Mort
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 4. díl >
Smrť skôr či neskôr príde po každého. Keď príde po Morta, ponúkne mu zamestnanie a nepraktický mládenec ponuku prijme. Čoskoro však vyjde najavo, že povinnosti Smrťovho učňa sa neveľmi znášajú s romantickými citmi, ktoré v Mortovi vyvolá krásna princezná. Začína sa ďalšie bláznivé plochozemské dobrodružstvo...
Přidat komentář
Po Magickém prazdroji a Dámy a pánové, ze kterých jsem byla svého času nadšená, byla tato kniha po hodně dlouhé době další, kterou jsem od autora četla. Do půlky se mi vlekla a moc mě nebavila, ale druhá a část a konec staly za dočtení. Jsou v ní opět pozoruhodné pasáže a nepostrádá vtip.
Již ze začátku mě kniha překvapila svou kreativitou natolik, že jsem musela chvíli přemýšlet, jestli je to tak ujetě opravdu napsané, nebo jestli si to jen představuji. Tento prvek je však myšlen v pozitivním slova smyslu. Totiž, všechna ta bláznivá pravidla, bytosti a události, které se na Zeměploše dějí do sebe dokonale zapadají a po prvníchní stránkách, kdy můj mozek konečně zaznamenal jak skvělým stylem je kniha napsaná jsem poté neměla ani na okamžik problém s orientací v příběhu.
Zamilovala jsem se i do postav, které byly všechny velice originální a sympatické. Od Morta, který si snaží zvyknout si na svou novou práci až po Smrtě, který chce pochopit lidskou radu. Vše protkáno velice zajímavým dějem, sarkastickými hláškami a výstižnými dialogy, nad kterými jsem se nejednou zasmála.
Mort, další výborná kniha! Při čtení těchto knih potřebuju naprostý klid, abych se mohla soustředit na popisování všeho- míst, postav, scének.. na to jsem doteď nebyla zvyklá, takže čtu tyto knihy převážně před spaním. :)
Co se této knihy týče, je prostě skvělá. Moc se mi líbí Smrť, fakt, to je charakter :D tady poznáváme i jeho učně, Morta. Samá noha, samá ruka :D je hezky vidět, jak se postupem času jeho postava měnila. Zajímavé. :)
A na konci knihy jsem měla tušení na tři možná zakončení a víte co? Dopadlo to úplně jinak. :D
Super, jsem moc spokojená :)
Mort je pro mě zatím nejlepším příběhem ze Zeměplochy, i když jich za sebou ještě příliš mnoho nemám. Pohoda, zábava a relax. Takže se už teď těším na nějaké další setkání s neuvěřitelnou fantazií pana Prachetta a dokonalým překladem pana Kantůrka.
Opět velmi pěkný a originální příběh Terryho Pratchetta =)
Opravdu jsem si čtení užila, hlavně ten specifický popis a přirovnáváni věcí, což mě nutí k tomu, pravděpodobně svou knihovnu vybavit o všechny jeho díla =D.
Myslela som si, že na Prattcheta v tomto živote už nepríde.... Z dlhej chvíle som sa počas voľnej hodiny začítala a potom som chodila všade s mobilom v ruke ako teenager, priebežne sa uchechtávajúc. Veľmi príjemná oddychovka, povedala by som dokonca, "antistresovka", takže časom určite príde rad aj na ďalšie príbehy zo Zemeplochy.
Nádherná Prattchetovka se vším, co k tomu patří. Neskutečné popisy všeho, nevšední zamyšlení, občasné odskoky v ději ke scénám, které jsou sice pro hlavní děj zbytečné, ale vůbec v ničem to nevadí, neboť jen dotváří kouzelnou a specifickou atmosféru celé Zeměplochy.
na morta sem se strašně těšila, protože mi téma srmti bylo vždycky dost blízké.... ale prostě, musím to říct, vývoj a rozuzlení příběhu mě zklamalo, líbila se mi první půlka knihy (tu sem si vyloženě užívala se vším všudy), pak už u mě zájem opadal a konec s tím střihem - tak ten to zabil úplně :-(
strašně mě to zklamalo, myslela sem, že od čaroprávnosti se bude laťka jen zvyšovat (hlavně, když mort je tak vychvalovanou knihou), ale pro mě to byl zase slabší díl.... uvidíme, co přijde dál....
