Mor
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362277/bmid_mor-QGv-362277.jpg
4
580
580
Román Mor, vrcholné dielo Alberta Camusa, je považovaný za jeden z trvalých pamätníkov protifašistického odporu a svedectvo o hodnote humanizmu. Lekár Rieux, hlavný hrdina románu, zaznamenáva symptómy a priebeh morovej epidémie v alžírskom Orane. V uzavretom, od okolitého sveta odrezanom meste sa v dôsledku šírenia moru obyvateľstvo rozdelí na dve skupiny - jedni trpne čakajú, kým na nich príde rad, druhí sa snažia proti pohrome bojovať všemožným prostriedkami, hoci sú ich vyhliadky mizivé. Obidva postoje autor hodnotí ako hlboko ľudské. Postavy i situácie opísané v románe sú symbolickým vyobrazením Francúzska okupovaného nacizmom. Reedícia knihy vychádza k 60. výročiu udelenia Nobelovej ceny za literatúru Albertovi Camusovi a k 70. výročiu prvého vydania románu Mor.... celý text
Přidat komentář
Kniha obsahuje jen 5 kapitol ... Děj se odehrává v jednom městě v Alžírsku, které kvůli nemoci muselo být izolované... Je zde popisována morálka těch lidí... A i když se nejedná o zrovna lehkou četbu... Zvládnout se dá... Začátek byl lepší (to se musí uznat) ... Konec pak zase ukázal uvolněnou náladu obyvatel ...
Kniha "Mor" by měla zřejmě jiný význam před pandemií covidu-19. Během čtení jsem neustále vnímala, jak podobná byla celá situace a přístup jednotlivých lidí a organizací v knize a v naší nedávné historii. Například, doktor v knize věděl, že na určitou dobu, jejíž konec zatím nedohlédal, není jeho úkolem léčit. Jeho posláním bylo dělat diagnózy, odhalovat, popisovat, zaznamenávat a pak rozhodovat o opatřeních. Manželky ho chytaly za ruce a křičely: "Doktore, vraťte mu život!" Avšak jeho účelem nebylo obnovit život, ale spíše nařizovat izolaci.
Hra na nemoc aneb Jak se budou vaši sousedé chovat, až vám kvůli epidemii zavřou město. Mor má obrovský filosofický a sociologický přesah. Je to velmi racionálně postavené co by kdyby (nebo to byla zkušenost?). A jak trefné to je, jsme si mohli vcelku nedávno v praxi vyzkoušet. Rozhodně v tomto tématu doporučuji https://www.databazeknih.cz/knihy/marissa-blumenthalova-nakaza-21441 a také - domnívám se, že Camusem, Wellsem a Bradburym silně ovlivněná novinka - https://www.databazeknih.cz/knihy/polibek-choroby-519244
Konečně se mi knihu podařilo na druhý pokus přečíst a kupodivu v období, kdy mě žádná jiná nedokázala oslovit. Za současných veder a se vzpomínkami na pandemii nebylo vůbec těžké si kulisy románu-filosofického díla představit.
Dílo je napsáno pro Camuho typickým jednoduchým stylem krátkých a strohých vět zasazených do holého světa bez přílišných emocí. Dialogy jsou napsány strujícím způsobem a bez nadbytečných výplňkových pasáží.
Jedná se o příběh o lidském údělu navzdory absurnosti bytí - o naši každodenní realitu. Jako i v Camuho dalších dílech se propisuje jeho pohled na svět - a to, že i přes absurnost světa, je snad jediným smyslem revolta a věčný boj s tímto konfliktem (viz. Mýtus o Sysifovi). Mor je ta chvíle zapomnění, která nad námi vysí ode dne, kdy jsme se narodili. Ale snad právě proto, že může postihnout v jakýkoliv momement kohokoliv z nás, jsme v tom přeci jenom spolu.
Vcelku krátká knížka, která je ale díky (trochu nešťastně volenému) systému dlouhých odstavců velmi náročná na čtení a nutí čtenáře k velké pozornosti a důkladnému vnímání. Označení "těžkopádná kniha" se ale vyhnu, a to hned z dvou důvodů - prvním je již zmíněný nízký rozsah stran a druhým časté dialogy, ve kterých se příběh sice částo zastaví, ale které jsou tak dobře napsané, že má člověk pocit absolutní reálnosti. Camus navíc výborně ovládá i monology, např. kázání kněze v kostele; přímá řeč je zde zkrátka skvělá a strhující.
Příběh Moru je ponurý a smutný, tím více, že autor nepopisuje pouze hrůzy nákazy a psychického tlaku na karanténou týrané občany, ale také na děsivou prázdnotu a šedivou nicotu v srdcích měšťanů, pro které je nemoc skutečnou katastrofou. Paradoxně se mi však často zdálo, že časoprostor slunného letního města v kombinaci s vřelými povahami hlavních hrdinů dělají z Moru dílo plné naděje a lásky, a tedy dílo optimismu.
