Moře klidu
Emily St. John Mandel
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533622/bmid_more-klidu-65e735b1594a8.jpg
4
52
52
Osmnáctiletého britského aristokrata Edwina St. Andrewa poslali rodiče v roce 1912 za Atlantik, aby už nemuseli poslouchat jeho nekonvenční názory. Uprostřed kanadské divočiny však mladík prožije něco, co jím hluboce otřese. Sto let nato se jistý podezřelý cizinec začne zajímat o hudebního skladatele Paula Smithe – respektive o video, jež natočila jeho sestra Vincent na stejném místě, které v minulosti navštívil právě Edwin. A o další dvě staletí později se spisovatelka Olive Llewellynová v měsíční kolonii rozloučí s manželem a dcerkou a vyrazí na pozemské turné se svou nejúspěšnější knihou o pandemii, v níž mimo jiné líčí zvláštní událost podobnou tomu, co se kdysi přihodilo Edwinovi. Tyto lidské osudy propojené prapodivnou anomálií táhnoucí se přes předivo času nakonec sehrají klíčovou roli při hledání důkazu, který dost možná potvrzuje jednu z nejfantastičtějších teorií o povaze reality... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
Sea of Tranquility, 2022
Interpreti: Jana Plodková , Veronika Lazorčáková , Miloslav Mejzlík , Ondřej Novák
více info...
Přidat komentář
Audiokniha.
Autorka na obmedzenom priestore rozohráva tematiku cestovania v čase. Prišlo mi to dosť neprehľadné, bez spätného dohľadávania v e-knihe by som sa v príbehu strácala.
Nemôžem povedať, že by sa to čítalo zle, ale od knižky som očakávala hlbší zážitok.
Rozuzlenie prekvapivé, celkovo 4 hviezdičky.
"Po těch ulicích chodili všichni mnohem rychleji než já, už však nevěděli, že já jsem dřív cestoval až příliš rychle a příliš daleko a neměl jsem už v plánu kamkoliv jezdit. V poslední době hodně přemýšlím o čase a pohybu, o tom, že jsem nehybným bodem ve všem tom neustálém shonu."
Moře klidu je neskutečně čtivý román, který své čtenáře vezme na výlet nejen časem, ale také vesmírem. Vyprávění čtenáře seznamuje s životem několika postav, které nejen že jsou každá úplně jiná, ale také žijí v jiných letech, dokonce na jiných planetách.
Tenhle román je jako ovoce – postupně zjistíte jak je šťavnatý, že má několik vrstev a vy je postupně musíte odhalit. Možná se vám některé dílky rozpadnou, ale když je opět k sobě přiložíte zjistíte, že všechno společně souvisí a stačí k tomu jeden maličkatý detail.
Sice Moře klidu nepřekonává Stanici 11, ovšem na to, že Emily St. John Mandelová bude jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek si budu muset velice rychle (a velice ráda) zvyknout. Jo a pozor na stranu 201.
Strašné. Ak by toto nebola jediná kniha, ktorú som mala so sebou na chalupe, tak ju nedočítam. Najprv plytké opisy niekoľkých životov nezaujímavých ľudí, ktoré sa vlečú dlho bez jediného náznaku zápletky. S presunom deja do budúcnosti sa to ešte zhorší. Tak veľmi odfláknuto vymyslený svet budúcnosti som azda ešte nevidela, je to úroveň prírodne nenadaného žiaka základnej školy. Budúcnosť o 200 rokov: nijaký nový vynález oproti dnešku, nijaká zmena hodnôt a myslenia ľudí (pritom si vezmime, ako sa zmenili za posledných 200 rokov v skutočnosti!), len budú kolónie na Mesiaci. Budúcnosť o 400 rokov: všetko rovnaké ako pred 200 rokmi, len v jednej základni na Mesiaci sa pokazí svetlo a vynájde sa stroj času. O tom, ako tieto fantasmagórie fungujú, nedostaneme ani slovko vysvetlenia, opisy sa hemžia kiksami.