Konečně jsem se k Terry Pratchettovi dostala. O tomto autorovi vím už mnoho let, ale až čtenářská výzva mě přiměla po něm sáhnout. Fantasy není úplně můj šálek kávy, ale toto vcelku zábavné čtení. Pratchett má specifický humor křížený s filozofickými úvahami, a to dává knize šmrnc.
Když jsem se doslechl o Zeměploše, věděl jsem dvě věci: "Zeměplocha a úžasná" a "Smrť je úžasný" ... A tak jsem jako první knihu z celé Zeměplochy otevřel právě Morta. Možná mi scházel kontext a uteklo mnoho krásných drobnůstek, ale jednu věc jsem neminul: zamiloval jsem se. Do roka a do dne jsem přečetl 90 % všeh knih ze Zeměplochy (a snad všechny rovnou zhodnotil jako knihy hodné opětovného čtení). Mort mne získal pro Zeměplochu.
Víc snad není nutné říkat.
Po kratší odmlce, kterou jsem vyplnil ležením v učebnicích, vrátil jsem se ke svému druhému průchodu Zeměplochou. Připouštím, aniž bych posud dokončil ten první, ale mě je těch posledních čtyř knih tak nějak líto.
Pamatuji si, že když jsem toho času, dva, či tři roky zpátky, poprvé četl Morta, až k smrti mně nebavil. Se studem musím konstatovat, že si nejsem jist, zda jsem ho tehdy vůbec řádně dočetl, nebo jsme zkrátka polovinu knihy přeskočil. Můj druhý pokus zdá se být zdárnější a můj pohled na knihu podstatně přívětivější.
Stále platí, – a budu to opakovat až k Pohyblivým obrázkům, což je ve skutečnosti celkem velká část celé Zeměplochy – že to není tak úplně TA Zeměplocha. I Smrť je hodně odlišný od Smrtě budoucího, není však o nic méně skvělý. Pokud si správně pamatuji, je právě Mort knihou, která nám zachránila Zeměplochu v českém překladu. První tři knihy cyklu byly panem Kantůrkem geniálně přeloženy a téměř se neprodávaly. Tehdy začalo v Talpressu váhání, zda je pro něj ekonomické v Zeměploše pokračovat. Zkusili ještě Morta. A Mort, ten se prodával. (Možná zde šířím bludy, proto mi věřte jen napůl, ale jsem si téměř jist, že jsem to slyšel od nakladatele Talpressu Vlastimíra Talaše a Jana Kantůrka.) A tak nějak musím, chca nechca cítit k této knize jistý vděk.
Mort je ovšem kniha důležitá i z jiného pohledu. Otevřela nám cestu k sérii Smrtě a nastavila téma, které se potáhne dalšími knihami tím, či oním způsobem. Smrťovo hledání. Hledání čeho? Řekl bych lidství, ale to Smrť hledat nemusí, on hledá něco lepšího. V prvé řadě však, pravda, hledá tak vzácnou autenticitu.
Mám Smrťovu nekonečně smutnou a nekonečně nadějnou postavu strašlivě rád. To je ostatně moje srdeční trojka, Bábi Zlopočasná, patricij Vetinari a Smrť. Morta považuji, nikoliv neodůvodnitelně, za postavu vedlejší, ve své podstatě dlouhodobě
nepodstatnou. Podstatný je Sekáč lidstva. A podstatná, řekl bych zapamatování hodná je v této knize ještě jedna věc. Doporučuji těm, kteří sérii čtou poprvé, zapamatovat si ony čtyři jizvy na Mortově tváři.
A musíte mi odpustit jednu slabůstku, ale tuto legendární hlášku si nemohu odpustit:
„Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř.“
To se četlo samo...písmenko po písmenku,jako zrnko po zrníčku a než se nadějeme, jsme na konci...čtení nebo v hodinách.....přemýšlejme o tom!
Ke konci knihy mě dost rušila zamotaná dějová linka. U Prachetta jsem se musela naučit děj nečekat a hlavně nebýt zvědavá jak něco dopadne. V téhle knize se ale občas objevily odkazy typu "musíš ale dokončit cos mu slíbil", které jsem nebyla schopná dohledat ani po vracení se v textu. Možná jsem ale jen příliš líný čtenář a moc se soustředím na jednotlivé vtipy a míň na děj. čtivé je to pořád stejně.
trochu blbé začínat den dočtením dalšího dílu Pratchettových fantazií... je to jako skočit z duhového mostu fantazie do dvourozměrné všednosti.
myslím, že ještě dneska otevřu další vyprávění...