V průběhu vyprávění můžeme sledovat, jak se s utrpením vypořádávají různí lidé s různými charaktery a minulostí, popis nálad v ulicích se bohužel zhruba v polovině zvrtne v hlavní náplň stránek a pečlivě budované napětí (šíření moru) je obětováno na oltář Camusovy psychologické hry člověk/utrpení.
Knížka je nesmírně sympatická svým celkovým vyzněním. Hlavní myšlenky jsou zde velmi volně a nenásilně rozmístěny do slov mluvících postav a každý čtenář si může vybrat, jak se při jejich zaznění cítí, se kterou souhlasí. Na mne nejvíce zapůsobila slova doktora Rieuxe, v nichž se projevuje překrásný moralismus a humanismus, hodnoty, které měl Camus jistě velmi rád. Parafráze:
"Nechci zemřít pro něco takového, jako je spravedlnost nebo jiná abstraktní hodnota; kolik lidí už umřelo pro pravdu, kolik zla se napáchalo! Mám-li pro něco zemřít, tak pro lásku; ke svému bližnímu, ke své matce."
Nadčasová kniha (obzvlášť po covidové zkušenosti).
Vyhýbám se jí 20 let a teď jsem z ní nadšena.
První čtvrtina knihy rozehrává famózní postapo, pozvolna, lehce, se všemi důsledky. Aby se zbylé tři čtvrtiny stále dokola babrala v několika jedincích, jejich opakovaných touhách, pocitech a postojích. Morálka a hodnoty některých z nich jsou bezesporu chvályhodné, jejich ochota (velmi pravděpodobně) položit život za pomoc potřebným a společnosti mi přišla někdy až moc naivní. Po první čtvrtině jsem pořádně ocenil až závěr a otevírání Orana, kdy jsem doslova cítil tu euforii a nedočkavost obyvatel.
Tato kniha se mi nehodnotí lehce. Četl jsem ji dlouho, jelikož se svou náladou nehodila do ponurého období zimy. Za to ale kniha ani autor nemůže. Po prožití pandemie jsem si chtěl příběh přečíst, abych mohl srovnávat a přečetl si, jak se nad podobnou situací někdo zamyslel a vystavěl na ní příběh. Mnoho detailů zachytil autor velmi trefně, pokřivení vztahu k ostatním a jejich utrpení, různý dopad na různé skupiny lidí, dopad na vztahy, lásku, vnímání života a světa okolo. Nádherné popisy města a počasí. Nějak jsem se však nemohl naladit na jednotlivé postavy. Krom doktora se mi ostatní slili do jednoho, nedokázal jsem je od sebe odlišit. Podle mého nebyly jejich charaktery jasně vystavěné, takže po přečtení mi ani jedna z nich nepřišla blízká… ale to může být způsobené delší dobou čtení, která mi příběh jaksi zamlžila. Části věnované knězi mi naopak v paměti zůstaly a k nim se možná vrátím. Ke knize jako takové nejspíš ne, minimálně nějakou dobu ne. Ke konci se mi četlo čím dál tím hůř a chtěl jsem knihu hlavně dočíst, což se mi stává opravdu zřídkakdy.
Výborná kniha, nejednoduchá, přitom nedokážete přestat číst. Hrdinové všedního dne v dobách, kdy krysy opouštějí loď a doslova ztrácíte vědomí dne či hodiny, hlavní roli hrají strach, smrt, vnitřní exil a opuštěnost a individuální příběhy získávají symbolickou platnost. Doktor, úředník, novinář a rentiér, pět kapitol - pět fází morového dramatu. Camus mě znepokojuje - a zároveň baví.
Ke Camusovi jsem se vrátila po letech od maturity, protože mám stále v hlavě jeho Cizince. Ponurá kniha, líbilo se mi podání doby formou zpravodajských pasáží.
Realisticky vykreslená skutečně nebezpečná nemoc a co se dělo během karantény v jednom městě... Kniha je zpočátku zajímavá, později zdlouhavá, až člověk má pocit, že čte určité úryvky stále dokola. Od Alberta Camuse bych doporučil spíše Cizince.
tuhle knihu jsem měla povinně číst na občanku, sehnala jsem si ji jako audioknihu a docela dost mě to překvapilo. jak jde z názvu poznat jedná se o dobu kde se rozmohl ve světě mor a až nechutně moc mi to připomnělo současnou dobu koronavirovou. samozřejmě se kniha točí kolem nemoci a jejího léčení…každopádně když jsem se víc ponořila do textu a myšlenek, tak vlastně mor v knize a koronavir v současnosti představují především psychické onemocnění…mám na mysli úmrtí blízkých, oddělení od rodiny z důvodu nákazy, zoufalost lidí…všechno je to na psychiku člověka příliš a v tomto příběhu je to tak krásně nastíněno. hodně jsem s postavami i soucítila, protože pandemie je pandemie a pokaždé to probíhá úplně stejně ať se jedná o mor nebo koronavir. měla jsem pocit, že čtu aktuální situaci jak moc to bylo totožné.
