Morana
Aleksandra Cimpl Simeonović
Debut srbské překladatelky a bohemistky Aleksandry Cimplové zdařile kombinuje prvky thrilleru, psychologického románu a milostného příběhu. Také prostředí, v němž se hlavní hrdinka Lana pohybuje, je různorodé a často exotické; Lana sice pochází ze Srbska, navštěvuje však také Káhiru nebo Blízký východ a často se vrací k rodině do Prahy. Díky svému adoptivnímu otci se během dospívání stává součástí Bratrstva, které si klade za cíl udělat ze světa lepší a bezpečnější místo. Složitou strukturu hrdinčiny osobnosti vykresluje autorka prostřednictvím dalších osob přítomných v Lanině nitru. Zatímco Teona představuje chladnou zbraň, pomocí které Lana plní své úkoly, Jan Žižka je symbolem bojovníka, s nímž hrdinku spojuje víra ve vyšší cíle a odvaha k boji proti silnějšímu nepříteli. Ústředním motivem románu je pak smrt, Morana, která si nejen bere ty, jež milujeme, ale také osvobozuje od bolesti a trápení. Autorce se na pozadí napínavého příběhu podařilo vystihnout nejen složitý vývoj osobnosti hlavní hrdinky, ale také díky své znalosti mnoha kultur a zemí dokonale popsala mentalitu jednotlivých národností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , EroikaOriginální název:
Morena – voda koja nosi sve, 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha ma spoustu chyb, nelogicnosti, vad, ale skoro vsechno ji odpoustim, protoze me jednoduse bavila.
Padla mi do ruky náhodou v novinkách v knihovně. Slupla jsem ji jako malinu, protože příběh Leny (a Teony) měl spád, napětí, erotiku, vypočítavost, lásku, rodinné drama. Prvotina téhle autorky si rozhodně zaslouží pozornost, navíc charakter měst, ve kterých Lena přebývá, a jejich obyvatel, je opravdu barvitě vykreslen. 5 hvězd, jsem fakt nadšená.
Psychologický portrét živočišné smrti sloužící spravedlnosti bojující za lepší svět a toužící po životě. Slovanská Brutální Nikita. Pěkně silný a povedený koktejl protikladů, ohňe a vody v jednom (v jedné)...
Zvláštní kniha ze zvláštního prostředí. Možný spoiler! Autorka zřejmě především chtěla vytvořit kladnou hrdinku. Všechny její možné negativní vlastnosti prezentuje čtenáři tak, aby během děje ji více chápal i s jejími činy. Proto jsou rozebírány ze všech možných úhlů, přesto normální chlap by něco takového u manželky sotva skousl. Ale dobře, ve svém prostředí má Lana určité opodstatnění a já, obyčejná ženská, o tom nemám ani páry, abych mohla soudit. Přesto zařazení Lany, jako tajnou agentku nějakého bratrstva spravedlnosti, mě přijde naivní. A nemusím být zrovna Gándhí, abych s jejím počínáním nesouhlasila, navíc nemám ráda tajné spolky, na to příliš pochybuji o jejich užitečnosti a čistotě konání. Jako nitka se v Lanině příběhu objevují zmínky o válce v bývalé Jugoslávii. Ta nakonec byla rozhodující v mém hodnocení, neboť ji propojila zanedbatelná realita mého života, hned po jejím dočtení. Knihu jsem dočetla v parku a ve chvíli jejího zažití jsem uslyšela z dětského koutku mužský hlas, zpívající svému potomku říkadlo Houpy, houpy, kočka snědla kroupy. Kolik otců za jmenované války nemohlo zpívat svým synkům a dcerkám říkadla a písničky. A nejenom v ní, i současně v celém válečném světě. I pro tu náhodu, která vstoupila do přemýšlení o právě uzavřené knize, dávám tři*
Čekala jsem vzhledem k názvu něco víc spojené se Slovanskou mytologii...boužel tohle nebylo to co jsem chtěla.