Mort
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 4. díl >
Smrť skôr či neskôr príde po každého. Keď príde po Morta, ponúkne mu zamestnanie a nepraktický mládenec ponuku prijme. Čoskoro však vyjde najavo, že povinnosti Smrťovho učňa sa neveľmi znášajú s romantickými citmi, ktoré v Mortovi vyvolá krásna princezná. Začína sa ďalšie bláznivé plochozemské dobrodružstvo...
Přidat komentář
Mort je oproti ostatným Pratchettovkam, ktoré som čítal iný, trošku zvláštny. Je v ňom výrazne menej humoru a dejová linka zďaleka nie je taká rozkošatená, ako býva u autora zvykom. Pán Pratchett nám v tomto diele ukázal akú bujnú mal skutočne fantáziu a zároveň prehľad. V knihe nájdete niekoľko odkazov na klasické diela, predovšetkým Shakespeara a ľudové rozprávky. Napriek tomu, že kniha prvýkrát vyšla v roku 1987, témy v nej obsiahnuté, sú aktuálne aj dnes. Musím vyzdvihnúť, že čítať o tom, ako sa samotná smrť zamýšľa nad zmyslom života, dalo tejto téme celkom nový rozmer. Postáv je v tejto knihe pomenej, okrem Morta a Smrťa sa tu objaví aj známy čarodejník Vetroplaš. Myslím si, že tento diel mohol byť trošku kratší. Rozuzlenie príbehu prichádza až na posledných cca 10 stranách a takéto rýchle konce nepovažujem za celkom ideálne. Pre fanúšikov tejto kultovej série určite odporúčam. Ak však s autorom ešte skúsenosti nemáte, odporúčam skôr knihu Čarovné práva.
(SPOILER) Smrť vezme do učení mládence, je to ale záminka proto, aby mohl chodit mezi lidi a poznávat na vlastní "kůži" jejich neřesti, které ze své pozice nechápe a chlapec, teda pardon - Mort, je na převádění duší ponechán sám a svůj úkol samozřejmě úplně královsky zvoře. Tenhle příběh musí být přeci zaručeně legrace! Bohužel dějově to je dost prázdné a roztáhlé, humoru je tu pomálu, zachraňuje to Dobrořez, který tomu dodává šťávu. O co méně se v knize vyskytuje, o to víc jsou jeho hlášky údernější. Kdyby byla knížka o rozsahu jako je třeba Faust/Erik, brbal bych míň, ale roztáhnout nepříliš záživný děj na dvojnásobek zmíněného...a v případě audioknihy k tomu nenadšenému zážitku přidává hudební podkres, který je často rušivý a příliš hlasitý, kolikrát nevhodně použitý a některé nepříjemné tóny bych ani hudbou nechtěl nazývat...
Co to bylo za konec? 255 stranek se dobirame k tomu, aby to bylo z meho pohledu, zpraseno na poslednich 7... Tohle rozuzleni mi neprislo hodno vykonu pana Prachetta. Kazdopadne kniha nabita od prvni stranky az po posledni typicky pretchettovskym humorem a neskutecnymi slovnimi obraty. Tohle je proste neco, co najdeme na takove urovni jen v knihach Terryho Pratchetta. Nektere napady jsou tak prastene, az vlastne davaji smysl :D
Je to fajn, pořád však to u mě není za plnej, nevidím ani tolik kvalitatiních rozdílů mezi prvními 4. díly Zeměplochy. S nadšením vyhlížím díly s Hlídkou.
Smrť je děsnej sympoš, ale užil jsem si ho zrovna tak v 1. a 2. díle.
Smrť je můj oblíbenec, a tak jsem tento díl vybrala jako první knihu ze Zeměplochy ke společnému čtení s dětmi. (Hurá, už mi do Pratchetta dozráli!) Smrtě mám ráda, protože je na jednu stranu autoritativní, děsivý a na druhou stranu nesmírně laskavý a troufám si tvrdit, že dokonce snad nejvíc živá postava v celém dílu. Kniha obsahuje spoustu vtipných momentů, ale obzvláště nás bavilo Smrťovo hledání štěstí a zkoušení všeho, co lidé dělají pro zábavu. V jeho podání je tanec, hazard, pití, rybaření….no… pošetilé, ne-li hloupé. Co to vlastně je "BAVIT SE"?
