Morphin Red

12.04.2016

Po slaboučkém Fatal Virtual již loni Petr Heteša ukázal ve svých povídkách (Stavy nestavy, bytosti nebytosti), že psát rozhodně umí. Knihou Morphin Red to ukázkově potvrdil. Přesto u mě nedosáhl na absolutní metu. Proč? Úchylnosti (zejména detenčák) dosáhly už takové úrovně nechutnosti a četnosti, že mi vadila jejich uvěřitelnost. Uvěřím jednu zvrhlou bachařku, ale kompletně celý personál, který si libuje v prasárnách fetish porna? Pokud by se fáze detenčního zařízení vyřešila více dramaticky (až mrazivě) a ne jenom sexem, sexem a zase sexem, ohodnotil bych pěti hvězdami.
Jinak zpracování celé knihy, včetně vnitřních ilustrací (Kdo poznal Kalouska na druhém obrázku?) je na jedničku a na poli české sci-fi literatury nemá konkurenci. A já si z celého srdce přeji, aby nadcházející román Infico bylo Petrovo Opus Magnum, které se vyvaruje úchyláren a posbírá všech pět hvězdiček v mém soukromém hodnocení.

19.02.2016

Zatím nejlepší Hetešova kniha.

15.01.2016

Hetešovy kyberpunkové knihy já rád a tahle je asi ze všech nejpovedenější. Z počátku jsem měl trochu problém v rozpoznávání jednotlivých postav (na začátku je tam opravdu celkem dost jmen a příběh je vyprávěn z pohledu skoro všech) a listoval jsem chvílemi dozadu abych si ujasnil o jakouže postavu se vlastně jedná. Naštěstí se to celkem brzy vyjasní a hlavně kniha se čte velmi snadno a rychle. Obecně lze říct, že autor stále používá svá oblíbená klišé, tzn. hlavní i vedlejší postavy fetují, chlastají, mají zvrhlý smysl pro humor a stejně jako v jiných jeho knihách, je i zde spousta popkulturních odkazů na dobu minulou. Ale i to jsou důvody proč já osobně mám Hetešovky rád.

12.12.2015

Petr Heteša – Morphin Red Brokilon podzim 2015
Autor se vrací na místo činu
S Prtrem Hetešou jsem se poprvé setkal v roce 1989 kdy jsem, (ještě v samizdatu) četl román Sítě, kanály a stoky který tehdy napsal s Karlem Veverkou. Od té doby jsem ho sledoval spíše z povzdálí a viděl jak mu především u Brokilonu vychází jedna knížka za druhou. (Namátkou: Démoni jsou věční, Nevermore Baltimore, Ruská ruleta, Fatal Virtual ). Už v Sítích Petr koketoval s žánrem kyberpunk a zůstal mu věrný i nadále. Takže výjimkou není ani jeho zatím poslední román Morphin Red.
V něm se Petr vrací do Baltimore které navštívil již ve svém druhém románu vydaném u Brokilonu.
Baltimore v Morphin Red je mnohopodlažní metropolí která vzkvétá do technologické krásy, zatím co jeho obyvatelé díky speciálním augmentacím do krásy biotechnologické. Ovšem uvnitř Idinou zářícího městského organismu dvacet let dřímá nebezpečný bioware a stačí jen jediná krátká zprávička na internetu a spustí se dominový efekt, který ani strůjci původního projektu, ani jeho oběti nemohou zastavit…

Morphin Red je příběhem čtyř teenagerů semletých ilegálním biotechnologocickým výzkumem, kteří se musí vyrovnat s důsledky své temné minulosti. Přesto tato kniha není v žádném případě hloupým young adult románkem, neboť vzpomínky hlavní hrdinky na dětství strávené v detenčním ústavu jsou jen jednou ze součástí celého příběhu. Zároveň jsou asi také jednou z nejdrsnějšícha pro mě emočně nejsilnějších částí Morphin Red. Druhou neméně důležitou součástí příběhu je takřka detektivní pátrání po minulosti hlavních aktérů a tou třetí akce. Akce, jenž čtenáře nejen pobaví, ale která především není samoúčelná. A rovněž každý dějový zvrat je přísně logický a má své místo v příběhu. Dokonce i humor, který nám autor dávkuje, jen po malých kapkách přesně odpovídá stylu knihy a pasuje tam jako tištěný spoj na základovou desku.
Morphin Red je skvělý příběh s cyberpunkovou tematikou a morálním přesahem, který si užijí nejen fanoušci Matrixu a Deus ex Human Revolution, ale každý milovník kvalitní sci- fi.
Petr Heteša ušel od dob románu sítě, kanály a stoky opravdu veliký kus cesty.
V závěru musím pochválit Roberta Pilcha za kvalitní redaktorskou práci a grafickou úpravu, protože nejen luxusní obálka, ale i ilustrace uvnitř knihy pěkně doplňují již tak zajímavý příběh.

28.11.2015

Zatím nejlepší Hetešova kniha. Klasicky hetešovsky čtivé a vtipné, s přirozenými dialogy a promyšleným, zamotaným příběhem, který mi přitom nepřišel zbytečně překombinovaný a nikdy jsem neztratil nit. Oproti předchozím knihám to má taky konečně trochu originální, propracované a sympatické postavy (protože jestli něco vždy bylo Hetešovou slabinou, tak nepřiliš zajímaví hlavní hrdinové, většinou jeden jako druhý). Kromě nich sledujeme od začátku i další dějové linie, např. hlavní záporáky (takže sice od začátku víme, kdo za vším stojí a o co jde, ale napětí to příběhu rozhodně neubírá), policejní vyšetřování nebo staré deníkové zápisky hlavní hrdinky z detenčního zařízení pro mladistvé (v nichž je dost syrově popsáno, jak to vlastně všechno začalo). Prostě nemám co vytknout, přečetl jsem to jedním dechem.