S tímto "mytickým příběhem" jsem se trápila asi do třetiny knihy, očekávaje dle názvu něco jiného... Historické události, boj s morem, osudy různých lidí. Nebyl to můj šálek čaje ...
Zdaleka ne tak dobré jako Cizinec. Byť literárně na úrovni, za celou dobu se mi nepodařilo do příběhu začíst. Typově mě zaujaly některé postavy a jejich výstižná charakteristika v době krize, očividně každá doba má své soudce Othony či Cottardy.
U této knihy se nesešlo mé očekávání s konečným prožitkem. Čekal jsem něco jiného, více popisu života v čase epidemie, méně myšlenkových pochodů.
No a srovnání epidemie moru s nemocí covid..... do toho bych se nikdy nepustil, protože to je nesouměřitelné.
Jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl a dočetl až do konce, přece jenom je to jeden z autorů, o kterých se už několik generací učilo ve škole a já jsem cítil malý dluh z minulosti.
Dobře píše, ten pan Camus, ale protože jsme nedávno dost dlouho žili vlastní příběh o koronaviru, cizí příběh o moru si přečtu někdy později. Zatím tedy odloženo, leč určitě ne proto, že by to bylo špatně napsané.
Velmi čtivá a ponurá kniha popisující změnu chování lidí uzavřených před světem během morové epidemie. Kniha se čte sama, nebavilo mě akorát páterovo kázání. Bylo to poměrně smutné čtení.
Co napsat aniž bych opakoval věty těch, kteří se zde ve svých komentářích již vyjádřili?
Snad jen tolik, že jsem měl z četby velké potěšení. Román vrchovaté naplnil mě představy o krásné literatuře, tedy beletrii. Jeho styl, jazyk, ale zejména pak myšlenky a úvahy - to bylo něco, co bude ve mně rezonovat ještě hodně dlouho.
Kdy si přečíst Camusův „Mor“ než v době novodobé „morové rány“? Po „Cizinci“ a „Nedorozumění“ jsem si už nějakou dobu říkal, že si přečtu Camusovu „vlajkovou loď“. Běsnění kolem nemoci Covid zapůsobilo jako katalyzátor a já přešel od záměru k akci. Protože jsem už předtím slyšel rozhlasovou dramatizaci, věděl jsem, do čeho jdu.
Camuse příliš nezajímají vnější projevy morové epidemie. Zabývá se příznaky, které choroba vyvolává v duších postižených. Stejně jako je našinec - navyklý všem možným osobním svobodám - zaskočený karanténou a omezením těchto svobod, trpí i Camusovi hrdinové omezením svých práv a ztrátou sociálních vazeb v důsledku postupného uzavírání do skořápek svého vlastního já. Bolestné umírání v horečkách je jen nezbytnou kulisou epidemie, která opožděně za černou smrtí tráví město Oran.
Autorův styl navozuje pocity pomalého upoceného čekání na okamžik, kdy bude z osudí vylosováno to „pravé jméno“. Loterie smrti je pro mnohé paradoxně vykoupením z vězení karantény a ztráty svobody způsobené uzavřením města.
„Tahle nemoc je svinstvo! I ti, co ji nemají, nosí ji v srdci.“, říká jedna z epizodních postav románu. Jak příznačné i pro naši dobu.
Camus na skupině mužů, kteří se jeden po druhém angažují v boji s epidemií, „realizuje studii“ jejich psychické odolnosti vůči všudypřítomné smrti, fyzickému odloučení od blízkých a úmorné a beznadějné práce v péči o nemocné.
Recenze o „Moru“ říkají, že je to filozofický román. Asi ano. Popis vnitřních prožitků a strázní hlavních postav z příběhu dělá román na hony vzdálený žánru post-apo, jenž je dnes v souvislosti s podobnými tématy vyhledávaným žánrem.
„Ve světě již bylo stejně tolik morových ran jako válek. A přece mory a války najdou vždycky lidi nepřipravené“.
Nevím, zda Camusova kniha dokáže lidi na „morové rány“ připravit. Rozhodně však potvrzuje, že v dobách takových ran nepřicházíme jen o životy, ale také o část duše.
Číst „Mor“ v těchto dobách se může zdát jako tendenční. Myslím ale, že právě v této době mu můžeme nejlépe porozumět. Nahrává tomu naše osobní zkušenost.
Štítky knihy
mor francouzská literatura alegorie epidemie Alžírsko existencialismus nebezpečný virus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Cizinec |
| 2006 | Mýtus o Sisyfovi |
| 1997 | Mor |
| 1968 |  Nedorozumění |
| 2015 | Pád |
"Mor" je velmi zajímavou knihou, která popisuje morovou nákazu v alžírském městě. Bavilo mě, jakým způsobem se autor pohybuje v ději a jak ho využívá pro demonstrování své filozofie. Jak zaznělo v některých komentářích, myslel jsem při čtení hodně na nedávnou pandemii COVID-19. Jedinou hvězdičku strhávám za to, že jsem se nedokázal do děje úplně ponořit, jelikož jsem měl dojem, že probíhá příliš zrychleně a postavy jsou mi vzdálené.