Závidím Terry Prachetovi ten um, pomocí nějž buduje svůj nový svět. Je to má cca 12. zeměpložská kniha a musím říci, že tato patří po Malích Bozích k nejlepším. Metafyzičnost celého světa začínám už lépe chápat. A čím víc mi tento svět přirůstá k srdci, tím víc si Zěměplochu užívám. Zdá se mi, že Zeměplocha je zde hlavní postava, okolo které tancují ty ostatní. I když Mrakoplaš trsá ze všech postav možná nejlépe. Trsá v rytmu swingu a nebezpečí - bojím a tak to utíkám pryč, wuaa.
(SPOILER) První knížka v sérii, která je zaměřená na Smrtě. Ten si na trhu vybral pomocníka, nebo spíš na něj kluk zbyl. Mort brzy prokáže, proč ho nikdo jinej nechtěl - svoji první samostatnou práci pokazí, protože místo aby sebral princezninu duši, zastaví ruku jejího vraha. Tím změní to, co se mělo stát, ale vesmíru to docvakává pomalu, takže princezna je spíš taková polomrtvá. Čas na Zeměploše se snaží s novou realitou vyrovnat, Mort mu v tom ale urputně brání dalšími zbrklými zásahy, až dojde na souboj s jeho chlebodárcem na ostří meče. Po předchozí Čaroprávnosti, která byla spíš feministická, je tohle zase čistá sranda. A jsem ráda, že se tady mihnul Mrakoplaš, to byla zatím nejvtipnější postava série.
JÁ MÁM RADĚJI NA SHLEDANOU.
Když si pořídíte děti, má to (samozřejmě mimo jiné) i tu výhodu, že jim v jisté životní fázi můžete číst knížky, které jste sami kdysi četli a neměli jste pro všechny ostatní tituly čas po nich znovu sáhnout, i když byste rádi, případně jste se k nim nikdy nedostali (protože času je málo a knih příliš mnoho).
Přesně tak jsem na to se Zeměplochou a s chutí si ji postupně s dětmi doplňuju.
A Mort je pro mě po Malých bozích zatím druhým nejlepším Pratchettem, který mi prošel rukama. Mladík Mort, kterého nechtěl do učení ani hrobník, skončí u velice zvláštního pána, který by si rád po stovkách a tisících let ve službě zajel na dovolenou. V černém domě mimo čas a prostor ubývá v miliardách přesýpacích hodin neúnavně písek života a v kyblíku u dveří stojí kosa. A než se Mort naděje, čeká ho první samostatný úkol, který samozřejmě - jak jinak? - zpacká a pak už to jde ráz na ráz.
Osobitý humor se špetkami o to vážnějších myšlenek funguje skvěle. Vtipné postavy, skvělé dialogy, dokonalé popisy (obzvlášť pak Ankh-Morporku a jeho obyvatel) - co víc ještě chtít?
Snad jen aby byla spravedlnost, ne jen on.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Prvních asi 50 stran jsem byla nadšená a myslela si, že se nakonec do Zeměplochy přece jen zamiluji. Ale pak se to zvrtlo, jakmile přišla zápletka. Samozřejmě, nějaká zápletka v knize být musí, to je jasné, a tahle vypadala i celkem zajímavě, ale vůbec mě nenadchlo její řešení a vlastně ani důsledky. Ke konci jsem asi byla i roztěkaná, protože jsem nějak nepochopila, proč se vůbec dělal obřad Ašk-Ente. Zcela zjevně to nebylo proto, aby Albert mohl na Morta žalovat. Tak co měl za lubem? Scéna z Dlouhého sálu času byla jen na efekt (pro mě bez efektu), navíc blbější místo si na to najít nemohli. Vlastně z hlediska úplného konce knihy (který to už jen dorazil) to bylo zcela správné místo, ale nějak už to šlo mimo mě. Sorry, Zeměplocho.
No, ale když už máme ty Velikonoce, budeme ke koledníkům štědří. Hvězdička za začátek. Druhá za Smrtě, ten mě bavil, teda až na ten Dlouhý sál času. A třetí za některé fakt skvělé hlášky.