Most přes řeku Něroč a jiné prózy
Leonid Cypkin
Vedle světově proslulého románu Léto v Baden-Badenu (česky Prostor 2015), jehož tématem jsou výjevy ze života F. M. Dostojevského a jeho druhé ženy Anny Grigorjevny, je Leonid Cypkin autorem dvou autobiografických novel Most přes řeku Něroč (1973) a Norartakir (1976) a šestnácti povídek napsaných v sedmdesátých letech minulého století. Světlo světa spatřil celý tento soubor poprvé až v roce 2005, kdy vyšel v moskevském nakladatelství Novoje litěraturnoje obozrenije. V nejrozsáhlejší novele Most přes řeku Něroč líčí Cypkin své dětství v předválečném Minsku a tragický obraz útěku stovek tisíc lidí v červnu roku 1941 z Minsku, který vzápětí padnul do rukou německých okupantů. I v dalších textech čerpá Cypkin z často tragických osudů své rodiny; jeho otec lékař byl za stalinského teroru zatčen, ale vyvázl na přímluvu vlivných známých, strýc a dvě tety zahynuli v sovětském gulagu, babička a další příbuzní zemřeli v minském ghettu. Stylově je soubor rozmanitý, od krátkých bezsyžetových povídek přes delší povídky se složitějším dějem až k rozsáhlým novelám, z nichž zejména Norartakir se blíží proudem vyprávění autorovu románu Léto v Baden-Badenu. Vydáním tohoto souboru próz se tak českému čtenáři dostává kompletního literárního díla zapomenutého a znovuobjeveného velkého ruského spisovatele.... celý text
Přidat komentář
Hurá, opäť dávam prvý komentár. Kniha ku mne prišla ako dar od priateľa, ktorý si ju omylom kúpil duplicitne. Pre mňa doteraz celkom neznámy autor. V tejto zbierke je vraj celá jeho tvorba, okrem románu Léto v Baden - Badenu. Poviedky rôzneho charakteru, niektoré kratšie, niektoré dlhšie, niektoré zaujímavé, iné už pomenej. Zvláštne je, že občas sa celá poviedka skladá prakticky len z jednej dlhočiznej vety, hm.... Trvalo mi niekoľko mesiacov, kým som sa tým prehrýzol. Kvalitne napísané, o tom žiaden diskurz.
Cypkin toho za život příliš nenapsal, ale zároveň nenapsal nic zbytečného. Román o Dostojevském (Léto v Baden-Badenu) pořád považuji za Cypkinův magnum opus, ale tato sbírka povídek má v sobě mnoho spisovatelského mistrovství. Je to právě krátký útvar povídky, kdy poznáte schopnost autora zachytit všední nevšedně, přehlížené zahlédnout, odkrýt skrývané pocity, a to na velmi malém prostoru, kde není místa, kam se skrýt před nepříjemnými pravdami.
Ve sbírce jsou dvě novely. Ve druhé novele Norartakiru je pro mě mocná scéna paralelního popisu Krista na kříži a záběrů z koncentračního tábora. O této pasáži ještě budu mnoho přemýšlet. Určitě literárně a stylisticky zvládnutá pasáž textu, která může vést k různým interpretacím. Doporučuji už jen kvůli této pasáži.
Kromě novel sbírka obsahuje tematicky podobné povídky z lékařského prostředí (čerpání z autorovy vlastní zkušenosti jsou zde patrné, je třeba ale podotknout, že lékařské prostředí je jen pozadím či kulisou, povídky samotné ani tak o práci lékaře nejsou), které se často dotýkají mezilidských vztahů mezi děti a rodiči, manželi, milenci i náhodně se potkávajícími ve vlaku či taxíku.
Motiv cestování odnikud nikam, určité úzkosti a snílkovství hlavní postavy povídek jsou podstatnými prvky, které nám snad říkají něco o Sovětském svazu 70. let, ale i o člověku v jakékoliv epoše v jakémkoliv místě.