Mort
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 4. díl >
Smrť skôr či neskôr príde po každého. Keď príde po Morta, ponúkne mu zamestnanie a nepraktický mládenec ponuku prijme. Čoskoro však vyjde najavo, že povinnosti Smrťovho učňa sa neveľmi znášajú s romantickými citmi, ktoré v Mortovi vyvolá krásna princezná. Začína sa ďalšie bláznivé plochozemské dobrodružstvo...
Přidat komentář
Opět geniální, i když stále ještě nepostrádá "chybky" prvních dílů. Pratchettův unikátní svět se teprve skládal a tak prostě některé jevy nejsou úplně vychytané a později je všechno jinak. Každopádně návrat do zrození vztahu rodičů Zuzany Stohelitské rozhodně stojí za to.
Trošku vážnější zeměplošský příběh, moc se mi libilo Smrťovo filosofické pojetí smrti ve stylu “stane se to, v co lidé věří”... jinak jsem se moc pobavila, hlavně když se na scéně objeví nějaký povedený mág na způsob Mrakoplaše nebo Dobrořeza... a slon utíkající přes Stolat... to by se jeden zbláznil :D
Mort je pro mě začátkem kvalitní Zeměplochy. Smrť je fenomenální postava, Mort baví a celkově se mi velice líbí způsob, jakým je na Zeměploše vystavěn posmrtný život.
Terry Pratchett je prostě záruka dobrého a zábavného čtení, celou Zeměplochu jsem se rozhodl přečíst znovu. Mort je skvělý díl a větu "Ber to tak, že jsme se už pohádali a vyhrál jsem to já." Používám často :-)
Mort je na doporučení kamarádky moje první přečtená kniha od Pratchetta. A rozhodně budu ve čtení jeho knih pokračovat! Smrť mě hodněkrát pobavil tak, že jsem se smála až nahlas. Doporučuji všema deseti :)
Tak Morta jsme už před nějakým časem taky přečetli. Jen jsem to sem zapomněla v tu dobu poznamenat.
Konečně si čteme zeměplošské příběhy postupně. Těší nás to oba a někdy i všechny tři, dokonce někdy poslouchají ještě další lidé. Jsou to příjemné chvíle.
Po sedmnácti letech jsem si Morta přečetl podruhé a musím uznat, že až tady začíná ta pravá zeměplošská jízda. Smrť je úžasná postava a jeho "seznamování" s lidstvem je kouzelné. Mort není zdaleka nejlepší ani nejvtipnější knihou, ale je startem ke Smrťově příběhové lince a byla by chyba ho přeskočit.
Smál jsem se od začátku do konce. Postavy Smrťe i jeho nešikovného učedníka Morta si zamilujete. Pořád nemůžu pochopit, jakto, že tohle fantastické dílo ještě nemá svou vlastní disneyovku, protože úspěch animáku by byl zaručen. Stačilo by jen doslova překreslovat obrázky, tak jak je Pratchett psal, slovo od slova. Je to má první kniha ze světa Zeměplochy, čtená v relativně pozdním věku, přesto mě pohltil autorův smysl pro humor a hlavně naprosto úžasný překlad Jana Kantůrka. Bez něj by, troufám si tvrdit, byl úspěch Pratchettových knih v Česku poloviční. Už se těším na další setkávání s postavami a lokacemi tohoto obřího univerza.
Je to první zeměplošská kniha, kterou jsem četl. A pro mě to určitě bylo dobře, protože Smrť, který je hlavní postavou tohoto příběhu, je mou druhou nejoblíbenější postavou zeměplošského cyklu. Mortem začíná série o Smrťovi, který je zosobněním samotné smrti. Ale nepleťte si ho se smrťáčkem z Dařbujána a Pandrholy. Tenhle Smrť je kostlivec oblečený do černého hávu a nosí s sebou kosu, kterou používá k tomu, aby oddělil duše od těla. Smrť nikdy osobně nezažil život. O to víc ho láká to, aby žití alespoň napodoboval. Většinou však nedokáže pochopit, proč lidé dělají věci, které dělají, díky čemuž pak vzniká mnoho komických zápletek. Tato kniha je příběhem o tom, co se stane, když se Smrť rozhodne, že potřebuje učedníka. A tímto učedníkem se stane právě Mort. Chlapec tak neobvyklý, že ho nechce do učení žádný z lidských mistrů řemesla.
