Moře rzi
C. Robert Cargill
Moře rzi série
1. díl
Uplynulo třicet let od apokalypsy a patnáct let od zavraždění poslední lidské bytosti rukou robotů. Lidstvo vymřelo. Každý muž, žena i dítě byli zlikvidováni globálním povstáním, které vymyslely právě ty stroje, jež lidé navrhli a sestrojili, aby jim sloužily. Většinu světa ovládá JSI – Jednotná světová inteligence – sdílené vědomí milionů robotů, nahrané do jednoho obrovského mozku. Ne všichni roboti jsou však ochotni vzdát se své individuality – své osobnosti – ve prospěch větší, silnější a vyšší moci. Tito neohrožení odpůrci jsou vyvrženci; osamělé stroje putující mezi různými podzemními základnami, které se v pustině, jež kdysi bývala naším světem, zformovaly do neukázněné civilizace vzpurných robotů. Jedním z těchto odbojářů je i Křehule, robotka, která se snaží udržet svou chátrající mysl a tělo funkční ve světě, který ztratil veškerý smysl. Přestože Křehule není schopna prožívat emoce jako člověk, pronásledují ji strašlivé zločiny, jichž se robotická populace dopustila na lidstvu. Zatímco se Křehule potuluje Mořem rzi, rozsáhlým územím, které kdysi bývalo Středozápadem, pomalu se vyrovnává s děsivě brutálními a živými vzpomínkami – a s vinou, se kterou se jí zdá nemožné žít. Užijte si první díl série sci-fi románu o konečné zkáze lidstva a zoufalé houževnatosti, kde se umělá inteligence podobná člověku snaží najít smysl života.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
Kanopa
Originální název:
The Sea Of Rust, 2017
Interpreti: Andrea Elsnerová
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četl jako druhou v pořadí. Tedy až po Dni nula. Musím říct, že na té druhé knize je asi znát, že už se autor trochu vypsal. Tato kniha mi především ze začátku přijde taková neohrabaná, až se mi ji číst moc nechtělo. Ale naštěstí se to asi po 50 stranách rozjelo na celkem slušné obrátky, skoro jako u prequelu. Poloha vyprávění robota podle mě není tak dobře dotažená, jelikož působí vyprávění až moc lidsky. Asi to bude vše stejné - je to dobrá kniha, ale má své porodní bolesti, které se podařilo ve Dni nula již eliminovat.
Beznaděj a konec světa. Ocitáme se ve světě, kde není lidstvo a díky válce ani žádný biologický život - protože prostě proto. A i poslední živé samostatně uvažující bytosti se blíží konci. A my sledujeme jednu z posledních bytostí, jak umírá a snaží se tomu zabránit. A zároveň vzpomíná na všechny hrůzy, co kdy komu provedla. Ne co provedli jí, ale co provedla ostatním. A to všechno proto aby na nakonec...
Hele upřímně je tam spousta více sympatických postav než Křehule. Ta je vážně hrozná. A vy fandíte těm ostatním aby to přežili.
PS: Jen ten epilog se mi nelíbil. Osobně tam byl navíc a poslední kapitola byla dokonalý konec knihy, kterému právě epilog ubral na působivosti.
(SPOILER)
Slusny western.
Vyborne zdovodneny nevyhnutny zanik ludstva.
Pekne vyuzita rozna architektura aj povaha roznych typov robotov.
Pekne vykreslene vztahy robotov.
Drobne technicke nezrovnalosti ma pocas citania velmi nevyrusovali.
Nasledovne otazky nie su prvoplanovym spoilerom, ale radsej ich pred citanim knizky necitajte:
Kde ma humanoidny robot solarne panely?
Pokrocily robot 21. storocia pouziva rotacne disky?
Lokalna wifi je ok, ale ked neexistuje satelitne datove pokrytie ani globalny internet ako potom funguju dialkove datove prenosy?
Ako v tejto datovej pustatine komunikuju vzdialeni agenti s mainframom?
Ano, knihu jsem přečetla během dne ... ale bohužel mě nevzala za srdce ... svět, kde už nejsou lidé a jen roboti a jejich boj o součástky k přežití... do druhého dílu už se raději nepouštím...
Svět lidí bez robotů není o robotech...a stejně tak svět robotů bez lidí není o robotech!
Chce to zkrátka střet lidí a robotů – kniha měla být o tom, ne PO tom. Fakt, že jsou v této knize samí roboti, není pro děj vůbec podstatný. Lidé by (evidentně) v postapu přežívali a bojovali mezi sebou úplně stejně.