Cestovanie v čase je plné klišé situácií. Postavy sú mi úplne ukradnuté, absolútne nijako sa nevyvíjajú, hoci sú sledované dlhé časové obdobie. Emócie žiadne. O myšlienkach škoda hovoriť. Celé je to neuveriteľne povrchné a otrepané.
Skvěle napsáno, autorka si zaslouží všechny literární ceny, které prozatím posbírala. Má jediná výtka putuje směrem k českému vydavateli, který si nepohlidal korektury.
Odehrává se to v několika časových obdobích od počátku 20. stol. až do roku 2400něco, první půlku jen skáčeme stovky let, aniž by zde byla zjevná souvislost, ve druhé půlce se to sice spojí a začne to dávat smysl, ale je to celé takové nanicovaté, nezajímavé, jako debut snaživého psavce bez talentu (ale autorka už má několik knih za sebou). Navíc to má jen 250 stran a spoustu prázdného místa (kapitoly jsou krátké, často mají jen jeden odstavec (snaha být zajímavý?)), takže ten chatrný děj se ani nestihne pořádně rozvinout). Takový Atlas mraků z Wishe.
recenzia audioknihy
Kanadská spisovateľka Emily St. John Mandelová napísala tri úspešné romány. Všetky sa dočkali českého prekladu. V zatiaľ poslednej knihe Moře klidu rozprávanie oblieka do sci-fi hávu. Komorne ladený príbeh približuje životný zážitok troch postáv.
Edwin St. Andrew v kanadských lesoch začuje zvuk huslí sprevádzaný ohromným hrmotom. O storočie neskôr ďalší aktéri diskutujú o videu, ktoré natočila sestra hudobného skladateľa. Vincent zachytila akési bliknutie nasledované objavením sa stromov a husľovej melódie. O takmer dve storočia neskôr opísala spisovateľka Olive Llewellynová v podstate to isté.
Tieto zážitky v knihe prichádzajú v rýchlom slede za sebou, takže úvod je svižný a hlavne dynamický. Mandelovej sa takisto podarilo vytvoriť napínavú atmosféru. Zdá sa totiž, že protagonisti, hoci rozdelení časom, sú prepojení. Nielen záhadnou anomáliou. V ich životoch sa totiž objavuje ďalšia podivuhodnosť – istý pán Roberts. Zjavuje sa a zase mizne. Cestovateľ v čase, ktorý kladie otázky, no sám nepozná pravdu.
Takto na prvý pohľad znie kniha pomerne prekombinovane. Ponúka navrstvený koncept rôznych dejových liniek. Príbeh však ostáva prehľadný vďaka autorkinmu úspornému štýlu. Nezdržiava sa vysvetľovaním vedeckého pokroku. Čitateľovi neobjasní, ako funguje život na Mesiaci, nehovoriac o cestovaní raketoplánmi či dokonca v čase. Z prečítaného sa dá určiť len toľko, že to funguje. Z tohto hľadiska sa text podobá na niektoré staršie diela vedecko-fantastickej literatúry. K tomu prispievajú aj filozofické otázky a množstvo úvah vyzývajúcich k zamysleniu.
Po opisoch zážitkov Edwina, Vincent a Olive tempo podozrivo spomaľuje. Línia pána Robertsa dostáva najväčší priestor. Aj preto je text o čosi hĺbavejší. Autorka čitateľovi až príliš neobratne hovorí, že by mal dávať pozor. Pretože práve teraz nájde tie potrebné informácie, aby pochopil všetko o zvláštnej anomálii v čase. Tiež si má uvedomiť, že jedným zo zámerov knihy je aj štúdium simulačnej hypotézy. Teda vedeckého fenoménu, ktorý tvrdí, že život by mohol byť len počítačovou simuláciou.
Napriek tomu, že postavy mnohé spája, samotná kniha pôsobí epizódne. Takmer ako zbierka poviedok s podobnou myšlienkou. Toto vyznenie podčiarkuje aj audioknižné spracovanie. Každého z protagonistov „daboval“ jeden zo štvorice interpretov. Veľmi príjemným spôsobom sprevádzali poslucháča jednotlivými udalosťami. Ani jeden z nich sa nesnažil výraznejšie imitovať hlasy v priamej reči. Na odlíšenie postáv v dialógoch používali skôr tempo reči či miernu zmenu farby hlasu.