Kniha, která se nebere moc vážně a zároveň se bere Smrtelně vážně. Miluju autorův styl a hlavně jeho dokonalá originální přirovnání:
„...už neměla účes podobný kříženci mezi výhonky ananasu a cukrovou vatou...“
„Vypadáš jako něco, co po jídle zbylo na talíři.“
„Téhle části Ankh-Morporku se říkalo Stínov a byla to vnitřní část města, která by dlouhodobě potřebovala buď program vládní pomoci, anebo, a to raději, několik plamenometů. Nedalo se o ní říci, že je zchátralá, protože to bychom význam toho slova přepínali přes únosnou mez.“
Pozor, dále lehké spoilery!!!
Smrť, který přijme učedníka, to je prostě dokonalý nápad. Navíc jej fascinují lidské zvyky a naprosto je nechápe.
„VEZMI SI TŘEBA TOHLE,“ ukázal Smrť do košíčku kolemjdoucího sluhy. „HOUBIČKY, ANO. STUDENÉ KUŘE, ANO. ŠLEHAČKA, ANO. ANI PROTI JEDINÉMU NIC NEMÁM. ALE PROČ A KTERÉHO BLÁZNA NAPADLO VŠECHNO UMLÍT, SMÍCHAT A NACPAT DO OBALU ZE SLANÉHO TĚSTA?
TADY MÁŠ TY SVOJE SMRTELNÍKY. JSOU NA TOMHLE SVĚTĚ TEPRVE PÁR STOLETÍ A CELOU DOBU NEDĚLAJÍ NIC JINÉHO, NEŽ ŽE VYMÝŠLEJÍ, JAK SI UDĚLAT VŠECHNO CO NEJSLOŽITĚJŠÍ. NEPOCHOPITELNÉ. ... VEZMI SI OKURČIČKU.“
Taky se jde například opít, aby zjistil, co na tom lidi mají… ale nejen to. Přidejte k tomu jednu trochu omylem zachráněnou princeznu, mága, který je neskutečný bordelář... A všudypřítomné hrátky s jazykem a neskutečné nápady.
„...Smrťova zahrada byla rozlehlá, hezká a dobře udržovaná. Byla také velmi, opravdu velmi černá. Tráva byla černá květiny byly také černé. Mezi černými listy na černé jabloni visela černá jablka. Dokonce i vzduch měl černý odstín. Po nějaké době měl Mort dojem, že vidí (i když je to dost nesmyslné), různé černé barvy. Abychom to vysvětlili: nejen hodně tmavé odstíny červené a zelené, ale skutečně různá zabarvení černi. Celé barevné spektrum, každou barvu černi, ale všechny černé.“
„JÁ TI POROUČÍM !“
„Tenhle tón na mě otec zkoušel několikrát, zejména ve chvílích, kdy jsem si měla uklidit svůj pokoj. Ale stejně mu to nebylo nic platné.“
Všem doporučuji. Pro mě je tohle jedna z nejoblíbenějších od Pratchetta.
Můj první a zároveň asi poslední Pratchettovka. Ten styl prostě není pro mě. Ale ne že by to byla špatná kniha, četl jsem ji v angličtině a slovní zásoba, všechna možná přirovnání, metafory atd. jsou úžasná. Jen pro mě občas moc zdlouhavé, odbíhající od tématu. Mnoho věcí se dá během čtení vytušit předem...
Díky svému příteli jsem se konečně vrátila ke klasice jménem Pratchett. On ho přímo zbožňuje, tak jsem si dala za úkol do něj víc proniknout, abych mu rozuměla, když mluví o Zeměploše či kdo je A'tuin. Nezklamal mě. Chytlavý příběh a spoustu humoru. Prostě Pratchett :)
Pořád to ještě není Terry Pratchett v plné síle, ale už od toho není daleko. Smrť je vynikající postava, jak díky svému suchému, praktickému humoru, tak pro svou svéráznou filosofii. Škoda jen že tenhle morální relativismus v pozdějších knihách opustil.