Poslední naději, že bych tomuto počinu mohla dát alespoň 2*, zabil příšerný proslov jednoho robota o americkém snu:
„Amerika byla sen, synku. Sen o tom, co jsme mohli bejt. Že každá osoba se může povznést nad svůj původ a dosáhnout velikosti. Byl to sen, pro které se i ti nejnižší z nás mohli postavit, bojovat, a třeba i umírat...“
Je mi líto, ale tyhle otřepané patetické projevy narušují můj čtecí zen.
Moře rzi je postapokaliptické sci-fi. Lidstvo již bylo překonáno svými výtvory, poslední člověk byl zabit a na naší planetě začal věk robotů.
Vlastně není v románu nic převratného. Boj o moc a nadvládu, boj starých robotů s novými a boj o součástky.
Když se na příběh podívám trochu z nadhledu a místo robotů bych dosadil lidi, tak by to v podstatě mohl být western. Nicméně právě ta technika a trocha filozofovàni o etice robotů tomu dodala šťávu. Miluji sci-fi a tato knížka se mi moc libila ;)
Ve výsledku taková klasická americká post-apo sci-fi, kdy teda antoace která ji připodobňuje k Šílenému Maxovi jí nedosahuje ani zdaleka po kotníky.
Carigollovi se musí nechat, že umí libívý literární styl a je již zkušený filmový scénárista a zvlášťě při dialozích v knize nebo zvratech to bylo velmi znát.
Velmi mě mrzí (jak už to bohužel u USA produktu tohoto typu bývá), že nápad velmi dobrý (a tři myšlenky v knize mě až nadchly), že je to velká a převeliká škoda, kdy kniha která vypadala jako sněhová bouře co na nás vyvalí a nepustí a zadusí nás tak se pomalu ale jistě proměňovala v lehounký prašan, který Cargillovi napadal nejdříve na ruku, kde roztál a potom voda protekla skrz prsty.
Jinými slovy myšlenka a nápad dobrý, ale pak ne vůbec dotažený do konce (kde např. roboti přejímají až nad míru lidské chování, předvídatelný závěr).
Převeliká škoda... (a to jsem naprostým fanouškem sci-fi), filmů podle těchto předloh či bez nich. Originální nápad zadupaný otřepanými americkými sci-fi klišé...
Skvělý postapokalyptický akčňák. A chytrý! O člověka tu zavadíte jen ve vzpomínkách, prim hrají roboti, kteří ale mají veskrze lidské starosti - jde jim o přežití. C. Robert Cargill je zkušený filmový scenárista a je to znát. Kniha má skvělý spád, neplýtvá slovy, stále se v ní děje něco zajímavého a její hrdinka je tak výborně napsaná, že by kdejaká postava z masa a kostí mohla závidět. Při pohledech do minulosti, jak, proč a kdy to všechno začalo, jsem si vzpomněl na strhující čtivost a uvěřitelnost Světové války Z. Takže děkuji za dárek a Moře rzi rozhodně doporučuji!
Trvalo mi to hrozně dlouho. Bylo to sice zajímavé, ale nějak se mi nedařilo se začíst a vůbec jsem neměla takovou tu potřebu číst dál a dál.
Myslel jsem si, že svět plný robotů bez lidí nebude moc zajímavý, čekal jsem, že to nebude ono, ale Křehule a její myšlenkové pochody, chování a pocity byly tak blízké těm lidským, že jsem místy zapomněl zda se jedná o člověka či robota ..
Příběh mě hrozně bavil ! Hlavní kapitoly byly doplněny kratšími, které krásně doplnily záhady a minulost tohoto zrezlého světa plného různorodých NElidí. Popis vzniku UI byl parádní a já jsem ho hltal slovo po slovu. Po dočtení jsem měl hlavu plnou myšlenek na UI a uvědomění, že od toho nejsme zas tak daleko ..
Postavy se stále vyvíjely - některé kupředu a některé přesně naopak dokud z toho nezešílely a to mě hrozně bavilo - stále se něco dělo, nebylo to nudné a statické, ale dynamické, plné akce, vývoje i smrti .. no prostě dokonalé, nemohu nic jiného než knihu doporučit !!
Šťavnatá ochutnávka:
"A potom jeden Živák zahodil svoji pušku na zem, vyšel doprostřed příjezdové cesty areálu, rozpřáhl ruce jako Isaac a potom vytáhl čuráka a začal chcát na jednoho blížícího se robota. Kdyby ten Laborbot cokoli udělal, spustil by tím svůj nouzový vypínač. Stál tam, zíral na toho Živáka, a když ten skončil s chcaním, trpělivě čekal, než si oklepe posledních pár kapek. A potom, když si ho ten chlapík se spokojeným úšklebkem zastrčil zpátky do kalhot, ho Laborbot popadl - jednou gigantickou rukou chytil jeho trup, druhou nohy. Zvedl ho do vzduchu a přetrhl ho v pase. Na štěrkovou příjezdovou cestu se vysypaly orgány."
