Mordýř
Jan Patrick Adámek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526123/bmid_mordyr-654fec296efd4.jpg
5
12
12
V pohraničním hvozdu mizejí záhadně černovlasé ženy a dívky. Nebylo nalezeno tělo žádné z nich, žádná stopa. Mezi obyčejným lidem se začíná šířit strach. Jako první zmizela vznešená paní Guta, manželka brandenburského markraběte Egberta, který vyslechl výzvy krále Přemysla I. Otakara a přesídlil do pohraničí mladého království. Přes bolestnou ztrátu se markrabě nevzdal a v drsné oblasti Krušných hor nadále zůstal. Mizí další ženy, obavy prostého lidu sílí a snahy o vytvoření prosperujícího panství se pomalu hroutí. V zoufalém pokusu o jeho udržení Egbert povolá na pomoc Heřmana z Týnce, rytíře s ostrým mečem i rozumem, známého svými vyšetřovacími schopnostmi i nezkrotným temperamentem. Po příjezdu z dalekých Benátek si Heřman najímá k ruce bystrého sirotka Mikeše a okamžitě se pouští do práce. Během nelehkého vyšetřování postupně odhaluje děsivé tajemství, jehož zrůdnost otřese i otrlým křižákem. Jaké tajemství skrývají temné hvozdy Krušných hor? Kdo je vrahem a co ho vede k tak brutálním činům? A jakou roli v temném příběhu sehraje otec Bartoloměj, pokorný služebník Boží?... celý text
Přidat komentář
Taková krušnohorská středověká pohádka pro dospělé (=detektivka).
Hojné použití přechodníků (zcela zbytečné) naneštěstí nevyhnutelně obsahovalo pár chyb.
V nynějším rozmachu historických detektivek se Mordýř rozhodně neztratí. Zajímavě psaný, postavy dobře vykreslené, netradiční bažinaté okolí... Heřman a jeho kůň a kluk a zrzavá kobylka a především černý Ronald, to jsou hlavní a vynikající postavy. Pachatele jsem si - a kupodivu správně - tipla nějak v polovině příběhu. Věděla jsem kdo, ale ne proč, a to Heřman na konci objasnil. Doporučuju!
Teda takhle smíšené pocity jsem po dočtení knížky dlouho neměla. Rytíř Heřman je tu takový středověký Hercule Poirot, který vidí stopy úplně všude a dokáže je navzájem úplně do detailů propojit. Autor to musel mít dopředu hodně promyšlené, protože takhle složité myšlenkové pochody mě u hlavní postavy opravdu chvílemi zarážely. Kontrast mezi rytířem a malý chlapcem dodával do příběhu potřebnou komickou linku, což bylo vlastně moc příjemné. Ale ten konec? Jako já beru, že psychické problémy měly i naši předkové, ale tohle bylo na mě trochu moc... Musím ale ocenit, že pachatele lze během příběhu opravdu těžko tipnout napřímo, to se autorovi povedlo dokonale.
Detektivka zasazená do historie - podle mne zaručený čtenářský požitek.
Celý příběh je znamenitě zpracovaný a to nejen dovedně použitým starobylým vyjadřováním, ale i autorovou obdivuhodnou slovní zásobou a jeho znalostí dějin.
Za velmi vydařené také považuji ztvárnění ústřední postavy Heřmana, drsňáckého rytíře s laskavou duší.
No, a pachatele hrůzných činů můžete v patřičně napínavém ději tipovat pomalu až do konce.
Čtenářům tuto knížku vřele doporučuji.
Mordýř
(SPOILER) Zkusil jsem nového neznámého autora a mám z toho poněkud rozporuplné pocity, na jednu stranu pan Adámek píše celkem čtivě a ten detektivní příběh nebyl špatně vymyšlen, až na ten Sigmundo Freudovský závěr, který se mi na období kolem roku 1200 zdál až už trochu moc.
A právě proto že se to celé má dít za panování Přemysla Otakara I. tak mě celou dobu iritovalo že v příběhu vystupuje druhorozený braniborský šlechtic Egbert, který se přistěhoval do českého pohraničí a používá titul Markrabě. Samozřejmě že se do naší země stěhovali němečtí osadníci na tom není nic divného, čeští Panovníci a čeští příslušníci Panského stavu potřebovali nové poddané aby mohli vybírat více daní, cíleně se k tomu používali takzvaní Lokátoři, kteří vybírali vhodné lidi na osidlování řídce zabydleného pohraničí, ale že by se sem přistěhoval bratr Braniborského Markraběte a ještě k tomu také používal jeho titul, tak to je s prominutím pěkná blbost, u nás po Českém králi byl druhý nejvýznamnější titul Markrabě Moravský, který byl též v držení Panovnické rodiny, a že by se další Markrabě vyskytoval v jedné vesnici v Krušných horách to je historický vtip, a to ještě jeho správce používá oslovení Baron, tento titul pocházející z Francie se v té době nepoužíval ani na území Římské říše natož u nás, kde šlechta byla buď stavu Panského nebo Vladyckého.
Abych to shrnul, když si autor pro svůj příběh jako kulisu vybere nějaké období, tak by si oněm měl i něco zjistit.