorňuji, ať od ní neočekáváte nic dokonalého a napínavého, protože to nedostanete. Já jsem ale ve finále asi celkem i spokojená, na večer po stresujícím dnu ve škole ideál.
Hodnotím čtyřmi hvězdičkami a 83%, kdybych dala míň, nepřišlo by mi to fér vzhledem k hodnocení, které jsem dala jiným knížkám.
Celkem vtipná záležitost, ale hlubší smysl tam není. Opravdu čtení pro náctileté.
,,Myslím, že tu máme nějaké zavinovačky z BIO konopí".
,, Vážně?" Takže asi fakt existují rodiče, kteří chtějí své děti balit jako jointa.
,,Budeme se brát!"
,,Panebože, už nebudeme bastardi" poznamenám.
,, Ale no tak, vždycky budete naši bastardi."
Začátek mi přišel nezáživný a knihu jsem dvakrát odložila. Bylo mi to docela líto, protože Simona i Holku mimo rytmus mám moc ráda a četly se skvěle. Mám ráda autorčin humor.
Myslela jsem že ji budu muset oželet. Ale potom jsem zjistila, že je kniha součástí "Simonova světa" a dala jí třetí šanci.
Když jsem konečně prokousala začátkem, tak se to rozjelo. Fandila jsem Molly, aby se konečně dočkala. Zamilovala jsem si Reida. Od začátku bylo jasné, jak to dopadne, ale návrat do puberty a vzpomínky na první lásku jsem si užila.
Po holce mimo rytmus jsem měl z autorky docela strach. Probuzení Simona Spiera bylo boží, ale to pokračování mi zrovna úplně nesedlo, protože hlavní postava se chovala skoro celou dobu jako totální kráva. Ale tady mě autorka zase bavila. Příběh hezky plynul, s Molly dost jsem se v několika situacích dokázal opravdu hodně ztotožnit, knížka mě místama neskutečně rozesmávala a postavy mi byly hodně sympatický, výborně zakomponovaná LGBT tématika, přesně tak by to mělo bejt, nic na sílu, příjemná oddychovka, která mi hodně sedla.
Po knize Holka mimo rytmus jsem se upřímně bála, co na mě vyskočí pod Podělanými navrch. Příběh o Leah jsem si zrovna moc neužila, především kvůli osobnosti hlavní postavy, která mi byla příšerně nesympatická.
Ale Molly? To je prostě miláček. (nenápadně vyzdvihuji Pinterest, šikovná věcička a jsem ráda, že mi ji Molly-autorka po dlouhé době připomněla!)
Ze všeho nejdřív mě vyděsila autorčina mánie LGBT - chápu, že se za měřila na psaní knih o tomto tématu, ale nikdy by mě nenapadlo nacpat do knihy tolik homosexuálů! Mollyina sestra lesba, její rodiče dvě lesbické maminky, její někdejší "láska" gay...To je snad posedlost!
Nicméně, příběh je neskutečně čtivý, oddechový, a táááák miloučký. Líbilo se mi, že mají Cassie a Molly spojitost s Abby, a tím se tak trochu při čtení vracíme do "Simonova světa". Molly je tak trochu mým odrazem, ve spoustě momentech jsem ji plně rozuměla a chápala (taky jsem v dnešním světě jaksi zpomalená, ale upřímně se mi to líbí). A miluju Mollyin humor. Prostě jo. Leah měla humor dítěte, ale ten Mollyin je boží.
A Reid? Kdo by mu sakra jako odolal? Kam se hrabe nějaký Will a Max s jejich alko-párty a drsňáckým vzhledem. Středozem, Hra o trůny, World of Warcraft, brýle, styl humoru...Proč jsi sakra jen literární postava?!
Nebylo to zas tak hrozné... ale nic převratného. Nicméně jako oddechovka dobrý. Hlavně Reid byl super.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Probuzení Simona Spiera |
| 2019 |  Co když jsme to my |
| 2018 | Podělaným navrch |
| 2019 | Holka mimo rytmus |
| 2023 | Pořád jsme to my |
Hodně jsem se bála podle recenzí, že to snad ani nedočtu...nakonec jsem mile překvapená. Mám ráda autorky psaní, píše velmi sympaticky a k tomu uvěřitelně. Hlavní hrdinka přemýšlí přesně jako já v pubertě, krásně jsem se vrátila o pár let zpět, jak jsem řešila kluky a jak jsem byla bláznivě poblázněná. Myslím, že myšlenky a názory by si měl každý puberťák zapamatovat. Nic není jen černé a bílé. :)