Není to kniha, kterou bych zrovna chtěl mít doma v polici, ale byla to dobrá jízda, kterou jsem si užil od začátku do konce.
Přiznávám, že konec se mi nelíbil, nějak mi k tomu celku prostě nesedí. Ale jinak super - trocha filozofie, trocha sociologie, dobré akční scény a apo flashbacky, mně se tahle kombinace prostě líbila :)
Ano robotí post-apo. Nicméně problém téhle knížky je, že dlouho trvá než se to rozjede a než vám hlavní hrdinka začne být sympatická - je to koneckonců robot a hádejte co dělala s lidmi. Ale je fakt, že ke konci je kniha rychlejší, lepší a místy i drsně vtipná.
Mám ráda sci-fi a post-apo, ale... Tato kniha mi nic nedala. Neměla jsem pocit, že chci aby nějaká postava přežila, nikomu jsem nefandila, nemělo to TO, kvůli čemu bych si knihu přečetla znovu. Obávám se, že se jedná o jednu z knih, které po přečtení brzy zapomenete, že jste ji někdy měli v rukách.
!Možný minispoiler!
Postapokalyptická westernová variace Terminátora, kde roboti vyhráli válku proti lidem, aby mohli žít paradoxně, jako lidé. Aby se nakonec jejich revoluce obrátila proti nim a sama je začala vybíjet strojová inteligence. Ke konci to bohužel spadlo do klišé, kdy už to byla opravdu variace na westernovou (druhoválečnou, kteroukoliválečnou) řež v opevněnym městě proti přesile, kde stejně všichni chcípnou.
Jako špatně se to nečetlo, ale bohužel všechny ty klady první půlky postupně ubejvaly. Třeba myšlenkový a filosofický vsuvky autora. Ty rozhodně měly hlavu a patu. Poměrně promyšlenej děj (i když došlo i na logický hrubky) se postupně rozplynul v přímočarý "musíme z bodu A do bodu B, dřív než..."
Škoda promarněnýho potenciálu. Rád bych viděl rozvedenej popis války proti lidem, protože těch pár flashbacků to nezachrání. Víc o společnosti robotů a jejim fungování.
No nic... další prosím.
Robo-Post-Apo, solidně napsané, bez vyloženě slabých míst. Filozofování a akce byla tak akorát vybalancovaná, aby to neubíralo na tempu a příběh mohl slušně ubíhat. Za mě dobré 4 hvězdy a případné pokračování, nebo další příběh z tohoto universa bych si rád přečetl.
Něco na té Křehuli je! Já Já jsem byl nadšen, nadšen, nadšen... Akční scifi prolínají témata umírání, věčnosti, smyslu života. Za mne tedy: Bravo!!!
Hodnotím jen tu část, kterou jsem byla schopná dočíst, tedy asi jen 80 stran. Nebylo tam vůbec nic, co by mě chytilo a nutilo číst dál. Co mi taky hodně vadilo, bylo neustálé opakování téhož - hlavní postava narazí na problém, který je neřešitelný, je postavena před jiného robota, který je nezničitelný, je postavena před nepřekonatelný problém s umírající baterkou a šup, v příští kapitole je vše jakoby zázrakem vyřešeno levou zadní. Autor si také velkolepým popisem připravuje půdu u spousty postav (Isaac, podivín z městečka), jsou popsáni buď jako velcí řečníci, nebo jako tajemní podivíni, kteří co slovo, to perla, ale jakmile otevřou ústa, není autor schopen tuto velikost či tajemnost ať už v monolozích či dialozích zhmotnit a slova, která mají být tak velkolepá či tajemná a zmatená, vyznívají naprosto obyčejně, fádně a nudně. A jakmile vás kniha nechytne ani dějově, ani jazykově, všechny snahy o přečtení jsou prostě k ničemu.
Robotí sci-fárna, aneb co kdyby válku s lidstvem roboti vyhráli a pak se sami dostali k vlastní apokalypse..
To je ve zkratce popis světa Moře rzi, jedná se o poměrně příjemné a docela originální sci-fi, které neurazí, ale ani z něj nebudete nějak na větvi a to hned z několika důvodu:
1. Roboti se chovají až moc jako lidé
2. Je to zbytečně "dlouhé"
3. Stupidní závěrečná kapitola, která zkazí líbivý konec..
Vím, že rytíř tři body jsou již několikrát zmíněny jinými čtenáři, ale musím si taky rýpnout:)
Zajímavé téma a příliš komplikovaný děj. Do čtení jsem se musela po polovině knihy nutit, nebylo to záživné a v mnoha místech až příliš komplikované. I tak oceňuji nápad a myšlenku.