Ich prejav je však zvukovo čistý, navyše doplnený o rôzne melódie predznamenávajúce začiatok ďalšej kapitoly. Všetko za účelom prehĺbenia zážitku. Je jednoduché plne sa sústrediť na to, čo sa autorka snaží naznačiť. Nehovoriac o tom, že niektoré úvahy a zamyslenia vyznejú o čosi silnejšie, keď ich niekto vysloví nahlas. Výhodou audioknihy je určite aj to, že dokáže udržať poslucháčovu pozornosť. Najmä v častiach, keď sa dej tak veľmi spomalí, až sa vlastne zastaví. Ide teda o ďalší prípad knihy, ktorej audioknižné spracovanie nesmierne svedčí, pretože úspešne zakrýva jej nedostatky.
Román Moře klidu je komorným rozprávaním nielen o jednom prapodivnom paradoxe. Mandelová ponúka hlavne filozoficky ladený text. Tí, ktorí očakávajú akčné dobrodružstvo alebo priamočiare posolstvo, budú z čítania trochu rozčarovaní. Tí, ktorým nevadí hľadanie medzi riadkami a mnohovrstvové úvahy, si román vychutnajú o čosi viac. Audiokniha vyzdvihuje silné stránky textu a posúva zážitok doslova o úroveň vyššie.
Námět to byl pro mě, ale je to takové roztrhané a psané v přítomném času, to nemám ráda.
Další hezká jednohubka na jeden večer.
Pěkně napsaná, poeticky i napínavě současně - ano, i to lze , a autorce se to velmi povedlo. Myšlenky a poselství ve vás budou ještě rezonovat i po přečtení.
Klid moře
Emily Mandel v českém vydání třetí knížka.Stanice 11 skvělé a netradiční.Po skleněném hotelu,na kterém,jsem si ne docela zgustnul,se tohle menší scífko četlo o to příjemněji.
Je to spíše taková jednohubka.Přeskakování (doslova) v čase,místech i různých prostředí a krátkých kapitolách,příběh tak utíká obrazně doslova před očima.
Větší prokreslenost postav,takové to hlubší rozpitvání,by nebylo na škodu.Nu proč zdržovat a zabývat se přílišnými detaily,taky pravda.Autorce malý potlesk i když ne ve stoje.
Není to nějaké složité,natož příběhově překombinované,u žánru cestovky-časovky k tomu vybízející.To je jen malý puntík na jinak opravdu ne vyloženě dokonalou a o to více sympaticky čtivou žánrovku.
Něco na odlehčení s několika pocity a pár myšlenek k přemítání se taky najde.
Jak by jste se zachovali na jeho místě.mít tu možnost ???
Věděli jsme,že to přijde.
(SPOILER)
Knihu jsem si vybrala poslepu a nevěděla jsem co od ní očekávat a příjemně překvapila. Příběh nám je vyprávěn z různých úhlů pohledů a čím dál se čtenář dostává do děje, tím víc si začíná uvědomovat souvislosti.
"Isn't that why we're here? To leave mark on wilderness?"
Gaspery hledal anomálii tak dlouho, až ho k ní přivedl sám čas. I když věděl, kam jeho cesta vede, přesto pokračoval po stopách událostí. Událostí, u kterých věděl, že jsou i tak nevyhnutelné.
"The traveler's presence itself is a distruption."
Čtenář si v jednu chvíli říká, že být na jeho místě, udělali bychom něco jinak? Ale ve chvíli, kdy vidíme, že se anomálie už opakuje, by nám muselo dojít, že na to udělat něco jinak je už stejně pozdě.
