Moskva, čtvrtý Řím - Stalinismus, kosmopolitismus a vývoj sovětské kultury 1931-1941
Katerina Clark
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311054/bmid_moskva-ctvrty-rim-stalinismus-kosmo-ZZu-311054.jpg
3
5
5
Na začátku 16. století prohlásil mnich Filofej Moskvu za „třetí Řím“. Pro intelektuály a umělce byla ve třicátých letech 20. století kosmopolitním centrem sekulárního osvícenství. Clarková popisuje a interpretuje kulturní dějiny Moskvy ve třicátých letech a prostřednictvím díla Sergeje Ejzenštejna, Sergeje Treťjakova, Michaila Kolcova a Ilji Erenburga přibližuje čtenáři jedinečnou atmosféru období poznamenaného stalinismem a čistkami. Podle Clarkové je toto desetiletí klíčovým obdobím prehistorie pojmů, jako je transnacionalismus, kosmopolitismus a světová literatura. Autorka předestírá polemický a politický kontext pro porozumění kanonickým dílům autorů, jako je Brecht, Benjamin, Lukács a Bachtin. Moskva, čtvrtý Řím prolamuje intelektuální železnou oponu, která obklopuje kulturní dějiny stalinistického Ruska, a rozšiřuje interpretační rámec o významné kontakty tehdejších kulturních představitelů se západním intelektuály a trendy. Zapojení málo probádaného mezinárodního rozměru do interpretace sovětské kultury přispívá k lepšímu pochopení světově významné úlohy stalinské Moskvy.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2016 , AcademiaOriginální název:
Moscow, the Fourth Rome, 2011
více info...
Přidat komentář
Zatím nemám odvahu to hodnotit. Málem jsem si vylámala zuby na šedesátistránkovém úvodu, kde jsem se ztrácela v tom, co chtěl básník říct /nevím, zda je to trochu nejasně napsáno, anebo ztraceno v překladu.../ a čtu první kapitolu. Později se rozepíšu víc.
Štítky knihy
stalinismus Moskva kultura 30. léta 20. století Sovětský svaz světoobčanství, kosmopolitismus kulturní historie
Autorovy další knížky
| 2016 |  Moskva, čtvrtý Řím - Stalinismus, kosmopolitismus a vývoj sovětské kultury 1931-1941 |
| 2015 |  Sovětský román |
Není to lehké čtení. A to nikoliv tím, že by to bylo moc odborné - pro každého, kdo má rád odbornější literaturu faktu, je to vlastně zážitek -, ale proto, že autorčin záměr je tak kolosální, že ho sama neví, jak pojmout. Kniha je zdánlivě členěna podle celkem jasných řezů, ale kapitoly se neustále prolínají a místo toho, aby vznikl ve čtenáři pocit, že všechno je propojené, vzniká spíš zmatek. Někdy až komické je, že se zničehonic autorka vrátí k připomenutí ústřední myšlenky "Moskvy jako čtvrtého Římu", což působí jako že se sama chytá poolingové tyče, aby neupadla.
NICMÉNĚ - s neskutečnou erudicí, rozhledem po sovětské/ruské kultuře a politice (což je vzhledem k tomu, odkud autorka je, opravdu obdivuhodné) člověk v knize proplouvá mezi pilíři novořímské architektury a sleduje, jak se během jednoho desetiletí stalinismus zcela proměnil, jaký měl vztah k Francii, Berlínu, válce ve Španělsku. Čtenář sleduje osudy vybraných čtyř osudů-typů (Ilja Erenburg, Michail Kolcov, Segej Treťjakov a Sergej Ejzenštejn) a téměř bytostně cítí, jak se Moskva (i díky jejich prostřednictvím) urputně ucházela o místo jednoho z podstatných center Evropy (vedle Berlína a Paříže). Přičemž specifika stalinistické estetiky, vkusu, konfliktu kosmopolitismu a socialistického vlastenectví (vlastně nacionalismu), samotná postava Stalina a s tím související a přituhující mechanismy totalitního řízení (Velká čistka, procesy s Bucharinem apod.) byla ve světovém kontextu sice originální, ale nakonec velkým omezením. Těžko být světový, když nechci doma cizince a požaduji, aby všichni měli sovětské občanství. (Tady bych doporučil si jako dodatek přečíst knížku Interhelpo z minulého roku, kde se to krásně spojí i s československou zkušení komunistů nadšenců, kteří jedou do asijského Frunze pomáhat budovat vysněný komunismus a jak skončili - právě ve 30. letech.)
Závěrem - knihu velmi doporučuji. Přes určité zmatky, které zmiňuji výše, je to monumentální dílo, které ukazuje velmi plasticky, že stalinismus byl velmi plastický, měl různé valéry a mluvit o něm jen černobíle prostě nelze. A dokládá, že každá totalitní moc nakonec musí požrat sama sebe, což se také stalo.