Most přes navždy
Richard David Bach
Autor o knize: "Tato kniha je příběhem o rytíři, který umíral, a princezně, která mu zachránila život. Je to příběh o kráse a netvorech, o kouzlech a pevnostech, o silách smrti, které jsou zdánlivé, a silách života, které jsou skutečné. Je to vyprávění o jednom dobrodružství, které je podle mě v každé době tím nejdůležitějším"... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , SynergieOriginální název:
The Bridge Across Forever, 1984
více info...
Přidat komentář
Ale jo, kombinace love story od zcestovatelého lettuce a k tomu porce motivační filozofie. Proč ne, poeticky zabalné, pěkně se čte...sic za mě je pan Bach stále takovým filozofem amatérem a pro mě ne příliš přesvědčivým, například dobroduhovi Londonovi s jeho Tulákem po hvězdách stále nesahá po kotníky. I přesto poetičnost příběhu zafungovala.
Po Rackovi další krásná autorova kniha, která mě svými úvahami zaujala. Skvělý příběh k zamyšlení, který rozebírá filozofii vztahů.
Láska není jen touha nebo potřeba vlastnit...
I já si přeji ve snech vědomě létat a po probuzení si to pamatovat.
Kniha vás vždy zasiahne podľa toho v akom období svojho života ju chytíte do rúk. Je v nej mnoho krásnych myšlienok ktoré zahrejú na srdci. Pre mňa príliš zvlástna ale môjmu priateľovi zmenila život - preto sa ju ani neodvážim hodnotiť. Jednoducho ju treba objaviť v správnom čase a potom môže človeka obohatiť.
"Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti zároveň nebyla dána síla jej splnit." (s. 20)
Pro mě v jistém smyslu další rozporuplná kniha, kterou nemohu, nebo spíš nechci hodnotit hvězdičkami. Většinu času při čtení jsem si říkala, zda knihu nezavřít a už se k ní nevracet. Byla jsem často zklamána, poněvadž po dlouhé době jsem od knihy "NĚCO" očekávala. Ale to "NĚCO" nepřišlo. Nedostala jsem nic... a nebo vlastně všechno. Ono totiž "NIC" je někdy taky moc dobrý dar.
Jediný způsob, jak si na ni udělat svůj názor, je přečíst si ji. Nebudete třeba se vším souhlasit, nebudete z příběhu skákat radostí, ale prosím, když už začnete číst, vydržte až do poslední strany.
"Chyby neexistují. Události, které přitahujeme, ať už příjemné či nepříjemné, jsou nutné k tomu, abychom se naučili, co se potřebujeme naučit; každý krok, který uděláme, je nezbytný k tomu, abychom dospěli do místa, do něhož jsme se rozhodli jít." (s. 63)
Začátek knihy je velmi oduševnělý, vtáhnul mě do děje a přinutil mě přemýšlet o lásce. Bohužel od půlky se celý text trochu rozpliznul a už mě vůbec nebavil. Je to velká škoda, z knihy jsem si odnesl několik zajímavých citátů a to je tak všechno...
Nestanu se Bachovým obdivovatelem.
Jeho knihu jsem četl s velkým zaujetím v prvních desítkách stran. Dokonce jsem text vnímal, co se týče atmosféry, jako nového Malého prince.
Postupně přesvědčení mizelo, až se vytratilo docela.
Navíc, když se jedná o téměř autobiografický počin. Zachycená láska v knize je popisována a rozváděna ab absurdum. Čtenář vnímá něco, čeho jakoby ani není schopen. Navíc v knize graduje příběh do astrálna a nabývá na nevěrohodnosti.
A ji ztratí po zjištění, že jejich láska nepřežila 20.století, což již v knize nezjistíte.
Kniha je po řemeslné stránce dobrá. Ale po obsahové mi přijde naivní, mírně ideologická a jistým způsobem i manipulující.
S ohledem na budoucnost smutná kniha...
"Nikoho z lidí, jejichž blízkost si chceš v životě uchovat, neber jako samozřejmost.”
Most přes navždy mi věnoval před nějakým rokem můj muž. To jsme spolu ještě randili. Román o lásce? Přesněji o hledání té jediné, pravé lásky? To přece není nic pro mě... Nicméně jsem se rozhodla, že knihu přečtu, abych zjistila, co se na ní líbí JEMU. A pochopila jsem. To je román pro NĚJ. To muž chce zůstat svobodný. To muž chce dokonalou ženu. To muž chce ovládnout svůj život. Ovšem nebýt JÍ, kdo ví, zač by JEHO život stál :-). Není snadné být dva a už nikdy sám, a rozhodovat se s ohledem na toho druhého, a ne sám za sebe. Román o přeměně dvou duší v jednu.
