Mortificatio
Nicolas Slunský
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531589/bmid_mortificatio-65c282382bbb4.jpg
4
34
34
Třicátník Nick, živořící skladník parfémů, se v hromadách starých paperbacků, vinylových desek a zatuchlého oblečení marně snaží hledat důvody, proč tu nadále setrvávat. Na zdech svého omšelého bytu si k tomu den co den mučednicky promítá traumata z dětství a opojený nihilismem a levnou whisky balancuje na hraně sebedestrukce.
Přidat komentář
Občas mě přepadne touha po nějakém tom undergroudu, po něčem, o čem se nikde moc nemluví. Ve čtenářské praxi to znamená několikahodinové brouzdaní eshopy, zkoumání obálek, čtení anotací, vypisování názvů... No prostě takhle nějak jsem narazila na Mortificatio. Název vágní, jméno autora ještě vágnější, obálka nápaditá, popisek lákavý. Tak jo.
Vzalo mi to tři večery. Dýl než jsem čekala. Občas pauza a trochu googlení (po kterým mi konečně začal dávat smysl i ten název...aspoň trochu), kratší oddechy po některých scénách (dálnice, Emilyna matka)... No byl to zážitek. Ale upřímně vůbec netuším, komu bych ho doporučila. Na jistotu snad jen těm, co rádi obdivují nápaditý jazyk. Příbeh a jeho myšlenky jsou natolik specifické, že s vámi buď zarezonují,nebo vás budou nudit. Já se směle zařadím do první skupiny. Už jen proto, že poslouchat Pearl Jam už nikdy nebude jak dřív...
Na začátku mě neotřelá a poměrně vtipná přirovnání bavila. Ale čeho je moc toho je příliš, takže se z nich poměrně brzy stala otrava. Navíc z celého textu je cítit moc snahy. Ve shodě s knihovniceVS si zoufám nad vyumělkovaností textu a hromadou zbytečných slov a vaty.
Povedené dílko. Říkám si,že v mých 20 letech bych ji užila víc než nyní,ale i tak se mě něco z příběhu Nicka, Emily a spol. dotklo. Knihu jsem přečetla za pár hodin a myslím,že něco mi ještě dlouho zůstane v mysli.
Děsí mě a zároveň těší, jak jsem Nickovi rozuměla... být zpět na své planetě. Jak bude asi vypadat tahle moje planeta?
Možná že svět byl odjakživa plnej kouzel. Možná si lidi jen vytvořili takovou protikouzelnou roušku, aby mohli dejchat jen tu svou šedivou racionalitu.
No, byla to rozhodně jízda. Vzhledem k počtu stran jsem předpokládala, že to budu mít za večer, ale musela jsem si to nadávkovat na dva. A ačkoli nelze nesouhlasit, bylo to na mě tak nějak moc... ani nevím co moc. Asi že věřím víc na život před smrtí.
Překvapení. Knížku jsem v průběhu roku nechal několikrát na poličce a zdárně se jí vyhýbal, ale byla by to škoda, protože takovouhle surreal jízdu mám fakt rád.
Kdybych měl nějak popsat pocity během čtení: „ Číst Mortificatio je jako sledovat Mulholland Drive.“
Ani já určitě nejsem cílovka, ale zase na druhou stranu - kdo jí(m) je? Na koho cílil autor takového textu?
To nevím, ale za sebe můžu přiznat, že se mi tahle útlá knížka četla až nečekaně příjemně. Chvílemi jsem se vracela a přemýšlela, zda jsem přečtené správně pochopila. Občas jsem si nadšeně nahlas přeříkávala zajímavá přirovnání i netypické, originální obraty. S jazykovými krásami textu jsem nadšeně vstřebávala i úsměvné situace. A neméně důležitým prvkem "přijetí" této knihy pro mě byl i fakt, že jsem mladší sestra staršího bratra-průšviháře.
Takže já určitě doporučím, ovšem nikoli převážně postarším čtenářům naší vesnické knihovny. Ale kdoví, třeba mě někteří důchodci překvapí . . .
Nezvládal jsem být s lidmi, ale nezvládal jsem ani být sám. Nezvládal jsem . . . být. "Všechno je o kompromisech", říkávala mi často Layla, jenže já už měl za těch mizerných třicet let kompromisů až po krk. Kompromisy, kompromisy, kompromisy - to jediné, co se po ostatních odvažujeme chtít; to jediné, čím se sami odvažujeme stát.
Všichni jsou mrtví, Dave...
Na tuhle knížku jsem se těšila. A hned na začátku jsem zjistila, že nejsem cílovka.
Plus - obdivuji, že tak mladý autor disponuje úžasnou slovní zásobou. Také, že gramatika tu nedostávala za uši.
Mínus - text je příliš vyumělkovaný, nudila jsem se. Devítiřádkový odstavec obsahuje sedm přirovnání. Do toho směsice obchodních značek a jmen celebrit, aby to jó mělo punc světovosti. Vata. Děje tu bylo pomálu, na mě to působí spíš jako schizofrenicko-pubertální fascinace smrtí.
Líbila se mi dějová linka Emily, celou knihu bych o 3/4 zkrátila a byla by z toho super povídka.
Cílovka fakt nejsem, ale vím, že by mi to nesedlo ani v šestnácti.
Poslechla jsem si jako audioknihu a nejdřív vůbec nevěřila, že jde o českého autora, navíc takového mladého.
Moc se mi líbil vytříbený jazyk i trochu tajemné melancholické ladění příběhu, akorát mi to sedlo do nálady před zimou. Jen tedy nechápu, co se tady na databázi označuje thrillerem. Tohle je podle mě prostě román, možná novela - není to až tak dlouhé. Doufám, že se co nejdřív dočkáme nějaké další knížky od tohoto autora.
Citát:
"Hodnota knihy se neurčuje podle toho, kolik lidí si ji přečte, ale podle toho, kolik životů ovlivní..."
Nevím, jestli vyloženě ovlivnila tato knížka můj život, ale rozhodně na mě zapůsobila, takže Nigredo si může udělat za mě čárku :)
Neuvěřitelně čtivý příběh plný zvratů, emocí a dojemných momentů. Jakmile jsem knihu začala číst, nemohla jsem ji odložit a po přečtení jsem ji chtěla číst znova. Příběh knihy mě naprosto okouzlil a v poslední čtvrtině knihy jsem nedokázala zadržet slzy, ať jsem chtěla sebevíc.
Doufám, že tato kniha není od autora poslední, protože už dlouho jsem si nepřečetla něco tak skvělého!
Tak mladičký autor a dokáže napsat tak zajímavou knihu. Jeho cit pro jazyk a netradiční slovní spojení už dokazují, že někdo má prostě "ten dar". Doufám, že to není poslední kousek, který autor napsal, já se rozhodně těším na další...
Nevím co je na téhle knížce divného, ale zatím jsem ji nevydržela poslouchat déle než do začátku páté kapitoly. Mám ji jen jako audioknihu a to spojení knihy a rétora mi nesedí.