Monaco

01.03.2017

Od Paliho jsem si nedávno půjčil první výtisk Nezvalova Monaca z roku 1934 a tak jsem pro zachování dobrého stavu knihu nečetl na záchodě. Znovu jsem se ujistil, že je to docela pruda a čtení na záchodě je v žebříčku hodnot vysoko nad sbíráním brambor a srovnatelné se surfováním na internetu při kadění.

Nezval v tomto krátkém románu názorně ukazuje proč se používá výraz krásná literatura. Bohužel jsem ale před ne moc dlouhou dobou četl Kavčiakovu Nejbohatší ženu a tak mi bohužel Nezvalův příběh až příliš často evokoval tento literární brak. A to jen díky tomu, že se oba příběhy odehrávají v Monte Carlu. Tam ale naštěstí paralela končí. Tam, kde Kavčiak vytahuje svůj erotický literární palcát: "Myslel si, že se vrací Patty, proto otevřel zcela nahý. 'Jak tak na vás koukám, chováte asi trpasličí jezevčíky,' zažertoval Hassler.”, ukazuje Nezval jak funguje elegance: "Noční vzduch v Monte Carlu nedovoluje abychom nebyli nazí, jsme-li sami.” Elegantní jako já.

Román obsahuje dvě roviny, v první popisuje Nezval proces sepsání příběhu v Praze a ve druhé samotný příběh, jehož je protagonistou, v Monte Carlu. Příběh se točí okolo kasín, buchtiček (nebo jak Nezval občas píše - kokoty), snů a zase buchtiček. Je to tak trochu detektivka, tak trochu okultismus, velmi lehké surreálno a trochu nuda. Forma za 10, obsah za 6, tudíž krásných 8.