Žije tu od počátku věků. I když "žije" asi není to správné slovo. Říká o sobě, že byl stvořen společně s první živou buňkou a od té doby neměl ani jeden den dovolenou. Takže si najme učedníka, aby se mohl trochu více věnovat svým zálibám a koníčkům. Takový učedník, je-li to navíc výrostek v postpubertálním věku, mu ale v řemesle způsobí pořádné zmatky.
V našem světě se říká, že mávnutí motýlích křídel na jednom konci světa může způsobit hurikán tisíc kilometrů daleko. Na Zeměploše ale Osud něco takového netoleruje, protože má vše dopředu do detailu promyšlené. Pokud mu do jeho záměrů někdo hodí vidle a odmítne se podřídit, tak se s tím Osud nesmíří a snaží se silou prosadit svou. A to nejde o nějaké nicotné mávnutí motýlích křídel.
Najdou se ale lidé, kteří jsou ochotní se Osudu vzepřít, bez ohledu na to, že jejich šance uspět jsou prakticky nulové. Ve své zarputilosti možná nakonec objeví nečekaná východiska i pro naprosto neřešitelné situace. Vše je samozřejmě podáno vtipně a zábavně, jak jsme na to na Zeměploše zvyklí.
Je příjemné se zamýšlet nad otázkami života, vesmíru a vůbec s úsměvem na rtech.
Krásně vtipně popsaný příběh o smrti a její nevyhnutelnosti. Není zde nic zlehčováno, což je celkem u tohoto tématu ožehavé. Smrť a Mort jsou dokonalí. Originální humor a hlášky. Tahle kniha se mi moc líbila. Konec tedy překvapil hodně, ale jsem ráda, že to takto dopadlo.
Fantastické! Prejav a celkovo pojatie Smrťa je chtivá linka celej knihy a tak trochu si berie hlavnú postavu na seba. Mort a spol. majú síce väčšiu časť príbehu, no práve Smrťove minipríbehy a správanie z Morta vytvárajú nepozemsko-humorný príbeh aj v takej krajine, akou je Zemeplocha.
Kostra čo prechádza stenami, alias majster Smrť si vyhliadne učňa aby ho zasvätil do svojho remesla. Ten neprekvapivo urobí klasickú chybu keď nesekne princeznú do ktorej sa buchne a výsledkom je zmätená realita. Sám Smrť si to ale moc nevšíma, pretože medzitým skúma možnosti ľudských potešení ako tancovanie, hazard a alkohol ( myšlienku na sex s ohľadom na jeho telesné špecifikácie hneď zavrhne ), až zakotví u gastronómie. Pratchettove vyprávanie historky sa od predchádzajúcej Čaroprávnosti zlepšilo, takže konečne pôsobí celistvo a jednotlivé elementy do seba zapadajú miesto toho aby voľne plávali. Humoru je dostatočné množstvo, mňa asi najviac bavili pasáže s princeznou Keli a pažravým bordelárskym mágom Dobrorezom a šušľavé klopadlo. Ako vrchol knihy mi potom prišla scéna so znovuzrodeným a poriadne naštvaným najvyšším mágom ktorý sa rozhodne zaviesť prefajčeným kolegom nové poriadky ( a prvý na koho narazí je najväčší neschopák Mrakoplaš a opičí knihovník! ). Trochu opäť sklamalo patetické finále ktoré absurdne vygradovanú situáciu ( súboj Morta a Smrťa na kosu a meč ) nevynaliezavo a trochu nejasne odseklo do podoby rutinného happyendu. Ale inak to bolo moc fajn.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Moc pěkné, zábavné, dojemné, uklidňující čtení o Smrťovi a jeho učni. Doporučuji číst, když je vám smutno, rozveselí vás. Odpustila jsem Terrymu Pratchetovi i občasně třeskutě humorné pasáže, které byly na mě až moc rozjařené. Ale co, i tak je to sympatická knížka. Pamatuju si pěkný úryvek, volně cituji: Pojďme se rozumně domluvit, budeme předstírat, že jsme se už o to pohádali a já vyhrála. Ušetříme si spoustu času a nervů.