"I'd do it again, I wouldn't even hesitate"
Príbeh začal vlažne, celkom trvalo kým som sa dostal do deja, ktorý nebol zlý, ale.... najskôr sa to podobalo trochu na Atlasu mrakov, ale čím viac to malo dávať zmysel tým menej atmosféry v tom bolo, akoby sa autorke nedarilo skĺbiť tie dva svety.
První polovina knihy byla skvělá, až znepokojivá, ve druhé se to začalo celé trošku rozpadat, ale to téměř vždy, když jde o cestování časem.
V závěru se přikláním k nižšímu hodnocení kvůli jednání postav, tomu jsem nevěřila ani náhodou.
Zprvu mi nebylo jasné, kam se bude příběh ubírat, ale po několika kapitolách to už bylo zjevné. Knížka mi připomněla Atlas mraků. Ale z Wishe. :D Ale ten Wish možná bude tím rozsahem. Autorka se nesnaží o nějak komplexní příběh. Máme zde dva hlavní motivy, a to cestování časem a pandemie. A pak už jen čteme útržky, které se nám ke konci propojí.
Osobně mi tento styl knih nesedí, kdy je to takové povídkové. A povídky já opravdu moc nemusím. No celkově mi knížka přišla jednoduše průměrná. Celkem hezká i zajímavá, ale žádné mrazení ani nadšení. A taky mám už dost slova pandemie. :D Leda by se jednalo o nemrtvé, nebo pořádné vyhubení lidstva. :)
Stanici 11 jsem si kdysi půjčila a přečetla, líbila se mi, ale v první chvíli mi nepřipadala jako něco zvláštního. O pár let později jsem si ji koupila a přečetla znovu, protože se mi některé obrazy neustále vracely. Autorka umí psát tak, že si některé věci (o nichž v jiných dystopiích čtete a přijímáte je v rámci žánru jako okrajový fakt) opravdu intenzivně uvědomíte. Třeba to, že od určitého momentu vám cesta na dohlednou vzdálenost může zabrat celý život...
Moře klidu je napsáno podobnou metodou jako Atlas mraků, útržky příběhů, které zdánlivě končí ve vzduchoprázdnu, aby se vzájemně propletly a ozřejmovaly (pozor, je to náročné na pozornost). Svět a některé jeho skutečnosti se zjevují ve své podobě z roku 1912, 1918, 1990, 2008, 2020, 2203, 2401, nikoli v tomto pořadí, a jsou nahlíženy perspektivou té které doby a zkušeností především jedné z postav, která hledá anomálii a pokouší se zjistit, zdá žije v realitě či simulaci. Výraznými motivy jsou hudební skladba, konec světa, jak ho známe (ale v které době?), typologicky opakující se hrdinové (proč jsem u pasáží s Edwinem myslela na Roberta Frobishera?) a cestování v čase. Tématem snad lidskost jako taková (a v čem vlastně tkví), ovšem to je hodně zjednodušené... Souhlasím s uživatelem vnimat_Krasu - čtěte, je to dobré. Dodávám - a chytré. A autorka má stále ráda letiště. :-)
Je mi žinantní označit MOŘE KLIDU za sci-fi, protože vím, že tím automaticky odradím masy. Ano, jsou zde jakýsi anomálie a cestování časem. Ale mnohem důležitější jsou myšlenky, kterejm autorka ve svým románu dala život. A co je podstatný: nakrásně je komponuje do čistýho příběhu. MOŘE KLIDU je totiž poetický sci-fi, který se čte jak výbornej thriller. Knížka o budoucnosti, a přitom tak současná. Jednohubka s kaviárem, kterou bych doporučil všem. Přečtěte si to. Fakt.
Je to rychlý, autorka se s ničím zas tak moc nemaže, ale i přesto se jí podařilo zasadit několik skvělých myšlenek.
V momentě, kdy to všechno klikne do sebe jsem byla naprosto nadšená!
Je to čtivý, strhující a má to vynikající audioverzi.
Pokud jste fanoušci Atlasu mraků, Greenwoodů nebo prostě obecně knih, co mají zajímavou posloupnost, tak by se vám do vkusu mohla trefit i tato.
Já určitě doporučuju!