Proste skvely pribeh, protoze Smrť je jedna z nejlepsich, asi i nejlepsi, postava Zemeplochy. Takze me to bavilo a moc.
Další skvělá kniha od Terryho Pratchetta. V tomto díle sice není tolik humoru jako v Lehkém fantastičnu, ale zato se od ní neodtrhnete. Příběh utíká rychle, a to i kvůli tomu, že Smrť je jedna z nejoblíbenějších postav. Máme potřebu se o něm dozvědět víc, a jak jinak k tomu přijít než prostřednictvím jeho učně Morta a dcery Ysabell, kteří mají mimochodem naprosto skvělý a neotřelý vztah.
To jsem byl tedy zvědavý, jak může někdo pomáhat Smrťovi. Má to zapotřebí? A je to technicky možné? Nedovedl jsem si to představit. Ale Pratchett to nastínil výborně, nakonec to vše znělo i logicky a funkčně. Tedy logicky v rámci zeměplošských pravidel, pochopitelně :-)
(SPOILER)
Morta jsem četla už 3x a považuju ho za první díl Zeměplochy, který se dá doporučit jako vstupní. Osobně se mi moc líbí, jak se strefuje do klišé o mistrovi a jeho učni, které ve své četbě potkávám nerada. Zároveň je to kniha, u které asi nikdy nepřijdu na to, kolik toho měl Pratchett vymyšleného dopředu, protože samostatně funguje dobře, ale při čtení dalších příběhů se Smrtěm se jeví jako velmi reálná možnost, že Smrť byl o pár tahů napřed, což by dobře sedělo jeho charakteru. Jako dítěti mi Mort učaroval (i když moje první Zeměplocha to nebyla). Samotná zápletka možná není zrovna překvapivá a bez znalosti toho, co přijde později, bych asi byla závěrem trochu zklamaná, ale když pak člověk zná pokračování, už si prostě musí klást otázku, co všechno bylo pečlivě naplánované už tady a co byly původně jen takové parádičky. A slabost pro jména typu "filozof Li-tin O’Wevidle" nebo "meče ko-nam" mi už asi zůstane trvale.
***
Krátce řečeno, Mort byl jedním z těch lidí, kteří byli nebezpečnější než pytel chřestýšů. Byl rozhodnut proniknout na kloub logice, která leží v pozadí vesmíru.
To ovšem bylo velmi těžké, protože tam žádná logika nebyla. Když dával Stvořitel svět dohromady, měl spoustu skvělých nápadů, ale rozhodně k nim nepatřil záměr, aby svět byl srozumitelný.
***
„Tisíce chlapců na světě by bylo otci vděčných za takové pěkné a teplé, é, to –“ začal Lezek, ale pak se zarazil a dodal, „oblečení, jako máš ty, hochu.“
„Nemohl bych se o ně s těmi chlapci podělit?“ zeptal se Mort hlasem plným naděje.
***
AHA. STÁJ. Smrť se odmlčel s rukou na hřbetě silného svazku. PROČ SI MYSLÍŠ, ŽE JSEM TĚ POSLAL DO STÁJE, CO? PŘEMÝŠLEJ DOBŘE.
Mort zaváhal. Mezi počítáním koleček ve stáji opravdu přemýšlel. Napadlo ho, jestli mu ta práce má procvičit koordinaci ruky a oka, nebo ho naučit poslušnosti. Pak chvíli myslel, že je to proto, aby si uvědomil, že i malé úkoly jsou důležité nebo že i největší lidé museli začít od podlahy. Ani jedno z těch vysvětlení se mu nezdálo to pravé.
„No já si myslím…“ začal pak váhavě.
NO?
„No, já si myslím, že proto, že jste byli po kolena v hnoji, abych řekl pravdu.“
Smrť se na něj dlouze zadíval. Mort začal nejistě přešlapovat z nohy na nohu.