Teď jsem ji přečetla znovu. Něco mě k ní přitahovalo. A připomněla jsem si ještě něco, co jsem tehdy nejspíš nedocenila. Že oni se naučili snít a létat. Můj muž totiž taky ve snech létá. A já si tak moc přála se to naučit, že se mi to občas podaří taky...
"Umírání není nic jiného než vystoupení z těla, z nějž není návratu! A vystoupení z těla se můžeme naučit!”
Romantické a duchovně povznášející.
JSEM. JSI! A LÁSKA JE VŠECHNO, NA ČEM ZÁLEŽÍ!
Pokud máte rádi Bachovy knihy, tahle vás určitě potěší.
Moc nevím, co k takové knize napsat. Bachův pohled na svět miluju a dost se s ním ztotožňuju, ale zase mě překvapil. Je fakt sranda, jak se k nám různé knihy dostávají v různý čas a jak různě je každý znás čte. Láska je těžká, ale stojí za to nad ní nelámat hůl.
Vydání Nadace Lyry Pragensis je podkladem pro představení, které kdysi hráli Boris Rösner a Taťána Fišerová. Z toho plyne jednak omezený rozsah (zhruba polovina původní knihy), jednak, trochu překvapivě, upozadění vlastního příběhu a vypíchnutí spíš myšlenkové roviny díla.
Taky mám pocit, že i to, co z příběhu zůstalo, je trochu jiné než v originále. Ale to je možná dané tím, že už jsem ho pár let nečetl. A protože Most přes navždy je jednou z těch knih, které k vám při každém čtení promlouvají trochu jinak, beru tohle vydání jako pobídku k tomu, abych si příběh oživil.
Bachovy knihy se mi dobře čtou.
Filozofie vztahů je věčné a vděčné téma.
Kdo má rád typ takových knih, nebude zklamaný.
Silné myšlenky a hodnoty, ale přesto mi na knize něco nesedělo. Připadalo mi to celé trochu moc nabubřelé, dokonalé a elitářské - když to přeženu, tak trochu ve stylu "inspirujte se námi, kteří jsme již našli pravdu a lásku světa". Ale kniha rozhodně stojí za přečtení, obsahuje mnoho moudrých myšlenek, jejichž styl vyjádření určitě jiné čtenáře osloví (mě tento styl trochu dráždil, ale tím ho nechci shazovat). Líbilo se mi, že i přes veškerý idealismus se román věnuje i lidským slabostem a blokům, které nás omezují.
Tahle kniha je pro mě srdeční záležitost, takže jí nebudu zdlouhavě hodnotit... Hlavní hrdina mi byl (asi bohužel) svým jednáním dost blízký a v mnoha situacích jsem se s ním musel ztotožnit. Knihu jsem četl v období života, ve kterém jsem řešil velice podobné situace jako Richard, což přispělo k tomu, že mě tato kniha velice zasáhla. Jestli hledáte čtivou, hloubavou ,,vztahovku", našli jste. Bach píše skvěle...
Knihu jsem si koupila na základě zde přečtených recenzí. Ale upřímně mě nebavila.
Nemám ráda rozečtené knihy, proto jsem ji dočetla. S velkým úsilím, občas jsem přeskakovala.
Ke knize se určitě už nevrátím.
Nesdílím zdejší nadšení pro tuto knihu. Začátek se mi líbil velmi, ale jinak mi to čím dál víc připadá jako užvaněná pseudoduchovní slátanina a nastavovaná kaše. Díky čemu se tohle dílko stalo kultovní knihou?
Četla jsem ji už několikrát, často se k ní vracím. Tuhle knihu miluji a patří k mým Nej.
Richard umí se slovy to, co jeho pra,pra s tóny. Tam kde vás Johann Sebastian přenese svými skladbami do Nebe, Richard vám svými romány ukáže, že když chceme, můžeme to Nebe mít už na Zemi. A že jen na nás záleží, na jak dlouho. A že i kdyby to mělo být jen na chvíli, už to je štěstí, které stojí za to. A pak ho hledáte a nacházíte pořád znovu, na stále delší čas.
A tahle kniha to vypráví nejpřesvědčivěji.
Štítky knihy
básníci spisovatelé autobiografické prvky autobiografie
Autorovy další knížky
1999 | Jonathan Livingston Racek |
1998 | Most přes navždy |
1996 | Iluze |
2010 | Jak zhypnotizovat Marii |
2005 | Příručka mesiáše - Rady pro vyspělou duši |
Tak jsem asi čekala, nevím co a ono se nic nekonalo. Já jsem asi na tuhle literaturu pitomá. Vůbec to na mne nijak nepůsobí a spíš mě to štve.