Morelův vynález
Adolfo Bioy Casares
Muž na útěku před zákonem přirazí jednoho dne v malém člunu k břehu nevlídného ostrova, na němž je pár zchátralých staveb svědčích o dávné přítomnosti lidí. A přesto zanedlouho zjistí, že není na ostrově sám ...
Literatura světová Novely
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
La invención de Morel, 1940
více info...
Přidat komentář
Tak trochu iná fantastika. V románe sú prvky klasickej science fiction, no technická podstata "vynálezu" je potlačená do úzadia, tak povediac nepodstatná, a slúži hlavne ako nástroj na vykreslenie počudovaniahodnej situácie a prostriedok pre ponor do psychiky hlavnej postavy. Veľmi originálne. Jedno z tých diel, ktoré sa vám navždy usadia v hlave ako niečo výnimočné.
Z mého pohledu zajímavé čtení, čtenář vpadne doprostřed děje, ve kterém se nedá příliš vyznat a ve kterém se střídají retrospektivní zážitky s těmi současnými, a ne všechno dává úplně smysl. A vlastně ani není zřejmé, co se stalo a co je nějaká halucinace. Doslova každá věta je nabitá informacemi, takže je potřeba být ve střehu. Postupně se odhaluje tajemství místa a toho, co se tam děje. Co mne trochu zklamalo, byla doslovnost závěru, je velká škoda, že autor neponechal dveře jen pootevřené a čtenáři tak nedal prostor k dalšímu přemítání, aby si mohl celý děj znovu projít, zda mu jeho závěry dávají smysl. Ten pocit zklamání ke konci mi trochu připomněl film Vesnice od Shyamalana, při jehož sledování jsem si na chvíli odskočil a zameškal tak jednu krátkou scénu, která však byla tak explicitní, že vlastně vyzradila celé tajemství. Já ji ale neviděl a celý film tak nabyl úplně jinou dimenzi, a podle mne by bez té scény byl o 100 % lepší. Někdy míň je víc. Laplatskou literaturu jsem doteď neznal, tenhle styl psaní mi velmi vyhovuje.
Trošku kostrbatý styl psaní, zřejmě autorovi vlastní takže se čte trošku pomaleji. Příběh je neotřepaný a poutavě napínavý. Takové mysteri dílko z dob minulých. Rozhodně žádná ztráta času. Pěkné 3 starsy.
Vždy jsem rád, když se dostanu k něčemu neotřelému, originálnímu. Tato kniha taková opravdu je. Osobně si dovolím jen podotknout, že mi nešla dobře přes jazyk (zkrátka styl psaní, větná skladba či jak to definovat mi nesedly). ALE! rozhodně doporučuji.
Geniální kniha. Jak píše uživatel Skip, po prvních dvaceti stránkách si budete říkat, o co tam vlastně jde a proč bych to měl číst? Vydržte a dočtěte. Opravdu to stojí za to. Nakonec, pokud vám předmluvu k vaší knize napíše někdo jako Borges rozhodně si můžete být jistí, že to co jste napsali blbostí není. Kdo má rád seriál Black Mirror, ten zklamán z tohoto díla určitě nebude.
Originální, dechberoucí text plný nejistoty a překvapení. Vyprávění o velké lásce i o touze po nesmrtelnosti má mnoho rovin. Morelův vynález byl napsán před mnoha desítkami let, ale to, o čem vypovídá, je aktuální dodnes. Skvělý čtenářský zážitek!
Troufám si říci, že knihu podobného ražení jsem ještě nečetla, a to čas od času zabrousím do laplatské literatury i něčeho šmrncnutého sci-fi. Borgesova pochvalná slova v předmluvě jsou oprávněná; jedná se o nesmírně originální záležitost. Kvůli povaze knihy zde nelze vylíčit, oč přesně jde. Ze začátku je čtenář dosti zmaten, pak mu to začne docházet... A všechny ty důsledky... Ač by člověk třeba čekal záblesk magična obvyklý u autorů Latinské Ameriky, tohle mi v určitých bodech vzdáleně připomnělo našeho Arbese. Opravdu, nevšední kousek.
Jak jsem se dočetl, patří Bioy Casares k nejvýznamnějším představitelům laplatské fantastiky. O této knize se v předmluvě velmi pochvalně vyjadřuje Jorge Luis Borges. Když jsem začal číst, tak jsem po několika prvních stránkách jaksi tápal, co to má vlastně být. Chvílemi mi to připadalo absurdní jako některé Vianovy texty, ovšem bez vianovských šlehů. Dokážu si představit, že spousta lidí knihu odloží s tím, že je to blbost. Už jsem ale docela poučen, že oni ti Latinoameričani dělají často s literaturou "psí kusy", takže jsem četl pozorně dál, ač text byl vcelku čtivě napsán a sváděl k rychlému čtení, a najednou jsem byl vtažen do toho šíleného příběhu. Ta racionální část mozku mi říkala, buď v klidu, ale tou druhou jsem byl na tom ostrově, kde se nacházel hlavní hrdina v zajetí Morelova vynálezu, o němž nemohu napsat, protože bych udělal spoiler. Ten Argentinec má vskutku ďábelskou fantazii a představa uskutečnění toho, co napsal, je poněkud děsivá. Nejde přímo o sci-fi, ale svou podstatou vlastně onen vynález do sci-fi literatury patří. A jen doufám, že jednou technologie nepokročí natolik, aby se tohle dalo realizovat. Opravdu moc dobrá kniha, i když je mi jasné, že ne pro každého, spíš pro menšinu čtenářů, řekl bych.
Autorovy další knížky
1988 | Morelův vynález |
1968 | Šest problémů pro dona Isidra Parodiho |
1981 | Fantastické povídky |
2002 | Plán úniku |
1986 | Spánok na slnku |
Poutavé, čtivé, děsivé, nadčasové, nezvyklé - literatura z jiného kontinentu. Přesně ten typ knihy, u které mi jedno přečtení nestačí.