NAPROSTO SPRÁVNĚ, přikývl nakonec Smrť. JE VIDĚT, ŽE MÁŠ JASNÉ MYŠLENKY A REALISTICKÝ PŘÍSTUP K VĚCEM. TO JE V NAŠEM ZAMĚSTNÁNÍ VELMI DŮLEŽITÉ.
***
„A proč to vlastně všechno dělal?“
Albert zabručel. „Víš, co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví?“
Mort chvilku přemýšlel.
„Ne,“ řekl nakonec. „Co?“
Chvíli bylo ticho.
Pak se Albert narovnal a řekl: „K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak.“
***
Kolem Cori Celesti se shlukla řada dalších hor. Ve srovnání s ústředním pilířem vypadaly jako termitiště, ale ve skutečnosti byla každá z nich majestátní kombinací propastí, hřebenů, vrcholů, kolmých stěn, ledovců a lavinových polí takových rozměrů, že by si každá normální hora považovala za čest, kdyby byla z příbuzenstva.
Mezi nejvyššími z nich, na konci protáhlého údolí podobného rukávu, sídlili Naslouchači.
Byla to jedna z nejstarších zeměplošských náboženských sekt, i když i mezi samotnými bohy občas docházelo ke sporům, jestli se jedná skutečně o náboženskou sektu. Jediné, co zachránilo Naslouchače před několika dobře mířenými lavinami, které by byly už dávno smetly jejich klášter z povrchu Plochy, byla skutečnost, že i bohové byli zvědaví na to, co vlastně Naslouchači slyší. Jedna z mála věcí, které dovede bohy opravdu namíchnout, je, když něco nevědí.
***
Byly tady zpočátku jakési problémy způsobené tím, že v údolí nebylo slyšet slaboučkou ozvěnu Prvních slov, ale zato všechny zvuky Zeměplochy. Aby byli mniši schopni rozeznat První slova, museli se nejdříve naučit poznávat všechny ostatní zvuky. To vyžadovalo určitý talent a k výcviku byli přijímáni jen ti novicové, kteří prostým sluchem poznali na vzdálenost devíti set metrů, kterou stranou dopadla na zem mince vyhozená do vzduchu. Do vlastního řádu je pak přijali teprve tehdy, až podle zvuku poznali, jakou měla ta mince barvu.
***
A co? Mágové přece to, neto – nechodí s děvčaty. Oni žijí v nelíbátu.
Nelíbátu?
No, předpokládá se, že nikdy nebudou… vždyť víš co.
Cože? Nikdy žádné vždyť víš co? Prohlásil jeden z jeho vnitřních hlasů a zněl, jako když se nevěřícně ušklíbá.
Totiž, je to prý špatné na magii, pomyslel si Mort zatrpkle.
Tak to se jim ta magie soustřeďuje na divném místě.
***
Ankh-Morpork koketoval s různými formami vlády a skončil nakonec u klasické formy demokracie, kterou tady nazývají jeden muž – jeden hlas. Patricij byl ten muž, a proto mu patřil i hlas.
***
„Když to jinak nepůjde,“ přikývl neochotně. „A když zvítězím –“
KDYŽ ZVÍTĚZÍŠ, BUDEŠ V POSTAVENÍ, VE KTERÉM SI BUDEŠ MOCI DĚLAT, CO CHCEŠ, odpověděl mu Smrť. NÁSLEDUJ MĚ.
Vyšel kolem Morta do chodby.
„Rozmyslel sis dobře, co děláš?“ zeptal se Dobrořez.
„Ne.“
„Mistra nemůžeš porazit,“ řekl Albert a těžce si povzdechl. „Dej si říci aspoň ode mne.“
„Co se stane, když prohraješ?“ zeptala se Keli.
„Já neprohraju, v tom je ta hrůza,“ usmál se na ni nejistě Mort.
Tak zatím nejlepší díl Smrť je opravdu nejlepší postava v celé Zeměploše snad bude ještě nějaký díl zaměřen na tuto postavu.
