Mort

03.04.2012

Nejen kvůli Smrťovi, ale i kvůli ostatním postavám a především kvůli lehkému anglickému humoru a nápaditosti, s kterou dal autor dohromady tak šílený svět a tak šílené příběhy dávám nejvyšší hodnocení.
A taky kvůli řečem těch, kteří si s pózou intelektuála hrají na kritiky jen aby byli proti všem. Už jen věta typu: "Mám ráda všechny druhy humoru..." mi připadá natolik suchoidní, že jsem to napsat prostě musel ;)

31.12.2011

Ale ano, i Smrť může být zbožňovaným hrdinou...

05.08.2011

[077/11] (ebook) Opravdu nevím kde je zakopaný pes. Na ‘Morta‘ jsem neuvěřitelně spoléhala a výsledek? Trolí prd. Takže teď se rozhoduji, jestli číst další příběhy z tohoto těžce podivného světa a nebo to definitivně odvrhnout někam… někam… Sakra, děcka, já vám prostě asi nerozumím. Neumím se spokojit s takovým kýčem. Vždyť je to průměr jeden z nejprůměrovatějších. A to si nemyslím, že by byla chyba ve mně, protože britský humor mám ráda, černý humor, lidový,… zkrátka všechny druhy humoru, kromě toho vyloženě pitomého, určeného inteligenční spodině v podobě házení houby na tabuli.

Humor tam v žádném případě není. To ani náhodou. Snad lehce povznášející atmosféra, ale to je tak asi vše. Navíc… autor trošku střílí mimo s kombinací Zeměplochy a výrazy 20. – 21. století klasického světa. Je to tam jako pěst na oko. Smrť, který mě jediný zajímal, byl zastoupen nedostatečně a samotný Mort mě vůbec nedokázal bavit. Na to, na co se snažil najít řešení tři čtvrtiny knihy, na to jsem přišla už od zjištění, že existuje létající kůň a palác mimo dimenze a už vůbec jsem nepochopila tu prapodivnou scénku v magické univerzitě. Dosti zbabělé řešení jak přivolat Smrtě a vlastně je vůbec podivné, že čaroděj - dva tisíce let na odpočinku - nedostal žádný políček, i když tam kul takové prapodivné pikle. Prostě zvláštní, když vezmu v úvahu, že Smrť není zrovna druh ,,člověka", který se mazlí s kdekým (kromě koček).

Vlastně celá ta kniha je úplný nesmysl a to při tom zohledňuji ten fakt, že celá Zeměplocha je založena na absurdnu. Dokonce tam autorovi ujel takový menší/větší trapas s faktem, že duše po opuštění těla mají přijít o veškeré emoce, protože ty jsou spojeny s funkčností mozku. Takže jak to, že po skosení může nějaká duše křičet na Morta a jak to, že se mohou duše mrtvých králů mstít? Aha?! Trhlina jako ozónová díra.

Ne, nejsem spokojená ani za mák a už ani nevěřím, že někdy vůbec budu. A vím, že tu „sérii“ dočtu, protože už taková jsem. Takže nadávat budu nejspíš ještě mockrát.

26.07.2011

Místy jsem se vážně hroutila smíchy :-) Smrťovu postavu mám, stejně jako spousta jiných, taky hodně ráda a proto bylo radostí tento díl číst.

15.05.2011

První Pratchettovka, kterou jsem četl - a musím říci, že na mne udělala obrovský dojem. Dostal jsem ji tehdy od (dnes již bývalé) přítelkyně, která byla do příběhů Zeměplochy blázen - a to se slovy, že se mi bude jistě líbit, neboť je v jistém smyslu a v jistém úhlu pohledu v něčem dosti podobná Mýtům od R. Asprina, do kterých jsem byl zase blázen já. ... A měla pravdu.

04.04.2011

Mnohé už zde bylo řečeno, proto stačí, když dodám - opět jsem nebyla zklamaná a jen díky Pratchettovi jsem zapomněla na běžné starosti a potíže a strávila pár hodin v naprosto dokonalém světě. :)

07.03.2011

Smrť se rozhodne zaměstnat jako svého zástupce překvapivě ne zrovna praktického mladíka Morta. Ve Smrťově podivné temné říši potom Mort potká tajuplného služebníka Alberta a Smrťovu adoptivní dceru Ysabell . Postupně se učí Smrťovo řemeslo, ale když se zamiluje do princezny Keli, která má být zabita, tak se vše začne poněkud komplikovat. Objeví se zde na chvíli také Mrakoplaš nebo obtloustlý mladý mág Dobrořez a osud a čas dostane velmi relativní příchuť...
Je vidět, že autor ve čtvrtém díle Zeměplochy píše o svém oblíbeném tématu a hýří spoustou nápadů souvisejících se Smrťovým povoláním. Nechybí ani parodování situací z reálného světa nebo klasických fantasy. Kniha je nabitá zábavou od začátku do konce.

31.01.2011

Je to Zeměplocha, takže vysoká kvalita od začátku, ale konkrétně tato se mi líbila snad nejméně, nebo alespoň jako jedna z nejhorších. Sice nám tu autor ukázal zajímavou stránku Smrtě (a tak další z jeho raných postav se začla vyvíjet a "prohlubovat"), ale dějově to zas tak zajímavé nebylo.

30.11.-0001

Nevím kdo to řekl, ale musím ho citovat (volně, snad odpustíte mé paměti): "Autor, který dokáže přetvořit odvěkou představu smrti v komickou postavu, které se zakládají fankluby, si zaslouží potlesk." A já musím souhlasit, neboť do těch fanklubů určitě teoreticky patřím.

30.11.-0001

Tohle je moje srdcovka. Čela jsem ji jako úplně první a jelikož jsem ještě nebyla seznámena s Pratchettovým humorem, jenom jsem se sama sebe ptala: "To si dělá srandu?!" A vzápětí se hroutila na zem smíchy :D Smrť je jedna z mých nejoblíbenějších postav :) A stejně jako jeho kůň i on je pořádný truhlík :)