V rámci knižního binga za měsíc Říjen jsem si dala re-reading Morta, protože linka Smrtě mě u Zeměplochy vždy bavila nejvíce.
I po letech mě čtení bavilo, i když musím užnat, že o něco méně než když jsem četla příběh poprvé. I přes občas chaotický děj se mi příběh líbil. Morta jsem si až tolik neoblíbila, přestože je to hlavní postava. Zaujal mě ovšem jeho vývoj jako učedníka. Za to jsem si ovšem připomněla proč jsem měla tak ráda Smrtě. Jeho humor (tedy jestli se tomu tak dá říkat, protože jemu tyto věci trochu unikají) a snaha o to trochu normálně žít je skvěla. I to jak díky své absenci pocitů udělá z běžné situace vlastně tak trochu situaci komickou aniž by si to sám uvědomil. Občas mi tím trochu připomínaj Shledona z TBBT. Konec byl do příběhu zvláštně zasazený, ale celkem to sedí k autorově stylu. Pratchett má velmi specifický styl psaní, který nemusí sednout každému. Přesto by si měl každý alespoň jednu jeho knihu přečíst, protože svět který stvořil je naprosto geniální.
První zeměplošská kniha se Smrtěm jako hlavní postavou (jako vedlejší postava je skoro ve všech dílech), jemuž zdatně sekundují jeho učeň Mort, sluha Albert a dcera Ysabell. Na nejlepší Pratchettovky ještě kousek chybí - hlavní mínus je trochu zmatený děj. Ale závěr knihy se soubojem neměl chybu - celkové hodnocení čtyři a půl hvězdy.
4. kniha zěměplochy je věnovaná postavě Smrtě. Je to první kniha ze série knih věnovaných Smrťovi.
Musela jsem ji přečíst podruhé s odstupem několika let, abych si všimla některých souvislostí, které mi při prvním čtení utekly. Například, proč si vybral za učedníka právě Morta (náznaky na začátku i na konci knihy).
Jde spíše o soukromí příběh Smrťovy domácnosti (všech jejích členů). Zajímavé je pozorovat, jak se mění realita (hlavně hmotná) pro Morta a Smrtě. Jak vnímání reality a touhy ovlivňují možnosti postav. Ale není to žádné těžké čtení, jak to může vyznít. Bylo to příjemné a zábavné čtení na dovolenou.
Terry Pratchett a jeho příběhy ze Zeměplochy jsou moje srdcovka, vracím se k nim a vždycky mi zvednou náladu. Morta jsem poslouchala jako audioknihu a byla to příjemná změna. Smrť je drahoušek a i v audioverzi je jeho hlas nezaměnitelný. =)
Po slibném začátku pro mne kniha postupně ztrácela jak dynamiku, tak zábavnost. Měl jsem opakovaně problémy dočíst kapitolu, jelikož jsem u toho usínal. Vtipnost některých obratů žel bohu nekompenzuje zdlouhavost a místy i nepochopitelnost zápletky. Finální rozuzlení pak dojem nezlepšilo, spíše naopak.
Kniha se dá pochopit i bez čtení předchozích dílů. Příběh je vtipný, naprosto nepředvídatelný, se spoustou zábavných vsuvek, no prostě úžasná. dávám šest hvězd z pěti.
S Mortem se vrátila i moje (ještě stále poněkud ambivalentní) láska k Zeměploše.
S Mrakoplašem už to dál fakt nešlo, sorry. Následovala 2letá pauza a jsme zpět, ovšem u jiné dějové linky. Smrť oživil můj ochablý zájem o pratchettovky...takže ready, steady, restart!
Já jsem se trápila. Pratchetta jsem měla strašně ráda. Četla jsem ho před 15 lety a vím, že mě knihy bavily. Smála jsem se u nich. Ale Mort mě nebavil ani jsme se nesmála. Tak nevím, jestli to byla slabší kniha nebo se mi změnil vkus.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Terryho Pratchetta naprosto miluji a Mort mě nezklamal. Navíc je v příběhu moje nejoblíbenější postava Smrtě, která je ve své nelidskosti mnohem lidštější než mnozí z nás, takže za mě paráda.